wendys93
komentáře u knih
Sudetenland
Leoš Kyša
Tenhle román skvěle kombinuje historický román s troškou alternativní falše a hrátek s "co by kdyby", okořeněný kapkou thrilleru a detektivní zápletky. (Ne)odsun sudetských Němců, poválečné trable na všech frontách, nepěkná vražda, volby, násilnosti...mezi tím se jak nudle v baňce plácá jeden novinář a spousta lidí by už radši od všeho a všech měla klid. To je dost dobrých námětů na román ne?
Pro mě osobně to bylo první setkání s kyšovsko-kotletovskou tvorbou a musím říct, že po dočtení sem fakt namotivovaná na to, přečíst si něco dalšího.
Kluk z kostek
Keith Stuart
Tohle je skvělá kniha. Dojemná, emotivní, smutná i veselá. Příběh v ní má obrovskou hloubku a pokud se mu rozhodnete naslouchat, tak má mnoho potenciálu pro to, zahrát v člověku na ty správné struny, otevřít jedno velké téma a hlavně...hlavně ukázat, že život s postižením, ať už se týká přímo vás, vašich blízkých, vašich dětí stojí vždycky za to.
A co si budem, vyrovnat se s tím, že vaše dítě není úplně škatulkový a, dejme tomu, klasický, není zrovna jednoduchý a najít v knížce, v krásně napsaném příběhu, aspoň inspiraci k tomu, jak to zvládnout a připravit mu krásný a bezpečný svět, je něco, co rozhodně pomůže.
Svět v mé hlavě
Valentýna Coufalová
Každý z nás má v hlavě spoustu věcí, bordelu, smetí, pocitů a tak. Zvlášť když ste ženská to se vám v hlavě děje věcí to byste chlapi nevěřili. Já mám třeba v tý svý takový věci, že si vůbec nejsem jistá, jestli by se to někdy dalo publikovat.
@liska.pise má o tenhle kousek odvahy víc. Všechny svoje myšlenky, pocity, názory a bordely hodila na papír
a rozhodla se vydat knižně. A byl to rozhodně odvážnej tah, který se navíc moc dobře čte a promlouvá k mnohým z nás, kteří mají v hlavě stejný smetí.
PS: Sem moc ráda, že jsem se mohla, aspoň trošku, podílet na kampani, která vedla k vydání téhle knížky. Snad bude lidem dělat radost
Krev, monstra a cukroví
* antologie
Krev, monstra a cukroví je jak brutální bonboniéra, pytlík lékořicovejch křupek, který vás sice pokoušou, ale vlastně zabaví a zbystří pozornost, flákota skvěle prorostlýho vepřovýho.
Každá z těch povídek je unikátní, což je vzhledem k pestré škále autorů celkem jasná věc. Každý z nich přichází s vlastním stylem vyprávění, vlastním jazykem, vlastními myšlenkami a monstrózními prvky, které do svých příběhů vkládají. A každý z nich odvedl skvělou práci.
Sekta
Valerie
Uvažovali ste někdy nad tím, co tak může člověka dohnat k tomu, že začne pojídat vlastní druh? Někde je to otázka náboženství, jinde tradičních rituálů. Porfirici se často zcvoknou a ze zoufalství začnou konzumovat lidské vnitřnosti, které jsou jejich jediným "lékem". A co si budem, tak hlad je nejlepší kuchař a za války, v chudobě a hladomu člověk nepohrdne ničím, co ho zasytí.
Jasně, můžeme se bavit o tom, že to není morální a etický, ale ruku na srdce...vždycky zvítězí pud sebezáchovy a pokud je šance na přežití podmíněna snězením souseda, jde o poměrně jednoduchý počty.
V týhle knížce je to podaný zas trošku jinak, i když je pravdu, že od toho hladovějícího pohraničí nejsme zas tak daleko od pravdy.
Primárně, když opominu ty člověčí hody, sledujeme osud děvčátka, mladé dívky a dovolím si říct, že i zralá žena, která se k lidem holdující lidskému masu dostala jak slepá k houslím a rozhodla se tuhle veřejnou sociální síť tak trošku...rozprášit?
ROZHOVOR S AUTORKOU: https://vysvlecena.blogspot.com/2024/02/ta-kniha-se-touzila-dostat-z-me-hlavy.html
Vyhoření
Petr Šesták
Nesmírně upřímný, vlastně v něčem docela agresivní a frustrující text o člověku, který je čím dál tím víc nespokojený - se světem, s lidma, se společností, s konzumem, se sebou... - a tak nějak to v něm všechno narůstá a hnije a kvasí a bublá až se ta přeplněná následovaná nádoba rozletí na střepy. A ty mají docela velkou šanci zranit.
Bylo to skvělé, intenzivní, nakyslé, plné výfukových splodin a čmoudu, kterým se člověk může snadno zadusit.
Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu
Maryse Condé
Když je člověk jinej, a to jakkoli, tak to společnost vždycky tak nějak hůř přijímá. Prostě všechno, co se tak nějak vymyká konvencím, stereotypům a zajetým pořádkům by raději nemělo existovat. Tituba, hlavní hrdinka tohohle románu o tom ví svoje. Je černoškou, žijí v nesmírně konzervativní společnosti, kde se ještě stále věří na čarodějnictví, poslednutí ďáblem, temné síly a barva kůže určuje vaše společenské postavení.
I přesto je ale Tituba výraznou ženskou postavou světové historie, která byla ve své době velmi emancipovaná, silná a v mnohém progresivní a otevřená. Takže si literární život a dejme tomu nesmetelnost rozhodně zaslouží.
Navíc ve skvělém příběhu, který, ač je v mnohém poměrně drsný, velmi realisticky otevírá téma rasismu, předsudků a lidství, které je, bohužel, poplatné každé době.
Dračí město
Petra Machová
Být tak pták anebo drak a vychutnávat si svěží vzduch, hkoubku a celou tu krásu, která na obloze je, se v tuhle chvíli nezdá jako úplně špatný přání. No...do doby, než vám dojde, že dohromady není moc o co stát.
Jana je drak/ještěr. Je proměněná po útoku jiného svého druhu. Tady s totiž můžete drakem stát. Pokud vás dřív váš proměnitel nevysaje. Jana o nic takového nestála. Leč stalo se a tak utíká, schovává se, učí se lovit i létat. A poznává vlastní druh. I ty, co jí proměnili a teď jí usilují o život.
Je fakt, že knih o dracích sem četla dost. A ne taky fakt, že přijít s něčím novým, není úplně prdel. Autorka to ale dokázala a byť je tahle série primárně asi pro mladší čtenáře, čemuž odpovídá jazyk a zvolení hlavní hrdinové, tak i já sem si čtení moc užila a sem moc zvědavá na pokračování.
Čokoládová krev
Radka Denemarková
Němcová, Rockefeller, Sand. Tři velké a významné osobnosti lidských dějin, které spolu, zdánlivě, nemají nic společného. Alespoň na první pohled. Na pohled druhý je však spojuje mnohé. Když pomineme dobu, ve které žili, tak je nesmírné odhodlání a touha uspět. Získat úctu, postavení, náklonnost...dost možná i respekt, lásku...spokojenost.
Radka Denemarková je spojila jedním příběhem, jednou knihou, jedním vyprávěním. Posadila je do různých kupé v jednom vlaku, svlékla je ze šatů a oškrábala je na holou kost. Ukázala je tak, jak nám je dějiny zatajily, vrátila jim hlas a nechala je, konečně, svobodně a hezky nahlas křičet.
Tohle je neskutečně skvělá, silná a v mnohém výjimečná kniha, ve které autorka opět dokázala, jak důležitou autorkou pro současnou literární scénu je.
Balada pro Emily
Jarmila Stráníková
Tohle bylo výborný čtení. Fakt sem si ho užila, i když to nebylo nic pohodovýho. Balada pro Emily je silným psychologickým románem, který zcela jednoznačně ukazuje, jak sme jako lidi nesnášenliví vůči ostatním, jak moc si ubližujeme navzájem v naprosto mylné představě, že máme právo na pomstu bez rozdílu a slitování a že ze zla nikdy nemůže vzejít nic dobrého.
O to silnější pak celý čtení je, když si uvědomíte, že vše je založeno na skutečných událostech, místě, době...a o to víc si přejete aby to celé byla jen pouhá fabulace.
Bor
Jan Hlubek
Mezi strašidelný místa nemusí nutně patří americký domy, kde kdysi kdosi kohosi zabil nebo se tam odehrávaly satanistický rituály. Děsivosti se nemusí vždycky odehrávat v opuštěných sídlech, cizích sklepích nebo pod taktovkou člověka, co si libuje v mučení jiných. Děs a hrůza můžou úplně s přehledem ovládnout i obyčejnej les v zaprděnejch Čechách, který kde kdo ve světě neumí najít ani na mapě.
Třeba Les/Bor u nás na Šumavě je hnusotou, temnotou, děsem a běsem nacucanej tak, že to musí každejch dvacet let ventilovat. A tak lidi umíraj děsivou posedlostní smrtí, případně zmizí na věky věků...v tom horším případě zdémonizujou a snaží se pozabíjet všechny ostatní.
Zlo totiž vždycky chtělo vládnout světu a tak si bere na pomoc každýho, kdo včas neuteče.
Víra, naděje a masakr
Nick Cave
První letošní přečtená kniha a hned tolik intenzity, pocitů, myšlenek, smutku i radosti. Tohle bylo nesmírně intenzivní a velmi inteligentní čtení. Jedinečný čtenářský zážitek, který toho přináší tolik, že těžko vybírat to nejdůležitější a nejpodstatnější. Název je ostatně všeříkající...
Rozhodně kniha, ke které se budu opakovaně vracet.
Pláňata
Petra Dvořáková
Víte co je průšvih? Když se lidi, co se mají rádi nedokážou domluvit. Když se něco špatně pochopí nebo řekne, když se něco říká až moc těžko a tak se radši mlčí, když má jeden pocit, že mu druhý tak docela nerozumí a zlehčuje to, co by měl brát vážněji. Pak strašně snadno dojde k hádkám, nedorozuměním, slzám...
Petra Dvořáková tenhle motiv v různých variantách používá poměrně často a ve svých příbězích tak odráží to, o čem se bojíme mluvit nahlas a veřejně. Je to taková pomyslná literární facka člověku, doprovázená výkřikem "TAK UŽ SE KONEČNĚ VZPAMATUJ, JINAK PŘIJDEŠ O HODNĚ!"
A tohle všechno je obrovským benefitem i jejího posledního románu Pláňata, který je navíc ztemněn nelehkou dobou komunistickou, která pohodový rodinný a pracovní atmosféře nepomohla ani tam, kde by jinak vládl klid a mír zbraní.
Němé duše
Jitka Ládrová
Se zařazením mezi fantasy bych v tomhle případě byla drobet opatrná. V románu nde spíš o legendy, zkasky o podivné říši plné magie, nepoznaném zlu, které se zakrývá kdesi v hlubinách džungle... Víc mi to ladilo do společenského, drobet historického románu, který může svým zasazením připomínat dálný orient.
Nicméně čtení to bylo skvělé. Autorčina práce s jazykem i s příběhem jako takovým mi dost sedla, mělo to nápad, logiku, čímsi ta knížka táhne svého čtenáře dál. Což je, myslím, ideální stav věcí.
Kam odcházejí sny
Petra Fido
Některý sny sou jako kytky přešlý mrazem. Nestačí ani rozkvést a pokud ano, dlouho nevydrží. Asi každý takový máme. Krásný mrtvý sen, něco, co je nám odepřeno. Ale sou i sny plné barev, voní a dělají radost. Přímo prýští životem. Takový sen má dost velkou šanci na přežití a uskutečnění.
I Etik, hlavní hrdina tohohle dost temnýho románu, má takových snů celkem dost. I když je fakt, že mu pod rukama spíš umírají než kvetou. A jeho psychická rozklíženost, nepohoda a v jistém smyslu i rozpolcenost mu nejsou zrovna nejlepšími společníky.
V týhle knížce je snad všechno, co si od dobře napsaného contemporary, YA románu přeju. Není to trapně naivní, žádný klišé a kýč, má velký přesah v mnoha rovinách a spíš se blíží psychologickému románu pro vyspělejší a náročnější čtenáře než hloupé romantice bez špetky originality.
Bouřný úsvit
Zuzana Hartmanová
Skvělé zakončení série.
Konečné rozhodnutí o tom, kdo bude vládnout, kdo bude vítěz, kdo padne v bouři nebo v bitevní vřavě...rozhoduje se o postavení a o tom, na čí straně bude kdo stát. A rozhodnout se to musí, protože celá série Krysy apokalypsy spěje ke svému konci.
Paměť dívky
Annie Ernaux
Annie Ernaux se její poprvé úplně nevyvedlo. Nebylo to tak, jak se patří. Dost možná šlo i o zneužití moci, vyspělosti, důvěřivosti mladí...o zneužití prvotní lásky/zakoukanosti. A tak se o tom napsala. Aby to trauma, které zažívá spousta holek a žen potýká pustila na veřejnost. A je to dobře, bořit tabu a...svěřit se papíru.
Strasti vánočních svátků
Lenka Hnátová
Krásná, milá víkendová jednohubka, která by si zasloužila rozvinutí. Je to příběh s velkým přesahem a předčil veškerá má očekávání. Doufám, že i zbořil nějaká tabu, kterými je tahle společnost nacucaná jak houba
23:55
Jan Hlubek
Honza je prostě hororů pán. Zatím se projevil spíš jako autor novel, ale tady dokázal, že zvládá i tak minimalistický prostor jakým se vyznačuje právě povídka. Navíc se tady ukázalo, že dokáže být i autorem multižánrovým, protože ve sbírce 23:55 najdete všechno - horor, sci-fi, fantastiku, nešetří ani psychologickým příběhem a mysterióznem.
Takže na své si tu přijde fakt každej, bez výjimky.
Navíc...jako malej, ale velmi významnej bonus, dostanete silnou dávku bohaté a do posledního písmenka využité a vybombené češtiny, která hýří pestrostí víc, než papoušek. Což je ale to jediný barevný, jinak je to čerň a temnota silnější, než moje kafe.
Příběh akvamarínu
Miriam Blahová
Vážná nemoc je vždycky svině. Zvlášť, když se týká někoho, kdo je vašemu srdci blízký, ba dokonce úplně nejbližší. Tím spíš s eale člověk nesmí vzdát, měl by být za všech okolností maximálně podporován a tak nějak obecně by se měla umocnit a posílit jakási sounáležitost.
V tomhle román je tohle poselství, pokud tomu tam chcete říkat, dost silně znát. Nechybí ani romantická linka, historické pasáže a odbočky a v neposlední řadě ani citlivý přístup, laskavost a naděje, která všechny protagonisty drží na nohou.