Widow Embalmer komentáře u knih

David Attenborough je především (show)byznysman a tak vytváří produkt takový, jaký ho chce spotřebitel. Dělal to vždy a v tomto přístupu je konzistentní. Kdo se chce udržet na špici mainstreamu, musí prostě nechat vlát plášť tam , kam fouká vítr. A tady právě začínám mít s Attenboroughem zásadní problém. Vždy jsem ho měl rád a skoro vše, co vzniklo o přírodě pod jeho taktovkou, je moje srdcovka. Ovšem bohužel během jeho dlouhého života se vítr natolik obrátil, že obrácení pláště po větru z něj zhruba od Zmrzlé planety udělalo neskutečného pokrytce. Moderní mainstream žije ideologií, že způsob života asi od průmyslové revoluce až doposud byl celý špatně a co nejrychleji musíme začít žít všichni jinak. To, co jsme si mohli díky technologiím za poslední dvě století dovolit si užívat a používat, jsme v podstatě nikdy dělat neměli a dle této ideologie je stav alarmující a musíme se vrátit do souladu s přírodou.
Já mám spíš problém v tom, kdo plebsu tyto ideologie káže a životní způsoby vnucuje. Attenborough ve své knize kritizuje způsob života horních 16% populace, tam ale on bezpochyby patří a jeho dosavadní kariéra to více než potvrzuje. Neskutečné množství soukromých leteckých cest v rámci natáčení, produkce atd.,distribuce produktů po célém světě, nutnost mít na ně přijímače atd.Attenborough mluví o nutnosti být uhlíkově neutrální, ne-li přímo dokonce pozitivní, ale sám svou kariérou (a vším a všemi, co se na ni nabalilo) podle mě udělal uhlíkovou stopu větší něž několik českých vesnic za celou tu dobu a teď nám na sklonku života bude říkat, že po tom, co on si užíval desítky let luxusu, cestování, spotřeby a hojnosti, tak my bychom to dělat neměli, protože je to špatné pro planetu. Mluví o střídmosti a zbytečném plýtvání, ale sám tuto myšlenku distribuoval ve formě vysokorozpočtového dokumentárního filmu, tištěné knihy v pevné vazbě na drahém křídovém papíře, audioknihy a ještě mnoha konferencí. Zde střídmost a šetrnost k planetě nevidím, jen dobrý byznys.
A zde se dá záležitost globalizovat na v podstatě dětský výkřik:„JÁ CHCI TAKY!“. Lidé chtějí také cestovat jako Attenborough, když už je na to konečně dostatečně levná infrastruktura a životní úroveň. Západní civilizace si vytvořila oproti zbytku světa luxusní podmínky pro život tím, že proběhla masová industrializace všeho a díky tomu je dostupné vše více méně všem. A teď bude Attenborough, DiCaprio, OSN, WHO, IMF, atd., a „vyspělé“ státy tvrdit „méně vyspělým“, že oni si musí blahobytu dosáhnout „zelenou“ a zatím tedy velice drahou cestou, protože ta naše byla vlastně moc fuj a my už nechceme ani naše fuj a vaše fuj už vůbec ne. Toto pokrytectví autorit u mě vyvrcholilo rozhodnutím evropské komise, která chce zakázat od jádrem a uhlím vyráběné energie po všechny spalovací motory, benzínové sekačky a kamna v rodinných domech, kdy si členové komise schválili na příští rok (2022) navýšení finančních prostředků pro cesty soukromými letadly, která jsou dle jejich statistik prokazatelně nejhorší v poměru osoba/znečištění planety vůbec, aby mohli cestovat po konferencích a hlásat nutnost zákazu fosilních paliv, omezení produkce masa a dalších. A zde je podle mě zcela zásadní si uvědomit, že tato ideologie je velice arogantní vtom, že staví lidstvo do pozice hybatele všeho zla a že případné neblahé následky při „devastování přírody“ na lidstvu, jsou pro přírodu to zásadní. Po téměř 300 stránkách pláče nad tím, jak ubližujeme přírodě sám Attenborough píše, že ať uděláme cokoliv, tak si s tím příroda poradí, ale možná už bez nás. Této myšlence je v knize věnováno jen pár řádků, ale je podle mě nosnější a důležitější, než celý zbytek knihy. Tedy že zde nejde o přírodu jako takovou, ale o lidstvo. Současný způsob žití totiž ohrožuje jen určité druhy na planetě, ale nikoliv život samotný, ten si cestu vždycky najde a možná mu i bude o něco líp bez lidí.
Navíc samotné snahy o zachraňování druhů jako správný krok vůči přírodě je přinejmenším také diskutabilní. Protože většina druhů by vůbec nevznikla, kdyby nedošlo před cca 66 mil. lety k vymření většiny velké fauny, díky čemuž mohli nastoupit savci. A ani většina „dinosaurů“ by tu nikdy nebyla, kdyby nedošlo před cca 201 miliony let k tzv. vymírání trias-jura, kdy byla zcela drasticky ochromena biodiverzita, o které Attenborough hojně mluví. A hele, biodiverzita se znovu a znovu přetransformovala i po zcela devastujících katastrofách na planetární úrovní. Jsem možná ochoten se na toto téma bavit se vzdělanými lidmi, kteří mají za sebou nějakou výzkumnou činnost a po zjištění, že jsme všichni v pytli, se oni sami stali vegetariány, kteří chodí bosky do své jeskyně a ve volných chvílích bojují nejen proti masu, ale třeba i avokádu, které se stalo symbolem moderních uvědomělých lidí, ovšem obrovské plantáže na avokáda jsou pro planetu také slušným pohlavkem, ale mluvit o tomhle produktu se tomuto názorovému proudu úplně nehodí, protože co už by člověk měl teda vlastně zatraceně asi žrát, že jo. Já rozhodně nepřestanu jíst maso, protože ho někdo přede mnou snědl už hodně, rozhodně se nechci vzdát individuální motorizované dopravy, abych se dostal do práce, odvez děti do školy nebo rodiče k doktorovi, protože někdo přede mnou moc lítal letadlem. Rozhodně se nechci vzdát svého životního prostoru, protože jiné kultury mají tendenci expandovat. Prostě ne! Protože JÁ CHCI TAKY! Zde už to ale začíná být moc politické, proto své úvahy nad tématem ukončím a vrátím se ke knize samotné.
Attenborough v podstatě přejímá a zjednodušuje myšlenky vyřčené jinde, máloco je tedy vlastně v knize původní a tak láká spíše slavné jméno, než obsah. Většina věcí byla napsaná jinde šířeji a lépe, proto doporučuju v rámci tohoto tématu sáhnout spíše po dílech těchto popularizačních autorů: N. Harari, M. Kaku, H. Rosling, S.P. Huntington, nebo třeba i P. Wohlleben. Pokud máte rádi Attenborougha pro co, čím po většinu života byl, raději se jeho současné doktríně vyhněte úplně a pusťte si spíš znovu Zázračnou planetu.

12 21.10.2021

Jestli někdo věří na opakovanou reinkarnaci stromů, tak ho potěším. Kdysi byly stromy, ze kterých prarodiče mojí manželky postavili chatu. A teď, asi po 60 letech, jsme chatu zbourali a postavili si na zahrádce rodinný dům. Dřevo z té zbourané chaty jsem si schoval a dělám z něj na tu zahrádku nábytek, aby tak duše tý chaty žila dál na tom místě a neskončila někde na skládce. Dojemný co? No minimálně je to lepší příběh, než před starou pořád obhajovat haldu hnusnech prken s hřebíkama, že je jich škoda a že se to určitě na něco využije. No a nějaký nápady čerpám i z týhle knížky, kterou jsem dostal jako dárek. Zajímalo by mě, co by na tohle všechno řekl Peter Wohlleben.

03.08.2021

Čím víc se zajímám o klasický umění, především ted výtvarný a hudbu, ale i literaturu, tím míň mi moderní umění říká. Moderní umění je o formách. Ve výtvarnym je to abstrakce, v divadle je to minimalismus a v literatuře především hra se slovy. Jako u týhle knížky. Ale u mě je to sdělením uplně prázdný. Možná to jen nechápu, možná je to Maybelline a možná jen to ten přesah prostě nemá.

19.09.2020

Zajímavý souboj o to, co bude zrovna nejméně zajímavé, jestli fotka, popis, příběh, nebo tak nějak všechno... chmm...

19.09.2020

Neskutečná hromada kakání, která mi nestojí ani za to, abych svou averzi podpořil néjakými argumenty.

Ta poetika toho, že měsíc už nebude nikdy kulatej, protože myš sežrala kus, kterej spad na zem je pecka. Škoda jen toho opakování stejnýho rozhovoru mezi krtkem a zajícem. Na takhle malym prostoru to chtělo něco jinýho. Nicméně tomu skřetovi, kterej se na to tlemí přes spanim vedle mě ve svý postýlce se to líbí a to sou ty jediný bludišťáky, který se teďka počítaj.

2 19.09.2020

Krucinál lidi, tohle a Orwellovo 1984 byly varování, né zatracenej návod!

14 19.09.2020

Tahle myš je solidní vtěrka. Knížky tohohle žánru hodnotim spíš podle toho, jak se to líbí tomu pidižvýkovi, kterýmu to čtu před spanim. A já tenhle formát knížek mám rád, velký stránky se srozumitelnými obrázky, žádnej agitační bizár, jak je teďka v módě, příjemně jednoduchej příběh a prcek spí dřív, než je pohádky konec. Za mě teda úspěch.

2 19.09.2020

Knížka je to pěkná, jsem fanda Zaklínače i přes to, jakej je Sapkowski šulin. Ovšem samo umění karet GWENT na takhle velkym formátu ukazuje svou generičnost a CGI máznutou lacinou patinu. Například umění karet Magic: the Gathering to nesahá ani po kotníky. Přesto jak říkám, jsem fanda a tak přivřu očko a jsem rád, že knihu mám.

19.09.2020

Snůška domněnek, konspirací a demagogie a zároveň plytkosti, vágnosti a povrchnosti. Takováhle tendenční kniha s obecnými frázemi a generalizováním by se dala napsat o každym politikovi. Galeotti v informačním pemzu o Putinovi osciluje mezi tím, co ví každý a na druhé straně mezi tím, co prostě nemůže vědět, natož dokázat.

2 19.09.2020

Měňák přijde, že Svérák dokáže udělat z každý blbiny moc příjemný pohlazení po duši. Jako už jeden z mála "tvůrců" si totiž uvědomuje, že krása je v obyčeji, detailu, niancích, poetice a zdánlivé zbytečnosti. Kdybych tohle cítění neměl nastavený na stejnou vlnu, řekl bych, že tahle kniha je o ničem. A ona vlastně je, a to je na ní to "svěrákovsky" krásný.

8 19.09.2020

Je to tak trochu nabubřelá sebechvála, ale sakra kdo jinej by si to už moh dovolit, když ne Arnie. Já toho člověka hluboce obdivuju. Být v něčem opravdu dobrej, byť jen v jedný věci, je těžký jak sloní kakanec. A on nejenže byl vrcholovej sportovec, on se ještě stal jedním z nejúspěšnějších herců Holyvůdu a ještě jako původem Rakušan guvernérem Kalifornie. To je motivační jako prase. Prostě mu hrozně fandim a taky i závidim. Kniha jako taková žádnej zázrak teda neni, ale o to tu prostě nejde. Jde o to, přestat se vymlouvat a flákat a začít na sobě makat. A pořád. A nepřestat. Když jdou jiný do kina, jít do posilky. Když jdou jiný na večeři, učit se cizí jazyk nebo třeba na něco hrát. Když jdou jiný do práce, Ty musíš bejt jejich šéf. Moc bych tohle chtěl umět s tak neochvějnou sebekázní jako Arnie. Ale asi nikdy neobjevím to tajemství oceli. No nic, du si pustit Conana a dát si k tomu pizzu. Ach jo.

13 19.09.2020

U této knížky jsem zažíval příjemné pocity uvolnění. Nutno tedy dodat, že jsem ji na etapy celou přečet na záchodě, ale kromě fyzické úlevy docházelo určitě i k psychické rehabilitaci, určitě jo. Je to taková ta knížka, jejíž krása spočívá v její zbytečnosti. Je plná milých, jemných a literárně něžných malých příběhů a poznámek, postřehů a sdělení. Je to ten typický projev gentlemana u krbu a sklenky brandy, po náročném dni práce, kdy už se jen tak nezávazně konverzuje, už se odpočívá, nikdo se za ničím nežene a prostor dostává vzdělaná a něžná mysl, která má touhu pohladit sdělením, které není ničím závažné, o to více je ve své lásce k tématu kouzelné. Vlastně jsem se nic důležitého nedozvěděl, přesto jsem se od knihy a pak i od prkýnka jen ztěžka odtrhával.

8 24.11.2019

Skvělá historicko-teologická kniha skvělého člověka. Napsal jsem to do své diplomové práce a napíšu to i sem: děkuju Ti, Martine, za veškeré odborné konzultace o Janu Husovi a za Tvé přednášky. Málem se mi povedlo do práce propašovat Tvou oblíbenou hlášku: "Někdo jde do Ráje a někdo do háje." Bohužel oponent byl pruďas. Těším se na další setkání v nějakém tom restauračním zařízení.

2 08.07.2019

Kvůli své diplomové práci jsem se Husem dost zabýval a ze zájmu i povinnosti o něm dost nastudoval. To by nebylo, aby se mi do ruky nedostal i tenhle sumář klišoidních žblebtů. Nevím úplně jakému politickému účelu tohle mělo sloužit, ovšem každý ze spoluautorů (bohužel včetně těch u nás nejpovolanějších - Čorneje a Šmahela) přihodil povrchní a agitační odstaveček o Husovi buď vytržený z kontextu, nebo hůř, překrucující fakta pro svou doktrínu. Tohle vůbec není o Husovi, ale o názorech, které prosazuje osoba za tímto projektem. Nechci ani hádat kdo a proč.

Peckovej výcuc předkládá ecyklopedický údaje o všem důležitym v dejinách divadla. Na opáčko před státnicema geniální. O českym divadle tedy ale ani čárka. Buď byl tvůrce zaujatej a nebo jsme tady pod tim Řípem nic extrovního nevypotili. Možná W+V nebo Cimrmani, ovšem globální otázka mimo naše luhy a háje zní: WHO CARES?

08.07.2019

Je to krásně typické pro český lid, že jedním z nejznámějších a nejvýznamnějších dokumentů Husovy doby je akt, kdy si Češi na něco stěžují. Dalším je například Dekret kutnohorský, kdy pro změnu ukazujeme prostředníček Němcům. Rádoby rivalita mezi těmito národy je dlouhotrvající a snad i bezbřehá a se současnou politikou EU v čele s Německem zdá se stále aktuální. Každopádně Hus shořel jako papír a s ním i intelektuální reforma. Zas to nevyšlo po dobrym. Vozová hradba! Veverka z Bítýšky velí druhé lipanské jízdní, TERAZ!

2 07.06.2019

Až se mi nechce věřit, jak stále aktuální je tohle pojednání. Pomineme-li popcornožrouty a SWAG-chtivé (ty vole frčí vůbec ještě SWAG?) degeneráty, tak musíme uznat, že moderní přemýšlivý člověk, který se chce rozvíjet, očekává od scénického (či literárního, epického) umění to, co nadiktoval tendlecten opinion leader už před 2400 lety. Aristoteles učí, že postavy mají být dobře vnitřně napsané a konzistentní, tedy chovající se stále stejně, píše, jak je důležité drama v příběhu, se kterým se můžeme ztotožnit, tedy příběh popisující neblahé osudy lidí, které sdílí sociální a morální hodnoty s námi a tudíž teprve poté jsme schopni skrze takovou postavu prožívat jejich strach a utrpení. Popisuje, jak je důležitá stavba příběhu dle expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofu, což se na školách učí dodnes. Prostě to pořád platí! A to je podle mě mnohem víc cool než Tony Stark. Také zdůrazňuje vlastně celé poselství celého antického divadla, tedy katarzi, jakési očištění ducha od útrap, které jsme prožili, poučili jsme se z nich, získali jsme podněty k rozmluvám a domů odešli povznesení. Tohle je sakra umění. A pokud si vezmete v podstatě jakékoliv kvalitní dílo klasiky, provedete dramaturgickou, režijní a scénáristickou analýzu, zjistíte, že pilíře všech těchto děl se Aristotelovou poetikou řídí. Například Shakespeare... proto ho taky naše evropská kultura tak baští.
PS: k dispozici jsem měl vydání zrcadlového textu řecko-česky, přičemž česká strana byla vždy o dobrých 20% delší. Je řečtina tak úsporný jazyk, nebo tak složitý, že je potřeba jej více opisovat při překladu? Nebo si jen překladatel vyhrál? Pokud někdo víte, budu rád za zprávu. Díky

5 01.06.2019

Problém Dandy Simmonse je v homogennosti jeho děl. Jeho příběhy jsou dokonalou koncentrací popisovaného. Jeho text neodtéká jako voda, ale táhne se jako med či lodní lak. To znamená, že ať otevřete knihu na kterékoliv stránce, dostanete stejnou úroveň, stejné tempo, stejný náboj, stejnou auru. Nemá výkyvy ve formě hrudek, náhlých zrychlení či zpomalení vyprávění. Celý text roste pomalu a dokonale jako bonsai. A tady přichází bod zlomu. Buď to téma, které si zvolil, milujete a tak si budete rochnit v každém detailu reálií, v jejichž přípravě, rozsahu a přehledu je Danda mistr, anebo Vás zvolené téma neosloví a než se prokousáte do půlky, umřete nudou. Terror a Drood od Simmonse jsem baštil, protože mě téma zaujalo a užíval si každou stranu a že to jsou bichle, ale Flashback, i když mi přijde na stejné úrovni, mě minul tématem a já mám knihu rozečtenou už asi pět let a pokaždé, když ji jenom zahlídnu v knihovně, začnu umírat nudou. A asi takhle se mnou ta kniha bude umírat a já s ní do konce života... protože přesně takhle dlouhá se ta kniha zdá. NÚÚÚÚÚDÁÁÁÁÁÁ

1 24.05.2019

Kdo je bůh a kdo želvička?
Otázka zdánlivě hloupá…
To kráva anebo dojička,
s vemenem častěji houpá?

Možná že smyslu pramálo,
dává tahle básnička,
ale to by sakra tak hrálo,
aby snad byla bůh želvička…

4 23.05.2019