Othello

Veľmi emocionálna záležitosť s krásnymi rýmami a zlobou, v podobe zákerného Jaga, ktorá nemá obdoby.

Témy závisti, nenávisti, žiarlivosti a prekvapivo, na tú dobu, aj rasizmu, vo mne rezonujú ešte niekoľko dní po prečítaní a ja si v kútiku duše želám, aby táto kniha bola radšej o poctivej a úprimnej láske Othella a Desdemony, hoci tým pádom by jej chýbal hlavný konflikt a zanikla by v záplave obdobnej červenej knižnice. Lebo ak sa na ústrednú dvojicu naozaj naladíte, tiež si nebudete želať nič iné.

Klasika zo všetkých klasík najklasickejšia.


Zaradené do ČV.

Pěkný příběh, ale přijde mi, že ne zas až tak vhodný pro zkratku divadelní hry.

Jakkoliv se Mistr snaží (a určitě ví, co dělá), ruší mne ta disproporce. Jago je příliš rychlý, Othello příliš snadno ztrácí hlavu, duši i čest. Jistě, formát divadelní hry to vyžaduje, nelze ji natáhnout na tři večery. Ale prostě to úplně nezapadá.

Od Shakespeara už jsem toho četla spoustu. Tak trochu jsem už tedy věděla, co očekávat. Přesto mě to opět vzalo. Oblíbený autor je holt oblíbený autor.
Vzhledem k tomu, že už to je nějaká doba, co jsem četla nějaké jeho dílo, mi chvíli trvalo naladit se na jeho styl psaní. Pak se to ale četlo nádherně. Autor se proslavil z dobrého důvodu, každá věta je krásná, je to jako číst báseň, jen se to (většinou) nerýmuje.
A teď už k Othellu samotnému. Tato hra je jednou ze Shakespearových nejznámějších tragédií. Odehrává se z největší části na Kypru, kde maurský generál Othello pomalu přichází žárlivostí o rozum. Zkrátka geniální. Příběh vás pohltí a vy to ani nepostřehnete, dokud nejste na konci knihy a necítíte kvalitu textu všude uvnitř sebe.
Nevím moc, jak své pocity vyjádřit. K Shakespearově dílu mám velice osobní vztah, od každé jeho hry tedy očekávám, že bude dokonalá. A to pro mě byl i Othello. Mix skvěle zpracovaných postav, černého hlavního hrdiny (což je na romantizmus neobvyklé, zvlášť když byl Othello v takovém vysokém postavení) a tragédie prostě zapůsobí. Mám pocit, že drzejší hru, co se sprosté mluvy a intimností týče, jsem zatím u autora nepostřehla. Othello pobavil, překvapil a nakonec i ohromil. Bravo.

Příběh o černém muži s černou pletí, jenž znám z období studia, se stále hraje v našich i světových divadlech. Nyní v aknize jsem si připomněla tuto smutnou tragédii, jenž láska stvrzena tajnou svatbou Desdemonou a Othella, přeroste v krutý žárlivý zmar a nezřízenou střelou dochází k tragédiím, kde doslova padá hlava za hlavou. Ač Shakespearova díla jsou krásná a o lásce, jsou zároveň smutná, neboť lidská touha po pomstě se promění na zvrhlost k činu, bohužel nezvratným. Nezapomenutelné dílo, škoda jen, že záporné vlastnosti hlavních osob dnes stále přetrvávají a lidská láska upadá....

Nuze, doba, kdy jsem ze Shakespeara byj nadsena, je asi davno pryc.
Nicmene je to porad dobre a je az desive, jak moc dobre to je.

Shakespeare nepíše špatně, Othello je jedna z těch lepších her (za mě) a i když mi to občas přišlo zdlouhavé, děj mě bavil (a ani nezmiňuji postavení žen v té době)

Lidské vlastnosti, které se ani po staletí nemění.. i když děj vlastně skoro každý zná, tak mě překvapilo, že je to napínavé..tak moc dobře to Shakespeare tenkrát napsal.....

I přes to, že kniha je z 16. století tak se mi četla dobře a bavila. Přečetla jsem ji za víkend ale myslím, že mi čtení usnadnilo to, že už jsem věděla o čem kniha bude. I tak se mi ale moc líbily jednotlivé promluvy postav a vykreslení proradného a intrikánského Jaga. Shakespeare chtěl nepochybně poukázat na problematické lidské vlastnosti- lež, závist, nenávist, manipulace ale i silné emoce jako láska či důvěřivost. Podle mě ale kniha také poukazuje na nutnost komunikace (a naslouchání si)- neposlouchat jen řeči co člověk slyší ale přímo si promluvit a myslet racionálně.

Perfektní překlad.

(SPOILER) Klasická literatura plná žárlivosti a manipulace. Líbilo se mi vykreslení proradného Jaga i ovlivnitelného Othella, naopak Cassio nebo Desdemona mi přišli jako ploché postavy.

Překvapilo mne množství vulgarismů, kterých na dobu Shakespeara bylo v knize opravdu dost.

Ďábelská manipulace a intriky proradného Jaga a šílená chorobná žárlivost Othella, proti které čistá láska nebohé Desdemony neměla nejmenší šanci. „Klasické“ dílo, které má co říct i dnes – a přitom po dějové stránce poměrně přímočaré, méně zprofanované než Romeo a Julie a méně náročné než hamletovský Hamlet. (Pro maturanty rozhodně dobrá volba.)

Ó, pohleď, co proved.´ Jak stíní, siný. Jeho tělo, mysl zatíží. Mefistofelovské. Šeptající podlé jáství, které houpe gondolami. Šibeniční loutkář vede si. Očerňuje. Bazíruje na nitkách temnoty. Kypří falzy realitu druhých. Slovy, rétor jehel tká, smilstvo fata morgán. Rubínový rubáš apokalypsy.

Klasika, která se prostě musí přečíst. Jediné, co se mi v knize asi nelíbilo, tak užívání hodně vulgarismů. Není to první kniha, kterou jsem od Shakeaspera přečetla a myslím, že ani poslední.

Žárlivost, intriky, manipulace.
Othello je klasika, ale mne tohle moc neoslovilo. Popravdě radši zfilmované. Čtení mne prostě nudilo a proto dvě hvězdy.

Literární klasika, která má své místo ve světě literatury a divadelnictví právem. Příběh vášnivé lásky a manipulace a síly slova. Příběh je svým rozsahem spíše kratší, ale o to více je děj sepjatý, scéna střídá scénu a jedna lež a manipulace navazuje na druhou.
Vedle očividného výkladu chování Jaga jako chování pramenící ze závisti, jsem četl i výklady, které hovoří o Jagovi, který jedná na popud jeho vlastní žárlivosti vůči Desdemoně a jeho chování pramení z jeho vztahu k Othellovi, tato interpretace mi přišla zajímavá a dává ději nový a hlubší rozměr, vybízím tedy případné čtenáře, aby četli scény i touto optikou.

V knize Giepa Hagoorta Umělecký management pracuje autor s myšlenkou využití Jagových vlastností v managementu v pozitivním stylu. Využívat podobného přístupu k dosažení pozitivních změn v týmu apod. je zajímavé. Od starých mistrů se stále můžeme hodně naučit.

Děj je skvělý, Jago odporný jen první půlka je moc užvaněná. Proto dávám jen tři hvězdy.

Moc slova, manipulace, intriky, našeptávání, pomluvy, tím vším vládne Jago a dokáže natolik ovlivnit Othela, že jeho láska ke krásné a nevinné Desdemoně se mění v bezbřehou žárlivost a končí vše tragicky. Opět další nadčasová hra a další nadčasový problém, který Shakespeara tak geniálně nastolil.

Tragédie od velkého mistra dramatu nám ukáže, která postava ze všech divadelních postav má nejvíce negativních vlastností a jak dokáže autor pomocí úkladů Jaga z kladné postavy vytvořit pomatenou žárlivou bezradnou nulu, která uvěří jeho úkladným zinscenovaným lžím! Ne vždy končí dramata happyendem.