Poetika přehled
Poetika je prvním filosofickým dílem, v němž se básnické umění stalo předmětem teoretické reflexe. Aristotelés se v něm zabývá mj. problematikou tragédie a epiky, které byly v Řecku považovány za nejzávažnější obory básnické tvorby. Překlad Poetiky je doplněn o soubor krátkých výpisků (známý pod názvem Anonymní pojednání o komedii), který je pokládán za svědectví o obsahu nedochované II. knihy tohoto Aristotelova díla. Kniha vychází v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřeném úvodní studií a poznámkami. Přeložil, úvodní studie napsal a poznámkami opatřil, řecké texty podle vydání R. Kassela a R. Janka upravil Milan Mráz.... celý text
Originální název: Ποιητικός, 1932
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Poetika. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 16 komentářůSouvisející novinky - Poetika (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Poetika v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 288x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Doporučených | 6x |
| v Mé knihovně | 60x |
| v Chystám se číst | 63x |
| v Chci si koupit | 30x |
| v dalších seznamech | 9x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Štítky knihy
umění teorie umění tragédie řecká literatura Aristotelés, 384 př. Kr.-322 př. Kr. epické básněAristotelés také napsal(a)
| 1996 | Etika Níkomachova |
| 2008 | Poetika |
| 1995 | O duši |
| 2003 | Metafyzika |
| 1998 | Politika |

93 %
78 %


A tak buďme k sobě upřímní. Aristoteles byl mimořádně racionální a dovedl ukázat vynikající pozorovací schopnosti. Jeho dílo na poli poetiky je tedy do značné míry odpozorováním toho, co všechno se kolem něho v umění děje. Jakkoliv ukázal i jistou kritickou stránku, není toto primární jeho ambicí. Je to tedy zajímavé čtivé pojednání, které pěkně nastíní uvažování Řeků o světě a etice, které je obzvláště oceněníhodné vzhledem k opačně zcela trestuhodnému postoji Platonově. Ale podíváme-li se na to bez předsudků a kriticky, ona se ta jednota děje vzala tak trochu odnikud. Pozdější vývoj ukázal, že je tento požadavek zbytečný – i já bych zde přitom mohl citovat Shakespeara a jeho Perykla, o modernistech ani nemluvím. Aristotelův postoj je patrně dán nehistorickým vnímáním, neschopným pojmout lidský život jako vrchol dějinné události, který je jednotou naprosto dostatečnou pro libovolné vyprávění. Ale to by bylo na jinou diskusi. Je to každopádně zajímavé dílo, které stojí za přečtení. Dnes je ale asi tak relevantní jako zbytek Aristotelova díla.