Ta z katovny
Diana Štelová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516758/bmid_ta-z-katovny-ZFT-516758.jpg
4
109
39
Lucie se po rozchodu s přítelem rozhodne všeho nechat a odstěhovat se do bývalé katovny v zapadákově nedaleko hranic. V okolních lesích brzy objeví opuštěné sídlo, které ji přitahuje svou ponurostí, a začnou ji pronásledovat znepokojivé sny o ženě v černých šatech. Děsivý přízrak se jí nejen zjevuje, ale bez pozvání vstupuje do jejího těla a Lucii se pak před očima odehrávají dramatické útržky ze života hraběnky Celestýny, která v sídle kdysi žila. Během pátrání po osudu tajemné ženy se Lucie sblíží s jejím potomkem Petrem, který však má vlastní pečlivě střežené tajemství. Čím víc toho Lucie odkrývá, tím větší nebezpečí jí hrozí.... celý text
Přidat komentář
Diana Štelová - Ta z Katovny
Počet strán: 238
Vydavateľstvo: @cosmopolis_cz
Žáner: #thriller #roman
Musím povedať, že nad touto recenziou som musela chvilku pouvažovať.
Na jednej strane riadna ducharina, kde ma miestami mrazilo, miestami som si skoro do gati naložila.
Na druhej strane , osud ženy tak silný, že som mala chuť vojsť do knihy a pomôcť jej!
A za tretie pribeh Lucie, ktorý bol zo začiatku výborný ale postupne sa z nej stala urevaná koza, ktorú by som kludne osobne prefackala.
Čo sa týka samotného deja bol výborný, ocitáme sa s Luciou v Katovně (jej nový domov) a ibjavujeme panske sídlo na ktoré sa viažu ducharske príbehy.
Lucia v okne zbadá ženu v čiernom a doma sa jej o nej sníva, prvý, druhý, tretí deň až sa jej v sne dotkne a tu už rozbiehame dej plný napätia, zhnusenia (nad tou dobou) a veľkým emocionálnym vyšťavením.
Veľmi mi bolo ľúto Celestýny, to čo si musela vytrpieť pri svojom manželovy a aj napriek tomu sa mu zvládla vzoprieť aj ked len par krát, koľko ráz som mala chuť tam vojst a pohladiť ju, taký život by som nepriala ani nepriateľovi. Celestýna časť po časti odkrýva svôj životný osud a svoje trápenie.
Medzi tým plynie samozrejme aj život Lucie ale tu musím byť úprimná, že to bolo pre mňa romantické klišé a tešila som sa na časti s Celestýnou.
Za štafetu ďakujem @mama_nad_knihou a za knihu @dianastelova
Kniha č. 66/2024
Štafeta č. 154
#recenzieTerka #kniznarecenzia #kniznastafeta #stafetovyzavislak #kniznizavislaci #skbookstagram #milujemeknihy2 #podporujemeceskeautory #dianastelova #tazkatovny
Obsah:
#história #dobrodružstvo
Lucie se po rozchodu s přítelem rozhodne všeho nechat a odstěhovat se do bývalé katovny v zapadákově nedaleko hranic. V okolních lesích brzy objeví opuštěné sídlo, které ji přitahuje svou ponurostí, a začnou ji pronásledovat znepokojivé sny o ženě v černých šatech.
Děsivý přízrak se jí nejen zjevuje, ale bez pozvání vstupuje do jejího těla a Lucii se pak před očima odehrávají dramatické útržky ze života hraběnky Celestýny, která v sídle kdysi žila. Během pátrání po osudu tajemné ženy se Lucie sblíží s jejím potomkem Petrem, který však má vlastní pečlivě střežené tajemství.
Jak již anotace napovídá, prolínají se nám zde dvě dějové linky, Lucie v přítomnosti a Celestýna v minulosti.
Musím říct, že se mi mnohem víc líbila historická dějová linka Celestýny :-)
Linka Lucie mě až tolik nebavila. Bylo zajímavé, kam se nastěhovala, že měla tu odvahu bydlet tam sama. Já bych tam nebyla ani vteřinu :-D Někde uprostřed lesa, nikde nikdo...
Celestýna naproti tomu měla velmi barvitý život, hlavně jí ho zpestřoval její manžel, který se s ní oženil jen kvůli penězům a dával jí to náležitě najevo :-(
Moc jsem jí fandila, ovšem osud je holt někdy krutý a nevyzpytatelný. Líbilo se mi ale, že zůstávala silná i v okamžiku, kdy už by se jiní zhroutili...
Knihu určitě doporučuji jako takovou rychlou oddechovku, určitě se zavděčí i čtenářům, kteří mají rádi historické romány a lehké napětí :-)
Příběh se mi líbil, četlo se samo. I když na duchařinu moc nejsem, tady se to povedlo, věrohodně napsáno. Zas trošku jiný příběh než jsem od současných českých autorů zvyklá. Pokud paní autorka napíše další knihu, ráda si jí přečtu.
Ta z katovny se klidně mohla jmenovat Ta z pastoušky nebo Ta z chudobince - vyšlo by to nastejno. Příběh psychicky labilní Lucie, která vídá ducha šlechtičny asi ze začátku 19. století, vykresluje muže jako slabochy léčící si své komplexy na ženách. Jako paralela domácího násilí v 19. století a v současnosti pro málo obeznámené čtenáře celkem dobré.
(SPOILER)
Tu z katovny jsem si fakt moc přála číst na podzim, až bude venku alespoň pošmourno, ideálně však lezavá mokrá zima. To bych ze svého čtecího křesla dočasně vyhodila kocoura a nakvartýrovala se tam s knížkou a čajem sama. Jenže letos ten podzim prostě ne a ne přijít, takže jsem se do knížky pustila v naprosto absurdních zářijových a říjnových tropických třicítkách. A samozřejmě to prostě nebylo ono. I tak jsem si ale knížku užila.
Atmosféra je skvěle vykreslená, je to ten správný podklad pro temný a smutný příběh odehrávající se v minulosti a stejně temný a smutný (zejména, ale nejen) vnitřní svět hlavní hrdinky Lucie. Je to ideální prostředí pro duchy minulosti i přítomnosti.
Postavy nejsou černobílé, mají své klady a zápory, své opodstatněné důvody, proč jednají tak, jak jednají... Nicméně vyústění současné linky příběhu jsem skousnout nedokázala. Za mě se nabízely dvě varianty: buď romantický závěr, nebo závěr skrznaskrz hororový. Jenže skutečnost byla taková... rozbředlá? překombinovaná? málo pravděpodobná? Nějak se mi nedaří najít to správné přirovnání.
I když jsem posledních asi padesát stránek byla dost zklamaná, celkový dojem z knihy je pozitivní. Ráda si ji zase někdy přečtu, ale tentokrát s tím opravdu počkám na to správné počasí!
Tak tohle byla prostě multižánrová pecka! Thriller, detektivka, horor, to vše tu najdete.
Když mi kniha přišla, tak jsem se lekla, a říkala jsem si, že bych měla sakra začít číst pořádně anotace, jinak nám zvednu náklady na energie, protože se bude celou noc svítit.
Každopádně toto jsem nečekala. Jasný, fuj, duch, posednutí, ale já vlastně s dávno zemřelou měla extrémní soucítění.
Miluju knihy, kde se prolíná minulost a přítomnost, a tady to bylo vlastně přítomnost a sny. Fakt mě to bavilo a dodalo to příběhu na dynamičnosti.
Příběh obou žen mě chytl za srdce a neskutečně jsem jim fandila, leč šlo o úplně jiné století a jinou dobu.
Malá výtka - v knize se střídá několik druhů písma. Chápu, proč tomu tak je, ale nám, brejlounům, se to nečte nejlépe. Asi bych to řešila třeba nějakým odsazením apod., tohle bylo rušivé.
Celkově knihu opravdu moc doporučuji, je skvělá!
"Některé věci v životě se prostě vysvětlit nedaly - kromě duchů a mimosmyslového vnímání třeba to, proč jeden člověk ubližuje druhému. "
"To, čeho se děsíme, je pouze tím v nás, čemu jsme se ještě nepostavili tváří v tvář. "
Jak hluboce nás dokáží poznamenat nevyřešená traumata? Uvědomujeme si a jsme vděční za to, jakou svobodu ženy v dnešní době mají?
Přesně tyro otázky ve mě zůstali po dočtení tohoto románu.
Příběh je vyprávěn z pohledu Lucie, mladé ženy, která měla nelehké dětství a pak z pohledu Celestýny, která svůj život prožila v utrpení a bolesti. Propojení příběhu pomocí "vtělení posmrtné duše" se mi moc libilo a dalo to příběhu takový podtón tajemna, což mne na knize zaujalo :)
Lucie mi nesedla hned od začátku, její počínání mi často přišlo nesmyslné a doslova mi pila krev. Během čtení jsem však její psychické rozpoložení pochopila a předpokládám, že bylo autorčiným záměrem podat Lucii bez příkras a tak, aby nám svým způsobem byla nesympatická. Celestýnu jsem litovala a krev ve mne vřela pokaždé, kdy se objevil Maxmilián. A asi jen díky Celestýně jsem to dočetla.
Četba samotná pro mě nebyla moc jednoduchá, styl psaní mi moc nesedl a kontrolovala jsem, kdy už bude závěr knihy. Užívání hovorových vulgárních slov a některé popisy Lucčina erotického počínání mi absolutně neseděli do stylu příběhu.
Knihu doporučuji všem ženám, které nesnáší mužské pohlaví, všem těm, kterým se objevují duše zemřelých a všem co mají nutkání utéct někam na samotu :)
Nakladatelství Grada obecně mám spíš v balíčku "žánrová a vlastně trochu béčková literatura", než v nějakých topkách. Nicméně touhle knížkou si u mě dost polepšily a ziskali pár plusových bodů.
Tohle je totiž nejen výborný, atmosférický, duchařský příběh, ale především psychologický román, který poukazuje nejen na různé vztahové problémy, ale i na postavení žen ve společnosti.
S autorkou jsem o téhle knížce pořádala i stream, takže kdo má zájem a chuť, určitě se může podívat.
(SPOILER)
V této knize nás autorka nechá nahlédnout do života dvou nešťastných žen.
Seznámí nás s příběhem hraběnky Celestýny z minulosti.
A pak s hlavní hrdinkou Lucií z přítomnosti,která se odtěhuje na odlehlé místo do katovny,blízko zámečku a tam poznává Celestýnu.
Lehká odpočinková duchařina.
Tak tato kniha byla přesně můj šálek kávy. Miluju prolínání přítomnosti a minulosti s nádechem tajemna. Kdyby měla aspoň 500 stran, bylo by to ještě lepší. Kniha se mi opravdu krásně četla. Užila jsem si ji.
Hraběnka Celestýna a Lucie mají něco společného...oběma se děly zlé věci. Není tedy divu, že se duch hraběnky s Lucií chtěl spojit a vypátrat, proč se její tělo kdysi vůbec nenašlo....
Lucie se zde setkává i se záhadným Petrem, který mi tedy byl s postupem času víc a víc protivný.
Oj, jak líto mi nebohé hraběnky bylo Co někdy člověk "musí" vytrpět. Ale lidé se k nám budou vždy chovat tak, jak my sami dovolíme....
,,To, čeho se děsíme, je pouze tím v nás, čemu jsme se ještě nepostavili tváří v tvář."
Jedna věta, která naprosto vystihuje, jak příběh této knihy, tak i realitu všedního dne.
Příběh Lucky a Celestýny je neobyčejný, nic podobného jsem zatím nečetla. Lucka si v sobě nese kostlivce z dětství, problémy s milostnými vztahy a myslí si, že před nimi uteče do bývalé katovny, kterou koupila, ale to ještě netušila, jak moc se spletla.
Příběh o odrazu z totálního dna, týrání (psychickém i fyzickém), úzkostech, ale také o síle přátelství, odvahy a vytrvalosti.
Kniha je to ve své podstatě smutná, ale má velký přesah a já jsem si z ní vzala své.
Děkuji autorce za tuto knihu.
Propojení příběhů Lucky a Celestýny bylo zajímavé. Víc mě ale bavila Celestýna a Lucku jsem občas nechápala, moc mi nesedl ani Petr.
Zvláštní příběh o tom, že si člověk občas musí sáhnout až na dno, aby se mohl odrazit a a žít tak jak chce. S napětím jsem se těšila na pasáže o Celestýně a byla zvědavá co se jí stalo. Příběh Lucky mě šel chvílemi na nervy, její úzkostné stavy mi nebyly příjemné, ale o to víc se zdál její život reálnější.
Zajímavé čtení. Dějová linka z minulosti se mi líbila víc, úplně jsem s Celestýnou trpěla a bylo mi jí líto. Linka ze současnosti mě tak úplně nevzala, v některých chvílích jsem nechápala chování Lucky. A ten Petr mě opravdu štval.
Vždy si ráda přečtu knihu od českého autora a ještě víc jsem ráda, když to stojí za to!
Ta z katovny od Diany Štelové rozhodně stála za to!
Minulost, romantická linka, mystično to vše na jednom místě. Po přečtení anotace jsem se těšila až se vrhnu do čtení, ale zároveň jsem si kladla otázky, zda příběh nebude tlačen na sílu...
Jsem moc ráda, že byl příběh celistvý, čtivý a vůbec nepůsobil vynuceně. Během čtení jsem si vychutnávala tajemnou atmosféru, ze které mrazilo, ale rozhodně ne v hororovém slova smyslu.
Dalším plusem byly pro mě silné ženské hrdinky a jejich příběhy.
Po dočtení si i uvědomíte poselství, které kniha přináší a také to, že celý příběh měl i další přidanou hodnotu. Celkově musím uznat, že Ta z katovny je originální kniha, jež mohu doporučit.
(SPOILER)
První polovina knihy byla skvělá, stránky mi mizely pod rukama, líbilo se mi prostředí, atmosféra, tajemno, propojení minulosti s přítomností, duchařina. Střídala se er-forma v přítomnosti s ich-formou v minulosti, kdy jsem drsný, smutný příběh Celestýny mohla prožít na vlastní kůži. Trpěla jsem s ní.
Ve druhé polovině se ovšem linka v přítomnosti vyvinula směrem, který mi bohužel vůbec nesedl. Lucie nechtěla vnímat do očí bijící varovné signály, že je něco špatně. Nebudu prozrazovat konkrétně v čem. Chápala jsem její pochyby ohledně sama sebe, proč se necítí být dost dobrá, díky tomu, co si prožila v dětství. Tuhle konkrétní věc a její myšlenkové pochody už jsem pochopit ale nedokázala. Působilo to ufňuknaně, zbytečně se to táhlo, přitom to je takový typický! vzorec tohoto případu, u kterého je většinou jasné, jak dopadne. Možná proto mě to tak otrávilo.
Závěrečné stránky ale zase byly dost zajímavé a mé rozladění trochu zmírnily.
Ještě si neodpustím: mužské postavy opravdu jedem lepší než druhý, Maxmilián, Cyril a parodie na chlapa Petr.
Kniha určitě špatná není, nicméně jsem od ní čekala něco jiného.
(SPOILER)
Příběh je situován do dvou časových os. V přítomnost máme Lucii, která v sobě nese mnohé strachy z minulosti, která nebyla vůbec příjemná a také utíká před lidmi do lesa, do katovny, kterou si koupila. Pracuje z domova a mezi lidi se postupně začne také dostávat. Hlavně poté, co objeví starý panský dům, kde se ji zjevuje pravidelně paní v černých šatech. Lucie postupně odhaluje tajemství nejen panského domu, ale i tajemného Petra, se kterým se seznamuje v blízkosti domu.
Lucie mi místy přišla sympatická a místy zase až tolik ne, vztah k té postavě bych nazvala jako na houpačce. Zato Petr mi nesedl vůbec, postava mi přišla nehorázně protivná. Takže oblíbenou postavu jsem v příběhu úplně neměla, nebo přinejmenším ne v současnosti.
Tajemný příběh z minulosti, jejíž hlavní hrdinkou byla Celestýna - byla velmi silná žena, protrpěla toho opravdu dost, ale přesto přes všechno zažila i něco dobré, moc toho nebylo, ale i to se počítá. Maxmilián byl příšerný chlap - ze scén, kdy je jeden z hlavních aktérů mě pokaždé zamrazilo.
Spád knihy ke konci byl pro mě překvapivý. Kam se nakonec příběh ubíral byl pro zakončení dobře zpracovaný. Mrzí mě jak dopadla Celestýna. A zároveň jsem ráda, jak dopadla nakonec Lucie, i když má před sebou ještě dlouhou cestu.
Ta z katovny
Lucie se stěhuje na kraj jihočeské vsi do bývalé katovny, aby se odstřihla od svého minulého partnerského vztahu i od života v Praze... Situaci jí ale zkomplikuje duch paní Celestýny, jehož vídá v polorozpadlém zámečku v lese a jehož prostřednictvím se jí odkrývá smutný Celestýnin osud, a nenadále vzniklý vztah s Petrem z nedaleké farmy...
Pokud hledáte nenáročné a celkem předvídatelné odpočinkové čtení a nevadí vám téma duchařiny, klidně po knize sáhněte a pravděpodobně budete spokojeni... Pokud ale vyhledáváte náročnější knihy s vrstevnatějším způsobem vyprávění, se závažnějšími tématy a nějakým přesahem, budete nejspíš poněkud zklamaní...
Já se tentokrát řadím k té druhé skupině, ačkoliv se knížka četla velmi dobře a na prvotinu je velice solidně napsaná, přece jen jsem čekala trochu víc... Na další autorčinu knihu jsem nicméně zvědavá, kdyby napsala nějaký vztahový román vyloženě jen ze současnosti a bez nadpřirozených prvků, s velkou chutí bych si ho přečetla...
Hodnocení: 3 * z 5 *