wendys93 komentáře u knih

Ondřej Kunovský tímhle svým románem nastavil docela brutálním a radikálním způsobem zrcadlo lidstvu a jeho veškerým nešvarům. Dohnal celou nastalou situaci do extrémů a zdviženým prstem všem pohrozil, že když se budou chovat jako magoři, kteří si nejsou vědomi důsledků svého jednání, může to pro všechny dopadnout nejen ostudně, – v tom lepším případě – ale dost možná i poměrně katastrofálně – v tom horším případě.
Kromě fakt skvělého příběhu, který je vytěžen na maximum a naprosto bezezbytku totiž tahle knížka přináší velmi jedinečný čtenářský zážitek – a to jak z jazykového hlediska, tak i z hlediska propracovanosti jednotlivých postav, scén a jednotlivých pasáží. Jo, některé z nich můžou na jisté čtenáře působit moc popisně, vycpávkově a tak nějak omáčkově, ale ve skutečnosti jsou tím správným a podstatným kořením, které dodává celému příběhu tu správnou chuť. Bez ní by to byl jen další tuctový příběh bez chuti. I ta sebelepší omáčka totiž potřebuje dostatek soli. S příběhy je to stejné na tom se, doufám, shodneme.

3 03.12.2023

Hele, lidi, tohle se mi, překvapivě, docela líbilo. Hlavně asi proto, že to není taková ta trapňoučká, young fantasy plná klišé, předvídatelných okamžiků
a dost prohlédnutelných postav, který sou jak přes průklepák.
Grrony je trošku prevít, tak trošku alkáč, nějaký královský povinnosti mu úplně vrásky nedělaj...zkrátka a dobře, radši si užívá žití plnými doušky, než aby se nechal svázat konvencema a pravidlama královskýho dvora. Je to zkrátka rebel. Ale zároveň hroznej sympoš, kluk se srdcem na dlani, takovej, na kterýho se můžete spolehnout, pokud ste jeho kámoš. I kdyby ste byli jenom kámoš na pivo.
Hrozně se mi tu líbil ten "eko" motiv, který odkazuje na něco, co by pro nás všechny mělo být důležitý. Svět, ve kterém žijeme, Svět, který nám strašně moc dává, ale zpátky nedostává dohromady nic.
To všechno s patřičnou dávkou magie, kterou od dobré fantasy knížky všichni očekáváme.

1 29.11.2023

Sestavit báječný, fungující fantasy svět se vším všudy, ale bez špetky magie a podobných blbinek to je teprv umějí. S kouzly to umí každej, bez nich málokdo. Třeba právě TerezaKadečková, která si všechno ve svým životě, knih nevyjímaje, dělá po svým.
Takže i její román O dracích a lidech je epesní, originální, zábavný a navíc plný draků, který má člověk chuť si osedlat a vyletět na jejich hřbetech až kamsi nad hory a pořádně se rozhlédnout po kraji. A tohle v každým případě stojí za pozornost i jako audiokniha, kterou taky moc doporučuju

4 29.11.2023

Romány složený ze samostatných a vypointovaných povídek, který se dohromady provážou a dají smysl nejen každá sama za sebe, ale i v kompletním slova smyslu, mě baví. Takže už jen tímhle, když pominu skvělej, do detailu promyšlenej příběh plnej magie, běsů a děsů, u mě Dana Beranová zabodovala.
Jooo a Zpěv straky se taky mega skvěle čte a vůbec, takže jestli máte neukojenou chuť na pořádnou fantasy se vším všudy a boží hrdinkou navrch, tak si tohle dejte.

S autorkou jsem uspořádala i stream na instagramu, tam pokud máte chuť se o knížce něco dozvědět, můžete se podívat: https://www.instagram.com/reel/CyOkzgOrjew/?igshid=MzRlODBiNWFlZA==

3 18.11.2023

Miluju takový ty svěží letní bouřky, kdy se pročistí vzduch, země se ochladí, tráva zazelená a všem se hnedka tak nějak líp dejchá. Tohle je tak nějak věc, kterou si od hezký bouřky přeje každej. No...Zuzana Hartmanová je jiného názoru. Její bouře sou ničivý, brutální, devastující a přináší jen zkázu a občas nějakýho mutantíka. A všichni, bohové i lidé se s tím tak nějak musí naučit žít. Nebo najít řešení, jak situaci zlepšit a udělat zas z místa lepší místo k životu.
Ve druhém dílu svojí série Krysy apokalypsy dost možná přináší svému světu a lidem v něm kousek naděje. A i když se situace vyhrocuje a ne všichni sou vyloženě spoko, tak se možná mnozí brzy dočkají satisfakce. Protože o nic jiného, krom moci, v tomhle příběhu vlastně nejde.
A PS: dejte si tuhle pecku i jako audioknihu, je to fantastický, fakt!

2 18.11.2023

Člověk si tak nějak bláhově myslí, že když se mu v životě daří, bude to tak napořád. Jenže štěstí není konstantní věc, na každou svini se vaří voda a i na toho největšího šťastlivce jednou smůla sedne. Pak už jde jenom o to, jak se s tím popasujeme, jak úspěšně dovedeme čelit neúspěchu a jestli, i třeba z předem prohraného boje, dokážeme odejít s hlavou vzhůru. Protože štěstí není konstantní a život je tak trochu boj s větrnými mlýny.
Lukáš Havlas si je těhle aspektů velice dobře vědom a dohání svoje hrdiny na pokraj sil, fyzického i psychického vyčerpaní a i když všechno z tohohle románu může občas působit tak, že už je to přes čáru, tak sou ty zvízele vlastně v pořádku, opodstatněné a jasně dané.
Skvělý, drsný, bez příkras a soucitu. Takový o životě, ze života. O lidech

STREAM S AUTOREM: https://www.instagram.com/reel/CzCFR34LF-v/?igshid=MzRlODBiNWFlZA==

02.11.2023

Jako seznámení s autorem a jeho tvorbou si dobrý, ale úplnej odvaz, kterej bych vzhledem k jeho oblíbenosti čekala, to teda nebyl. Autorův styl psaní nebyl úplně podle mého gusta, zbytečně se pořád ke všemu vracel a vysvětloval, chyběla tomu jazyková pestrost.
Jak říkám, jako oddechovka dobrý, ale i stran oddechový literatury se dá vybrat líp.

4 25.10.2023

Mmmm čekala jsem hodně, těšila se na parádní psychotriller s psychickým i fyzickým terorem, příběh, od kterého nebudu chtít odejít. A nebyla sem úplně uspokojená, bohužel.
Všechno se strašně táhlo, zbytečný, repetitivní scény, hlavní hrdinka nebyla tak moc psycho, jak bych v rámci žánru čekala, děj se dloooouho nikam neposouval a trošku zajímavý začal být až poměrně silný kus za půlkou. A to mi nestačí.

15.10.2023

Některé příběhy je občas třeba dovyprávět. Nechat postavy aby si od svých starostí, průšvihů a rozchodů odpočuly a podívaly se na věci s nadhledem a bez zbytečných vypjatých emocí.
Stejnou taktiku zvolila i Zuzana Holčíková ve volném pokračování svého románu Hra na druhou. Protože i když něco třeba nedopadne podle vašich představ, je třeba jít dál. Oklepat se, třeba si i odpustit a začít vyprávět jiný příběh. Nebo klidně i tentýž, jen trošku líp.

1 13.10.2023

Když se už člověk jednou z tohohle dostane, navíc sám a bez pomoci, tak si musí dávat setsakra pozor i na blbý léky na bolest. Protože mozek si to krásno po droze pamatuje. A je pro něj brutálně snadný tělo přesvědčit k tomu, aby si ten pocit chtělo zopakovat. Eva Dolejšová a protagonisti jejího románu Feťáci to vědí moc dobře. Někdo se rozhodne zkusit přestat. Někomu se to, možná, povede. Někdo se toho rauše nechce vzdát za žádnou cenu. A někdo možná umře.
Do povinné četby nutno zařadit. Minimálně by to měl každý dostat k Vánocům.

STREAM S AUTORKOU: https://www.instagram.com/tv/CxOPwRiLZ_E/?igshid=MmU2YjMzNjRlOQ==

4 07.10.2023

Básně Michaely Prachařové jsou celkem příjemným, zlatým středem v současné poezii. Nejde totiž o jednoruchou, nicneříkající insta poezii, která je spíš hluchoslepá a duševně prázdná, než nějak zásadně obohacující, ale zároveň nejsou až moc metaforické, určené pro velmi okrajovou skupinu čtenářů.
Mají tedy velký potenciál oslovit právě ty, kteří se čtením básní a jejich niterními sděleními mají už nějakou zkušenost, dokážou číst mezi řádky a naslouchat skrytým významům slov, ale zároveň netouží po nějaké filozofičtější straně tohohle, velmi specifického literárního žánru.
Líbilo, bavilo a jsem moc zvědavá na autorčinu další knížku.

07.10.2023

Lidi, twl, tohle bylo tak divný, že si ti prostě musíte přečíst. Jo, je to trošku výsměch lidstvu a jeho nešvarům, podivnostem a myšlenkovým pochodům, ale o to víc upřímnější a takový pocitově napálenější.
Celá ta podivná směska protagonistů - umělý člověk, ruský důstojník, velitel z druhý světový války a divnej kluk, kterej vůbec neví čí je, kde je, kam jde - člověka úplně vystřelí a dohromady celou knížku nemáte tucha, proč si Rosana vybrala zrovna tyhle lidi a co s nima vlastně zamýšlí. No, ono se to ve finále dozvíte a garantuju vám, že v tu chvíli vám vypadnou oči a čelist si budete sbírat a tenisek.

STREAM S AUTORKOU: https://www.instagram.com/reel/Cw3F1qmL2-E/?igshid=MmU2YjMzNjRlOQ==

1 07.10.2023

Když máš chuť zničit svět, napiš o tom knížku. Lepší, jak hodit bombu mezi lidi na nádraží. A když to navíc pojmeš extra originálně, umíš psát a máš epesní fantazii, máš úspěch v podstatě zaručen. Zuzka Hartmanová měla chuť, talent i nápad a jen díky tomu se zrodila skvělá, do detailu promyšlená a navíc nápaditá fantasy série, která sice může často působit nekonvenčně a kontroverzně, což může leckoho odradit, ale právě ti udělají brutální chybu.
Od prvního dílu je to skvělý, čtivý, poutavý...děj má spád, postavy charakter - což se dneska, kdy sou často psaný spíš jak přes kopírák - a hlavně, hlavně má všechno logický a přirozený vývoj, nic se nastane "jen tak", bez důvodu.
Líbilo moc. A stejně tak byla skvělá i audiokniha, tu si dejte. Celý příběh tak dostane úplně jiný rozměr.

AUDIOKNIHA:
https://www.audiolibrix.com/cs/Directory/Book/10871/Audiokniha-Pred-bouri-Zuzana-Hartmanova?afid=699&afcid=2914

STREAM S AUTORKOU: https://www.instagram.com/tv/Cxqky31Lk1G/?igshid=MmU2YjMzNjRlOQ==

2 07.10.2023

Střední věk sice ženský přinese spoustu výhod, ale zároveň se s ji úplně nesere. Protože už je přeci zralá, rozumná, zajištěná a tak se, logicky, dokáže s lecčím poprat. Jasně, popere se - s rozchodem, výpovědí v práci, nenaplněným snem, třeba ztrátou kamarádky, popere se i s nedorozuměním - ale kolikrát to stojí kurva hodně sil.
Bejt ženská chce zkrátka kuráž a odvahu. Chce to mít tak trochu koule.
V těhle povídkách na to přijdete nejen vy nebo i já, ale především jejich protagonistky. Bez pozlátka, bez skrupulí, tvrdě a otevřeně. Prostě tak nějak životně no...
Tahle knížka byla hrozně fajn. Zábavná, čtivá, vážná a přesto oddechová. S přesahem, který rozhodně mnohé čtenářky osloví. Řekla bych, že doposud nejlepší knížka tohohle druhů a žánru, kterou jsem letos četla.
S autorkou jsem o ní pořádala i stream, pokud by někoho zajímalo, jak vznikala atd.

STREAM: https://www.instagram.com/reel/CxdwRX1LCNy/?igshid=MmU2YjMzNjRlOQ==

03.10.2023

Co vy víte, možná právě pod vaší střechou nebo v domě naproti vám se dva lidi vášnivě milují. Nejen fyzicky, ale i emocionálně. Mají skvělej, vyváženej, harmonickej vztah, který je bezezbytku naplněn. Dost možná je tomu chlápkovi třeba padesát a tý holce možná třicet.
Nebo naopak.
Jí je něco ke čtyřiceti jemu slabejch dvacet. Nebo jim je oběma přes třicet a mají hromadu psů. Ať tak či onak, může nám to být jedno. Jejich život jejich vztah.
Kdo má právo jim/nám nebo zkrátka komukoli kafrat do toho, co je ve vztahu správný a co ne? Co je košér a co už je přes čáru? Co je morálně správný a co ne?
Takovéhle otázky si autorka klade ve své novele Hra na druhou. A nejen ty. Otvírá otázku morálky, zodpovědnosti, společenských norem a konzervatismu, posouvá hranice a ukazuje všem, že na tom, co si o nás kdo myslí by mělo záležet až jako na tom posledním.
Tohle bylo hrozně fajn čtení, který bych sice zařadila do toho oddechovějšího šuplíku, ale přesto měl celý příběh nápad, myšlenku, přesah a jasné sdělení.
Rozhodně můžu doporučit a jako bonus přikládám rozhovor s autorkou, který jsem teď vydala na svém blogu.

ROZHOVOR: https://vysvlecena.blogspot.com/2023/09/rada-bych-aby-me-knihy-do-budoucna-neco.html?m=1

1 01.10.2023

Asi leckterý dítě si rádo kreslí. Domečky, stromečky, zvířátka, lidi s tyčkovitými těly a rukama jako hrabičky. Leckterý dítě má i imaginárního kámoše. Jenže, co když má vaše dítě imaginárního kámoše, co není zas tak úplně imaginární a navíc začne kreslit fakt divný věci, navíc téměř na profi úrovni? Neznepokojilo by vás to?
No...rodiče hlavního protagonisty románu Skryté obrázky to neznepokojuje tak dlouho až je skoro pozdě cokoli vůbec řešit. Všechno to špatné v jejich domě totiž nabývá na síle, všechno se zhoršuje, intenzivní, graduje...a v případě skutečného zla je zrovna tohle fakt průser.
Jakožto odchovanec knih Stephena Kinga čekám od hororu, který v anotaci slibuje atmosféru a mrazivost, jistou úroveň. A upřímně, málo která kniha v dnešní době takovým slibům dostojí. Tady se to ovšem bezezbytku podařilo. Bylo to skvělý čtení, od kterýho se k povinnostem jen těžko odcházelo. A moc by se mi líbil film.

4 01.10.2023

Ve fantastice sem dost vybíravá osoba. Hrozně mě vadí pubertální postavy, který se chovaj jako úplný kreténi, ustavičně je musí někdo chránit nebo zachraňovat, vlastně se jim všechno děje tak jakoby nic, všechno jim padá do klína a mají hrozně zásadní poslání, co zachrání svět. To sou prostě příběhy a postavy bez nápadu a potenciálu.
Takže Zloděj hvězdného prachu fakt mile překvapil. Hlavní hrdinka si jede hodně to svoje, dokáže využít svých schopností a možností na maximum, sere na pravidla, autoritu si u ní taky nezíská každej...je to prostě rebelka
s punkovou duší.
Navíc se tenhle příběh skvěle čte, má akci, spád, promakanou psychologii postav a jako bonus v něm zásadní roli hrajou legendy a mýty, na kterých staví celé jedno náboženství, jedna země, jeden národ.

4 01.10.2023

Marie Domská dokázala v téhle svojí knížce něco, co už dneska zvládá málokdo. Vytvořit skvělý fantasy příběh, zasadit ho do perfektně fungujícího prostředí a doladit ho k dokonalosti. A to vše bez toho aniž by musela rozehrávat tu otravnou a otřepanou hru na první díl z bůhví kolika dílné série.
Jasně, inspiraci s sérií o Drizztovi se jí upřít nedá, zas na druhou stranu to není nic, čím by se autorka tajila.
Každopádně, Sivá krev je skvělý čtení, kterému nechybí kouzla, magie, kastovní rozdíly, mocenské boje a ta nejpestřejší škála společenských témat, která jsou aktuální stejně tak pro nás jako pro elfy.

S autorkou jsme si o knížce povídaly na společném streamu.

1 13.09.2023

Nakladatelství Grada obecně mám spíš v balíčku "žánrová a vlastně trochu béčková literatura", než v nějakých topkách. Nicméně touhle knížkou si u mě dost polepšily a ziskali pár plusových bodů.
Tohle je totiž nejen výborný, atmosférický, duchařský příběh, ale především psychologický román, který poukazuje nejen na různé vztahové problémy, ale i na postavení žen ve společnosti.
S autorkou jsem o téhle knížce pořádala i stream, takže kdo má zájem a chuť, určitě se může podívat.

2 11.09.2023

Skvělé doplnění k filmu, který rozhodně doporučuju ke shlédnutí. Řekla bych, že vnímavej čtenář dokáže ocenit její informační kvality a těm ostatním třeba dojde, že sme tady jen hosti, kteří by se podle toho měli ke světu chovat.

1 25.08.2023