Bor
Jan Hlubek
Zuzana Dvořáková je kočka k pohledání. Žije divokým životem a utrácí peníze po svém otci. Když se jí naskytne možnost postavit wellness resort na krásné parcele uprostřed Šumavy, neváhá. Touto myšlenkou je čím dál víc posedlá a vůbec netuší, odkud se její ,,nápad" ve skutečnosti bere. Marián Kravec se nestal hororovým spisovatelem ze dne na den, a vlastně se jím ani stát nechtěl. Hrůza, kterou zažil na Šumavě přesně před dvaceti lety, jej však změnila. Knihy se prodávají, jeho sláva stoupá. Současně se ale objevují halucinace a noční můry. Marián cítí, že symbolické jubileum dvaceti let možná až tak symbolické není. A zároveň ví, že pokud má být dosaženo spravedlnosti, musí tomu pomoci on sám a to nejspíš v předem prohrané bitvě.... celý text
Přidat komentář
Promiskuitní krásná žena Zuzana má na růžích ustláno. Nejen, že po ní prahne každý muž, ale do klína ji po svém otci přistála horentní suma. Co s tím? Zuzanu napadá, že postavit wellness centrum v panenské přírodě Šumavy by byla trefa. A možná, že i ano, kdyby si zrovna pro svoje podnikání nevybrala místo, které bylo v minulosti centrem děje, kde byla svedena nejen tak ledajaká bitva.
Na jedné straně prastaré zlo a na straně druhé lidský, vrozený boj o holý život.
Pokud si Zuzana myslela, že její život bude jedna velká jízda, tak se opravdu nemýlila
Před dvaceti lety Majo poznal zlo tváří v tvář. Zlo, které nejde porazit. Vyvázl. Dá se říct, že ho porazil? Asi ne, spíše jen remizoval. Majo však cítí, že brzy se bude hrát odveta. Jeho život, začíná jít jako na drátkách. Má vize, halucinace. Pro něj známý nepřítel, už mu pomalinku klepe na dveře. Pohodlně se usaďte, opona se roztahuje. Začíná druhá půle.
Není to tak dávno, co jsem četl Les od Jana Hlubka, který jsem si zamiloval. Když jsem zjistil, že bude vycházet volné pokračování, tak moje srdce zaplesalo. Radost mě udělalo už to, že jsem se mohl na sociální síti podílet na hlasování jak bude vypadat obálka. A že je opravu krásná. Celá kniha je povedená a palec nahoru nakladatelství i ilustrátorce. Pokud hledáte knihu, kterou skryjete v práci pod klávesnici nebo ve škole pod lavici, tak už nehledejte. Lepší nenajdete.
Teď už ale zpátky k samotnému příběhu. Pro ty, co autorovu tvorbu neznají či nečetli předchozí dílo les, (což není úplně nutné), tak kniha se čte velmi dobře. Kapitoly jsou krátké a úderné. Mysteriózní části střídají erotické pasáže, které nejsou jen nějaké techtle mechtle, ale jsou psané tak, že vás polije horko a když budete číst na veřejném místě, jistě se budete červenat. Zhruba v polovině knihy jde vše stranou a začíná opravdová akce, která neskončí, dokud knihu nezavřete.
Pokud hledáte mix erotiky, mysteriózna a akce tak tahle kniha je přesně pro vás.
Mezi strašidelný místa nemusí nutně patří americký domy, kde kdysi kdosi kohosi zabil nebo se tam odehrávaly satanistický rituály. Děsivosti se nemusí vždycky odehrávat v opuštěných sídlech, cizích sklepích nebo pod taktovkou člověka, co si libuje v mučení jiných. Děs a hrůza můžou úplně s přehledem ovládnout i obyčejnej les v zaprděnejch Čechách, který kde kdo ve světě neumí najít ani na mapě.
Třeba Les/Bor u nás na Šumavě je hnusotou, temnotou, děsem a běsem nacucanej tak, že to musí každejch dvacet let ventilovat. A tak lidi umíraj děsivou posedlostní smrtí, případně zmizí na věky věků...v tom horším případě zdémonizujou a snaží se pozabíjet všechny ostatní.
Zlo totiž vždycky chtělo vládnout světu a tak si bere na pomoc každýho, kdo včas neuteče.
Pokračování Lesa... jo... začátek byl trochu vlažnější, ale to k příběhu patří. Seznámení s postavami a jejich symbiomem, jejich našeptávačem vás nenechá klidnými a jak to Honza umí, nedokážete přestat se čtením a Bor ze Šumavy ( tu mám co by kamenem dohodil) taková jednoH(l)ubka bude za vámi za jediný večer. Kniha se vám vryje se vám pod kůži a nenechá vás chladnými.
Velmi povedená jednohubka, po které jsem dostal chuť sehnat si Les, abych zjistil, co tomu předcházelo. A výborná obálka.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Les |
| 2020 | Rosie |
| 2023 |  Esence hrůzy |
| 2019 | RIP: Smrt je malebná |
| 2020 | Trpká hodina |
Kniha Bor je v
| Přečtených | 6x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 6x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 1x |
V jižních Čechách lze narazit na spoustu tajemných, děsivých či nebezpečných míst. Někteří kluci a holky z GoldenDogu by mohli vyprávět. A jedním z takových míst je Šumava. Samozřejmě, ne úplně celá, ale existuje tam místo, ne přesně specifikované, kde se jednou za dvacet let (ufff, ještěže to není 27) probudí ultimátní zlo.
A když se někde probudí zlo, vede to obvykle ke spoustě utrpení, krve a smrti mnoha nevinných, dost často mladých a vnadných obětí, které si nedávno užili velkého množství alkoholu a bezuzdného sexu. A nejinak tomu mělo být v Boru, který je pokračováním románu Les. No, úplně to však nevyšlo.
Nejprve k samotnému příběhu. Jako, proč ne? Pradávné, nepojmenované zlo, které se jednou za čas probudí a zmasakruje několik obětí. Sice nic objevného, ale na to se ve slasheru nedá moc hrát. Problémem je, že v Boru to strašně trvá. Než se dostaneme k nějakému náznaku hororu, dvě třetiny knihy jsou pryč. A pro mě ne zcela záživné, protože ani erotické scény příliš nefungují.
Abych se moc nerozkecával, napíšu to takhle.
Na rovinu.
Osobně mám problém s Honzovým stylem psaní. Za mě používá hodně netradičních slovních spojení, divoce střídá vulgarity se spisovnou češtinou a zastaralými výrazy, některé přirovnání mi přišly až směšné. A ne, neměly být.
Chápu, že má Honza velkou slovní zásobu a chce to ukázat, to je v pořádku. A taky, že chce ukázat, že umí pořádně přitvrdit, ale mělo by to mít nějaký řád. Zde je to vysloveně rušivé a ničí to jakoukoliv atmosféru.
Zde jsme se s Honzou prostě úplně minuli.