Yanny komentáře u knih

Autorka legendárního Čtvrtého křídla nepíše jenom fantasy, ale má ráda také historické romány. Takže jsem se rozhodla, že i když se sice na Čtvrté křídlo nechystám, tak chci zjistit jak píše a jestli je vážně tak dobrá.
A jo – dobrá je. Její styl bych tady přirovnala k Natashe Lester.
Jde tu o osud dvou žen – prababičky a pravnučky. Prababička zemře v požehnaném věku a své pravnučce odkáže vše, co má. Dům i práva na své knihy, kterých jako velmi oblíbená americká autorka napsala velké množství. Jenže jeden román před smrtí nedopsala… a na ten má zálusk jeden mladý spisovatel, který by ho chtěl dopsat.
Musím říct, že mě tady bavily obě dvě linky úplně stejně a bylo velmi osvěžující mezi nimi přeskakovat, protože pokaždé jsem pak měla chuť zase na tu druhou.
Ačkoliv jsem podobných knížek už četla docela dost, hlavně těch z 2. světové války, nevadilo mi to a zažrala se do toho.
Z recenzí jsem věděla, že je tu velmi překvapivý závěr knihy, díky kterému je to celé ještě lepší. Ano, vymyšlené to je dobře, přesto jsem už něco takového v jedné knize četla, tak mě to tolik nešokovalo.
Bohužel jsem našla dvě věci, které mi tam logicky moc smysl nedávaly a nepochopila jsem, co se tím autorka snažila říct… proto jsem se nakonec rozhodla pro hvězdičky jenom 4, ačkoliv to celou dobu aspirovalo na 5.
Knížku nicméně fakt doporučuju a doufám, že Metafora vydá další její historické romance, protože bych si je přečetla s chutí.

6 20.04.2024

Taylor Jenkins Reid je moje oblíbená autorka, ale bohužel tady se mi do vkusu příliš netrefila. Moc mě baví, jak si vybírá neotřelá témata, vymýšlí nový svět celebrit a vše působí velmi reálně. Ale bohužel tenis není můj koníček a celkově sledování sportu prostě neholduji. Doufala jsem, že tam toho tenisu nebude tolik, ale bylo ho tam fakt spousta. Podrobné popisy zápasů, speciální výrazy z tenisového prostředí, které jsem nechápala, ale nezajímalo mě to zas natolik, abych si googlila… Celkově jsem si zápasy jen těžko představovala, protože pro mě je bohužel tenis jen sport, kde si dva lidé vyměňují míček nad sítí a u toho se hodně heká. :D
Mám docela ráda třeba film Wimbledon, ale to spíš proto, že tam si nemusím nic představovat, ale souboje rovnou vidím.
Tady mi chybělo, že tu nebyla zas tolik rozvinutá romantická linka, ani Carrie normální život bez tenisu nebyl zas moc vysvětlený… líbil se mi vztah otce a dcery, který byl popsaný vážně hezky.
Carrie mi ale jako postava celkem vadila, byla hodně osekaná o emoce, přehnaně si šla za svým cílem, chovala se velmi povýšeně…
A tak celkově jsem byla vlastně ke konci už ráda, že to mám dočtené.
Možná mi tam vadila i ta nepřeložená španělština, díky čemuž se to četlo docela blbě.
Tentokrát dávám jenom 3,5 hvězdy. Ale na další knížky autorky se těším. Její styl je skvělý.

2 20.04.2024

Kniha nominovaná na Magnesia literu. Zaslouženě? Za mě rozhodně ano! Marek Torčík je můj bývalý kolega z práce, takže nám o své knize nebo o svém životě (protože jde o vyprávění o jeho dospívání) něco málo vyprávěl už v práci. Když kniha pak vyšla, hned jsem si ji běžela koupit jako pyšná teta! :D A nechala jsem si ji od Marka při první příležitosti podepsat. A pak jsem se přihlásila do Book clubu, kde se tato kniha probírala. Marek tam byl také, vyprávěl, odpovídal na dotazy a diskutoval s námi a celé nám to dalo ještě lepší rozměr příběhu. Knížka je napsaná opravdu krásným a originálním stylem. Marek je také básník a na té knize je to znát Celé to vypráví tak, že hovoří sám k sobě, takže tím vzpomíná a rozkládá tak svou paměť. Třeba: „V 3:37 tě probudí telefon.“
Opravdu žasnu, jaký má Marek talent a byla jsem prostě celou dobu při čtení taková dojatá a jednoduše pyšná.
Protože Marka znám, věděla jsem, že jeho dospívání nebylo lehké, ale o to víc mě bolelo a zasáhlo o tom takto číst. Ta kniha má v sobě spoustu důležitých témat – šikana, homosexualita, odlišnost pleti, maloměsto, chudoba, nespravedlnost, rozvod rodičů
Rozhodně vám knihu doporučuju, pokud vás takové knihy a témata zajímají. Občas mi to trochu připomnělo i knihu od Zuzany Dostálové – Soběstačný. Je to smutné čtení, ale je rozhodně plné velké naděje, protože podívejte na Marka dnes! Je z něj úžasný spisovatel a my jsme si z jeho knihy sedli na zadek. Takže ať se jdou všichni šikanátoři světa bodnout :) Marku, ještě jednou gratuluju a doufám, že tu cenu dostaneš.

4 19.03.2024

Sparks je zase ve formě. Tahle knížka byla o dvou příbězích, které byly jako vystřižené z jeho starých knížek stejná šablona pro spoustu situací ale nakonec jsem musela uznat, že zas tolik typické to v závěru vlastně nebylo a byla jsem překvapená i nadšená zároveň.
Líbilo se mi to, ale ocenila jsem to pořádně až na konci. Celou dobu jsem si říkala, že sice ano – krásně napsané, čtivé ale hrdiny jsem si nějak neuměla oblíbit. Beverly (jako matka na útěku od násilnického manžela) mi lezla na nervy protože jednala často nelogicky Corby jako mladý farmář, co se zamiloval do nadějné zpěvačky na Floridě byl fajn ale jeho vyvolená mi taky nějak vadila :D
Přesto jsem si to moc užila, protože od Sparkse mě prostě baví všechno. A hodně oceňuji, že se nebojí jít do nových věcí – vymýšlí zajímavé zápletky a také trochu zabrouzdává do jiných žánrů Protože tady jsem měla chvílemi pocit, že čtu i trochu thriller
Části s Beverly (týraná manželka) jsem totiž četla ze zatajeným dechem a úplně mi bušilo srdce, co se z toho vyklube
Ano, nějak jsem to odhadla, ale doufala jsem, že něco bude jinak
Sparkse miluju a vždycky budu. Nevím, jestli mám hodnotit 4 nebo pěti hvězdičkami, a tak dávám 4,5 a můžu vřele doporučit. (Tady jsem se přiklonila k 5 hvězdičkám, protože si určitě zaslouží, aby se vyhoupla do červených čísel.)
Celkově musím uznat, že Sparks je prostě jednička. Moc by se mi líbilo, kdyby tohle zfilmovali!

1 26.11.2023

Krásná knížka z prostředí Aljašky, která mě tak fascinuje.
Nějaké knihy okolo mě úplně proplují a nemám vůbec potřebu je číst nebo si o nich něco zjišťovat, i když je to třeba i můj oblíbený žánr. A nějaké knížky mě zaujmou naprosto na první pohled, aniž bych znala anotaci, recenze, nebo od autora něco četla. A takhle to bylo přesně s Aljaškou. Už když přišla informace, že má knížka vyjít, věděla jsem, že jí prostě potřebuju!
Divoká příroda, velký kus světa, specifická nátura obyvatel, dny, kdy nezapadá slunce, nebo naopak vůbec nevyjde. a zároveň všechno součástí Spojených států amerických To je Aljaška, jedno z míst, kam bych se určitě někdy chtěla podívat. Sice nejsem moc takový ten „dobrodružný a přírodní“ typ. :D Ale tenhle stát působí jakože je skvělým místem pro nový začátek nebo pro pocit svobody a opravdové nespoutanosti
To jsem přesně od knížky čekala a díky bohu! Bylo to přesně takové. :))
Popisů Aljašky tady bylo hodně, ačkoliv nešlo úplně o nějaké výpravy do divočiny.
Je to klasický romantický příběh - hate to love romantika, slow burn do toho naprosto odlišné světy „holky z velkého města“, kterou zajímá hlavně to, jak vypadá a kluka, který si takové nádhery rád dobírá. Do toho komplikovaný vztah s otcem a vážná nemoc...
Líbilo se mi to moc, dávám pět hvězdiček a vřele doporučuju.
Sice jsem měla místy pocit, že se tam dlouho nic neděje a knížka už měla směřovat ke konci ale nakonec to bylo opravdu emotivní. Brečela jsem, smála se, celý příběh si užila a na konci nostalgicky vzpomínala na začátek.
Má to být první díl série, ale klidně bych to nechala ukončené takhle Ale uvidíme, jestli se pustím do pokračování.

7 17.11.2023

Alan Rickman odešel příliš brzy. Bohužel ho mám spojeného tak nějak se smutkem, protože dvě jeho největší role (nebo spíš moje nejoblíbenější) byly vážné postavy, které měly smutný příběh. Konec Snapa je samozřejmě smutný, ale abych byla upřímná, každý rok strašně obrečím, když Emma Thomson v Lásce nebeské zjistí, že jí její manžel nespíš podvádí. Nebo spíš se k tomu chystá...
Vím, že byl Alan Rickman proslulý svým smyslem pro humor a krutou upřímností ale v téhle knize to nějak vůbec nevyzní.
Číst tyhle deníky tedy bylo vlastně dost smutné, protože i Alan Rickman je tu často vážný, nebo to tak působí. Na druhou stranu je skvělé, že mu můžete nahlédnout trochu do soukromí...
Já jsem osobně byla ze začátku trochu proti tomu. Vydávat někomu jeho soukromé a intimní deníky po smrti? Zvláštní... Souhlasil by s tím? Asi ne.
Ale nakonec rozumím tomu, proč vyšly. Je hezké, že se tímto opět zase trochu stal „nesmrtelným“ a jeho fanoušci si jeho knihu mohou přečíst a poznat ho lépe.
Netvrdím, že jsem úplně největší fanoušek tohoto herce, pořádně jsem ho viděla jen v těch dvou zmíněných rolí (+ Smrtonosná past samozřejmě, ale to jsem viděla jen jednou jedinkrát).
Knížku ale tak nějak nemůžu ohodnotit, protože se nečetla dobře. Byla vlastně dost nudná a zajímavých částí tam bylo málo.
Já se ale těším na audioknihu! Ta má vyjít v podání jeho dabéra Aleše Procházky a to bude podle mě naprosto úžasný zážitek. Takže jo, pustím se do ní pak znovu.
Já bych Vám asi taky doporučila spíš počkat na audio-verzi, ta čtená podoba je fakt poměrně nezáživná, když nejste fanoušek číslo 1.

Dystopický román od Celeste Ng. Téma je opět zaměřené na problémy asijských přistěhovalců, asijských Američanů a míšených rodin jako je tomu u autorky zvykem. Jen ta dystopie je tentokrát novinka, před tím to byly vždycky jen společenské romány
Celeste téma knihy pojala tak, že totalitní režim v Americe nastal po velké ekonomické krizi, kterou si vlastenečtí Američané vykládali tak, že za všechno může Čína. A do stejného pytle strčili úplně všechny Asiaty.
Zavedli nové zákony a nálada byla natolik protičínská, že Asiaté čelili neopodstatněnému útlaku, šikaně, byli pronásledováni a dokonce jim často i odebírali děti.
Abych byla upřímná, věrohodně a uvěřitelně to na mě nepůsobilo. Bylo to trochu vykonstruované. Žádný SKUTEČNÝ důvod k tomu nebyl. Nebylo tam nijak vysvětleno, jaký vliv Čína na americkou ekonomiku vlastně měla a co to způsobilo. Jen tam říkali: „Koukněte na Čínu, jak se jim daří a my tu nemáme co jíst!“ A to mi vadilo.
Ano, netvrdím, že to mají asijští Američané jednoduché, navíc po covidu, po vládě Donalda Trumpa a tak dále... ale politiku Číny tam schválně vůbec nezmiňovala. Jen z nich chtěla udělat oběť.
Vadilo mi také to, že tam více nepropracovala, jak by Amerika opravdu fungovala, kdyby přestala jakkoliv obchodně spolupracovat s Čínou. Jak by to bylo s dovozem všeho a podobně. V tomhle směru to bylo prostě strašně nedotažené a prvoplánové.
Musela jsem se od tohoto při čtení často snažit oprostit. Byla jsem prostě zvědavá, jak to celé pojme a jak to může dopadnout
Bohužel konec mě také dost vytočil a když jsem knížku dočetla, tak jsem úplně frustrovaně vzdychla. :D
Moc se mi také nelíbilo, že přeložili hrdinovu přezdívku a říkali mu v české verzi Ptáčku. To bylo divné. Myslím, že cílovka knížek Odeonek by rozhodně zvládla, kdyby tam zůstal originální „Bird“.
Na druhou stranu ale musím vyzdvihnout velkou čtivost a neustále napětí, co bude dál. Ačkoliv toho jsem se před čtením přesně bála – že mi to čtenářsky nesedne a já se s tím budu trápit. Styl Celeste se mi ale líbí, a proto jsem taky četla už třetí její knížku.
Zároveň mě hodně bavily symboly o příbězích s kočkami, to jsem samozřejmě jako velký kočkomil ocenila. :) Také propojení s pohádkami a zakázanými knížkami mi bylo sympatické.
Přesto úplně přesně nevím, jak knížku hodnotit a jestli můžu vyloženě říct, jestli se mi líbila, nebo ne.
Bohužel na mě ani citově nezapůsobila a to já brečím úplně u všeho, hlavně, když je někde probíraná rodina, mateřské city, nespravedlnost a podobně. Vím, že na konci, když tam byly příběhy více rodin, tak jsem brečet asi měla, protože to tam bylo ždímané hodně okatě, ale vůbec to se mnou nic neudělalo
Hodnotím 3 a půl hvězdičkami.
P.S. Pozor, knížka nemá uvozovky u přímé řeči. Někomu to může vadit. Já jsem se s tímhle smířila už u Sally Rooney, tak jsem si zvykla rychle, ale u Celeste jsem to viděla poprvé.

4 28.10.2023

Italské Positano je nějak stále oblíbenější a oblíbenější, že? Jen letos vyšly minimálně 3 knihy, které se odehrávají v tomto přímořském městečku a které napsaly Američanky.
Já jsem letos četla druhou, první byly Tajné milostné dopisy Olivie Morettiové. Jsou to dvě odlišné knihy, ale srovnávat člověk musí, i kdyby nechtěl. Protože v obou knihách je navíc docela zásadní hlavní pointa, proč se někdo do Positana vydává. Zemřela mu matka a Positano pro ní bylo nějakým způsobem velmi důležité
Nutno říct, že knihy od Rebeccy Serle nejsou rozhodně pro každého. Už její předchozí kniha Za pět let vyvolala docela velké emoce a lidé jí spíš kritizovali Mně se poměrně líbila, i když byla zvláštní. A zvláštní je rozhodně i Jedno italské léto!
Autorka si ráda vybírá jakési nadpřirozeno a přidává ho do úplně obyčejných životů. V předchozí knize šlo o jakousi formu předtuchy, která se vyplnila do puntíku a tady jde zase o cestování časem? Nebo spíš o trochu duchařiny? To je otázka.
Na můj vkus si s tím moc hlavu nelámala a vlastně nám pak nic nevysvětlila, ale zároveň ani hrdince nedala prostor nad tím vším přemýšlet.
Kate se jednoho dne probudí a objeví se v roce, kdy je její matce 30 let. Ale není jí vůbec divné, že na světě nejsou mobilní telefony, jezdí na ulici starší auta apod Pardón, ale to udělala z hrdinky opravdu trochu blbku. :D
Nápad to byl skvělý, ale mně to tak nějak díky tomuhle fakt vadilo a nemohla jsem si tu knihu pořádně užít. Jako kdybych koukala na nedomyšlený béčkový film, kde se snaží cestovat časem, ale vůbec nevyužijí ten potenciál a vlastně to ani logické udělat nechtějí
Na druhou stranu popisy Itálie a to, jak je to čtivé!? Perfektní! Měla jsem hroznou chuť na ravioly s citronovou ricottou a rajčatovým salátem! To si musim někdy dát.
Ale ani hlavní hrdinka mi nebyla sympatická, její chování k jejímu manželovi bylo otřesný A i ten nezdravý a až moc upnutý vztah s matkou mi vadil.
Přesto hodnotím 4 hvězdičkami a knížku bych i doporučila jen má spoustu ALE. Nicméně do Itálie fakt potřebuju. :)))

1 06.10.2023

Věděla jsem, že číst tuhle knihu bude zvláštní. A taky že ano.
Ten název se mi upřímně strašně příčí. Protože na mě působil jenom jako obchodní/marketingový tah, jak šokovat a knihu vyprodat. A to se taky díky tomu povedlo.
Zaslouží si někdo, abyste o něm řekli, že jste rádi, že zemřel? No nevím. Pro mě je to docela silná káva... A s tím jsem do toho taky šla.
Nechtěla jsem s autorkou už dopředu až moc sympatizovat a snažila se trochu pochopit i tu matku.
Ano, matka byla šílená, byl to případ do psychiatrické léčebny nic z toho, co dělala své dceři absolutně neschvaluju a nezlehčuju. Ale stejně se mi ten název knihy nelíbí!
Ale knížka je to fakt dobrá, velmi dobře napsaná, čtivá ale zas tak šokující vlastně není.
Nejvíc wtf momentů podle mě přijde až na konci, kdy se odkryjí takové dvě hodně zvláštní věci.
Rozumím tomu, proč Jennette tuto knihu napsala, bylo potřeba to ze sebe všechno dostat. Lidem vysvětlit, jaká je a proč taková je. To jsme všechno pochopili a nikdo ji vůbec nemá za zlé, že se z toho tímhle způsobem dostala.
Přesto si myslím, že jí její matka skutečně milovala (ano, až moc), ale je vlastně hodně smutné, že napsala knihu, kde píše, jak je ráda, že zemřela. Protože podle mého zas takový netvor nebyla. Jen to neměla v hlavě v pořádku
Těžko se mi ta knížka hodnotí. Nakonec jsem se rozhodla pro 4 hvězdičky, protože kdo jsem já abych je soudila a něco mi na tom všem přijde pořád strašně zvráceného. Asi jako když její matka všude vytahovala svou rakovinu, aby získala někde výhodu tak takhle nějak vnímám i ten název knihy. Kdyby se to jmenovalo jinak, tak k tomu budu taky přistupovat odlišně.

4 25.09.2023

Tak tohle bylo šíleně silný. A návykový. A dost šokující.
Chandlera miluju. Vážně, Přátelé jsou můj nejoblíbenější seriál všech dob jen díky němu. A váš možná taky.
Proto byla tahle knížka tak hrozně smutná a dojemná.
Jsem tak moc ráda, že se s námi Matthew Perry o svůj příběh podělil. Ačkoliv mi rozhodně změnil pohled na jeho osobnost. Jsem tak ráda, že se z toho vypsal. A je mi ho tak moc líto. Ke konci jsem fakt brečela a bolelo mě za něj srdce. Ačkoliv si za většinu toho hnusu, co se mu děla, mohl sám.
Věděla jsem, že byl Matthew alkoholik a že to hodně narušovalo natáčení. Že během těch sérií měnil vzhled - hubnul a tloustnul a všechno to způsobovaly jeho závislosti. Ale myslela jsem si, že do toho spadnul až potom, co se stal slavným a bohatým a byly to klasické hvězdné manýry.
Jenže Matthew v podstatě neznal střízlivost a také stavy bez depresí. A tak před tím utíkal už od čtrnácti let.
Jasně, často mi přišlo, že chce na někoho pořád jen svalit vinu, někoho obviňovat a vymlouvat se, ale byla to jeho zpověď, tak jsem to všechno brala, jak to napsal.
Taky musím říct, že jsem knížku převážně poslouchala jako audioknihu. Ačkoliv jsem si tištěnou k poslechu často otevřela, vracela ve stránkách a googlila všechny ty filmy a celebrity, co zmiňoval. Ale té audioknize jsem doslova propadla. Byla neuvěřitelně chytlavá. Aleš Procházka daboval Chandlera jen na chvíli a vím, že fanoušci to úplně nepřijali s nadšením ale to, že namluvil tu audioknihu, je úžasné. Měla jsem vážně pocit, že ke mně mluví Chandler. Ačkoliv pan Procházka úplně nezvládal číst ty anglické výrazy a mně se u toho vždycky kroutily prsty na nohou. Když třeba řekl „ba-ge-ly“ místo „bejgly“, tak jsem si fakt plácla do čela... ale i jemu to odpouštím, je to přece jenom jiná generace a Beverly Hills 902 10 asi neznal a nežral jako my, děti devadesátek. :D
Nicméně poslechnout si to jako audioknihu rozhodně doporučuju, je to naprostý kulturní zážitek. Ale bohužel tam není předmluva Lisy Kudrow.
Já jsem moc ráda, že jsem si tu audioknihu koupila, protože bůhví jak dlouho bych přečtení té knihy odkládala a že mě fakt hrozně zasáhla. A taky jsem si jí neskutečně užila!
Matthew nás provede všemi svými filmy a seriály a kompletně celým svým soukromím - bývalými přítelkyněmi, dětstvím a hlavně závislostí na alkoholu a prášcích. Je to neskutečně upřímná zpověď, kde se nebojí mluvit ani o problému se stolicí nebo erekcí.
Bylo zvláštní si během té knihy neustále znovu připomínat: Tenhle chlap, že hrál tvého milovaného Chandlera? Jak je to možné? A jak to, že to není na tom seriálu poznat? No, je to zkrátka moc dobrý herec.
Bylo mi z toho všeho hrozně smutno. Takhle nějak by dopadl Chandler, kdyby neměl svou Monicu. A z toho mě fakt bolelo u srdce.
Achjo, Matty, moc držím palce, aby ses už do toho hnusu nikdy nevrátil a byl na světě ještě spoustu let. A našel lásku a snad i zplodil svého vytouženého potomka I když už rozhodně nejsi nemladší a klasicky sis to všechno uvědomil až moc pozdě a všechny ty ženy sis ze svého života odehnal jenom sám To štěstí si ale zasloužíš
A už zas brečím, jen na to myslím! :D Pomoc!
No zkrátka si to přečtěte, nebo si poslechněte audioknihu! Pro fanoušky Přátel naprostá povinnost!
A já vím, že tu knížku otevřu ještě HODNĚKRÁT.

3 23.09.2023

Příběh od české mladé autorky, který se odehrává v L.A. A dokonce si troufám tvrdit, že mi připomínal romány od Colleen Hoover?
O téhle knížce jsem se dozvěděla až na knižní akci Bookstorming a okamžitě mě zaujala. Už jsme totiž tou dobou měli koupené letenky do Los Angeles a já jsem hledala čtení, které se tam odehrává. Takže mi to nahrálo perfektně do karet a knížku jsem si s sebou do Ameriky opravdu vzala a rozečetla ji už v letadle.
Nebyla to pro mě úplně jednohubka, ale musím říct, že mě fakt hodně bavila!
Až jsem překvapená sama sebou, protože byla plná naprosto okatých klišé a já se vlastně nedivím, že ji lidé dávají jen 3 hvězdičky ale já ne. Já dávám 4 hvězdičky a bez mučení přiznávám, že to na mě fungovalo tak, jak mělo. Totální guilty pleasure, u které si samozřejmě chcete často plácnout do čela, ale žere to i s navijákem?
Ano, samozřejmě mě hodně ovlivnilo to, že jsem si dokázala představit to prostředí (ačkoliv tam toho města zas tolik nebylo a to byla rozhodně škoda) a navíc jsem tu knížku dočítala doma, takže jsem se tam duchem opět vrátila a to umocňovalo to, jak mě to bavilo
Moc mě bavil ten námět propast mezi bohatými a chudými je totiž v L.A. fakt veliká a byla jsem toho svědkem, když jsme tam vlastně byli za chudé příbuzné i my a jenom valili oči na ty ceny v supermarketech
Moc jsem si taky užívala tu okatou pitomost a nafrněnost hlavní hrdinky a její nejlepší kámošky. Pak jsme se jako průměrní lidé zastavily ve Starbucks a objednaly si dvě velká frappucina To jsem se fakt pobavila!
Bavilo mě to jiskření mezi hlavními hrdiny, popisy rozdílných světů a vlastně i ta divoká zápletka na konci.
Dostala jsem co jsem chtěla. Otázka, jak by mě knížka bavila, kdyby to nebyla záměrně vybraná ultra oddychovka na Malibu pláž, ale musím říct, že si místo v mém srdci prostě získala. A autorka píše velmi svižně a čtivě.

18.09.2023

Nejlepší kniha od Colleen Hoover? Za mě (zatím!) rozhodně ano.
Má naprosto skvělé originální ale těžké téma. Hlavní hrdince je 26 a vrací se z vězení, kde si odseděla 5 let za zabití. A dokonce během výkonu trestu porodila holčičku teď se musí pokusit zabojovat o to, aby ji vůbec mohla vídat.
Věděla jsem, že mě tohle téma bude hodně zajímat, ale bála jsem se, aby to zas nebylo něčím zkaženo. Mám to s Colleen totiž složité. Moc se mi líbí, jaká témata si vybírá, ale často mám problém s tím zpracováním.
Tady jsem vlastně neměla co vytknout. Možná bych to hlavní hrdince ještě trochu zkomplikovala nějakým soudním řízením (to by udělala Jodi Picoult ;D)
Ale ano! Je to úžasná kniha a já jsem brečela od začátku do konce a opravdu hodně mě to vzalo.
Mám pětiletou neteř, a tak jsem to fakt ořvala hodně.
Doporučuju a smekám před Colleen. Tohle by byl krásný film!
Joo a je tam malé koťátko :3 Takže palec nahoru i za to.

4 07.05.2023

Když jsem četla v roce 2019 Pařížskou švadlenu jako mou úplně první knihu od autorky nenapadlo by mě, že se z autorky stane jedna z mých oblíbených, že budu chtít číst všechno, co napíše (teď už 4. knihu) a hlavně, že si získá takovou popularitu. :) Až Skříň plná Diora totiž spustila tu vlnu nadšených ohlasů na její psaní a historické příběhy.
Já se tomu nedivím. Ale na druhou stranu mám trochu obavu, že Skříň plná Diora byla opravdu tou nejlepší a teď už to bude velmi těžké překonat.
Třem životům Alix St. Pierr dávám opět 4 hvězdičky jako všem jejím předchozím knížkám. Zhltla jsem to jako malinu a vůbec se nenudila, ačkoliv je tahle knížka o dost střízlivější než všechny její předchozí knihy. Věnuje se jen dějové lince jedné postavy ačkoliv měla 3 životy. Hodně oceňuji, že jsme se zde tentokrát nemuseli trápit s linkou ze současnosti, protože tu většinou čtenáři moc nemuseli.
Jde tu o děj během války a po válce. Dějová linka během války mi přišla trochu nedotažená a klidně tam toho mohlo být víc, abych pochopila souvislosti a hlavně to i citově prožila
I tak ale oceňuju, že tu tentokrát nejsou žádné telenovely typu odhalování, kdo je koho příbuzný apod. Také romantika je tu hodně věrohodná.
Takže samozřejmě doporučuju a těším se na další knihy naší drahé Natashy! :D
Jen by se to tentokrát mohlo už týkat něčeho jiného než Paříže a Diora. To už si myslím, že se až moc opakuje.
Jo a taky hodně oceňuju, že se v příběhu objeví hrdinka z její předchozí knihy! :) Poznáte ji tam?

6 14.04.2023

Když jsem před dvěma měsíci četla knihu Vlk samotář od Jodi Picoult, říkala jsem si, že se moc těším na Knihu dvou cest a těšila se, že se mi bude líbit více Protože jsem se těšila na romantiku a na můj milovaný Egypt.
Bohužel mi ale tahle kniha fakt nesedla a šíleně jsem se u ní natrápila. :(
A to mě fakt mrzí, protože Jodi si zde vybrala mé absolutně milované téma.
Miluju Egypt a archeologii. Ale tady toho bylo tolik, že jsem se prostě strašně nudila.
Navíc mi vadilo, že jsem pointu celé knihy odhalila skoro hned u prvních kapitol. :( A proto se mi do čtení už skoro vůbec nechtělo, protože takové knížky moc nemám ráda.
Hlavní hrdinka mi také nebyla moc sympatická svým rozhodnutím opustit svou dceru a manžela (přitom mu udělala žárlivou scénu kvůli nějaké jiné ženě) a odjet za svou starou láskou do Egypta.
Nebylo to vůbec ono a musím říct, že jsem opravdu ráda, že už to mám za sebou. :(
Mrzí mě to.
Kdyby to byla jiná autorka asi už bych to s jejíma knížkama vzdala, ale já vím, že Jodi to opravdu umí mnohem lépe a hlavně čtivěji takže jí určitě zase někdy dám šanci.
Mám doma ještě nepřečtenou knihu Prostá pravda, tak snad se mi bude líbit

4 10.04.2023

"Měsíční svit a sladký hnus a žraloci a smrt a lítost a zvratky a naděje, a to všechno dohromady."
To je z knihy Papírový palác. Překvapeni? :D No, možná budete ještě více, až se do knihy pustíte.
Já jsem si tuhle větu musela poznamenat, protože podle mě nic lépe nevystihuje celý příběh.
Tahle knížka pro mě byla obrovským překvapením. A opravdu jsem ji četla často totálně s údivem a v šoku. :O
Myslím, že to si musíte přečíst, abyste pochopili, co tím mám na mysli Nechci vám samozřejmě nic spoilerovat, ale přišlo mi, že tady bylo snad VŠECHNO? A jak víte, to většinou nebývá úplně dobře.
Autorka už od začátku má neustále tendence šokovat a vytahovat z rukávu více a více bizarní a divno-scény. Nechutnosti. :O
Na obálku bych přidala několik trigger warnings. Prozrazovat vám je nebudu, ale pokud budete chtít, ráda vám je sdělím ve zprávách.
Kniha má být romantická. Já jsem tam tu romantiku cítila až úplně na konci. A to bylo málo. :(
Bohužel to na mě taky emočně nepůsobilo, jak asi mělo. Nebrečela jsem. Spíš jsem byla prostě stále víc a víc v šoku z toho všeho, co se tam dělo. A to bylo zároveň plus, protože to díky tomu bylo mega čtivé. Jakmile jsem se do ní pustila, tak se nedala pustit z ruky a já několikrát četla do rána.
Hlavní hrdinka nám vysvětluje celé své dětství a dospívání. Popisuje nám, jaké měla vztahy v rodině, jak se seznámila se svým nejlepším kamarádem Jonasem a jak s manželem Peterem Byl tam obsažený celý její život a že rozhodně vydal na knihu.
Na knížce musím taky vyzdvihnout, jak měla hrdinka ráda přírodu a jejich chalupu s přilehlými chatičkami. Sice se to nedá srovnávat s knihou Kde zpívají raci (a vážně, toho přirovnávání už bylo dost, ne? :D) ale příroda a taková ten prázdninová pohoda tu funguje dobře.
Přesto se to mou srdcovkou nestalo a pokud by byl film nebo seriál tak no, musím říct, by to byla vážně síla.
Dávám tři a půl hvězdičky a jsem zvědavá, co na tu budou říkat další čtenáři.

4 03.04.2023

Opět jsem měla dobrou ruku. Jsem moc ráda, že vám můžu doporučit skvělou napínavou a velmi čtivou knížku, kterou zatím nečetlo tolik lidí, o to víc jsem ráda, že vás můžu třeba touto recenzí přesvědčit, abyste ji šoupli na TBR seznam a pořídili si ji.
Od autorky jsem zatím do této doby četla jen Všechno co máme (1.díl) a to už před hodně lety. Přesto si pamatuju, že mě velmi bavila a měla svěží styl vyprávění. Proto jsem neváhala a vzala si další její knihu k recenzi. Doma mám ještě další její knihy a rozhodně jsem ráda, že jsem si je kdysi pořídila, protože to není vůbec špatná autorka a já jsem zvědavá dál.
Toto je začátek slibné rodinné trilogie. Na druhou stranu si myslím, že můžete klidně zůstat jen u prvního dílu a dostanete to, co potřebujete a konec vás uspokojí, protože další dva díly se vrací zpět v čase. Všechny tři knihy jsou o sourozencích Olivii, Lukasovi a Lily. Všem je teď přes 30.
V tomto díle se vracíme zpátky v čase do dětství hrdinů, odkrýváme jejich rodinná tajemství, seznamujeme se s jejich rodiči a zažíváme několik krásných letních prázdnin.
Nejprve jsem nebyla nadšená, že je kniha tolik o dětech jako hlavních hrdinech (neměla jsem na to moc náladu), ale ono to tady dává opravdu smysl a je potřeba se seznámit s tím, co prožili jako malí.
Kdo byl to oblíbené rozmazlené dítě a které zažívalo nespravedlivou vojnu?
Jde o společenský román s prvky thrilleru, ale hlavně záhadna. Hlavní hrdinka mi byla sympatická a trochu mi připomínala Josie Quinn. Rozuzlení za mě bylo dobré, ačkoliv jsem to vše odhadla, tak jsem byla s koncem dost spokojená.
Doporučuju a nenašla jsem chybu, takže hodnotím pěti hvězdičkami. :)

P.S. Je pravda, že jsem v knize občas našla prazvláštní slovní obraty nebo divně složené věty, ale viním z toho spíš příběh, a proto nestrhávám na hodnocení, protože autorka za to podle mě nemůže. Přesto se to dá přežít a rozhodně to za mě nekazilo zážitek ze čtení.

1 18.03.2023

Co je vlastně unikátního na knížkách Taylor Jenkins Reid? To, že je originální a má speciální styl a takový podpis, který byste podle mě poznali mezi jinými tituly.
Její knížky jsou neskutečně kouzelné, ale přesto na nich není nic až tak geniálního. Je to většinou klasický příběh o lidech a jejich osudech, o láskách o to víc je to takové skutečné a uveřitelné. Dojemné pohnuté osudy, ale také určité pozlátko. Tedy mluvím hlavně o těch 3 posledních. Miluju její smyšlené příběhy o fiktivních celebritách a každou z nich jsem žrala stejně. Neříkám, že pro mě byla Evelyn lepší než Daisy nebo Malibu, všechny se mi líbily stejně a miluju je.
Na této knížce je zvláštní to, jak je vlastně nakonec trochu jiná, než si myslíte. Je tam určité téma, které nečekáte a jakmile zjistíte, že se toho bude týkat, na knížku nakonec pohlížíte úplně jinak. Osobně jsem čekala jiný směr vyprávění, ale nemůžu říct, že jsem zklamaná. Dává to vše smysl. Nejdříve jsem si říkala, co za ženskou má za život 7 manželů ale tady to prostě sedí.
Miluju příběhy ze starého Hollywoodu, ale občas mi chybí, že se tam neobjevují skutečné celebrity.
Ale moc cením, že se autorce prolínají příběhy a objeví se zde i nějaká ta postava z předchozí knížky.
Moc se těším na film, který by snad měl být a také se těším na další knížky autorky. Přála bych si takových fake celebrit více.

Jodi Picoult si vybírá neskutečně zajímavá originální témata a vždy je potřeba ocenit, jak se do zvoleného tématu ponoří opravdu hodně hluboko. Prožívá to, popisuje detaily, je vidět, že je za tím spousta a spousta práce a rešerší…
Nemůžeme Jodi upřít, že má opravdu ráda zvířata, protože už jednu takovou knihu zvířatům věnovala. Čas odejít je kompletně o slonech a je tam opravdu detailně popisován jejich život…
Zde se autorka věnuje vlkům a jejich soužití ve smečkách, ale i v zajetí.
V tomto směru je to hodně podobné, takže jsem věděla, co mám očekávat… Naštěstí jsou ty konkrétní kapitoly o vlcích oddělené, takže když chcete, můžete je přeskakovat, pokud vás to nijak zvlášť nezajímá.
Já se přiznám, že jsem tyhle pasáže přeskakovala. Hlavně i z toho důvodu, že to na mě bylo místy dost drsné čtení.
Klasické u Jodi je i nějaký soudní spor. V tom se také vyžívá, takže i zde se ho dočkáte. A spoustu věcí se tu stejně jako v jiných jejích knížkách zbytečně natahuje a opakuje…
Obecně jsem měla ten problém, že jsem si hlavní hrdiny nemohla vůbec oblíbit.
Luke opustil svojí lidskou rodinu, aby si našel vlčí smečku, kde se cítil lépe než ve své vlastní rodině... Což mi přišlo děsné… Hlavně, když ho obě děti i žena potřebovaly... Proto ve mně ani nevzbuzovalo soucit, že se Luke po těžké dopravní nehodě ocitl na nemocničním lůžku ve vegetativním stavu a jeho rodina se musela rozhodnout, jestli ho odpojí, nebo ještě počkají…obecně mi totiž přišlo, že o život normálního člověka ani nestál…
Přišlo mi to také celé trochu přehrocené, protože o jeho osudu rozhodovali jen pár dní po nehodě. Nechápu, proč nemohli počkat pár měsíců…
Dcera byla fakt hrozný fracek a syn zase všechno hrozně hrotil… a to co udělal mi taky nedávalo smysl…
Jsem hodně citlivá, ale bohužel to na mě tentokrát nijak emočně nefungovalo.
Také jsem tam našla pár nelogičností, což o to víc jsem se pobavila, když pak ke konci autorka děkuje, že ji někdo radil, aby se tam chyby neobjevovaly…
Například Edward tvrdil, že nebrečel roky, když ještě pár kapitol zpět tvrdil, že se rozplakal… anebo na půdě našel své staré oblečení, ale pak ke konci psal, že na půdě nebyl roky… :D
Za mě bohužel Jodi nejslabší knížka. (Četla jsem jich už 9.) Ale je to také už 11 let staré a je vidět, že se spíš zlepšuje…
Překvapuje mě, že má knížka tak vysoké hodnocení, protože třeba Desátý kruh od ní má velmi slabé hodnocení a mně se to rozhodně líbilo mnohem víc.
Doufám, že Kniha dvou cest, která má vyjít brzy, bude o dost lepší. :)
Jako zajímavý bonus ale vnímám zmínku o skutečném Vlku samotáři, kterým se tak trochu inspirovala… po dočtení jsem ho googlila a je fascinující, že takhle někdo skutečně žil…

3 05.02.2023

Senzace TikToku. Velká očekávání. Nadšené ohlasy v zahraničí.
Zaslouží si ten hype? Za mě rozhodně ano!
Z knížky jsem byla nadšená od začátku, protože jsem si naprosto okamžitě oblíbila hlavní hrdinku Olive a moc mě bavil její humor.
Vědecké prostředí univerzity ve Stanfordu bylo velmi originální a mělo krásné kouzlo. Tak nějak nostalgicky jsem měla stejné pocity jako u filmu Pravá blondýnka. :D Vím, že je to zvláštní srovnání, ale ten pocit jsem takový prostě měla.
Skoro okamžitě jsem si do role Adama vsadila herce Adama Drivera, aniž bych věděla, že knížka byla původně napsaná jako fanfikce na Kylo Rena a Rey ze Star Wars. Když jsem se to pak dozvěděla (autorka o tom také píše v poděkování), tak mi docvaklo, jak to neskutečně sedí. Daisy Ridley by se na roli Olive neskutečně hodila.
Je potvrzené, že z Hypotézy lásky bude film, ale jaké herce zvolí, to se ještě neví. Myslím, že bude velké zklamání pro fanoušky, pokud to nebudou tito herci… :D Ale i tak se na to samozřejmě těším.
Na knížce oceňuju také to, jak realisticky tam byla popsaná erotická scéna. Obecně to v knížkách moc nemusím, ale tohle bylo napsané fakt dobře.
Je to klasická romantická komedie, takže se tam samozřejmě musí udít nějaké „překážky“, které vám drásají nervy, protože je to chybou komunikace… já osobně z toho byla fakt na prášky. :D Ale to k tomuhle žánru prostě patří a o čem by to bylo, kdyby tam nebyla nějaká taková komplikace…
Celkově ale knížku vážně doporučuju, dávám 5 hvězdiček a těším se na další knihy autorky. Další dvě mají přijít v říjnu a listopadu.
Tato kniha vychází 9. února a vy si ji určitě pořiďte! :)))

8 29.01.2023

Anotace Slepé uličky slibuje příběh podobný Shari Lapeně. Sousedství a jednu zastřelenou mrtvolu. Nicméně já v tom podobnost neviděla, ačkoliv si myslím, že je Fielding ještě lepší spisovatelka než Lapena.
Toto je psychologický román o spoustě lidských příběhů. Každý v této uličce má navíc doma zbraň a vy si nejste jistí, kdo to teda odskáče… A mrtvoly se dočkáte až úplně na konci, takže vás to drží v napětí, kdo vlastně zemře… ale na můj vkus je tam toho napětí bohužel málo.
Líbilo se mi, že zde autorka narazila na problematiku zbraní v USA - víte, že kdyby ji měl v Americe každý (i děti), tak pořád zbyde 67 miliónů zbraní, které jsou tam navíc?
Musím říct, že jsem měla opravdu problém se do knížky začíst a hlavně se zorientovat v postavách. Vlastně jsem se jména hrdinů nenaučila až do poslední stránky… :( ale pak když se o nich začalo mluvit, tak už jsem se chytala… ale opravdu skoro každou novou kapitolu jsem byla zmatená, o kom se teď zas mluví…
Na přebalu knihy máte hrdiny popsané, ale já ho s sebou nikdy nikam nenosím, takže jsem se pak už smířila s tím, že budu prostě číst dál a pak poznám, o kom je řeč. :D Tady by se rozhodně hodil popisek k postavám někam do knížky. Anebo si to tam prostě někam vypište… :) Ačkoliv jsem se kvůli tomuhle rozhodla trochu snížit hodnocení, po dočtení jsem byla opravdu smutná, že se s postavami musím rozloučit. Hodně z nich mi přirostlo k srdci. Řekla bych, že to bylo stylem podobné spíše Liane Moriarty. Rozhodně si umím představit, že by z toho byla dobrá minisérie na Netflixu… ale thriller to tentokrát opravdu není a já bych rozhodně doporučila jiné autorčiny knížky víc. I tak si ale myslím, že pokud máte rádi tato sousedská dramata, tak si knížku užijete. :)

3 23.01.2023