Yanny
komentáře u knih
Slečny
Anne-Gaëlle Huon
Tak tuto knížku jsem hodnotila 5 hvězdičkami a zatím obsadila místo mé nejlepší knížky tohoto roku. Neříkám, že jí třeba časem něco nesesadí (mám velké očekávání například u Skříň plné Diora nebo Listopádu), nicméně teď je číslo jedna ona, takže si pojďme říct, proč se mi tolik líbila.
Příběh je vyprávěný z pohledu hlavní hrdinky, která píše už ve stáří svůj příběh formou dopisu pro člověka, který je pro ní nějakým způsobem důležitý (vy se až na konci dozvíte, kdo to je).
Hodně mi to připomínalo Geniální přítelkyni, ale protože nejsem úplně fanynka téhle série a u prvního dílu jsem se celkem nudila, tak můžu říct, že za mě je tohle určitě mnohem lepší. Nicméně je tam hodně podobné to, jaké pouto je tam mezi nejlepšími kamarádkami, jak to vypráví ve stáří a také to, že tady se děj odehrává v Evropě a i doba je tak cca podobná.
Na druhou stranu mi to trochu připomínalo i děj knihy Zakázané ovoce od Jojo Moyes. Tou dobou a tím, jakým stylem žily ženy v jednom domě a užívaly si luxusu a večírků.Děj je z období Charlestonu, ale je tu i trochu 2. světové války (naštěstí jen okrajově). Potkáte zde i nějaké slavné osobnosti a budete si chtít dohledávat věci z historie.
Já teď vím, že se určitě musím podívat na filmy s Charlie Chaplinem.
Celým příběhem navíc provází rozkošný černý kocourek a upovídaný papoušek.
Na konci jsem brečela, ale neskutečným dojetím, jak je ta knížka krásně napsaná.
Navíc velkým plusem jsou velmi krátké kapitoly a obrovská čtivost.
Takže sečteno podtrženo, za mě dokonalá kniha, která je vhodná jak pro milovníky knížek z historie, tak i pro lidi, kteří tolik nečtou (jako třeba moje mamka), protože i jim budou stránky mizet pod rukama a bude je to bavit.
Za tuhle knížku se vážně přimlouvám a moc bych si přála, aby si jí přečetlo co nejvíc lidí.
Kniha ztracených přátel
Lisa Wingate
Bohužel musím říct, že tahle knížka pro mě byla velkým zklamáním.
Je to celkem novinka (vyšla před Vánoci) a je od autorky oblíbené knížky "Než jsme byly tvoje". Slibovala jsem si od toho hodně, protože je to přece jenom má milovaná Edice světový bestseller a měla hodně zajímavou anotaci.
Příběh je o době krátce po občanské válce v USA a týká se tématu otroctví a toho, jak po jeho zrušení bývalí otroci hledají své rodiny, protože otroky rozprodávali po různých koutech USA.
V knížce jsou úryvky ze skutečné Knihy ztracených přátel, kam lidé psali inzeráty a hledali své ztracené příbuzné.
Na druhou stranu tu máme linku i z roku 1988, kdy mladá učitelka začíná nový život v malém městě v Louisianě a vymyslí se svými žáky, kde dohledávají své příbuzné na nedalekém hřbitově a dohledávají jejich příběh... Ten námět je super, hlavně jsem si hodně slibovala od té linky z roku 1875, protože nic podobného jsem nikdy nečetla a o tomto kousku historie toho fakt moc nevím...
Ale zpracování? Achjo, to bylo fakt špatné.
Mně to prostě nebavilo.
Nebavila mě ani jedna dějová linka, nenašla jsem si k nikomu z nich vztah, všichni mě akorát vytáčeli tím, jak po všem klouzali jen tak po povrchu a ani obě hlavní hrdinky se s čtenářem nesvěřovaly.
Takže když to tak zpětně vezmu? Já jsem tu knihu asi pořádně nepochopila... mělo to super potenciál, ale naprosto nevyužitý a moc mě to mrzí, ale po hodně dlouhé době hodnotím jen 2 hvězdičkami.
Moc jsem si přála, aby se mi to líbilo, protože to v okolí moc lidí ještě nečetlo. Ale teď už se moc nedivím. A vlastně... asi to ani nedělejte, je to ztráta času. Jsou určitě lepší knížky s touhle tématikou. Jinou knížku od autorky si asi nikdy nepřečtu, protože mě fakt nepřesvědčila. Tohle jsem četla přes měsíc a i tak jsem konec v podstatě prosvištěla a protrpěla. Protože ani tam se nedočkáte ničeho zajímavého.
