Kniha ztracených přátel
Lisa Wingate
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434464/mid_kniha-ztracenych-pratel-2oq-434464.jpg
4
73
20
Bývalá otrokyně Hannie Gossettová má velký sen – ráda by se znovu setkala se svou matkou a sourozenci, kteří byli za americké občanské války rozprodáni po celém Jihu. Zbyla jí pouze malá farma a nyní hrozí, že přijde i o tu, pokud se ovšem nevydá na nebezpečnou pouť za ztracenými dokumenty. Cestou však Hannie musí čelit těžkým rozhodnutím, která zásadně změní její život, a zasáhnou i Benny Silvovou, louisianskou učitelku, která o dvě stě let později pátrá po osudu Hannie a její rodiny.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)Originální název:
The Book of Lost Friends , 2020
více info...
Přidat komentář
Od autorky jsem nedávno četla Než jsme byly tvoje, a líbil se mi tam její styl vyprávění, i jak srdceryvný je to příběh.
Kniha ztracených přátel je psaná podobným stylem, dokonce si autorka dala tu práci a psala hodně slangově, což pro mě byl paradoxně kámen úrazu. Víc mě bavil pohled Benny z roku 1987 než Hannie z roku 1870 a dál. Ze začátku jsem se do čtení vyloženě nutila a knihu odkládala z mnoha dalších důvodů. Jedním z nich je i to silné téma, které zmiňuje, a tím jsou otroci.
Je neuvěřitelné, jak daleko až minulost zasáhne, jak se rodové linie propojí, a jaká tajemství odhalí, když začnete pátrat.
Než jsme byly tvoje se mi líbilo přeci jen o něco víc, myslím si, že jsem je měla číst obráceně, že by to pro mě mělo ještě větší efekt.
Já jí asi na 90 stránce zaklapla, téma by bylo super, kvůli tomu jsem po ní šáhla, ale nějak mě to čtení nebavilo, nedokázalo mě zaujmout a vtáhnout. Po přečtení zdejších komentářů, že nejsem sama, ji odkládám.
Z knihy jsem trochu na rozpacích. Místy byl příběh překombinovaný, jednání některých postav k neuvěření.
Místy jsem se ztrácela v postavách, hodně jmen, ale linii příběhu jsem udržela
další kniha která neurazí ale ani si z ní nesednu na zadek. Zatím jsem nenašla z edice Světový bestseler která by vyvratila muj nazor. Hodnotím ji 3 hvězdami. Některé byli zklamaní.
Tak z této knihy mám takové všemožné pocity, na jednu stranu se mi líbila, ale na druhou stranu mi přišlo,že se děj táhnul, některé pasáže byly sáhodlouze dlouhé a nemyslím, že by tam musely být,ale jinak téma velice krásné a zajímavé, jen by to chtělo trochu lépe pojmout....
Byla jsem na tom podobně jako inkatenysek - po knize Než jsme byly tvoje se mi do autorčiny novinky vůbec nechtělo a poměrně dlouho jsem četbu odkládala. Ale Kniha ztracených přátel si tohle nezasloužila.
Určitě není dokonalá, ale má - alespoň pro mne - dva velké klady: zajímavé téma v obou časových rovinách a příjemný překlad i redakční zpracování. Takže na tiskovou, nedejbože gramatickou chybu tady téměř nenarazíte, což je skvělá zpráva a současně poklona pro nakladatelství Ikar!
Neměla jsem problém se začíst, spíše jsem nedokázala knihu odložit, protože střídání časů se často odehrávalo ve velmi napínavých okamžicích. Některé situace mi připadaly méně reálné (třeba zachování knihovny v dlouhodobě neužívaném louisianském domě), ovšem rozhodně mezi ně nepatřily dobové "inzeráty"; nikdy mě nenapadlo, kolik bylo těch, kteří se touto cestou snažili dohledat své nejbližší. Nápad s korálky se mi moc líbil, i když si nejsem jistá, zda by to fungovalo.
Novodobá linka je méně dramatická, ale má své kouzlo a také závěrečný moment překvapení. Slečna Eska a její školní nesnáze vypadají zdánlivě malicherně ve srovnání s druhou časovou linií, ale ani tato část nepostrádá čtivost a naléhavost. A pro mě je příběh Benny především příběhem knih a čtenářů: "A navíc chci, aby děti viděly, že neexistuje rychlejší způsob, jak změnit vlastní okolí, než otevřít skvělou knížku."
Takže já jsem moc ráda, že jsme si knihu do naší knihovny koupili. Toni Morrisonová nebo Nadine Gordimerová zpracovaly téma otroctví ve svých knihách určitě lépe, ale zdaleka ne každý čtenář ocení jejich zvláštní a poměrně náročný styl. A rozhodně v jejich knihách nenajdete třeba takovouhle pasáž:
"Děti potřebují příležitost vyzkoušet si různé knížky a nechat je, aby v nich vzbudily zájem a zaujaly je pro příběh. KAŽDÝ úspěch začíná čtením, dokonce na něm závisí i výsledky těch nových příšerných státních standardizovaných testů. Když děti NEUMĚJÍ číst, neporozumí slovním úlohám v matematické a přírodovědné části, takže pak vůbec nezáleží na tom, jak jsou v těch předmětech ve skutečnosti talentované."
Knížka Kniha ztracených přátel byla docela smutná,protože se tampsalo o hlavně o otroctví a to jak v připadě Hannie tak i případě učitelky Benny.Protože i ona musela učit děti tak jak si to přáli bohatý lidé,který navíc svoje děti nenechaly učit v té škole ale radši jich odváželi do jiných škol. Od této autorky jsem četla první knížku,uvidím či budu ještě od ní nějaký číst.
Kdyby nebyla o tak důležitém tématu, dostala by mnohem míň. Po výborné knížce Než jsme byly tvoje jsem doufala v něco podobného, ale tady stál připběh za prd. Většinu knihy se nic nedělo a rozuzlení bylo na posledních 10 stránkách. Překlepy tomu moc nepomáhaly. Škoda. Doteď nechápu, jak to mohla napsat stejná autorka…
(SPOILER)
Smutný příběh...
I když byla Lavinie protivná, takový konec si nezasloužila a ani sama Hannie to vůbec neměla jednoduché, otroctví bylo hrozné, to ano, ale dnes slouží jako výmluva a omluva k jakémukoliv chování určitých lidí.
Iriovala mě nespisovná mluva určitých postav, vím, že to mělo význam, ale mě to vadí.
A těch překlepů!
Milí přátelé, při dnešním svátečním dnu tu pro vás mám po delší době opět jednu recenzi...
Tentokrát bych vám chtěla doporučit titul Kniha ztracených přátel od Lisy Wingate.
Historický román, zavádějící čtenáře do Ameriky ve dvou časových a dějových liniích a seznamující je tak nejen okrajově s érou otrokářství, ale také s dopadem rodinné historie na potomky otroků, otrokářů a dalších lidí o mnoho desetiletí později, kdy se bohatí snažili ututlat pravdu o svých předcích a černí stále naráželi na nepochopení, vyloučení na okraj společnosti a opovržení...
Musím se přiznat, že jsem od autorky četla již její předchozí titul Než jsme byly tvoje, u něhož mě velmi zaujal jeho námět, ale velmi zklamalo české zpracování, takže jsem ho dočetla jen s velkým sebezapřením, abych věděla, jak celý příběh dopadne, takže jsem nad přečtením Knihy ztracených přátel dost váhala, ale díky anotaci jsem nakonec neodolala a jsem tomu ráda...
Příběh mě zaujal hned od prvních stránek a já s napětím sledovala nelehké osudy obou hlavních hrdinek, bývalé otrokyně Hannie v 19.století a začínající učitelky Benny v tom 20. V této knize si přijde na své opravdu každý čtenář. Nechybí v ní napětí, intriky, špetka lásky, velké dobrodružství, mnoho zvratů, ale ani dost bolesti, smutku, a poučení o další temné části americké historie, která rozdělila tolik rodin a stála mnoho životů. Bylo mi velmi smutno a těžko u srdce z toho, co byl člověk člověku schopen udělat, že pro někoho znamenal ten druhý ještě míň, než kus hadru a že bylo tolik rodin rozděleno a ne vždy se je podařilo zase dát všechny dohromady...
Kniha se mi četla dobře, byla tentokrát i pěkně jazykově zpracovaná, líbily se mi třeba barvité popisy míst kudy Hannie a její společnice putovaly, ale možná bych brala, kdyby byl příběh Hannie ještě trochu více rozepsán a jednotlivé postavy byly více psychologicky rozpracované. Ale jsem ráda, že jsem se o Hanniině dalším osudu dozvěděla alespoň ve zkratce a mohla jsem tento titul po dočtení odložit s klidným vědomím, že vím, jak to se všemi dopadlo. I když ten konec byl takový trošku rychlíkový...
Knihu ztracených přátel doporučuju všem, kterým se líbil třeba titul Křídla ve větru od Sue Monk Kidd.
Nenechte se odradit začátkem. Ten mě moc nebavil a nemohla jsem se začíst, ale příběh je to hezký, ale v podstatě hodně smutný.
Příběh velmi zajímavý, ale těžkopádný start, nemohla jsem se začíst. Ovšem zhruba po sto stránkách dostává kniha spád a příběh je velmi zajímavý a poučný a mohu jej jen doporučit :)
Krásná kniha, moc se mi líbila. Tohle téma mám ráda. Jedna z nejhezčích knih, co jsem za poslední dobu četla.
Bohužel musím říct, že tahle knížka pro mě byla velkým zklamáním.
Je to celkem novinka (vyšla před Vánoci) a je od autorky oblíbené knížky "Než jsme byly tvoje". Slibovala jsem si od toho hodně, protože je to přece jenom má milovaná Edice světový bestseller a měla hodně zajímavou anotaci.
Příběh je o době krátce po občanské válce v USA a týká se tématu otroctví a toho, jak po jeho zrušení bývalí otroci hledají své rodiny, protože otroky rozprodávali po různých koutech USA.
V knížce jsou úryvky ze skutečné Knihy ztracených přátel, kam lidé psali inzeráty a hledali své ztracené příbuzné.
Na druhou stranu tu máme linku i z roku 1988, kdy mladá učitelka začíná nový život v malém městě v Louisianě a vymyslí se svými žáky, kde dohledávají své příbuzné na nedalekém hřbitově a dohledávají jejich příběh... Ten námět je super, hlavně jsem si hodně slibovala od té linky z roku 1875, protože nic podobného jsem nikdy nečetla a o tomto kousku historie toho fakt moc nevím...
Ale zpracování? Achjo, to bylo fakt špatné.
Mně to prostě nebavilo.
Nebavila mě ani jedna dějová linka, nenašla jsem si k nikomu z nich vztah, všichni mě akorát vytáčeli tím, jak po všem klouzali jen tak po povrchu a ani obě hlavní hrdinky se s čtenářem nesvěřovaly.
Takže když to tak zpětně vezmu? Já jsem tu knihu asi pořádně nepochopila... mělo to super potenciál, ale naprosto nevyužitý a moc mě to mrzí, ale po hodně dlouhé době hodnotím jen 2 hvězdičkami.
Moc jsem si přála, aby se mi to líbilo, protože to v okolí moc lidí ještě nečetlo. Ale teď už se moc nedivím. A vlastně... asi to ani nedělejte, je to ztráta času. Jsou určitě lepší knížky s touhle tématikou. Jinou knížku od autorky si asi nikdy nepřečtu, protože mě fakt nepřesvědčila. Tohle jsem četla přes měsíc a i tak jsem konec v podstatě prosvištěla a protrpěla. Protože ani tam se nedočkáte ničeho zajímavého.
Kniha ztracených přátel vypráví příběhy lidí, kteří byli po generace uvrženi do otroctví. Pravdivý příběh o hledání rozprodané rodiny, skutečné inzeráty prosící o pomoc… Paralelně se v současnosti ukazují životy potomků a příbuzných. Je to emotivní příběh, který dokáže upoutat.
Já musím říct, že jsem se u této knihy nadřela :-). Nejdříve tím, že jsem se hodně dlouho nemohla začíst a poté, když se mi to za půlkou povedlo, já se chytla a nemohla ji odložit, ocitla jsem se v tak zahuštěném ději, že jsem měla co dělat, abych vše pobrala. A ten závěrečný rodokmen, tak tam už to bylo na papír a poznámky.
Příběh je to ale pěkný, trošku námětem podobný autorčině předešlé knize Než jsme byly tvoje, jen zasazený do jiné doby a prostředí, odehrávající se ve dvou časových linkách. Ta historická začíná 10 let po skončení války Jihu proti Severu, současná o 112 let později. Je to kniha o rozdělených rodinách, ztracených a prodaných dětech a příbuzných v době otroctví.
Knihu bych doporučila, ale počítejte s tím, že nejde číst po chvilkách, pokud si ji chcete užít.
A ještě taková perlička ve zdejší anotaci. Současnost jak se zde píše, začíná 200 let po historické části, tedy po roce 1875. Tím bychom se dostali do roku 2075 a knihu bych tedy zařadila do jiného žánru :-)))).
Nenechte se odradit, zpočátku je těžké se do této knihy začíst. Byl to tedy můj velký problém, ale asi po čtvrtině už jsem se nemohla odpoutat. Je to silný, emotivní příběh svojí hloubkou a zatěžkaný historií. Hannie, se jako jediná ze sourozenců a bez matky dostane zpět domů na bavlníkovou plantáž. Je prostřední z 9 dětí, které byly zajaty a rozprodány po cestě z Luisiany do Texasu. V 18 letech /po deseti letech od ukončení občanské války - roku 1875/ se vypraví se Slečinkou Lavinii a levobočkem Junean Jane na dobrodružnou a nebezpečnou výpravu za otcem dívek Williamem Gossetem pro dědickou a pachtovní smlouvu. Během strastiplného cestování do Fort Worthu sepisují Knihu ztracených přátel, kterou doplňují o údaje při náhodných setkání s osamělými lidmi.
Po více jak 110 letech přichází do Augustine učitelka Benny Silvová, která je ubytovaná v jednom z domků panství Goswood Grove. Nemovitost patří vnukovi soudce Gosseta, Nathanovi. Je nadšená soukromou knihovnou, která nabízí nespočet historických knih, spisů a písemností. Se svojí žačkou La Junou se snaží tento nalezený "poklad" získat pro místní knihovnu a školu, ale naráží na místní honoraci....
Autorovy další knížky
| 2018 |  Než jsme byly tvoje |
| 2020 |  Kniha ztracených přátel |
| 2015 | Listy do neba |
| 2016 | Strážkyňa príbehov |
Kniha Kniha ztracených přátel je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 97x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 144x |
| Chystám se číst | 84x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 1x |
Půjdu proti proudu. Jsem moc a moc spokojená a nízkému hodnocení knížky tady nerozumím. Snad se vinou špatně napsané anotace dostala do rukou čtenářům s nesprávným očekáváním, jinak si to neumím vysvětlit.
Dobrodružně – historický román je založený na reálné novinové rubrice „Lost friends“, pomocí které se snažily po válce Severu proti Jihu najít rozprodané rodiny bývalých otroků. 18letá Hannie putuje z Louisiany do Texasu a po cestě pátrá po stopách své ztracené rodiny. Kvůli lince únosu a řádění Marstenova gangu je historická linie docela napínavá.
Ve storyline ze současnosti je vidět, jak otroctví sice bylo zrušeno, ale obrovské nerovnosti a nespravedlnost zůstávají. Příběh učitelky z vyloučené lokality, která se snaží dostat své žáky ke čtení, se zamýšlí nad významem literatury i důležitostí uvědomění si vlastních kořenů.
Naštěstí žádné soap opera romance nebo jen střídmě a okrajově. Náhradou za to nechybí v současné rovině příběhu tajemné panství s knihovnou (ano, klišé, vím).
Některé důsledky otroctví si člověk bez vysvětlení neuvědomí. Např. že otroci se jmenovali po svém majiteli, v důsledku čehož o sto let později mohou na jednom místě žít bílí i černí se stejným jménem – rod bývalých majitelů i potomci jejich bývalých otroků. Někteří z bývalých otroků si jméno samozřejmě změnili, omezovali tím ale svou šanci shledat se zpětně se svými rozprodanými příbuznými. Nelehká volba...
„Je smutný, když příběhy umřou, protože už je nikdo neposlouchá.“