Widow Embalmer komentáře u knih

Když Drákula kouk na Twilight,
napřímil se jak pán hrůzy.
"Co je tohle za sajrajt?"
Ihned svolal monster schůzi.
Zažaloval Edwarda,
že przní žánr a je sexy.
"Hle na toho retarda,
toho mezi svými nechci!"
"Žaloba se zamítá,
dnes už každý uzná,
když produkce je movitá,
i upír smí být buzna."

Krucinál lidi, tohle a Orwellovo 1984 byly varování, né zatracenej návod!

14 19.09.2020

Je to tak trochu nabubřelá sebechvála, ale sakra kdo jinej by si to už moh dovolit, když ne Arnie. Já toho člověka hluboce obdivuju. Být v něčem opravdu dobrej, byť jen v jedný věci, je těžký jak sloní kakanec. A on nejenže byl vrcholovej sportovec, on se ještě stal jedním z nejúspěšnějších herců Holyvůdu a ještě jako původem Rakušan guvernérem Kalifornie. To je motivační jako prase. Prostě mu hrozně fandim a taky i závidim. Kniha jako taková žádnej zázrak teda neni, ale o to tu prostě nejde. Jde o to, přestat se vymlouvat a flákat a začít na sobě makat. A pořád. A nepřestat. Když jdou jiný do kina, jít do posilky. Když jdou jiný na večeři, učit se cizí jazyk nebo třeba na něco hrát. Když jdou jiný do práce, Ty musíš bejt jejich šéf. Moc bych tohle chtěl umět s tak neochvějnou sebekázní jako Arnie. Ale asi nikdy neobjevím to tajemství oceli. No nic, du si pustit Conana a dát si k tomu pizzu. Ach jo.

13 19.09.2020

David Attenborough je především (show)byznysman a tak vytváří produkt takový, jaký ho chce spotřebitel. Dělal to vždy a v tomto přístupu je konzistentní. Kdo se chce udržet na špici mainstreamu, musí prostě nechat vlát plášť tam , kam fouká vítr. A tady právě začínám mít s Attenboroughem zásadní problém. Vždy jsem ho měl rád a skoro vše, co vzniklo o přírodě pod jeho taktovkou, je moje srdcovka. Ovšem bohužel během jeho dlouhého života se vítr natolik obrátil, že obrácení pláště po větru z něj zhruba od Zmrzlé planety udělalo neskutečného pokrytce. Moderní mainstream žije ideologií, že způsob života asi od průmyslové revoluce až doposud byl celý špatně a co nejrychleji musíme začít žít všichni jinak. To, co jsme si mohli díky technologiím za poslední dvě století dovolit si užívat a používat, jsme v podstatě nikdy dělat neměli a dle této ideologie je stav alarmující a musíme se vrátit do souladu s přírodou.
Já mám spíš problém v tom, kdo plebsu tyto ideologie káže a životní způsoby vnucuje. Attenborough ve své knize kritizuje způsob života horních 16% populace, tam ale on bezpochyby patří a jeho dosavadní kariéra to více než potvrzuje. Neskutečné množství soukromých leteckých cest v rámci natáčení, produkce atd.,distribuce produktů po célém světě, nutnost mít na ně přijímače atd.Attenborough mluví o nutnosti být uhlíkově neutrální, ne-li přímo dokonce pozitivní, ale sám svou kariérou (a vším a všemi, co se na ni nabalilo) podle mě udělal uhlíkovou stopu větší něž několik českých vesnic za celou tu dobu a teď nám na sklonku života bude říkat, že po tom, co on si užíval desítky let luxusu, cestování, spotřeby a hojnosti, tak my bychom to dělat neměli, protože je to špatné pro planetu. Mluví o střídmosti a zbytečném plýtvání, ale sám tuto myšlenku distribuoval ve formě vysokorozpočtového dokumentárního filmu, tištěné knihy v pevné vazbě na drahém křídovém papíře, audioknihy a ještě mnoha konferencí. Zde střídmost a šetrnost k planetě nevidím, jen dobrý byznys.
A zde se dá záležitost globalizovat na v podstatě dětský výkřik:„JÁ CHCI TAKY!“. Lidé chtějí také cestovat jako Attenborough, když už je na to konečně dostatečně levná infrastruktura a životní úroveň. Západní civilizace si vytvořila oproti zbytku světa luxusní podmínky pro život tím, že proběhla masová industrializace všeho a díky tomu je dostupné vše více méně všem. A teď bude Attenborough, DiCaprio, OSN, WHO, IMF, atd., a „vyspělé“ státy tvrdit „méně vyspělým“, že oni si musí blahobytu dosáhnout „zelenou“ a zatím tedy velice drahou cestou, protože ta naše byla vlastně moc fuj a my už nechceme ani naše fuj a vaše fuj už vůbec ne. Toto pokrytectví autorit u mě vyvrcholilo rozhodnutím evropské komise, která chce zakázat od jádrem a uhlím vyráběné energie po všechny spalovací motory, benzínové sekačky a kamna v rodinných domech, kdy si členové komise schválili na příští rok (2022) navýšení finančních prostředků pro cesty soukromými letadly, která jsou dle jejich statistik prokazatelně nejhorší v poměru osoba/znečištění planety vůbec, aby mohli cestovat po konferencích a hlásat nutnost zákazu fosilních paliv, omezení produkce masa a dalších. A zde je podle mě zcela zásadní si uvědomit, že tato ideologie je velice arogantní vtom, že staví lidstvo do pozice hybatele všeho zla a že případné neblahé následky při „devastování přírody“ na lidstvu, jsou pro přírodu to zásadní. Po téměř 300 stránkách pláče nad tím, jak ubližujeme přírodě sám Attenborough píše, že ať uděláme cokoliv, tak si s tím příroda poradí, ale možná už bez nás. Této myšlence je v knize věnováno jen pár řádků, ale je podle mě nosnější a důležitější, než celý zbytek knihy. Tedy že zde nejde o přírodu jako takovou, ale o lidstvo. Současný způsob žití totiž ohrožuje jen určité druhy na planetě, ale nikoliv život samotný, ten si cestu vždycky najde a možná mu i bude o něco líp bez lidí.
Navíc samotné snahy o zachraňování druhů jako správný krok vůči přírodě je přinejmenším také diskutabilní. Protože většina druhů by vůbec nevznikla, kdyby nedošlo před cca 66 mil. lety k vymření většiny velké fauny, díky čemuž mohli nastoupit savci. A ani většina „dinosaurů“ by tu nikdy nebyla, kdyby nedošlo před cca 201 miliony let k tzv. vymírání trias-jura, kdy byla zcela drasticky ochromena biodiverzita, o které Attenborough hojně mluví. A hele, biodiverzita se znovu a znovu přetransformovala i po zcela devastujících katastrofách na planetární úrovní. Jsem možná ochoten se na toto téma bavit se vzdělanými lidmi, kteří mají za sebou nějakou výzkumnou činnost a po zjištění, že jsme všichni v pytli, se oni sami stali vegetariány, kteří chodí bosky do své jeskyně a ve volných chvílích bojují nejen proti masu, ale třeba i avokádu, které se stalo symbolem moderních uvědomělých lidí, ovšem obrovské plantáže na avokáda jsou pro planetu také slušným pohlavkem, ale mluvit o tomhle produktu se tomuto názorovému proudu úplně nehodí, protože co už by člověk měl teda vlastně zatraceně asi žrát, že jo. Já rozhodně nepřestanu jíst maso, protože ho někdo přede mnou snědl už hodně, rozhodně se nechci vzdát individuální motorizované dopravy, abych se dostal do práce, odvez děti do školy nebo rodiče k doktorovi, protože někdo přede mnou moc lítal letadlem. Rozhodně se nechci vzdát svého životního prostoru, protože jiné kultury mají tendenci expandovat. Prostě ne! Protože JÁ CHCI TAKY! Zde už to ale začíná být moc politické, proto své úvahy nad tématem ukončím a vrátím se ke knize samotné.
Attenborough v podstatě přejímá a zjednodušuje myšlenky vyřčené jinde, máloco je tedy vlastně v knize původní a tak láká spíše slavné jméno, než obsah. Většina věcí byla napsaná jinde šířeji a lépe, proto doporučuju v rámci tohoto tématu sáhnout spíše po dílech těchto popularizačních autorů: N. Harari, M. Kaku, H. Rosling, S.P. Huntington, nebo třeba i P. Wohlleben. Pokud máte rádi Attenborougha pro co, čím po většinu života byl, raději se jeho současné doktríně vyhněte úplně a pusťte si spíš znovu Zázračnou planetu.

12 21.10.2021

"Sapkowski je arogantní kretén." Prohlásil o autorovi Zaklínače Dmitry Glukhovsky. A já s ním bohužel musím souhlasit. Protože stejně jako má Sapkowski složitý vztah ke studiu CD Project Red, tak já mám složitý vztah ke spisovateli samotnému.

Začněme u něho. Sapkowski již při své původní a kriticky zásadní první smlouvě na prodej práv pro vytvoření PC hry ve své aroganci požadoval pevnou jednorázovou sumu, protože si myslel, že hry jsou nesmysl a nemají šanci na pořádný úspěch, takže nechtěl riskovat. A teď samozřejmě, když jsou zisky z her v řádech miliard dolarů, tak v Sapkowskim vaří krev, jaký byl idiot, že si řekl jen o několik desítek (!!!) tisíc. A z této zášti se pak rodí veškerá jeho averze k PC hrám a především tedy hernímu Zaklínači. Pak z něj v zoufalství padají takové nesymsy, jako například jeho stěžování si, že mu hry ubírají čtenáře a nebo že hry parazitují na jeho slávě. Vše jen ze zahořklosti, že si nechal takto naprosto fatálně proklouznout mezi prsty kšeft svého života. Přesto o kvalitách ani herního ani knižního Zaklínače nikdo nepochybuje. A bezpochyby se Zaklínač celkově stal celosvětovým fenoménem a senzací až po vydání her, především tedy 3. dílu.

A stejně složité to mám já se Sapkowskim. Přestože ho mám ve veliké oblibě za to, že Zaklínače stvořil, štve mě svou arogancí a kopáním okolo sebe jen proto, že není ochoten veřejně uznat svou chybu a místo aby hloupě plácal, tak by raději měl tvůrcům her vzdát hold a uznat jejich dobrou práci, stejně jako vzdali hold oni jemu tím, jak dobrou (a věrnou předloze !) práci odvedli.

NETFLIX chystá film. Jsem si jistý, že Sapkowski se poučil a nebude už debil a nechá si pořádně zaplatit. A já se vsadím, že v takovém případě nebude mít s ničím problém a bude spokojený. Uvidíme.

Teď k samotné knize. Zde se opět vrátím k aroganci spisovatele. Pět knih velkého příběhu, pět knih napětí a očekávání a pět knih byť rozvláčné, přesto určité gradace. A ve mě zbyl po posledním díle jen pocit, že to Sapkowski při samém závěru dost odflákl a že jsme si my, věrní čtenáři, zasloužili trochu víc, než jen takové vyšumění.

Vrchol pokrytectví Sapkowskiho je pro mě Bouřková sezóna, tedy poměrně nový díl o Zaklínači, přestože kdysi autor tvrdil, ze ságou o Ciri vše končí. Ale právě po úspěchu Zaklínače v poslední době zřejmě ucítil potřebu se také ještě sklouznout. A na té knize je to znát. Fanoušky sice bude bavit stále, ale ta kvalita šla rapidně dolu a je vidět, že kniha vznikla samoúčelně. A to je mi dost líto, především proto, že Glukhovsky má prostě pravdu. Sapkowski je arogantní kretén.

EDITACE 6.10.2018 - Sapkowski žaluje studio CD Projekt o 360 milionů korun. What a greedy bastard

10 01.03.2018

Myslím, že veškeré dnešní motivační knihy, které nás učí být sebevědomými a úspěšnými lidmi, kteří jsou schopni si pro sebe urvat co nejvíc blahobytu a štěstí, čerpají z LaVeyovy Satanské bible, ze které vyškrtly veškerý nadbytečný satanismus. Protože to je hlavní učení této knihy: jedině sobecké jednání dle práva silnějšího nám umožní v tomto krutém světě netrpět křivdou slabých.

10 12.07.2015

Po právu je toto dílo označováno za jednu z nejdůležitějších knih 20. století. Bohužel proti mediální masáži mainstreamu nemá šanci. Na běžnýho občánka je to moc písmenek a ještě ke všemu v závěru chybí něco roztomilýho třeba o štěňátkách, takže proč ztrácet čas, že?

10 28.05.2015

Na každém šprochu je pravdy trochu,
Afroameričan je pojem korektní.
Žárlivost je cesta v peklo, hochu,
ni bílá panna není perfektní.

Ověřuj fakta, nedej na pomluvy,
presumpce viny správná je stěží.
Po zločinu z vášně pozdě na omluvy.
Zahla či nezahla, to je oč tu běží.

9 21.02.2016

Můj nejoblíbenější díl s nejoblíbenější hláškou: "Máte fakt moc chytrýho ptáka, pane Pottere."

9 03.06.2015

Právě při dočítání této knihy jsem se dozvěděl, že SMRŤ si přišel pro sira Terryho. Doufám, pane Pratchette, že Váš odpočinek bude stejně krásný a příjemný jako čas, který jsem já na Zeměploše mohl strávit. Byly to skvělé chvilky a já Vám za ně děkuji. A prosím, pokračujte v psaní knih, protože až nastane můj čas, doufám, že se znovu shledáme.

9 13.03.2015

Na palubě lodi Terror
je to teda pěknej horor,
v expedici nastal error
a po ledu běhá netvor.

9 10.01.2015

Měňák přijde, že Svérák dokáže udělat z každý blbiny moc příjemný pohlazení po duši. Jako už jeden z mála "tvůrců" si totiž uvědomuje, že krása je v obyčeji, detailu, niancích, poetice a zdánlivé zbytečnosti. Kdybych tohle cítění neměl nastavený na stejnou vlnu, řekl bych, že tahle kniha je o ničem. A ona vlastně je, a to je na ní to "svěrákovsky" krásný.

8 19.09.2020

U této knížky jsem zažíval příjemné pocity uvolnění. Nutno tedy dodat, že jsem ji na etapy celou přečet na záchodě, ale kromě fyzické úlevy docházelo určitě i k psychické rehabilitaci, určitě jo. Je to taková ta knížka, jejíž krása spočívá v její zbytečnosti. Je plná milých, jemných a literárně něžných malých příběhů a poznámek, postřehů a sdělení. Je to ten typický projev gentlemana u krbu a sklenky brandy, po náročném dni práce, kdy už se jen tak nezávazně konverzuje, už se odpočívá, nikdo se za ničím nežene a prostor dostává vzdělaná a něžná mysl, která má touhu pohladit sdělením, které není ničím závažné, o to více je ve své lásce k tématu kouzelné. Vlastně jsem se nic důležitého nedozvěděl, přesto jsem se od knihy a pak i od prkýnka jen ztěžka odtrhával.

8 24.11.2019

Chudák Boxer. Prasata jsou pěkný svině.

7 05.08.2015

Gentleman. Takovým slovem můžeme popsat Davida Sucheta. Pravý britský gentleman. Vyhledávám jej už delší dobu především jako Poirota, ale i v jiných rolích. Suchet je okouzlující muž se smyslem pro jemnost, krásu, takt a důvtip. Je šarmantní a zároveň skromný. Myslím, že jako člověk musí být skvělým společníkem. Svou milou osobnost ukazuje i v různých dokumentech, kde může být konečně sám sebou, a ne Poirotem. A v tomto duchu je i celá tato kniha, která je plná vlídnosti a chvály na své kolegy, vše v pozitivním světle. Tam, kde by musel Suchet kritizovat, raději taktně mlčí. Kniha jako taková je bohužel dost vycpaná vatou popisů jednotlivých dílů a zajímavých informací ze zákulisí je poskrovnu, přesto je celé čtení takové pohlazení. Ovšem lidé, kteří si Poirota vyloženě nehýčkají ve své filmotéce, se budou u teto knihy určitě nudit. Ja sám jsem zhruba od poloviny knihy přeskakoval odstavce, které popisovaly děj dílů a herecké obsazení. I přes to, že mám Sucheta a Poirota velmi rád, kniha je v podstatě poměrně nezáživným profesním CV. Zajímavé historky z natáčení či skutečně zajímavé zákulisní lahůdky zde strašně chybí. Škoda. Moc jsem chtěl, abych se u knihy dojal, jako se dojímá sám autor, ale nepovedlo se mi to.

6 29.04.2019

Nejpříčetnější Kopřiva, který (jak naznačuje ve svém komentáři uživatel trudoš) zřejmě chce rozšířit svou popularitu i mezi běžnější čtenáře. Což je na druhou stranu trochu zrada na své skalní fanoušky, kterým zde mohou trochu chybět ujeté vyšinutosti (jako vyndavání a následné vracení orgánů vagínou mučené bytosti v Asfaltu či dětství hovnaře v Holomraze) které dělají Kopřivu pořádně žahavou a pálivou. Přesto je celá kniha dostatečně cynická, abychom tam našeho starého dobrého Štěpána poznali.

6 12.07.2015

Řekneme-li, že Hobit je krásnou pohádkou a Pán Prstenů komplexním románem, můžeme Silmarillion nazvat fantastickou učebnicí dějepisu Tolkienova světa. Na tak útlou knížečku jsou příběhy v ní velice košaté a je zde tolik myšlenek a podnětů, že by z toho Jackson klidně natočil patnáct filmů. A kdo ví, možná, že to udělá. Docela bych se mrknul na bitku Morgotha s Fingolfinem.

6 04.06.2015

Jako Já, bejt robot, tak si dvakrát rozmyslim, jestli chci nebo nechci samostatně myslet. Protože taková myslící mysl obsahuje i vědomí. A u vědomí je potřeba si uvědomit, že uvědomění si sebe sama je definice života. A ať vědomě či nevědomky, takto stvořený duch ve stroji je to, oč tu Asimovi jde. Uvědomuju si, že si někdo z Vás myslí, že je to nesmysl, ale doporučuju si to u této knihy ještě jednou promyslet, ať máte čisté svědomí.

6 01.06.2015

Až se mi nechce věřit, jak stále aktuální je tohle pojednání. Pomineme-li popcornožrouty a SWAG-chtivé (ty vole frčí vůbec ještě SWAG?) degeneráty, tak musíme uznat, že moderní přemýšlivý člověk, který se chce rozvíjet, očekává od scénického (či literárního, epického) umění to, co nadiktoval tendlecten opinion leader už před 2400 lety. Aristoteles učí, že postavy mají být dobře vnitřně napsané a konzistentní, tedy chovající se stále stejně, píše, jak je důležité drama v příběhu, se kterým se můžeme ztotožnit, tedy příběh popisující neblahé osudy lidí, které sdílí sociální a morální hodnoty s námi a tudíž teprve poté jsme schopni skrze takovou postavu prožívat jejich strach a utrpení. Popisuje, jak je důležitá stavba příběhu dle expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofu, což se na školách učí dodnes. Prostě to pořád platí! A to je podle mě mnohem víc cool než Tony Stark. Také zdůrazňuje vlastně celé poselství celého antického divadla, tedy katarzi, jakési očištění ducha od útrap, které jsme prožili, poučili jsme se z nich, získali jsme podněty k rozmluvám a domů odešli povznesení. Tohle je sakra umění. A pokud si vezmete v podstatě jakékoliv kvalitní dílo klasiky, provedete dramaturgickou, režijní a scénáristickou analýzu, zjistíte, že pilíře všech těchto děl se Aristotelovou poetikou řídí. Například Shakespeare... proto ho taky naše evropská kultura tak baští.
PS: k dispozici jsem měl vydání zrcadlového textu řecko-česky, přičemž česká strana byla vždy o dobrých 20% delší. Je řečtina tak úsporný jazyk, nebo tak složitý, že je potřeba jej více opisovat při překladu? Nebo si jen překladatel vyhrál? Pokud někdo víte, budu rád za zprávu. Díky

5 01.06.2019

Barbar Cohen, to je řízek,
nebojí se bohů, hlídky,
ohne otep mladých břízek,
namaže si v zadku vřídky.

Je už chudák o holi,
v penzi velkých válečníků,
a dávno už se neholí,
snídá radši na nočníku.

Stáří to je svinstvo, fakt,
čeká nás i hrdiny.
K čemu zlatý artefakt,
když SMRŤ ti nese hodiny?

5 22.05.2019