Kulíškovy neposedné příhody

20.04.2024

Sandra Dražilová Zlámalová vytvořila krásný pohádkový svět zaplněný úžasnými postavami - třeba Bordelínou, Zbrklíkem a taky Kulíškem. A já mám tenhle svět moc ráda, baví mě, jak se příběhy navzájem proplétají a oceňuji, že si navzájem neprotiřečí.
Oproti Bordelíně jsem u Kulíška měla pocit, že sem tam nějaká věta chybí, aby dovysvětlila, proč nebo jak se něco děje. A ačkoliv ilustrace Marie Koželuhové byly opět skvělé, tentokrát mi na některých obrázcích nějak neštymovaly poměry velikostí.
Jsou to ale jen drobné výtky a celkově můžu Kulíška a jeho neposedné příběhy doporučit.

13.01.2022

Když jsem začala číst prckovi tuto knihu, usinal mi u ní, což se tak často nestávalo a já zirala s úžasem.
Prcek si oblibil Ježka Ježurku i samotného Kuliška. Líbí se mu ilustrace, u kterých si můžeme říct, co je to za zvířátko popřípadě jaké má v pohádce jméno. Mě samotné se líbí ilustrace a i samotný příběh.
Kapitoly nejsou moc dlouhé a velikost písma je pro dětského čtenáře dostačující.
Podle mě bychom neměli do detailu rozebírat dětské knihy, protože haló, jsou dětské, to jako kdyby nám pomalu už vadilo, že zvířátka mluví. Např četla jsem jinou dětskou knihu, kde byla žaba která měla modré oči ale jmenoval se Zelenoocko. A "rypala" jsem ne, protože je to detská kniha.

Za mě totiž autorka vymyslela krásný příběh, takový neokoukaný a věřím, že se kniha může libit nejen dětem ale i dospělým.

Amen

28.12.2021

Na začátek musím říct, že Sandra Dražilová-Zlámalová je u nás doma oblíbená autorka. Kulíška jsme četli až po Bordelíně, Zbrklíkovi a Babiččině zahrádce a ano, pozdější knížky jsou vymakanější, ale i Kulíšek děti opravdu bavil a moc se jim líbily ilustrace. Knížka je celá hezky barevná a plná obrázků. Určitě je vhodnější spíš pro menší děti, maximálně mladší školní děti.

05.02.2020

Grafické zpracování může někoho oslnit, mně osobně to připomíná spíš panenky bárbí.
Gramatické chyby v knížkách pro děti vůbec nemám ráda a vadí mi, když čtu, že "luční zvonky hráli". Kdyby byla jediná, zavřu oko.
Přemýšlím, proč se na s. 17 píše "... na straně, kde se slunce střídá s měsícem", když vidím měsíc vycházet z téže strany jako slunce, takže vlastně není strana, kde se střídají, jdou prostě za sebou. Měla autorka na mysli východ? Tak souhlasím s komentářem Metly, že slohově to odpovídá základní škole.
Také mi vadí, když se obrázky neshodují s textem, jak je tomu na s. 29, kde se píše, že kamarádi odpočívají ve ztrouchnivělém březovém pařezu, ale pařez na obrázku je hnědý. Ale třeba břízy trouchnivěním hnědnou a nevšimla jsem si toho?
Podobně je to s borůvčím, pod kterým našli svůj seznam a na němž na obrázku borůvky zcela dozrály, třebaže je teprve jaro.
Samotné příběhy jsou opravdu spíš pro poučení než pro pobavení.
Můj závěr: Tahle knížka ode mne dostane hvězdu jen jednu, za snahu a že je to prvotina. Ale autorce dám ještě šanci a počkám si, až do naší knihovny vrátí čtenáři druhou její knížku - o Bordelíně To jméno mi totiž vybudilo úsměv na tváři.

09.04.2019

"Sluníčko už pomalu zapadalo a vypustilo na nebe červánky, které zbarvily nebe tak krásně, jako by vzal někdo štětec a namaloval je přímo na nebe."
Kdyby se jednalo o slohovku žáka základní školy, dobrá, ale pokud chce někdo za svou práci peníze, měla by mít trochu vyšší úroveň a neobsahovat hrubky:
"Proto se každé ráno sešli a pokračovali ve sbírání, pomohli jim i zvířátka, a tak se i seznámila s milou čarodějnicí Bordelínou."
No, přinejmenším jsem se pobavila vzpomínkou na Divadlo Járy Cimrmana: "Dvojčata se škrtily..." "Škrtila!" "Ale byly roztomilá!"
Ukázky literárního stylu s pochybnou poetikou máte, průměrný děj také příliš neoslní. Skřítek Kulíšek vyrazil do světa, poznává zvířátka a pohádkové bytosti, cvrnknutím do ucha vyčaruje vše potřebné. Nechybí nezbytné poučky na téma poděkování, úklidu a správného chování. Mé předškolní dítko nevěnovalo textu mnoho pozornosti, nedočkala jsem se odpovědí na občasné kontrolní otázky: "Jak se jmenuje ježek? Co chybí Kulíškovi u domečku? Jaké zuby má Bordelína?" Cácorka se přes opakované výzvy nebyla schopná na příběhy soustředit, což se jí stává málokdy.
Výtvarná stránka je pro děti líbivá - hodně výrazných barev, velké oči, postavičky snad roztomilé (mně připadaly především skřítčí ksichty kapku znepokojivé). Osobně dávám přednost méně kýčovitému stylu, ty ilustrace jsou ovšem určeny mrňatům, nikoliv starým Metlám, nelze k nim tedy mít výhrady.
"Kulíškovy neposedné příhody" nás bohužel nenadchly, nicméně na tři cvrnknutí do ucha stačily.