ladyfromskye
komentáře u knih
Amálka a její velké přání
Valija Zinck
Tohle bylo takové milé pohlazení po duši, které mi hned na začátku vykouzlilo úsměv na tváři, který se ztratil až dlouho poté, co jsem Amálku a její velké přání dočetla. Možná si řeknete, že takový příběh se děje v každé vesnici, ale mně se právě tohle moc líbí. Ne vždycky mám náladu uniknout do fantastického světa, který má svoje vlastní, podivuhodná pravidla. Občas si ráda dopřeju výlet po dobře známých krajinách. Mimořádně povedenou knížku, kterou si jistě oblíbí jak holky, tak i kluci, doplňují půvabné ilustrace Annabelle von Sperber. Tady opravdu nemám co vytknout. Doporučuji!
Mapa ztracených jednorožců
Cerrie Burnell
První díl nové série s oblíbenými jednorožci je postavený na neotřelé zápletce a na množství pro dětskou knihu netradičních prvků: příběh doprovázejí deníkové záznamy, dopisy apod. Je to skvělé oživení příběhu, které mě osobně udržovalo v příjemném napětí a očekávání toho, co se bude dít dál. Líbily se mi také černobílé ilustrace Davea Williamse, kterých není ani moc, ani málo.
Nicméně mě dráždily chyby a nelogičnosti, kterých se autorka dopustila. Například hned na začátku je zdůrazněno, že jednorožce vidí jen málokdo, ale jak příběh pokračuje, vidí je prakticky každý. Nebo si představte, že byste cestovali s cizím dítětem po Evropě. Bez dokladů. Schengen je sice dost benevolentní systém, ale až tak zase ne. Odchylek se autorka dopustila i při popisu cílových míst - člověk to vidí hlavně na příkladu Prahy, nad kterou se netyčí jeden starý palác, ale hradní komplex skládající se z mnoha budov.
Celkově ale mohu tuto knihu opravdu doporučit. Bavila mě moc a já jsem zvědavá, co dalšího mladé ochránce jednorožců čeká.
Milostný kruh (7 povídek)
Ivan Sergejevič Turgeněv
Ruské romantiky - stejně jako realisty, mám moc ráda a čas od času po nějaké knize od nich ráda sáhnu. Naposledy přišla řada na Ivana Sergejeviče Turgeněva, který je takovou mojí sázkou na jistotu.
Jeho příběhy jsou něžné, ale rozhodně nejde o žádnou čistokrevnou červenou knihovnu, mají propracovanou psychologii a často překvapivé vyústění. Zároveň jsou to všechno příběhy opravdu ze života. Nejinak je tomu v případě výboru Milostného kruhu.
Vlastně se tak trochu divím, proč tento autor nejenže není zahrnut v povinné četbě, ale není mu věnována pozornost ani v hodinách literatury. Myslím si, že by mohly být jeho povídky žákům druhého stupně i střední školy bližší a navíc by pro ně mohly být i stravitelnější.
Tak třeba časem :)
Kulíškovy neposedné příhody
Sandra Dražilová Zlámalová
Sandra Dražilová Zlámalová vytvořila krásný pohádkový svět zaplněný úžasnými postavami - třeba Bordelínou, Zbrklíkem a taky Kulíškem. A já mám tenhle svět moc ráda, baví mě, jak se příběhy navzájem proplétají a oceňuji, že si navzájem neprotiřečí.
Oproti Bordelíně jsem u Kulíška měla pocit, že sem tam nějaká věta chybí, aby dovysvětlila, proč nebo jak se něco děje. A ačkoliv ilustrace Marie Koželuhové byly opět skvělé, tentokrát mi na některých obrázcích nějak neštymovaly poměry velikostí.
Jsou to ale jen drobné výtky a celkově můžu Kulíška a jeho neposedné příběhy doporučit.
Tatínku, nezlob!
Lenka Rožnovská
Poslední dobou mám štěstí na knížky, jejichž příběhy vycházejí ze života - dobrodružství dědy a vnuka, příhody tatínka a jeho syna, kteří žijí sami -, ale jsou bohužel obohacené o magický prvek, který je nejen naprosto zbytečný, ale navíc absolutně nefunguje a celou knihu mi tak zkazí. Nejinak tomu bylo v případě Tatínku, nezlob! U takovýchto knížek se mi celou dobu, co je čtu, honí hlavou otázka, co je špatného na obyčejném životě, proč mají autoři pocit, že když tam nevmontují kdejakou fantasmagorii, nebude to děti bavit? Copak nevědí, že i v normálním životě se toho dá zažít spoustu? Copak oni s láskou nevzpomínají na své zážitky z dětství, a že jich určitě bylo hodně?
Ale zpátky ke knížce: základ super - tátova holčička, dva parťáci, co nezkazí žádnou legraci. Grafická úprava byla také zajímavá, byť mně osobně se ilustrace od Markéty Vydrové moc nelíbily.
Nevíte-li, co zrovna s dětmi číst, klidně po této sáhněte. Máte-li co číst, netřeba se s touto zdržovat.
Přitažlivost pádu
Noel O' Regan
K Irsku, a zejména pak k hrabství Kerry, ve kterém se děj Přitažlivosti pádu odehrává, a k Irům mám opravdu hodně blízko. A stejné je to i s jejich literaturou. Snažím se přečíst všechno, co u nás vyjde, takže už mám s irskou literaturou dost zkušeností. A přesto stále žasnu nad tím, jak skvělé spisovatele tahle země rodí. A ještě víc mě udivuje, s jak precizními, dokonalými debuty irští autoři přicházejí.
Přitažlivost pádu mi, stejně jako vynikající překladatelce díla, paní Alici Hyrmanové McElveen, připomíná knihu Jasno lepo podstín zhyna od Sary Baume. Příroda, dějiny a rodina hrají v obou knihách zásadní roli a společnou mají i temnosvitnou lyriku. Slova vám lehce kloužou po jazyku i duši, ale v srdci vám zanechávají hluboké jizvy - ty, které bolí sladce, i ty, které vás trhají na kusy.
Všimli jste si, jak málo a zároveň jak moc se toho v knize děje Přitažlivost pádu v sobě ukrývá celé životy. Minulé, přítomné i budoucí.
Mimochodem, kolik otázek jste si během čtení položili, na kolik jste našli odpověď hned, na kolik později a na kolik z nich hledáte tu správnou ještě teď? Možná už navíc tušíte, že na některé nenajdete odpověď nikdy.
Ale to vůbec nevadí. Je dobře, když si knížka nechá nějaká tajemství jen pro sebe. Třeba vás to naláká, abyste ji po čase otevřeli znovu. Já to udělám docela určitě.
Předtím se ale, doufám, dočkám další autorovy knížky. Už se na ni opravdu moc těším!
Den, kdy jsem se poznala
Edita Vojtková
Uf. Tak tohle byla síla. Větší paskvil jsem v životě nečetla. Ráda si přečtu příběhy inspirativních lidí a zdálo se, že kniha Edity Vojtkové mi přesně tohle přinese. Ale... Tohle fakt ne. Nebrat do rukou, nečíst. Nestojí to za to. Jestli byl nějaký důvod, proč tuhle věc vydat, tak jedině kvůli tomu, že autorka je sestrou jednoho našeho herce. A to je sakra málo. Prosím redaktory, aby při vybírání titulů dbali také na to, aby se to dalo vůbec číst. Děkuji.
Pes v lavici
Irena Ričlová Lachoutová
Tahle knížka se bude prvňáčkům číst jedna radost! Uvidíte, že i zarytí nečtenáři si ji velmi rychle oblíbí. I mě chytil Pes v lavici za srdce. Jednotlivé příběhy mě moc pobavily, zároveň se díky nim děti dozvědí něco nového, což vždycky na dětských knížkách oceňuji. Ilustrace, až na ty zobrazující lidské postavy, byly také moc hezké, bavily mě. Rozhodně doporučuji.
Pohádka z hnízda
Irena Ričlová Lachoutová
Když jsem začala Pohádku z hnízda číst, chvíli jsem čekala, kdy se objeví nějaký pohádkový prvek. Posléze mi došlo, že někdo udělal chybu v názvu, protože pohádka to prostě není ani omylem. Příběhy z hnízda nebo spíše Příběhy malého kosa by byly lepšími volbami. No ale co už, ubereme v hodnocení hvězdu (já to přežiju, ale klamavou reklamu - a ano, název je tak trochu reklama - nemám ráda) a jedeme dál.
A bylo to celkem fajn. Až do chvíle, kdy jsem se přiblížila ke konci. Na posledních stránkách už knížce viditelně dochází dech, až dodýchá úplně – závěr byl absolutně zbytečný a zasluhoval by vyškrtnout.
Moc chválím ilustrace, jakmile tam nejsou lidské postavy, s jejichž podobou mám u paní ilustrátorky, jež je v tomto případě i autorkou, trochu problém, je to perfektní.
Nedá se nic dělat, Pohádka z hnízda je pro mě opět jednou z těch knih, která promarnila svůj potenciál.
Jak to bylo s panem Vlkem
Iva Gecková
Proboha, a toto bylo co? Všechno špatně, příběh i ilustrace. Jestli to má být "moderní pohádka", tak děkuji, ale ne, nechci. Raději se vrátím ke starým osvědčeným titulům.
O létajícím autě
Iva Hoňková
Tak tady už toho bylo tak nějak moc – moc nereálných situací, moc nadávající postava, moc informací, prostě moc moc moc. Souhlasím také s uživatelkou LunaL. pode mnou, že kapitoly byly až moc dlouhé.
Pochválit musím ale ilustrace, tyto od Marie Koželuhové se mi líbí víc než od paní Ivy Hoňkové, která ilustrovala jiné autorčiny knížky.
O létajícím autě mohl být dalším krásným a dojemným příběhem od Ivy Hoňkové (podobně jako Samík a práškovací letadlo nebo Příběh hasičské cisterny), ale tentokrát tu něco selhalo. Došly nápady? Redaktorka dostatečně text nestudovala? Těžko říct.
Velmi mne to mrzí, ale víc, jak 3* dát tentokrát nemůžu.
Tajná kouzla skřítka Sedmikvítka
Dagmar Medzvecová
Další dětská knížka, od které jsem si hodně slibovala, ale dostala jsem jen průměrné čtení. Kromě nevychytaných protimluvů (jednou je Sedmikvítek nejlepší kouzelník, podruhé pěkný matla) mi nejvíc chybělo množství chyb – třeba z hyperkorektního "přeci", navíc nadužívaného, jsem už v první kapitole dostala tik v oku. Ilustrace jsou moc hezké, ty výsledný dojem rozhodně vylepšují. Ale i tak je to pro mě málo. Bohužel.
Mia a delfín
Zuzana Barilová
Kouzelný příběh na léto, obzvlášť, pokud míříte do Chorvatska. Léto a prázdniny z něj totiž doslova čiší. Mírně kulhala detektivní zápletka a nepřesvědčivě na mě působilo vysvětlení, jak je možné, že má česká holčička dědečka Chorvata, ale budiž. Můj největší obdiv mají realistické ilustrace Martiny Beckové – takové k dětským knížkám patří, ne ty psychedelické, se kterými se poslední dobou tak často setkávám.
Modrý drak
Sandra Dražilová Zlámalová
Pohádky Sandry Dražilové Zlámalové mám moc ráda, ale tady jsem bohužel sáhla trochu vedle. Prvotní nápad byl moc fajn, ale zpracování bylo chabé, takové nedotažené, nedostatečně promyšlené. Nahoru příběh hodně vytahují ilustrace Bibi Hykl. Ale i tak je to málo.
Kouzelný pelíšek
Zuzana Pospíšilová
Achichouvej, tohle bolelo. Jak já se těšila na pohádkovou knížku, ve které se děti seznámí s léčivými bylinkami, jak mně se líbilo grafické zpracování, které zahrnuje i několik stránek "herbáře" – obrázků rostlin doplněných jejich názvy! No a nakonec z toho byla hotová tragédie. Měl ten příběh vůbec hlavu a patu? Měl, ale jen díky uměle naroubovaným prvkům, které mi vůbec nešly na rozum. Bylo tam nějaké dobrodružství a poučení? Hm... Ne. Jak to celé na mě působilo? Jako ukázková rychlokvaška. A to umí, s prominutím, každý.
Příběh hasičské cisterny
Iva Hoňková
Milý a dojemný příběh, podobně jako v případě Samíka a práškovacího letadla, jen tentokrát bylo nutné přidat trochu magie a trošku přimhouřit oči (ono vysvětlit pak dítěti, že v pohádce sice může chlapeček Jirka z první třídy dělat pomocníka dobrovolných hasičů, ale ve skutečnosti to nejde, to nemusí být pro rodiče nic jednoduchého). Výhradu mám opět k ilustracím postav, paní ilustrátorka Irena Ričlová Lachoutová se drží svého stylu mírně znetvořených postav, který mně prostě nesedí. Škoda.
Anna a víly uličnice
Zuzana Barilová
Tak jestli chcete knížku, která vašim dětem řekne, že to, že zlobí, je v pořádku, protože za to přece můžou nějaké víly (a i kdyby za to víly nemohly, pořád to nic nemění na tom, že takhle to má být), a že rodiče jsou vlastně hulváti, co na děti umějí jen řvát a ničit jim životy svými naprosto nesmyslnými příkazy a zákazy, tak jste na správné adrese.
Nechápu, jak je možné, že se tenhle paskvil dostal na pulty knihkupectví. A už vůbec mi nejde na rozum, že tuhle věc může někdo chválit. Ale on si to možná časem rozmyslí... Třeba až ho jeho dítko pošle někam a přidá k tomu ještě x dalších nadávek.
Prázdniny s dinosaury
Zuzana Suchá
Nalákala mě představa doslova hravého příběhu doplněného krásnými ilustracemi, ale je z toho jedno velké zklamání.
Příběh jako takový nebyl dotažený. Zbytečně dlouhý úvod, dinosauři jen na několika málo stránkách, přeskakování z jedné události na druhou v takřka vražedném tempu, neustálé střídání minulého a přítomného času, ... Prostě ukázka naprosto nesoudržného textu.
Ani dělení na jednotlivé kapitoly nebylo dobře řešené, tak nějak to nutilo přečíst knihu na jeden zátah.
No a jako by tohle nestačilo, najdete tu obrovské množství chyb – překlepů a vynechaných slov a interpunkčních znamének.
Mohla to být naprosto dokonalá knížka. Jenže není.
Cestování po světě
Ivanka Melounová
1* za snahu a 1* za pěkné ilustrace, ale tím to u mě končí.
Tolik nesmyslů v jedné knížce a na tak malém prostoru jsem už hodně dlouho neviděla. A ne, nemyslím tím ty fantazijní prvky. Myslím tím třeba fakt, že v létě žádný karneval v Benátkách není. Nebo že Island není věčně zasněžená země, kde je minus 30 i uprostřed léta.
A smysl vlastně ani moc nedávají cesty do minulosti a jedna do budoucnosti – proč, proboha?
Za mě tedy rozhodně ne.
Nelinka - Štěňátko na cvičáku: Povídání o pejskovi a holčičce
Lenka Němcová
Ve druhém díle příhod jezevčice Nely šlo bohužel už všechno tak říkajíc do kopru. Ilustrace zůstávají stejně ošklivé. Příběh pomalu nemá hlavu a patu, spousta věcí se neustále opakuje, je tam i několik faktických chyb. Chybí pořádný nápad. Ne, tuto knihu nebrat, ani v nouzi největší.
