woodward
komentáře u knih
3x soudce Ti
Robert van Gulik
Celá série Van Gulikových příběhů o soudci Ti je napsaná s důkladnou znalostí věci a autor, díky vlastním zkušenostem nabytým v Asii, ví zcela přesně, v jaké úpravě je třeba "čínskou realitu" předložit západnímu čtenáři, aby po něj byla zajímavá, poučná, napínavá a srozumitelná. Nebudu komentovat jednotlivě Van Gulikovy detektivky - přečetl jsem je všechny a pět hvězd u komentáře ke knize Třikrát soudce Ti se vztahuje i na všechny ostatní.
Generál nesmí promluvit!
Alistair MacLean
Dnes už válečná klasika. Kdysi jsem si ji koupil v angličtině kdesi na nádraží na západě. Nechápu, proč z českého názvu zmizeli ti "orli". Když jsem poprvé zaznamenal české vydání v městské knihovně, myslel jsem nejdřív, že je to něco nového, co ještě neznám. Je to pravý Maclean. Drsný příběh, napínavý od první do poslední stránky.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
"Východní" fantasy o Geraltovi z Rivie má smůlu právě v tom, že byla napsána "východním" jazykem. Kam se hrabe Conan.
Zrození Británie
Winston S. Churchill
Dějiny anglicky mluvících národů jsou velkým dílem velkého autora. Churchill historii miloval, rozuměl jí a využíval ji celý život jako inspiraci. A díky svému nadání vynikajícího spisovatele a řečníka o ní také psal. Pro každého, kdo se chce poučit o historii západní civilizace, jsou jeho knihy nepostradatelné.
To by se zvěrolékaři stát nemělo
James Herriot (p)
Autor se víc jak třicet let věnoval své profesi a celá ta léta nasával vzácnou esenci yorkshirského kraje, kterou na nás pak v pěti dílech svých zvěrolékařských pamětí vychrlil, jako když bůh Izraelitům v poušti sypal manu nebeskou. Historky jsou to veselé i jímavé, tragické i třeskuté, jako život sám.
Něžný barbar
Bohumil Hrabal
Moje nejmilejší knížka od Hrabala. Pivní frajeři v ulici Na hrázi věčnosti navštěvovaní Egonem Bondym vnímají v šedivém přítmí socialistické reality nekonečnou pestrost života, pro jiné neviditelnou. Vladimírek analyzuje dětský pláč a vyloví z kočárku kouřícího vajgla, Egon Bondy Vladimírkovi závidí, že mu na svatbu přijelo pět armád Varšavské smlouvy, i to, že letěl do světa schovaný v poklopci. Hrabal nás zahltí slovy, která se v naší mysli přetvářejí v kakofonii zvuků, pachů a barev, a když jeho knížku po přečtení odložíme, jsme zadýchaní, jako bychom absolvovali orientační běh po všech hospodách, o nichž je v ní řeč.
Šógun
James Clavell
Když jsem tuhle knihu četl poprvé, byl jsem nadšen. Až mnohem později jsem se dověděl, jak dalece Clavell využil pro svůj příběh "kulis" skutečné historie Japonska. Místo Tokugawy je tu Toranaga, Micunariho Išidu nahrazuje Išido a místo kapitána Adamse, který zřejmě s děním v Ósace a s politickým vývojem té doby neměl nic společného, potkáme Johna Blackthorna. Ale to hlavní, politické šachy, složitá jednání o spojenectvích a sbírání sil k závěrečné bitvě u Sekigahary, která Toranagovi - Tokugawovi vynesla šógunát, jenž setrval v rukou jeho rodu až do druhé poloviny devatenáctého století, to všechno je skutečné. James Clavell zavedl západní čtenáře do středu historických událostí, které pro Japonsko měly klíčový význam a ovlivnily jeho vývoj na více než dvě stě let. V době, kdy román vznikl, o těchto věcech na západě věděli jenom historikové, kteří se studiu japonských dějin věnovali "z profese". Děkujeme, pane Clavelle.
Harry Potter a vězeň z Azkabanu
J. K. Rowling (p)
Svůj komentář k Harrymu Potterovi jako celku jsem připojil k prvnímu dílu, nicméně chci zdůraznit, že právě Vězeň z Azkabanu je podle mého soudu z celé série nejlepší. Je dlouhý "tak akorát", Harry a jeho kamarádi už jsou ve škole "zabydlení", leccos se už naučili, ale ještě pořád se všechno odehrává v relativně pohodové rovině. Už v příštím dílu se Voldemort vrátí a pohodě bude konec.
Taiko
Eidži Jošikawa
Je to historický román jak má být, i když pro každého, kdo nemá Japonsko procestované skrz naskrz, je poněkud náročné pořád na mapě hledat všechny ty kraje ovládané jednotlivými rody, aby člověku neutekla logika příběhu. Nicméně pro čtenáře Šóguna je fajn si přečíst takhle "naživo" všechno o tom, co předcházelo onomu poslednímu shromažďování sil před bitvou u Sekigahary. Škoda, že podobných děl od japonských autorů je do češtiny přeloženo tak málo.
Moře v plamenech
Miloš Hubáček
S Mořem v plamenech od Miloše Hubáčka jsem se poprvé setkal před dávnými lety v místní lidové knihovně. Od té doby uplynulo několik desetiletí, já jsem přečetl všechno ostatní, co Hubáček o druhé světové válce napsal (většinu jeho knih mám doma), ale ty čtyři příběhy o válce v Atlantiku jsou asi stejně nejlepší. Škoda, že série o válce ve Středomoří nějak uvízla a už asi nebude dokončena.
Poklad byzantského kupce
Václav Erben
Zoufalý poutník, buldozer dívčích srdcí, kapitán kriminálky Michal Exner je, jak kdysi podotkl sám autor, postavou z vaudevillu. Komisní velitelé venkovských policejních okrsků jsou z něho paf a říkají, že vypadá jako přestárlej chuligán. Václav Erben dokázal vpravdě nemožné. Za starých zlých časů, kdy všechno bylo šedivé a nezábavné - zejména policie, pardon, Veřejná bezpečnost, nesměla být spojována s ničím, co by jakkoliv zlehčovalo přísnou a pochmurnou nesmlouvavost socialistické zákonnosti - vytvořil detektiva zářivě vyštafírovaného, nadaného inteligencí a humorem, o jakém se majoru Zemanovi a všem jeho klonům ani nesnilo. Je příznačné pro tu dobu, že když se filmaři dvakrát pokusili ten oslnivý zjev české detektivky přenést na filmové plátno, dopadlo to strašně, protože v českých luzích a hájích zřejmě nebyl k nalezení představitel dokonalého hrdiny, jehož heslem je, že "všichni kdo se při práci nadřou, jsou v podstatě neschopní".
Ptáci, zvířata a moji příbuzní
Gerald Durrell
Gerald Durrel je podivuhodný zjev světové literatury. Renomovaný zoolog, který "upouští páru" psaním veselých knížek o svých výpravách za exotickými živočichy či o nádherném dětství na ostrově Korfu a občas prostě jen tak napíše veselý příběh, který s realitou nemá nic společného. Ptáci zvířata a moji příbuzní, stejně jako O mé rodině a jiné zvířeně nebo Zahrady bohů - to je koncentrát slunce a středomořské pohody. Nehledejte myšlenkovou hloubku ani tepání nešvarů. Nejlepší je sednout si někam na sluníčko s něčím studeným k pití a dát se do čtení. Je to legrace.
Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
Jerome Klapka Jerome
Některé hlášky a pasáže ze Tří mužů ve člunu už dávno zlidověly. Je jisté, že se autor nemýlí, když v úvodu spatřuje hlavní hodnotu této knihy v její nevyléčitelné pravdivosti. Protože všechno, o čem se tam píše, se docela určitě stalo - a jestli ne, tak se to stát mělo. Je to hluboce lidské, je to dokonale "anglicky" střízlivé a je to sranda. Dnešní rozumbradové, kteří všude hledají "akci", ať se jdou bodnout!
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Tuhle knihu mi dala do ruky moje máma, když mi bylo asi dvanáct a od té doby jsem ji neodložil. Kdyby ji Jirotka napsal anglicky, P.G. Wodehouse by poslal Jeevse do penze.
Připomínka pro ty, kdo nečetli původní verzi:
Saturnin byla kniha za totáče jenom trpěná. Vzhledem k její popularitě ji asi soudruzi nechtěli dát vyloženě na index, i když třeba dlouhá pauza mezi vydáními v letech 1970 a 1985 o lecčems vypovídá. Já mám doma vydání z roku 1946, ale někdy během těch starých zlých časů se přihodila nemilá věc: v páté kapitole, poté, co teta Kateřina s Miloušem kvapně opouštějí pánovu obytnou loď, kam se předtím bezohledně nakvartýrovali, Saturnin, který svému zaměstnavateli slíbil, že do čtvrt na deset bude kajuta na přídi volná, konstatuje: "Je devět hodin, patnáct minut. Bůh buď pochválen". Jenže jakýsi zhovadilec, domnívající se, že bojuje proti náboženskému tmářství, v pozdějších letech tu poslední větičku nahradil nejapným pošklebkem: "Tak to bychom měli". Každý kdo ten příběh a jeho hlavního protagonistu zná, musí vědět, že je to nesmysl. Saturnin se neustále snaží sebe i svoje okolí stavět do románových póz a situací - tím se baví a je v tom dokonale důsledný. Než zamířil do kajuty aby nevítané hosty vypudil, vmyslel se do role hrdiny, vrhajícího se do nebezpečí, dokonce zanechá "instrukce" pro případ že by se nevrátil. Je nemyslitelné, že by v okamžiku vyvrcholení takové taškařice vypadl z role, což ovšem nějaký cenzorský patlal těžko mohl pochopit. Bohužel, tahle zmršenina přežívá ve všech pozdějších vydáních, včetně polistopadových, a bohužel se dostala i do filmu.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
Jaroslav Hašek
Je to Dílo s velkým D. Bohužel, blbců je na světě nejvíc (jsou v každém lidském společenství, ať už jakkoliv definovaném) a proto si blbci v Česku Švejka přivlastnili a hrdě se hlásí k jeho "odkazu" nebo k tomu, co za Švejkův odkaz považují. Hašek byl postava podivná; při čtení "Komisařem města Bugulmy" si člověk nějak nemůže srovnat v hlavě, co ho vlastně vedlo k tomu, že se tím komisařem stal. Ale spisovatel to byl náramný a Švejk je veledílem světové literatury - ať už si o něm komunita blbců myslí cokoliv.
2010: Druhá vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
Tuhle knihu mám od Clarka nejradši. Připadá mi, že si při jejím psaní užíval "osvobození" od mantinelů, které mu při prvním dílu určoval současně vznikající film a v Odyssei 2010 se dokonale "vyřádil". Je tam všechno: Meziplanetární let - navíc s rusko-americkou posádkou, což tehdy byla stejná sci-fi, jakou v době, kdy psal Odysseu 2001, bylo přistání na Měsíci. Nevyzpytatelní mimozemšťané oproštění ode vší tělesnosti "řídí" naši část vesmíru prostřednictvím monolitu a toho, co zůstalo z Dava Bowmana. Život v oceánu Europy. A nakonec největší "trik" celého představení, Jupiter přeměněný v nové slunce čistě pro potřebu Europanů uvězněných pod ledovým příkrovem. A jako u všech Clarkových románů, ani tady nevadí, že od doby, kdy svůj příběh psal, se leccos událo jinak, než tehdy předpověděl.
Čtvrtý protokol
Frederick Forsyth
Špionážní klasika, Forsyth ve skvělé formě - která ho po skončení studené války trochu opouští. Pět hvězd.
Nadace
Isaac Asimov
Sága o Nadaci začíná docela nenápadně, ale i tak je hned od začátku vidět, že to byl od Asimova vynikající nápad. Stejně jako v pozdějších dílech, které vlastně vznikaly "nad plán", protože původně autor nic tak obsáhlého nezamýšlel, je jasně vidět, že ten dobrý nápad je v rukou mistra žánru sci-fi. Dávám pět hvězd za celou sérii o Nadaci.
Děti kapitána Granta
Jules Verne
Trilogie o kapitánech Grantovi a Nemovi nepochybně představuje vrchol Vernova díla. Mám rád všechny tři romány, ale Děti kapitána Granta jsou asi přece jen nejlepší.
Italské prázdniny
Jan Werich
V době, kdy tahle knížka vyšla, byla pro běžného obyvatele České kotliny cesta do Itálie jen o málo představitelnější než cesta na Měsíc. Hltali jsme ji s dychtivostí, kterou už dneska nikdo nepochopí. Werich je vypravěč par excellence, takže dám všechny hvězdičky.