Yanny komentáře u knih

Další začátek nové série od této oblíbené autorky. :)
A dostala jsem, co jsem chtěla, přesto jsem si to neužila zas tolik jako Panský dům.
Elisa žije v roce 1830 v německém města Kassel, kde je takzvané Hesenské kurfiřtství. Události následují po období Napoleona Bonaparte a jeho bratru Jérôme Bonaparte, který byl na tomto místě králem. To bylo pro mě naprosto super, protože jsem se zase dozvěděla něco nového z historie a úplně mě to přeneslo do minulosti.
Naše hlavní hrdinka Elisa žije se svou matkou a babičkou, otce nezná… Jejich profesí je výroba klobouků a různých doplňků. Být modistkou v této době může být zajímavé, protože se setkáváte třeba i se šlechtou, ale na druhou stranu žádný urozený původ nemáte, takže na vás také všichni takto pohlíží.
Až na Sybillu, která je urozeného původu, ale když k ní začne docházet Elisa s nabídkou pomoci se šatníkem, okamžitě v ní vidí věrnou přítelkyni a rychle se sblíží… jenže Sybilla je zasnoubená, ale její snoubenec se zakouká do Elisy. Zakázaná láska a milostný trojúhelník je na světě? Ano, ale v mezích naší známé Anne Jacobs. Tady převládá více to kouzlo té doby než ta romantika a to mi vyhovuje, ačkoliv chápu, že pro někoho to může být trochu málo emotivní.
Hlavní hrdinka mě vytáčela nějakými svými rozhodnutími, jako by to vypadalo, že vlastně o vlastní štěstí nestojí… Ale tak nějak jsem to přešla, protože mi bylo jasné, že to tam je z nějakého důvodu… A musím říct, že konec jsem nečekala!
Jsem moc zvědavá, o čem bude další díl. Na konci knihy je napsáno „Můžete se těšit na brzké shledání…“ tak se do dalšího dílu určitě pustím. Ačkoliv je fakt, že konec by klidně stačil tak, jak je. Což je určitě pozitivní, protože se do toho můžete pustit i tak, aniž byste měli ambice na celou sérii.
Dávám 4 hvězdičky a fanynkám autorky doporučuju. :)

3 14.01.2023

Máte rádi romantické útěky od Julie Caplin? Mně přijde, že k této knize jsou lidé až moc přísní a k romantickým útěkům zase až moc shovívaví... :D
Já jsem si už dávno říkala, že by se mi od ní líbilo něco přímo z Londýna, protože už v Kavárně v Kodani popisovala Londýn nádherně, protože je vidět, že ho moc dobře zná. Já Londýn fakt miluju a tady ho popsala přesně tak, jak jsem chtěla. Klidně bych brala více knih z Londýna, prosím! :D
Takhle vánoční oddychovka je opravdu skvělá na vánoční pohodu... nedovedu si představit, že bych to četla v jiném období v roce... Leccos se tomu totiž pak dá odpustit. I to, že se to místy dost TÁÁÁHNE...
I přesto, že jsem se s tím místy dost prala, bylo to zbytečně zdlouhavé a knížka mohla mít klidně o 100 stran méně, tak jsem dostala přesně to, co jsem chtěla. V Londýně jsem letos v létě byla a docela dlouho jsme se tam s kamarádkami procházely po Notting Hillu, Portobello road, byly jsme i v Covent Garden, který je zde také často popisovaný… a tak jsem přesně věděla, kudy hlavní hrdinka chodí, jaké restaurace a kavárny zmiňuje a co jsem nevěděla, tak jsem si vygooglila a dokreslila si tak atmosféru ještě více.
Je zde hodně narážek na některé známé věci – například vánoční pásovec z Přátel, nebo se zde zkouší přesně taková vánoční hra z Betléma jako byla v závěru Lásky nebeské. Je tu tedy podle mě vidět jasná inspirace některými věcmi, ale mně to vůbec nevadilo, protože Jules vybírala to, co já mám ráda. Přišlo mi to skoro až jako kdyby to byl další z příběhů v Lásce nebeské. :)) Vlastně proč ne!
Velké plus je tu také to, že nejde o klasické přímočaré seznamování jako má Julie v romantických útěcích (nebo teda tak asi to aspoň myslím, ještě jsem je nečetla všechny, tak mě kdyžtak prosím nemlaťte a opravte mě :D), ale je tu trochu vážnější téma. Hrdinům stojí v cestě totiž hlavně to, že on už je ženatý a má malou dcerku…
Hodně jsem ocenila, že tu nešlo o vdovce, ale byla tu opravdu zajímavě popsané, jaké to je, když si dítě pořídí velká kariéristka, která nemá nakonec o dítě zas takový zájem a jak tím dítě trpí…
Musím také ocenit, že se zde hrdinové chovali tak, jak jsem čekala, že by se rozumní lidé měli chovat a neplácala jsem se do čela z nějakých jejich rozhodnutí.
Takže celkově můžu doporučit. Jen to chce nevzdat to moc brzy, protože ten rozjezd je opravdu hodně pomalý… A já se těším, až Londýn zase někdy navštívím, protože se aspoň podívám, jak vypadá Royal Opera House, kde Viola hrála v orchestru. :))

5 30.12.2022

„Neboj se. V srdci nejsou kosti. Takže se doopravdy nemůže zlomit.“

Když jsem poprvé postřehla tuto novou knihu od Colleen, tak můj první dojem byl, že se mi nelíbí ten název ani obálka. Bylo mi jasné, že to bude mít nějakou metaforu, ale dávat lebky na romantickou knihu mě nějak nepřesvědčilo. :D Ale nakonec se mi to přirovnání moc líbilo. A v doslovu autorka i obálku vysvětluje, takže to pak i dává smysl…
Colleen mě umí dostat ze čtecí krize, ale tady mě do ní trochu přivedla. Přesto si myslím, že je to prostě jen můj problém, protože začátek byl super (ačkoliv hodně depresivní), prostředek za mě opravdu velká nuda, protože takových letních romantik jsem četla až moc… a konec to celé zas vystřelil tak, že jsem si říkala: “Páni, ta Colleen prostě umí!”
Letní první lásky těsně po maturitě před nástupem na vysokou…. a tak trochu bad boy, který o sobě nechce nic říct. To je prostě už strašně otřepané téma… Ale chápu, že to bude pořád bavit a každá holka si to chce zažít…
Ale jak jsem řekla - ten začátek a konec byl pojatý hodně nevšedně… Jenže nemůžu prozradit víc, abych nespoilerovala.
Kdybych to nicméně četla v šestnácti, tak jsem určitě úplně hotová. :D To mě tenkrát nadchlo fakt všechno.
Hlavní hrdinka mi ale bohužel nesedla od začátku do konce. Neměla vůbec lehké dětství a já chápala, že v ní byla velká hořkost, ale stejně… se občas chovala jako prvotřídní spratek. To je ale věc k diskuzi... Chápu, že vztahy jsou složité, ale na tátu byla prostě zbytečně moc tvrdá a za spoustu věcí si mohla i sama. Kdyby se s ním spojila už dávno, její dětství mohlo vypadat úplně jinak a nemusela pak nikomu nic vyčítat.
Možná bych knihu spíš doporučila na léto, než takhle na zimu, věřím, že u moře by se mi to četlo mnohem lépe, protože je tam nádherně popsaný oceán a ten nádherný pocit, který člověk má, když slyší zvuky pláže.
Já hodnotím 4 hvězdičkami, ačkoliv jsem v půlce byla přesvědčená, že dám jenom 3. Na konci jsem totiž brečela a brečela…:') A ten celkový dojem je pro mě díky tomu úplně jiný.

30.12.2022

Pokud znáte nějakého Potterheada, pro kterého nemáte ještě dárek k Vánocům, tak tady je!
Páni! Jsem v šoku, jak dobrá tahle knížka je. Opravdu jsem nečekala, že si z ní až sednu na zadek. :) Jsem Potterofilka jak vyšitá. Ale to, že jsem měla vždycky velkou slabost pro Toma Feltona jsem nikdy moc do světa nekřičela. Protože Draco Malfoy byl přece svině a ještě měl blonďaté ulízané vlasy… ale? Byl i tak láskou mnoha z nás a já se vůbec nedivím. Tom má neskutečné charisma a troufám si tvrdit, že se po téhle knize jeho fanouškovská základna ještě víc rozroste. A zase nás znovu a znovu chytí HP svět o něco víc.
Když jsem knížku začala číst, vtipkovala jsem, že se do Toma Feltona znovu platonicky zamiluju. A stalo se!
Ta knížka má to správné kouzlo, které doufáte, že bude mít. A ještě mnohem víc. Je v tom cítit takový ten britský život, o kterém kdekdo sníme. Tom popisuje natáčení tak, jak by měl – ze svého pohledu, říká historky, které nejsou vyloženě profláklé, aby bavil i zaryté fanoušky a navozuje tu správnou HP atmosféru. Opravdu jsem měla pocit, že jsem u toho natáčení byla s nimi.
Co je boží, tak jsem u této knížky vystřídala spousty emocí. Smála jsem se nahlas, měla jsem nutkání „fangirlingovat“, pořád si něco googlila a dohledávala, když mluvil o něčem, co mě zajímalo více, dívala se na trailery všech jeho filmů a taky… jsem dost brečela! Já brečím pořád, ale tady jsem se opravdu asi čtyřikrát dojata, že mi padaly slzy jak hrachy. A vytáhla jsem si několik krásných pasáži, které se mnou zamávaly.
Na Tomovi je vidět, že je opravdu inteligentní, protože to psal jako by nám fanouškům mluvil z duše. A taky věděl, co přesně chceme slyšet.
Přesto si myslím, že to možná není úplně čtení pro děti… ale možná taky jo. Jako ponaučení. Závěr je hustý a působí na čtenářský zážitek o to víc.
Prostě pětihvězdičkové čtení bez debat a vy to potřebujete mít v knihovně taky, pokud jste jako malí doufali v dopis z Bradavic! Fakt jo. :)))

10 20.11.2022

Tuhle knížku jsem si nemohla přečíst v lepší době. Samozřejmě jsem hodně prožívala celé dění, když zemřela královna Alžběta. Dívala jsem se zpětně na nějaké díly seriálu Koruna, na dokumenty na Netflixu a projížděla si všechny její známé proslovy. Nejednou jsem u toho uronila slzy dojetí, a tak jsem si řekla, že je ideální čas přečíst si konečně tuto knížku o Alžbětě a Philipovi. Umocněné to bylo také tím, že jsem nedočkavě čekala na nové díly Koruny a taky… o zásnubách Lilibet a Philipa jsem četla v době, kdy jsem se sama zasnoubila, tak si asi dovedete představit, jak jsem z toho byla naměkko. :))
Ta knížka je napsaná tak krásně a uvěřitelně, že máte opravdu dojem, že to takhle muselo být. Dokonale to ještě podtrhuje zážitek ze seriálu Koruna, protože tady je všechno to, co nebylo v první sérii a v podstatě naprosto ladně přechází na dění prvního dílu.
Alžběta je do Philipa od začátku naprosto zakoukaná a žádného jiného nápadníka nechce. Philip ji od začátku bere jako malou holku a v podstatě o ní moc nestojí. Hlavně nestojí o to se vůbec vázat. Přesto je ale jako řecký princ po válce úplně na mizině a nemá pomalu ani co na sebe a co nosí, tak je několikrát zpravované a ponožky zašívané.
Bylo pro mě velkým překvapením, jak chudý vlastně Philip byl a jak mu sňatek s budoucí královnou vytrhl trn z paty.
Přesto je tu opravdu krásně a citlivě popsané, co se jim oběma honilo hlavou, jaké měli pocity ohledně budoucího sňatku, jak se sbližovali, postupně se zamilovali… a nejvíce věrohodně tady vypadá Philipova počáteční zdrženlivost ohledně závazku. Protože to, co se jim honilo hlavou nikdo nevíme, ale autorka to opravdu pěkně vystihla, že se vám tomu všemu chce věřit.
Také mě velmi překvapilo, že když je někdo budoucí královna, tak musí svého milého požádat o ruku jako první…
Byla jsem z knížky naprosto uchvácená a doufám, že si ji někdy přečtu znovu. Všem milovníkům královské rodiny vřele doporučuju a dávám pět nadšených hvězdiček! Autorka napsala knihu i o princezně Dianě a tu bych si rozhodně moc přála také někdy přečetla. :))

2 12.11.2022

Jako malá jsem naprosto milovala film Mumie a byla nějaký čas posedlá celým Egyptem, Kleopatrou, Tutanchamonem, Nefertiti apod. Půjčovala jsem si v knihovně encyklopedie, které byly na můj věk ještě moc složité a moc si přála, abych se někdy do Egypta podívala.
Zatím jsem tam nikdy nebyla.
Ale díky této knize jsem si tu lásku, k této části historie, zase obnovila.
Evelyn, nebo-li Eve byla hlavní hrdinka knihy a byla tak trochu i předlohou té Eve z filmu Mumie. :) Je to bohatá dcera od jistého hraběte z Londýna, který rád financoval egyptské vykopávky. A bral ji vždy s sebou.
Dozvíte se tu také něco o archeologovi Howardu Carterovi, který byl tím, kdo hrobku Tutanchamona objevil jako první. Eve s nimi u toho byla také, a dokonce si odnesla nějaký poklad domů… ale s ním možná i faraonovu kletbu.
Věříte na egyptské kletby? Já teda ano, nevím, na kolik jsou to duchařské historky a na kolik to byly jen hodně dobře udělané jedy a pasti proti vykradačům hrobů… ale naprosto mě to fascinuje!
Celá kniha se tomu totiž věnovala a začala u vás vyvolávat i trochu strach, respekt a svíravý pocit, že to může být pravda…
Je to beletrizovaný životopis, který si autorka sice vymyslela, ale vše měla podložené skutečnými událostmi. Bylo vidět, že si něco i trochu upravila k obrazu svému, ale moc mě fascinovalo, že zde mluvila i o královské rodině, popisovala zde ty krásné plesy a večírky… a dala prostor i Arthurovi Conanovi Doyleovi – autorovi Sherlocka Holmese.
Za mě naprosto bezchybné pětihvězdičkové čtení, které jsem si užila od začátku do konce a budu doporučovat dál a dál. :)
Už se těším na další knihu autorky, která se zase věnuje Jackie Kennedyové. Tahle autorka totiž umí fakt skvěle psát!

4 22.10.2022

„Světová literární událost.“ Píší na obálce. Je tomu skutečně tak? Pro mě určitě ano.
Geniální dílo, které v sobě mělo tolik témat k zamyšlení, až jsem si říkala, že to snad musela autorka skutečně prožít.
Ze začátku mi to hodně svou náladou, prostředím a krutostí připomínalo Vzdělanou. Přesto je tohle mnohem lépe a citlivě napsané.
Dokonce bych si troufala až tvrdit, že jste asi nikdy nic podobného nečetli. A pokud ano, budu ráda, když mi napíšete, co to bylo.
Malá šestiletá holčička zůstane sama v chatrči v bažinách. Sourozenci a rodiče ji postupně opustí a ona se musí s životem poprat nějak sama…
Už jenom to mi láme srdce. :´)
Přesto mi autorka zlámala srdce v průběhu příběhu ještě víckrát.
Ano – je to hlavně romantická kniha, která má prvky thrilleru, ale hlavně poetična.
Ale hlavní je zde ten příběh hrdinky Kyi, která se musí vše sama naučit i odrazit pomluvy z města, kdy o ní lidé mluví jako o „bílé chátře z močálu“. Jak má poznat, kdo ji má skutečně rád a kdo ji využívá?
Knihu jsem nicméně četla i na mé poměry docela dlouho. Snad dva týdny. Ale asi je to i tím, že jsem se hodně vracela a nějaké věci si raději četla víckrát, aby ke mně více doputovaly.
Vypsala jsem si i tři citáty. Například: „Jsou tací lidé, kteří mohou žít bez volné přírody, a tací, kteří bez ní žít nemohou.”
Já nejsem úplně přírodní typ, jsem městská holka jako poleno, a dokonce nemám ráda ani spaní ve stanu. Protože mám dost velký strach ze všeho hmyzu a neidentifikovatelných zvuků… ale i já jsem si tuhle ódu na přírodu užila. A je také rozhodně super vidět Severní Karolínu i v jiném světle, než v jakém nám ji popisuje Nicholas Sparks. :D
Pokud jste ještě nečetli, tak to určitě napravte. A já se teď nemůžu dočkat, až se podívám na film, na který se chystám do kina.
„Jdi co nejdál to půjde. Až támhle do dálky, kde zpívají raci…“

12 11.10.2022

Další skvělá kniha z pera Sally Hepworth. Předchozí knize Tchyně jsem dala pět hvězdiček a ani u této nemohu jinak. Nenašla jsem na ní jedinou chybu, nebo něco, co by mi nesedlo. Žrala jsem to začátku do konce, neskutečně dobře se to četlo a bylo to opravdu zajímavé a originální. Sally se mi prostě strefuje do vkusu a já se proto rozhodla, že si od ní přečtu postupně všechno. Ještě mě čeká Tajemství porodních bab a Rodina odvedle.
Ačkoliv to podle názvu a anotace není poznat, řeší se tu opravdu vážná témata. Tím nejzajímavějším je jistá odlišnost hlavní hrdinky. Fern je 28, je knihovnicí za přepážkou a má sestru-dvojče, která se jmenuje Rose. Jenže Fern trpí (jak jsem si sama dovolila vydedukovat, protože toto tam nikdy nebylo řečeno) asi jistou formou Aspergerova syndromu.
A protože jsem celkem nedávno četla už jednu knihu o této nemoci, a to knihu Nejsem jako vy od Jodi Picoult, bylo hrozně zajímavé, jak tato nemoc ovlivňovala život dospělé ženy. Její sestra, dvojče má zase cukrovku a obě vzpomínají na své dětství… Navíc Rose by si přála otěhotnět, ale nemůže. Ale Fern ano…Co je víc přirozené, než porodit dítě svému dvojčeti, když sama nemůže?
Sally napsala dobrý společenský román, který ale ke konci trochu vygradoval do thrilleru. Přesto by mi bohatě stačilo, kdyby to bylo jen o těch vztazích. Bylo to vážně geniálně napsané a ten závěr tomu dodal třešničku na dortu.
Moc vám tuto knížku doporučuju. Je to parádní čtení, co sfouknete ani nevíte jak.

5 26.09.2022

Páni! Tohle byla jízda! To se nedalo odložit!
Od Joy Fieldingové jsem četla zatím jen knihu Na špatném místě. Ale i tu jsem přečetla na moje poměry rekordně rychle. O Jane utíká jsem věděla už spoustu let. Řekla bych, že je to její neznámější kniha. Četla ji tenkrát má kamarádka na střední škole a hodně o ní básnila. Představte si, že vyšla už v roce 1991! To jsem ještě nebyla na světě! :D
Děj knihy se odehrává v roce 1990 a je to znát. Ještě nejsou mobily, doma nikdo nemá internet, lidé se odkázáni na pevné linky, adresáře, Zlaté stránky a knihovny… Ale rozhodně musím říct, že tahle knížka předčila svojí dobu. Není divu, že u nás vyšlo už páté vydání. Původní obálky byly dost hrozné, a tak jsem ráda, že jsme se letos dočkaly nové.
Rozhodně doporučuju všem, co mají rádi mega čtivé thrillery, protože tohle vás úplně pohltí. Budete otáčet stránku za stránkou, fandit Jane, aby si vzpomněla, kdo vlastně je a neustále měnit názor, jak to vlastně všechno bylo/bude…
Troufala bych si u tvrdit, že Joy Fielding tady udala jakýsi směr, jak budou všichni další tyto společenské thrillery psát. Je až neuvěřitelné, že je to přes 30 let!
Možná jsem byla trochu smutná z tohoto tématu, které si nakonec vybrala jako rozuzlení, ale věřím, že to v té době bylo opravdu šokující. Pokud máte načteno, leccos odhadnete předem, ale i tak podle mě budete chtít smeknout pomyslný klobouk před tím, jak je to dobře napsaná knížka a že perfektně funguje ještě dnes.
Určitě se těším na další Joyiny knihy. Díky bohu, že jich má už 30! :D Doufám, že i dalších se dočkáme v novém modernějším přebalu. :)

7 18.09.2022

Stává se vám také, že si někdy o nějaké knize uděláte dopředu určitou představu, tak nějak podle názvu a anotace vydedukujete o čem bude a pak nemůžete vyjít z údivu, když se do ní začtete a uvědomíte si, že jste to úplně špatně pochopili a je to úplně o něčem jiném? Mně se tohle stalo u Sběratelky sirotků.
Myslela jsem si, že je příběh o dívce, která sjednocuje sirotky, kteří přežili španělskou chřipku a zachraňuje je… nemohla jsem se víc mýlit.
A z tohoto důvodu pro mě tato knížka byla jistým zklamáním. Byla totiž úplně o něčem jiném a já jenom kulila oči.
Bylo hodně zajímavé číst o epidemii španělské chřipky. Jak moc se to podobalo naší pandemii koronaviru, to bylo až děsivé. Není tedy divu, že kniha u nás vyšla v této době.
Možná, kdybych si tuhle knížku také přečetla ještě v čas, kdy to u nás bylo tolik aktuální, tak bych na to také pohlížela jinak…
Ale mně se hodně příčilo, jaké je vlastně bylo hlavní téma knihy a jedna hlavní postava mě doslova vytáčela do běla.
Přesto jsem knihu hltala a hltala a potřebovala jsem vědět, jak to skončí. A zároveň jsem si už moc přála, aby všechno to utrpení skončilo.
Byla jsem po celou dobu čtení v takové jakési depce a bylo mi fakt špatně. Asi se hodí i upozornit, že co se týče dětského utrpení, tak to může pro některé být fakt silná káva…
Přesto jsem moc ráda, že jsem si knížku konečně přečetla, protože jsem se na ni chystala víc než rok. A rozhodně můžu prohlásit, že na ni nikdy nezapomenu. Natolik byla silná.
Přesto jí hodnotím 3,5 hvězdičkami a mrazí mě z ní ještě teď…

2 17.09.2022

Když jsem viděla poprvé obálku a název této knihy, okamžitě jsem se zamilovala. Překrásná obálka, kterou rozhodně udělali přesně takovou, aby zaujala blázny jako jsem já. Knihy si vybírám podle citu a tuhle jsem prostě chtěla okamžitě. Jakmile jsem si přečetla anotaci a heslo: The New York Times bestseller, přesvědčilo mě to.
Bohužel jsem ale po delší době šlápla vedle.
Dočíst tuhle knihu pro mě bylo těžké, a tak bez mučení přiznávám, že jsem konec spíše tak nějak prolétla.
Ze začátku mě to celkem bavilo, ale uvědomovala jsem si často, že při čtení bloudím myšlenkami úplně jinam. Že přečíst jednu kapitolu mi trvá hrozně dlouho… a že mě vlastně ani moc příběh hlavní hrdinky nezajímal. Rozhodně je to napsané chytře, je tam hodně dobrých myšlenek a některé ve mně zůstaly.
Například hned na začátku:
Casey chce být spisovatelka, a tak pracuje jako servírka na poloviční úvazek a v ostatním čase pracuje na románu o své matce, která ji nedávno zemřela.
Její soused ji jednou řekne poznámku na její psaní: „Víš, Casey, fascinuje mě, že si myslíš, že máš co říct.“ A Casey to komentuje slovy: „To si nemyslím, ale myslím, že kdybych nepsala, zbláznila bych se.“
A to je přesně ono. Taková je tato kniha. Vlastně jsem ani neměla pocit, že autorka má co říct, ale že prostě a jednoduše chtěla psát, a tak psala o holce, co píše. Chápete?
K tomu také vzpomíná na své dětství, na své rodiče, na vše, co zažila do té doby, než napsala svou knihu…
A do toho se plácá v romantických aférkách.
Casey je každopádně trochu složitá povaha.
Nejdříve mi to připomínalo nějakou knihu od Markéty Lukáškové. Akorát že bez toho jejího humoru.
Postavy Markéty si také z nějakého důvodu neumím pořádně oblíbit.
A i tady jsem s tím měla problém…
Každopádně si myslím, že někomu se tento styl určitě může líbit. Je to hodně přemýšlivé a to má hodně lidí rádo.
Já ale u knihy potřebuju, aby mě chytla hned od začátku a byla velmi čtivá. To se tady nepovedlo, a tak dávám jenom 2 a půl hvězdičky za nápad, občas dobré citáty a krásnou obálku.

1 14.08.2022

Moje třetí přečtená knížka od Natashy Lester. A to hodnocení bude stále stejné. Čtyřhvezdičková knížka, která vás dojme, pobaví, vyděsí… ale také něčím vytočí. Já si Natashy velmi vážím, protože píše skvěle, má cit pro detaily, dokáže ve vás vzbudit emoce… ale její knihy jsou také často velmi přeslazené, nereálné a kýčovité. To všechno tady máme zase, stejně jako u Pařížské švadleny a Skříně plné Diora. Skříň se mi možná líbila o trochu víc, ale to nebylo tím tématem šatů (které tam stejně není nejdůležitější), ale tou romantickou linkou. V Domě na riviéře máme zase o něco realištější pointy a konec, než tomu bylo u Skříně, ale zase je tam linka ze současnosti, která to tak nějak kazila. Osud hlavní hrdinky z roku 2015 byl hrozný a mě z něco bylo špatně, smutno a vůbec jsem nechápala, proč zase čtu něco takového, co mi nedělá dobře.
Na druhou stranu mě moc bavilo, že jsme si zde mohli přečíst něco o tom, jak Hitler a Göring kradli významná umělecká díla z Louvru v Paříži a ještě mnohem více. Jak Židům sebrali vše co měli a pak si v tom libovali. Jak mezi nimi bylo jisté soutěžení, kdo bude mít lepší obraz. To všechno bylo velmi zajímavé a dozvěděla jsem se toho hodně o umění, které mi jinak není zas tolik blízké. Na druhou stranu tady byla láska k umění mnohem větší, než jsem dokázala pochopit a byla ve skutečnosti možná trochu přehnaná. Nedokázala bych obětovat svůj život pro něco takhle materiálního, ačkoliv to zní blbě. Vím, že je to odkaz pro všechny budoucí generace, ale Éliane rozhodnutí jsem občas naprosto nechápala a na můj vkus se chovala jako příliš velká hrdinka. Ale bylo to smyšlené. Smyšlená každopádně nebyla její kolegyně Rose, která za války opravdu shromažďovala informace o umění, aby ho mohla po válce zase vrátit zpátky tam, odkud ho sebrali.
Nicméně mě velmi rozčilovaly některé věci a je zvláštní, že to tak u Natashy je vždycky, ale až úplně na konci. Já bych prostě konce psala trochu jinak… Ale to je na tom to dobré. Že se o tom dá diskutovat!
Už se těším, až vyjde další kniha od autorky. Určitě si ji zase s chutí přečtu.

2 12.08.2022

Pokud máte rádi knihy od Julie Caplin, tak zbystřete. A pokud máte pocit, že jejím knihám cosi chybí, tak zbystřete taky! Protože toto je ještě mnohem lepší!!!
Máme tady tři generace žen - osmnáctiletou Allegru, její matku Francescu a babičku Sophii. Babička má italské kořeny, a protože jí dochází, že ji nezbývá moc času, tak zorganizuje letní poznávací zájezd do Itálie se svou dcerou a vnučkou.
Co mě zaujalo hned ze začátku, tak že nás autorka nehodila hned do vody, ale příběh se příjemně přirozeně rozvinul a měli jsme šanci poznat i jejich každodenní život před dovolenou… a pak i to, co následovalo po návratu.
Bylo to krásně čtivé napsané, ale mělo to opravdu i hlubší myšlenky a přišlo mi to vážně dobře promyšlené a zpracované.
Autorka sama v doslovu přiznává, že se jedná o její zážitky, kdy se vypravila coby Američanka na výlet po Itálii se svou matkou, neteří a tchýní. A bylo to na tom opravdu znát, protože jsem měl celou dobu dojem, že se to opravdu děje, že jsem tam v té Itálii s nimi… a dostala jsem velkou chuť se do Itálie pořádně podívat. A vidět konečně Řím, Florencii, Benátky a mnoho dalšího. Jsou tu opravdu krásně popsané všechny památky a také jídlo. Pro člověka, co tam byl podle mě úžasné připomenuti, pro ostatní skvělé lákadlo. Až si říkám, že jestli se na ta místa jednou opravdu podívám, tak budu mít asi chuť si to přečíst znova.
Takže ano, doporučuju tuhle knihu všema deseti, hlavně na dovolenou, já ji četla na Lipně a mělo to své kouzlo.
A rozhodně se musím podívat po dalších knížkách autorky, protože její styl psaní mě hodně baví!

2 08.08.2022

Jodi je moje oblíbená autorka a touhle knihou to opět dokázala - i když má skoro 600 stránek, tak se četla vážně dobře. Navíc mi poskytla opravdu hodně informací a zase mě donutila přemýšlet…
Jodi si vybírá témata, na která chce ve společnosti nějak upozornit. Tentokrát jde o Aspergerův syndrom. Jacobovi je 18, má Aspergera a je obviněn z vraždy své vychovatelky. Udělal to? Pokud ano, uvědomoval si, co dělá? To se vám točí hlavou stále dokola a vy vůbec nevíte…
Jacob je fanouškem kriminálních případů a doma si pro radost dělá různé pokusy… otisky prstů, inscenuje místa činu a pak to chce vyřešit…
Takže nejenom že se zde dozvíte hodně o Aspergeru, tak taky o tom, jak se řeší připady. Navíc je u každé kapitoly nějaký zajímavý krimi případ…a až ke konci je vlastně popis tohoto případu mrtvé vychovatelky Jess.
Sice se nějaké věci stále opakovaly, autorka se fakt hodně snažila přiblížit tuto nemoc všem… bylo tu hodně soudního přelíčení, ale bizárem bylo, že se tam neřešilo vlastně, kdo je vrah, ale spíš to, jestli je Jacob příčetný.
…Ale i tak to bylo fakt tak čtivé, že se to četlo samo.
Nicméně to mohlo být opravdu o 200 stran tenčí. Ale zas to ukazovalo přesně to, jaký Jacob byl - prostě vždycky mluvil trochu z cesty a odbíhal od tématu, aby vyprávěl něco, co zajímalo jeho.
Nicméně fakt doporučuju a je to jedna z těch lepších knížek od autorky. Já navíc miluju, když je knížka vyprávěná z pohledu více osob a je velmi uvěřitelná. Takže jsem dostala to, co jsem chtěla. Krásné 4 hvězdičky. ⭐️⭐️⭐️⭐️

5 28.05.2022

Pro mě bohužel velké zklamání a nevyužitý potenciál.
Schválně nedávám počet hvězdiček, ať knize nekazím hodnocení, ale já jsem to nedočetla a nenašla si k tomu vůbec vztah ani cestu.
Sice nečtu normálně fantasy, ale tohle jsem chtěla zkusit, ale čekala jsem něco jiného, než jsem dostala. Já jsem si třeba hrozně užila film The Age of Adaline (Navždy mladá) s Blake Lively. Myslela jsem si, že to bude něco podobného... ale bohužel, je tu hrozně moc filozofování, málo akce, hrozně dlouho se tam nic neděje... a to je vlastně děsná škoda, když je to o tom, že ta holka prožila několik staletí... čekala jsem, že tam bude více historie a toho, co zrovna dělala, když se konaly světové války apod.
V tomhle je to pro mě opravdu něco jiného, než jsem čekala a nemohu doporučit nikomu, kdo si bude myslet, že tam najde to, co jsem myslela já.
Pokud jste ale opravdu hodně trpěliví čtenáři a máte rádi symboliku, tak to zkuste. :)
Já ráda knihu předávám dál a od autorky už nic číst nebudu...

Musím říct, že jsem opravdu zamilovaná do knížek od nakladatelství Motto, protože vydává jednu krásnou knížku za druhou.
Sejdeme se v Monaku má hrozně málo recenzí a není skoro vidět. A já bych si moc přála, aby se to změnilo! Myslím, že toto je skrytý poklad, který jen neměl tolik prostoru na sociálních sítích, a tak je trochu přehlížen.
Pokud máte rádi příběhy o Popelkách, kdy se z obyčejné holky stane princezna, tak tohle je rozhodně něco pro vás. Zároveň pokud máte rádi silné ženské hrdinky, které i přes nepřízeň doby, ve které žijí, chtějí podnikat a změnit nějak svůj obor, tak tady se toho také dočkáte.
Grace Kelly, kněžna monácká měla opravdu úžasný příběh. Jak se z dcery zedníka stane nejdříve hollywoodská hvězda a pak kněžna. Zamiluje se do knížete z Monaka a přestěhuje se za ním z USA a založí s ním rodinu… Já jsem si o jejích životě už četla v beletrizovaném životopisu od Metafory – Grace, kněžna Monácká. A pak viděla film s Nicol Kidman. A moc se mi to líbilo. Grace byla takovou kombinací Marilyn Monroe a princezny Diany.
V téhle knížce se Grace vyskytuje , je tam velmi důležitá, ale hlavní postavou je Sophie a James. Sophie je majitelkou parfumérie v Cannes a James je fotograf z Londýna, který má za úkol nafotit kněžnu Grace na filmovém festivalu. Jejich osudy se krásně spojí a… je to fakt pěkná knížka. Už při čtení jsem si říkala, že tomu dám 5 hvězd a moje nadšení se naštěstí drželo po celou dobu. Takže ano, rozhodně doporučuji a moc bych si přála, abyste mé doporučení vyslyšeli.

4 17.04.2022

Taylor Jenkins Reid je právem jedna z nejoblíbenějších autorek hodně lidí, které znám. A já jsem od ní teď četla třetí knihu a opravdu jsem ji tam musela zařadit taky.
Malibu v plamenech bylo jednoduše úplně skvělé čtení, které mě bavilo od začátku do konce a šíleně jsem si to užila. Je ještě lepší než Daisy Jones, která mě také dostala… ale tohle? To nemělo jedinou chybu.
Bylo tam drama, byla tam romantika, byla tam legrace, pohoda, úžasná letní a plážová amosféra, ale zároveň spousta vážných témat, tragédií a lidské krutosti.
Příběh je o 4 sourozencích, kteří jsou všichni už dospělí, ale společně tvoří takovou nerozdělitelnou partu a pevnou rodinu. Jejich otec je jeden z nejslavnějších zpěváků (představovala jsem si trochu jako Johny Cashe) a jejich matka obyčejná holka, která zdědí po rodičích restauraci v Malibu. Není to ale jen o těch sourozencích, ale hlavní linkou je tam také vývoj vztahu právě rodičů. A to mě na tom bavilo úplně nejvíc.
Nina – nejstarší dcera uspořádá velkou párty, která má ale končit velkým požárem… a vy jste tak stále v napětí, co se tam všechno může stát a kdo ten požár způsobí…
No, zkrátka se mi před očima odehrával skvělý film, pořád jsem si představovala, kdo by hrdiny mohl hrát… a jaká hudba mi jim k tomu hrála (stále dokola jsem v hlavě měla dvě písníčky od Miley Cyrus – Malibu a Party in the USA ).
Nicméně fakt nejde o nějaké povrchní čtení, které neuspokojí i náročnějšího čtenáře… mně to místy připomínalo až filmy od Woodyho Allena.
Doporučuju a už se nemůžu dočkat, až u nás vyjde 7 manželů Evelyn Hugo.
Jo a taky potřebuju někdy do Malibu, prosím, prosím, Ježíšku.

6 14.04.2022

Pro mě zatím největší zklamání roku a nejvíc nevyužitý potenciál.
Tato kniha mě bohužel vůbec nebavila.
Romantiky tady bylo také děsně málo a zatím to bylo celé takové divné, hlavní hrdinka mi vůbec nesedla... líbilo se mi prostředí malého městečka a hezký vztah matky s dcerou... ale to nezachránilo nic na tom že jsem se to čtení nutila a konec prosvištěla, abych vůbec nevěděla, jak to dopadne.
Takže bohužel tuto knihu nemohu s klidným svědomím doporučit asi nikomu... Já dávám jen 2 hvězdičky za nápad, že někdo cestuje časem, zatímco samá na staré předměty... a za krásnou obálku.

3 02.04.2022

Alena Morštajnová je má nejoblíbenější česká autorka, takže vás asi nepřekvapí, když tohle bude hodně nadšená pětihvězdičková recenze.
Alena je geniální a tady se jí opět podařilo něco neuvěřitelného.
Jak by to u nás vypadalo, kdyby komunisté potlačili protesty v roce 1989? No, řeknu vám to takhle, byl by to pěknej hnus. A já třeba bych nebyla nikdy na světě, protože je jasné, že můj taťka by za demonstrace šel přinejmenším sedět…
Úplně mě mrazí, jen nad tím přemýšlím. A takový je celý Listopád. Mrazivý, depresivní, perfektně napsaný, čtivý, nervy drásající a smutný.
Občas mi to přišlo malilinko přehnané, ale je dobře, že je to opravdu až za hranicemi snesitelnosti, protože to pak působí mnohem víc jako odstrašující případ.
Několikrát jsem při čtení brečela, ale to není nic zvláštního, protože jsem snad uronila slzu u každé Aleniny knížky.
Jsem moc ráda, že jsem autorku mohla osobně vidět na besedě. Byl to opravdu super zážitek, protože nás tam bylo pár, takže to bylo komorní, přátelské, vtipné… A já si mohla nechat knížku i podepsat a s Alenou se vyfotila na památku.
Zkrátka skvělý literární zážitek.

12 04.10.2021

Příběh Titanicu miluju od malička. Jeden čas jsem byla natolik trhlá, že jsem si ten film pouštěla každé sobotní ráno. Asi za to mohl Leonardo DiCaprio jako můj snad první herecký crush. :D Ale ta atmosféra mě zkrátka fascinovala už asi v osmi letech.
Jsem moc ráda, že jsem se konečně seznámila i s jiným příběhem, než jen s tím, jaký měli Kate a Jack.
Tady máme dokonce hned tři hlavní hrdinky, každá má nějaký svůj pohnutý osud a celé se to pak navzájem propojí.
Tahle knížka mě vtáhla opravdu hned od začátku a užívala jsem si každou stránku. Do teď nechápu, že má jen 74% a je v modrých barvách, protože já jsem na ní nenašla nic, co by jí dokázalo ubrat byť jediné procento.
Jsem moc ráda, že tu nemáme jen jeden příběh, protože by mi vrtalo hlavou, jaký osud měli ostatní členové posádky. Tady je to dokonale vyvážené - jedna velmi bohatá, druhá podvodnice a třetí cizinka. Ani nevím, která část se mi líbila nejvíce, možná ta Anny, která se na Titanic dostala ze švédské farmy.
Každé postavě je věnováno dost prostoru, vždycky se dozvíte, jak se na loď tyto dívky dostaly, jaké byly jejich hodiny přímo na palubě (ta loď je tam opravdu dobře popsaná, bála jsem se toho, že tam tu atmosféru neucítím, ale jo, bylo to jako bych koukala na další film o Titanicu), pak se dočtete o tom, jak se s tragédií vyrovnávaly a poté zpět... zase jsme na záchranném člun, kde se vlastně sešly, ačkoliv byly každá z jiné společenské vrstvy. A dost věcí se nám tu vysvětlí.
Moc bych si přála, aby si tuhle knížku přečetlo více lidí, protože pro mě se stala opravdu srdcovkou, kterou se mi ani nechtělo dočítat a když jsem otočila poslední stránku, tak mi bylo fakt smutno.
Hodnotím pěti hvězdičkami a vážně moc doporučuju.

4 28.09.2021