wooloong
komentáře u knih
Královražda na Křivoklátě
Vlastimil Vondruška
Není to nejlepší příběh série, ale taky ne nejhorší. Postav jak na orloji, mrtvoly se vrší na jednu velkou nepřehlednou hromadu, rozuzlení je vcelku logické, ale stejně bych k němu měla pár otázek a doplnění, ačkoli za pár dní zřejmě zapomenu, kdo byl vlastně vrah a kdo intrikán.
Spiknutí oběšenců
Vlastimil Vondruška
Poněkud překombinované, dalo mi dost práce rozklíčovat, kdo, s kým a proč. Panoš Ota se překonává a nepochopila jsem, proč se řešilo, že Ludmila jela za Oldřichem, když z toho nakonec nic nevyplynulo.
Smrt z milosti
Peter Tremayne (p)
Tentokrát žádní divocí Uí Fidgente ani tajemné kláštery. Detektivní příběh se odehrává na lodi, takže se dozvíme mnohé o lodích, moři, bouřích, námořnících, pirátech, zrádných útesech, nebezpečných úžinách, plachtění proti a po větru, ale také si připomeneme spoustu biblických citátů včetně Písně písní a dozvíme se bližší podrobnosti o Fidelmině mládí a její citovém vzplanutí.
Tentokrát jede Fidelma do Santiaga de Compostela (díky knize vím, co tento název znamená) a před cestou a během ní se stane několik vražd, které Fidelma samozřejmě nakonec zdárně vyřeší a najde pachatele. Tentokrát je na to sama bez Eadulfa a společnost jí dělá kromě proradného bývalého milence, šikovného plavčíka a zdatného námořního kapitána především úžasný kocourek Myšipán, který v celém příběhu nakonec sehraje veledůležitou úlohu.
Pro mě byla ta změna prostředí a protagonistů příjemná a příběh hodnotím jako jeden z těch lepších. Akorát jsem nikde nedohledala, jak se dnes jmenuje tehdejší Armorie.
Kudy vchází světlo
Louise Penny
Posledních stopadesát stránek jsem prostě musela dočíst, proto jsem dnes poněkud nevyspalá. Takže čtivé, to ano. Nechci moc prozrazovat, tak jen v náznacích. Pochybuji, že by někomu něco takového tak dlouho procházelo a pochybuji, že by jim prošlo to připravované finále. Nicméně způsob, jak se autorka vypořádala s temnou stranou Sureté, se mi líbila. I ten závěr, třebaže to bylo až moc romantické. Krásně by se tak dala uzavřít celá série. A nikde jsem se nedozvěděla, zda je Róza v pořádku. Doufám, že ano, je to moje nejoblíbenější postava a hned za ní Ruth. A ještě poznámka pro překladatelku. Té části antény, která zachycuje elektromagnetickou vlnu a mění ji na elektrický signál, se neříká ozařovač, ale zářič.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Autor měl dost nastudováno ať už ohledně preenklampsie, tak záměny dětí ve světě, poporodní deprese i emocionálně ploché osobnosti. Těšily mě odkazy na Prahu a Českou republiku. Trochu mě překvapil ten zvrat u soudu, opravdu by tohle stačilo? No a konec se dal celkem čekat.
Vetřelec
Kristýna Trpková
(SPOILER) Třetí díl trilogie nebyl špatný. Bavila mě hlavně linka kriminální, všechna ta všednodenní vyšetřovatelská práce. To autorka zvládá dobře a je vidět, že se radí s kriminalisty. Tentokrát ale autorka porušila hned dvě pravidla pro psaní detektivek podle pátera Knoxe (první a čtvrté) a odepřela čtenáři možnost luštit případ společně s pardubickou mordpartou.
Ta druhá linka - romantická - je hotová tragédie, a to nejen díky závěru. Adam měl prostě smůlu na ženskou. Laura ho díky své aroganci a sebestřednosti nejdříve připravila o dítě a o možnost vytvořit s ní rodinu, a nakonec (neuposlechla rozkaz svého nadřízeného, protože ona je úplně nejchytřejší ze všech, a navíc přehlédla varování s vypnutým alarmem) i o život. Takovou partnerku do nepohody aby jeden pohledal. No a nakonec to úplně zazdila svým neuváženým činem. Navíc jsem mezi Adamem a Laurou necítila žádnou chemii a všechny ty vtípky, házení kuliček z papíru, otírání majonézy a kečupu ze zapatlaného obličeje mi přišly úplně mimo.
Kdosi tady připomínal podobnost s Michaelou Klevisovou a její psychologií postav. Hlavní rozdíl je především v tom, že paní Klevisová se věnuje především psychologii obětí a pachatelů, čímž detektivní příběh pozvedává a posouvá kupředu (postavy vyšetřovatelů mají svůj osobní život i vývoj, ale nijak ho nerozpitvává). Kristýna Trpková se naopak věnuje především psychologii a vývoji hlavních vyšetřovatelů, čímž rozbíjí a zpomaluje hlavní detektivní příběh, takže mu chybí gradace. Měla by se především rozhodnout, jestli chce psát spíš detektivku nebo milostnou romanci. Obojí dohromady nefunguje dobře.
A ještě poznámka k tomu, že Laura je líná jezdit MHD a radši se nechává vozit Adamovým autem (tak jasně, chápu záměr autorky). Moje osobní zkušenost - MHD v Pardubicích má poměrně dobrou obslužnost, zatímco projet autem město ve špičce je doslova horor.
Pokud se autorka příště pustí do nějaké zajímavé dobře promyšlené detektivky, tak si ji určitě ráda přečtu. Milostná romance není můj šálek.
Paní jezera
Andrzej Sapkowski
(SPOILER) Geralt, který ještě v minulém díle horečně hledal Ciri, se najednou se svou bandou zasekl v Toussaintu u Marigoldovy dobré známé paní kněžny zvané Lasička. Najednou mají všichni hromadu času včetně Geralta, který si užívá lovu netvorů a milování s čarodějkou Fringillou. Při pátrání po jedné z nestvůr narazí na tajemnou komnatu (moc ráda bych byla za podrobnější informace o této záležitosti, kdo byla ta kostra na křesle a všechno okolo) a dozví se v ní, kde Yennefer vězní a mučí čaroděj Vilgefortz. Hned poté konečně sebere celou svou partu a vyráží Yennefer na pomoc. Zůstává pouze Marigold, protože chce zůstat s Lasičkou.
Ciri se už na konci minulého dílu dostala portálem Věže Vlaštovky do země Elfů. Ti od ní chtějí získat potomka, který by jim zajistil jejich bývalou moc, ale nějak se nedaří. Ciri se v elfském světě vydává stále dál a poznává, že jejich svět není zdaleka tak ideální, jak se na první pohled zdálo. Na scénu přichází opět její Koník z pouště, který dospěl v krásného bílého jednorožce, a díky němu a Kelpii začne cestovat mezi časy a světy (škoda, že tady nebyl potenciál využit mnohem víc). Při svém cestování se ocitne u čarodějky Nimue (Paní jezera) a ta jí pomůže dostat se na správné místo a do správného času, aby mohla zachránit týranou a vězněnou Yennefer. Jednorožec najednou mizí ze scény, zřejmě ho někde po cestě mezi světy Ciri vytrousila. Škoda.
Ciri přijíždí do Vilgefortzova hradu, což jsem úplně nepochopila, protože mladá zaklínačka, čarodějka a vládkyně času a světů se najednou ocitá naprosto bezbranná a vydaná napospas Vilgefortzovi a jeho drsným boys, aniž by měla v záloze nějaký plán B. Naštěstí se Geralt konečně vzpamatoval a dorazil na hrad chvilku po ní, takže začíná drsná bitva, ve které bojuje Geralt s Ciri, Yennefer a svou partou proti bandě padouchů a Ciri si to konečně vyřídí s Bonhartem a Geralt s Vilgefortzem, což by bylo nesmírně uspokojující, kdyby nenechal pan Sapkowski zabít Milwu, Regise, Cahira i tu hubatou Angouleme. To byla teda podpásovka.
Mezitím v lidském světě zuří parádně popsaná bitva u Brenny, zvláště scény z polního lazaretu byly velmi naturalistické a protiválečné se spoustou pozoruhodných postřehů a filosofických myšlenek. Líbilo se mi, že autor uzavřel osudy hrdinů z polního lazaretu, o každém se zmínil, co se s nimi stane v budoucnosti. To bych si bývala přála i u jiných postav, nějaké to finále a uzavření příběhu.
Na hrad dorazí též Emhyr se svými vojáky a ... bylo by to překvapení jako blázen, kdybych předtím neviděla seriál. Emhyr naštěstí na rozdíl od Habsburků a jiných vznešených rodů našeho světa upustí od nápadu vzít si skutečnou Ciri a spokojí se se sňatkem s její dvojnicí, což mu sice nezajistí exkluzivního potomka, ale politickou moc ano.
Ciri s Yennefer se zúčastní sněmu čarodějek, které už zase kují pikle na ovládnutí světa. Mají i plány s Ciri, která jim do toho ambiciózního světovládného plánu prostě hodí vidle. Á propos, na vidle ještě později dojde.
Geralt s Ciri a Yennefer najdou Marigolda právě ve chvíli, kdy kráčí na popraviště, což je jedna z mála humorných scén z této knihy. Marigold samozřejmě vyvázne (aspoň jeho neměl potřebu Andrzej zabít) a společně se vydávají do Rivie, kde dojde k pouliční bitce mezi lidmi a nelidmi a při níž je Geralt těžce raněn vidlemi dle sudby a Yen se ho snaží marně zachránit. Oba odplouvají na lodi společně s vládkyní světů Ciri na loďce na ostrov jablek (Avalon bych řekla) a do světa legendy o rytířích kulatého stolu.
No, nevím, dokázala bych si představit ucelenější závěr, v němž se všechny nitky pospojují, ale to by nemohl Sapkowski rozehrát tak velkolepou a košatou ságu. Jo, a kocourka Zrzka mi bylo fakt hodně líto včetně toho, jak s ním jeho rodina doslova zametla. A tý paní jsem to bleší kousnutí docela přála. Takhle se s kočičkama nezachází ... při psaní mě sleduje náš černý kocourek Merlin a s bráchou sibiřákem Utherem Pendragonem souhlasně přikyvují. Něco končí a něco začíná ...
Smrtící volání
Angela Marsons
No, ta zápletka mi přišla hodně přemrštěná, ale jinak jako vždy, krátké kapitoly, čtivé, překvapivý závěr.
Vyšetřování ztráty třídní knihy
Zdeněk Svěrák
Jelikož jsem učitelka, je to moje srdcovka. Ještě, že už máme ty třídní knihy pouze elektronické. A kdybyste věděli, kolikrát jsem si za těch skoro 30 let za katedrou nedala po obědě viržinko.
Jirka postrach rodiny
Richmal Crompton
Naprostá klasika. Četla jsem skoro před padesáti lety a přesto si na některé příběhy vzpomínám jako bych je četla včera.
Propletený život
Merlin Sheldrake
Fenomenální knížka o houbách od nadšeného a doslova zažraného mladého vědce, který navíc umí dobře psát. Pro mě velkolepý zážitek, který mě úplně změnil pohled nejen na houby, ale obecně na přírodu a svět, a budu z něj ještě dlouho čerpat a zpracovávat nabyté překvapivé a zajímavé informace.
Vysoký účet
Louise Penny
Armand Gamache a vesnička Three Pines opět v akci. Setkání se starými známými v novém prostředí policejní školy Sureté. Jen ta mapa mě zklamala, čekala jsem podle anotace víc.
Příšerné příběhy z Černé lodi
Chris Priestley
Další knížka z dětského oddělení a ani tahle nezklamala. Jak to bude s Ethanem, Káťou a Thackerayem se dalo celkem tušit, ale že až tak ... Všechny povídky byly dobré a dokážu si představit, jak si je vyprávíme jako děti u táboráku s očima navrch hlavy. Moji favorité jsou Opice, Šalamounek a Černá loď.
Opatství Northanger
Jane Austen
Zajímavé čtení z doby, kdy lidé ještě jezdili kočáry taženými koňmi, komunikovali skrze dopisy, bavili se na kolonádách a na plesech, rodiny měly mnoho ratolestí, a pro mladou dámu bylo životně důležité najít si tu správnou odpovídající partii. Trochu mi při čtení vadily ty květnaté dlouhatánské dialogy, jelikož jsem se v nich trochu ztrácela. Hrdinka ve mně vzbudila zvědavost co se týče románu Záhady Udolfa, který právě četla a díky kterému neustále propadala romantickým představám.
Šinjú
Laura Joh Rowland
Exotické prostředí středověkého Japonska, barvité vylíčení prostředí, atmosféry, odlišné mentality vzdálené v prostoru i čase. Brala bych v knize i nějaké ty dobové obrázky, ne všechny reálie jsem si dokázala dle popisů představit. Detektivní zápletka byla trochu slabší, na konci žádné velké překvapení. Dost mě překvapila téměř moderní pitevna s osvíceným "koronerem" v zanedbané chatrči. Hrdina si nezadal s ostatními současnými detektivy z hlediska odolnosti a nerozbitnosti. Soudce Ti to není, ale pro začátek série dobré. Uvidíme, jak si Sano Ičiró povede v dalším díle.
Já, Vergilius
David Wishart
Vergiliův životopis vsazený do přelomového období římských dějin. Líbí se mi autorův smysl pro humor i skutečnost, že z velkého básníka udělal chybujícího a nejistého člověka, kterého je možné mít rád a chápat ho. Také jsem byla potěšena správným pravopisem římských jmen. Z pravopisu Nera, Mara a Nasa je mi docela šoufl. Asi si někdy ve šroubárně přečtu Vergilia v originále.
Mefisto
Tess Gerritsen
Tentokrát na pokraji mysteriózního detektivního příběhu. Autorka umí navnadit, zaujmout, strhnout a nepustit. Moc pěkně jsem si početla.
Podivná smrt Evropy
Douglas Murray
Autor předkládá pouhá fakta bez přetvářky a lží. A jsou to děsivé skutečnosti.
Otevřený hrob
Angela Marsons
Tentokrát přečteno za dva dny. Dobrá zápletka, všechno do sebe logicky zapadlo. Jsem spokojená.