Střet civilizací

17.03.2024

Pravděpodobně nejdůležitější knižní dílo pro mé vysokoškolské studium, které se stalou oporou i jedné z možných otázek našich bakalářských státnic. Čerpal jsem z něj už při psaní kvalifikační práce, fyzicky jsem si jej pořídil ale až loni na podzim, abych jej mohl zažít ve svém volném čase, bez nutnosti v něm listovat jen kvůli pár citacím. A ač jde o dílo extrémně důležité v pohledu na dnešní velmi dynamický svět a minimálně několik nosných myšlenek bych tloukl do hlavy i negeografům, trvalo mi tak dlouho jej přečíst i právě proto, že v mnoha pasážích je Střet civilizací tak odbornou pitvou světové geopolitiky, že nelze pobrat a vstřebat veškeré informace, co na vás Huntington na bez mála 400 stránkách vysype. Proto bez té poslední *, ale stále knížka, co je biblí pro můj koníček numero uno už od dob, kdy jsem se učil první vlajky a hlavní města.

25.09.2023

V době, kdy se většina Západu opájela „Koncem dějin“, sepsal Huntington varovnou geopolitickou knihu, která je cenným návodem, jak číst různé konflikty. Střety s islámskou civilizací předpověděl poměrně přesně. U vzestupu Číny podcenil otázku Tchajwanu a ústup Západu naštěstí není tak strmý, jak to před čtvrtstoletím vypadalo.

09.08.2023

Dost mrazive citanie, nakolko to pan pisal pred cca 30 rokmi a prakticky presne popisuje sucasny svet..mame sa na co tesit..snad sa aspo v niecom myli

01.03.2021

První kniha, týkající se politologie, světového řádu a mezinárodních vztahů, kterou jsem četl. Pamatuji si, že jsem musel některými pasážemi doslova prokousávat, protože mi chybělo povědomí a souvislosti o dané problematice. Nicméně za přečtení knihy jsem rád, nakopla mě, abych se o danou problematiku zajímal více - následovaly další knihy ať už od Huntingtona samotného (Kam kráčíš Ameriko?), ale i od ostatních zajímavých autorů (Fukuyama, Kissinger, Snyder, apod.)

03.08.2020

Přečíst tuto knihu si vyžádá nějaký čas, nicméně určitě to za to stojí. Obzvlášť porovnání predikce geopolitického vývoje, vytvořené v polovině devadesátých let, s dvacátými lety století jednadvacátého. Člověk se dále hodně dozví o vztazích mezi národy, respektive je zastřešujícími civilizacemi. A z toho vám pak dojde (respektive se utříbí), proč se k sobě určité státy chovají tak, jak to můžeme v průběhu času sledovat. Velice zajímavé!

21.07.2020

Teoria je to velmi zaujimava. Naozaj sa zda, ze je to dostatocne jednoduchy model, ktory ale zaroven umoznuje vytvarat dostatocne sofistikovane predpovede. Mnohe z nich sa velmi dobre naplnaju. Urcite to opisuje realitu posledných 30 rokov lepsie, nez konkurencne pristupy ako je napr. multikulturalizmus ci povestny koniec dejin po pade zeleznej opony a presvedcenie o tom, ze liberalizmus na zapadny styl je to jedine spravne zriadenie, ktorého nesporne klady si postupne ziskaju uplne vsetkych. Treba len, aby sa nad tym zodpovedni naozaj zodpovedne zamysleli a nepretlacali neustale nieco, co evidentne nefunguje, lebo nam riadne ujde vlak dejin, ak uz nahodou neusiel.
Jedine minus je za prilis velky rozsah. Slo to urobit aj strucnejsie a vôbec by to nemuselo byt na ukor pochopitelnosti.

18.04.2020

Moje oblíbená publikace v oblasti mezinárodních vztahů. Určitě doporučuji lidem, které chtějí nahlédnout na svět a jeho dění z pohledu různých civilizačních skupin a jejich zájmů, a tím získat nový pohled na konflikty mezi Západem a zbytkem civilizace.

17.03.2020

Základ knihy sahá opravdu do roku 1993? Dnes jsme svědky naplňování většiny autorových předpovědí. Osm civilizačních okruhů (západní, slovansko-pravoslavný, islámský, hinduistický, konfuciánský, japonský, latinskoamerický a africký) spolu soupeří, hlavním problémem a rozdílem jsou kulturní odlišnosti. Buď se promícháme a ztratíme své historické kořeny, o což se snaží spousta současných politiků, nebo budeme soupeřit a soupeřit, a svoji identitu si, občas i za cenu konfliktů, obhájíme. Je tu ale ještě jedna cesta... Je reálná? Kniha se čte dobře, i když je přeplněná statistikami, historií, přehledy. Četl jsem ji s přestávkami rok, tohle prostě nešlo zhltnout za pár dní.
100 % (aktuálně 175 hodnotících s průměrem 87 %).
…
Asijská asertivita má své kořeny v hospodářském růstu; muslimská do značné míry pramení ze společenské mobilizace a populačního růstu. Obě tyto výzvy mají na globální politiku silně destabilizační účinek (a budou jej mít i ve dvacátém prvním století), avšak povaha jejich vlivu se značně liší. Číně i dalším státům poskytuje pro suverénnější jednání ve styku s ostatními státy podněty i prostředky hospodářský růst. Ale v muslimských zemích vytváří populační růst, zejména pak ve skupině mladých ve věku patnácti až čtyřiadvaceti let, početné zálohy pro fundamentalismus, terorismus, rebelie a migraci, a tak zatímco hospodářský růst asijské vlády posiluje, demografický muslimské vlády ohrožuje a s nimi i nemuslimské společnosti.

11.03.2020

První třetina knihy je slabá, Huntigton píše trochu školometským stylem na který jsem měl problém si zvyknout. Hodně mě vadila jeho neschopnost veřejně deklarovat roli USA a západu jako příčinu mnoha jevů od vzestupu islámského světa přes odmítání západního vlivu v jihovýchodní asii až po antiamerikanismus latinské ameriky a komunistického bloku. --- Například to byla slušně vykořisťující politika Velké Británie a jejich anglo-perská naftařská společnost, která založila kořeny dnešního vzdoru islámského světa vůči západu. Anglo-perská společnost (dnešní BP) z Íránu po druhé světové válce kousek vycouvala, nicméně byla nahrazena konsorciem západních firem za pomocí CIA. Konec vydatného penězovodu z Íránu do západních ekonomik nastal až s islámskou revolucí, která byla nevyhnutelnou reakcí na kolonialistické praktiky Británie a později CIA. --- Takže pokud Huntigton píše o vzepětí islámského odporu vůči západu, nepřišlo z čistého nebe. Západ svou šanci na zcivilizování barbarského světa islámu prokšeftoval za krátkodobé zisky tolik potřebné v boji s dalším ideologickým nepřítelem, Sovětským blokem. Odpor vůči západu v tichomoří také nepřišel sám od sebe, nebo z asijského šovinismu, ale opět jako důsledek dřívější kolonialistické politiky evropy, následované neokolonialistickou politikou USA. Huntingtonovi tak uniká fenomén zpětného rázu, ale je možné, že jej záměrně zamlčuje. Od poloviny knihy však najednou nalézá větší objektivitu a kapitoly o velice nebezečném Turecku a konfliktu v Jugoslávii jsou slušné. Poměrně konzsitentně autor podává důkazy o vysoké nebezpečnosti multikulturalismu, což se zejména s dvacetiletým odstupem od vydání knihy jeví jako velice prozřetelné. Za závěrečné poselství dávám jinak průměrné knize hvězdu navíc.

19.12.2019

První, co mi na Huntingtonově teorii nesedlo (četl jsem nejdřív ranou verzi v článku pro Foreign Affairs z roku 1993, pak anglické vydání knihy), bylo, že argumentuje střetem mezi křesťanstvím a islámem na Balkáně, . Podle něj se konflikty na hranicích civilizací vyostřujou, z konfliktů mezi státy se stávají konflikty mezi národy a nakonec mezi civilizacemi. No, na Balkáně to ale v průběhu dějin bylo právě naopak. S fakty si obecně Huntington hlavu příliš neláme, píše se zápalem, ale popisuje, co sám cítí, ne to, co se skutečně děje, a už vůbec se nesnaží to nějak přesvědčivě dokazovat. Zkrátka kniha o dojmech, ne o pojmech, psaná navíc z pohodlí domova, bez podrobnější znalosti byť jednoho případu civilizačního střetu. Ne, že by takové konflikty neexistovaly, ale Huntington jim nerozumí a navíc ho zaslepuje víra, že se blíží den, kdy se jednotlivé civilizace do sebe pustí a půjde o přežití nejsilnější z nich. Kdo takovou víru sdílí, tomu se kniha bude líbit. Ale je to prostě víra. Huntingtonovy závěry maj váhu asi jako horoskop.

18.12.2019

Kniha je spíše vhodná pro někoho, kdo se okrajově zajímá o mezinárodní vztahy nebo by se chtěl něco dozvědět o mezinárodních vztazích.V knize to je všechno stručně vysvětleno, ovšem z pohledu Autora. Některé teorie na kterých si S.P. Huntington zakládá se na naplnily, ale všeobecně se nedá knihou řídit. Každopádně zajímavé čtení pro někoho, kdo se chce zase něco nového dozvědět o světovém dění.

03.12.2019

Na prečítanie tejto knihy potrebujete čas, núti vás zamyslieť sa. Huntington sa nezameriava na politické, ideologické alebo ekonomické rozdiely, ale opisuje osem základných civilizácií, ich kultúru, náboženstvo, správanie, procesy pôsobiace medzi jednotlivými civilizáciami, príčiny ich vzájomných a stále sa opakujúcich sporov, hlavne konflikty, ktoré môžu vzniknúť práve na civilizačných zlomoch.....
Dnes už vieme, že niektoré jeho predpovede sa dejú, ale len čas ukáže do akej miery sa stanú skutočnosťou, a čo zostane len na úrovní teórie.

27.09.2019

"Na druhou stranu, jakmile se v nějaké jiné společnosti jednou usídlí západní virus, je obtížné jej z ní vymýtit. Virus přetrvává, ale není smrtelný [...] Výsledkem [...] jsou rozpolcené země, nikoli země náležející do západní civilizace. Tyto země jsou nakaženy i kulturní schizofrénií, která se stává jejich trvalou a určující charakteristikou."

Je to zaujímavejšie, než Fukuyamov koniec dejín. Musím povedať, že stret civilizácií pôsobí realistickejšie ako vyfabrikovaný "harmonický a pokojný" posledný človek liberálnej demokracie. Ku koncu sa Huntington už iba opakuje a stráca paru. Kto čakal epické kolízie civilizácií, ten bude zo záveru asi sklamaný.

10.04.2019

Svet sa za tých niečo cez 20 rokov od vydania knihy významne posunul a, žiaľ, deje sa to, pred čím Huntington varoval. (Okrem toho, čo, samozrejme, nepredpokladal a čo významne zamiešalo karty.) Prepukajú nové vojny na civilizačných zlomoch, miesto zastavenia multikulturalismu a liberalizmu v USA tieto prenikli do Európy a migrácia naberá obludné rozmery. Nezápadné civilizácie rastú a silnejú, Západ upadá, vlastne už sa rúti voľným pádom do priepasti. Pre pochopenie nášho sveta vo svetle civilizácií, ktoré ho obývajú, je to výborná knižka. Hviezdu uberám pre príliš rozvláčne a podrobné opisovanie množstva vojnových konfliktov vo svete v 90.-tych rokoch, ktoré knihe uberá na nadčasovosti tak trochu.

18.09.2018

Tato kniha asi nebude úplně pro každého a ocení ji zejména ti, které hlouběji zajímá politika, náboženství, dějiny a možná i tématika postapo (neboť stále platí: „Buď připraven!“). Výhodou je, že prakticky nezáleží, jakým jste příznivcem či příznivkyní politické kolorologiky (červené třešně, oranžová růže, modrý pták...). Takže se připravte na hutné čtení, u kterého je třeba hodně přemýšlet a smiřte se s tím, že tentokráte na závěr nebudou ani zvířátka, ani borec na konec. Naše životy jako jednotlivců, rodin, států i celé naší planety se pohybují po pomyslné nepravidelné sínusovce. Záleží pouze na tom kdy se sirka, kopírující tyto sínusovky, dotkne ve své záporné kulminaci škrtátka.

08.06.2018

Po dočtení se trochu člověk neubrání pocitu, zda má vůbec nějaký vliv na dění kolem sebe, hlavně, když si uvědomíte, kdy byla kniha napsaná...

28.10.2017

Knihu jsem četl poprvé v roce 2017, tedy víc než 20 let od původní teze publikované v časopise Foreign Affairs. Kritici namítají, že autor v mnoha prohlášeních nemá pravdu. S odstupem let je zřejmé, že současný obraz světa je blíž Střetu civilizací než konečnému vítězství liberální demokracie. I po letech jde o zcela zásadní knihu, kterou by si měl přečíst každý, kdo se jen trochu zajímá o soudobé dějiny.

13.10.2017

Huntington tedy rozhodně nehýří optimismem ... zato naprosto jasně, přesně a srozumitelně popisuje osm základních civilizačních okruhů, okruhů s rozdílnou kulturní identitou. Ve své teorii se pak jednotlivým civilizacím věnuje dost podrobně, rozpitvává jejich strukturu a míří přesně a jasně k důvodům, které ho vedou k jeho teorii o střetu civilizací, která je postavená právě na kulturních odlišnostech mezi jednotlivými civilizacemi. Samozřejmě se hodně zaměřuje na tu naši, západní, podrobuje ji kritice, ale zároveň podává i své možné řešení - kudy by se měly ubírat naše myšlenky, ale především naše konání (jako např. proč bychom se měli, naše západní civilizace, vzdát našich globalizačních snah a jejich univerzalistických hodnot ... a v tom s ním tedy musím prostě souhlasit ), ... před očima se vám tak pomalu rýsuje cesta ... jak přežít :-). V době prvního vydání, to tak asi ještě nebylo, ale dnes už, bohužel, tušíme, možná by se dalo říct, že už skoro víme, že společnost pomalu spěje ke změně paradigmatu, ... jak velká bude, těžko říct, ovšem určité změně "pravidel hry" se zcela jistě nevyhneme (měli by jsme se na ni připravit) ... a můžeme jen doufat, že s touhle změnou, nepřijde i velká výměna "hráčů" ... snad ještě má svět čas "přijmout nová pravidla" ... podmínkou je bohužel, že v tom nemůžeme zůstat sami, ale musí na ně přistoupit i ostatní "hráči" ... no, zatím si to tedy neumím představit, ... nějakou takovou "dohodu", přijetí pravidel o nevnucování svých hodnot ostatním, která by pomohla vytvořit nový mezinárodní řád, založený na svébytných civilizacích vzájemně respektujících své rozdílnosti ... uff, tak tohle je dost odvážný sen ... ale, nebyla by to paráda? :-))).

Souhlasím, že se rozhodně jedná o inspirativní čtení, hodné zamyšlení, které stojí za to, najít si čas, ... a přemýšlet u něj.

03.09.2017

Velmi dobrá kniha, tématicky v dnešní době docela aktuální, řekla bych. K vytvoření názoru na ni je ale podle mě zapotřebí přečíst i Fukuyamův Konec dějin. Za mě velmi inspirativní a k zamyšlení hodné dílo.