23:55
Jan Hlubek
Děsivé povídky pět minut před půlnocí. Hodiny tikají. Za pět povídek odbije půlnoc. Temná a mrazivá, vzbuzující beznaděj a podporující primitivní pudy. Dovolte vlastní imaginaci, aby vás schvátila. Žádný svět není tak magický jako ten ve vaší hlavě. Nakladatelství Canc uvádí sbírku, jež mapuje povídkovou tvorbu kontroverzního spisovatele Jana Hlubka od počátku až do roku 2023 a svými žánrovými přesahy tečuje několik literárních odvětví.... celý text
Přidat komentář
Musím přiznat, že mě kniha mile překvapila. Některé povídky byly velmi povedené. Určitě zkusím ještě nějakou knihu od autora
Útlá knížka strašidelných povídek s povedenou obálkou a náležitě pochmurným provedením mě potěšila a skvěle se mi četla. Šest povídek, každá jiná, mi zpříjemnily únorové podvečery. Nejvíce se mi líbily povídky Eugenův bourák, Pandemie obskurnosti a Sněhobílá smrt. Nejedná se o horor toho nejhrubšího zrna, kdy se člověku dělá husina za krkem a strachy zapomíná dýchat, ale strašidelné příběhy s nádechem tajemna to rozhodně jsou. Jsem ráda, že jsem si knihu do své sbírky pořídila.
Z povídek mne oslovila pouze Sněhobílá smrt. Ty ostatní mi přišly takové jakoby nedokončené.
Útlá knížečka tak akorát na zpříjemnění jednoho večera. Jako milovnici postapo příběhů se mi nevíc líbila povídka Svět poté. Má nápad a prima beznadějnou atmosféru. Konečně to někde směřovalo ke konci lidské populace než ke snaze k jejímu zachování, jak to běžně bývá. Byla by to určitě dobrá samostatná knížka.
Další skvělá povídka je Sněhobílá smrt, V osidlech temnoty a celkem dobrá a lehce zvrácená byla i Pandemie obskurnosti. Eugenův bourák byl fajn, jen dost předvídatelný a to samé Variabilní lásky. Celkově sbírku hodnotím kladně, baví mě autorův styl i čeština. Navíc má knížka povedenou obálku a super grafické zpracování.
Já vím,
chlapi nemaj brečet,
ale holky nemají mít
tachometr a řadící páku.
(Eugenův bourák)
Útlá malá knížečka, která obsahuje šest povídek, mě docela potěšila. Některé příběhy se dají předpovídat, ale jako celek to čtenáře potěší. Jsou to jakési pocty různým spisovatelům jako je třeba Stephen King (Eugenův bourák) nebo Lovecraft (V osidlech temnoty). Pan spisovatel má osobitý styl, na který si lehce zvyknete. Jediné, co by se dalo vytknout je přemíra sprostých slov. U některých se mi zdálo, že jsou zbytečné a do příběhu se nehodí. Jinak to jsou vesměs hororové příběhy. Možná až na postapo sci-fi „Svět poté“.
Malá ochutnávka:
Obyčejní lidé nemohou evolučně konkurovat „inovovanému“ druhu, jenž přebere nadvládu na touhle žumpou plnou tupců a nastolí novou éru existence. Věk vyvolených!
(Pandemie obskurnosti)
V sekci „Části díla“ najdete kompletní komentáře ke všem povídkám, postřehy, úvahy a také hodnocení. Co se týče příběhů samotných, tak se mi (krom výše uvedených dvou povídek) líbila upířina „Pandemie obskurnosti“. Povedená je také katastrofická „Sněhobílá smrt“. Nejméně se mi líbila povídka první, „Variabilní lásky“, jejíž obsah je již profláknutý a lehce předvídatelný. Ale je to spisovatelova prvotina, a někde se prostě začít musí. Není to na sto procent, ale 80% se mi zdá dobrých.
Citát: Pranic bych se nedivil, kdyby dno ústilo až v samotném pekle. (V osidlech temnoty)
Jako první na nás uvnitř této krátké, drobné knížky čekají Variabilní lásky - autorova vůbec první mikropovídka, která zabere sotva dvě stránky. Je morbidní a úderná, ovšem spadá do kategorie hororů působících na čtenáře svou nechutností, a to není úplně můj šálek kávy.
Nicméně druhá povídka, Eugenův bourák, to už je jiná. Příběhem automechanika, který se jednoho dne setká s podivným majitelem ještě podivnějšího auta má skvělou, řekla bych až Kingovskou atmosféru. Zároveň mi trochu připomněla doby, kdy jsem koukala na Věřte, nevěřte, protože podobný příběh by se v tomhle seriálu jistě objevit mohl. Za mě se jedná o favorita celé sbírky, děj je dostatečně rozvinutý, hezky buduje napětí.
Pandemie obskurnosti, třetí příběh, nás zavede na akademickou půdu. Setkáváme se zde se zvráceným profesorem Juanem, který ve své laboratoři provádí pochybné experimenty na svých vlastních studentech, kteří z pokusu obvykle nevyjdou bez újmy. Ačkoliv i tento příběh je zcela přiznaně nechutný, musím uznat, že příběh je dobře vymyšlený a zaujal mě. Už na začátku se dozvíme, jak příběh skončí, avšak nevíme proč. Zpětně tedy odhalujeme a odhadujeme, jak k oné tragické události na začátku mohlo dojít. Jen tedy v určité scéně jedna ženská postava změní jméno, ale to se občas stává.
Po Pandemii následuje Sněhobílá smrt - lehce vánočně laděný příběh o pečovatelce Anně, která pracuje v domově pro seniory. Když ji jedna z pacientek varuje, že smrt číhá na sněhu, Anna jí nevěnuje příliš pozornosti. Jak už ovšem zřejmě tušíte, právě to se Anně stane osudným. Příběh se zajímavou, neotřelou zápletkou, u které si jistě pomyslíte, zda je reálné, aby se něco podobného stalo.
Předposledním příběhem je Svět poté - Orwellovsky laděný spíše sci-fi příběh, jehož hlavní hrdina žije na Měsíci a píše deník o svém životě a o tom, jak lidstvo dopadlo. Když jsem tuhle kratší povídku četla, docela mě zaujala, ale po pár dnech od přečtení už jsem si nebyla úplně jistá, o čem vlastně byla. To je ovšem v pořádku, ne všechny povídky se musí líbit a sedět všem čtenářům, a navíc je tahle sbírka dle mého názoru mimořádně silná.
Na závěr autor své čtenáře potěší ještě bonusovým, šestým příběhem jménem V osidlech temnoty. Tady nás narozdíl od předchozích povídek čeká příběh lovecraftovského ražení, a to já moc ráda. Skupinka výzkumníků se zde vydává prozkoumat podvodní sluje Hranické strže. A jak už správně tušíte, v jejích hlubinách na ně cosi číhá... Dle mého názoru krásná pocta tomuto tradičnějšímu typu hororových příběhů.
Velmi se mi líbí, že povídky doprovází ilustrace Rosany Zvelebilové, které skvěle dotváří atmosféru, a také komentáře, ve kterých autor uvádí podrobnosti týkající se jejich vzniku.
Na závěr mi tedy nezbývá než říci, že autor v této sbírce prokázal, že je rozhodně výborným a také velmi stylově univerzálním autorem hororů, který své čtenáře má pokaždé čím překvapit.
Přečteno relativně rychle ... celkem 6 povídek...ale nejvíce mě zaujala Sněhobílá smrt ...
Dočteno
Za pět minut dvanáct neboli 23:55 soubor povídek od Honzy Hlubka. Rychlá , svižná, hororově laděná jednoH(l)ubka. Honza opět ukázal co se svým perem umí. Pěkně vás příběhem navnadí a pak s vámi mrskne o zem tak, že po vás zbyde jen takovej pytel kůže plnej rozdrcených kostí a nějakej mix vnitřností..
Opět bych si představil některé povídky jako samostatnou knihu.
1. Sněhobílá smrt
2. Eugenův bourák
3. v osidlech temnoty
4. Pandemie obskurnosti
Honza je prostě hororů pán. Zatím se projevil spíš jako autor novel, ale tady dokázal, že zvládá i tak minimalistický prostor jakým se vyznačuje právě povídka. Navíc se tady ukázalo, že dokáže být i autorem multižánrovým, protože ve sbírce 23:55 najdete všechno - horor, sci-fi, fantastiku, nešetří ani psychologickým příběhem a mysterióznem.
Takže na své si tu přijde fakt každej, bez výjimky.
Navíc...jako malej, ale velmi významnej bonus, dostanete silnou dávku bohaté a do posledního písmenka využité a vybombené češtiny, která hýří pestrostí víc, než papoušek. Což je ale to jediný barevný, jinak je to čerň a temnota silnější, než moje kafe.
Víte, co nemám ráda? Povídky. A víte, co je tato kniha zač..? Povídková. A dávám 5*. Tady by asi recenze mohla končit, ale dobrá, ještě vám něco napíšu .
Já absolutně obdivuji Honzovu češtinu. To, jak ovládá náš jazyk, já pomalu nemám slov. To je taaak barvité!! No zjistěte sami.
Za mě vede jednoznačně Pandemie obskurnosti a Sněhobílá smrt. Já řeknu to, co včera - fuj, to bylo dobrý. A poslouchejte ty senilní babči, oni mají někdy pravdu!!
Neskutečně mě baví i provedení vzhledu knihy. Černá, bílá, šedá, takto zde vypadají stránky, a je to top! A ilustrace jsou také majstrštyk. Název si zaslouží taky pozornost. Jen ho zadejte do Googlu, no, šup. Anoo, vyjede vám 0,4181818...bla bla. Plecháč nám to prvně vydělil. A já mám matiku krapet ráda. Co víc si přát.
Tohle je prostě pecka, nemám co vytknout.
Část díla
Autorovy další knížky
| 2021 |  Les |
| 2020 | Rosie |
| 2023 |  Esence hrůzy |
| 2019 | RIP: Smrt je malebná |
| 2020 | Trpká hodina |
Kniha 23:55 je v
| Přečtených | 20x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Knihotéce | 34x |
| Chystám se číst | 13x |
| Chci si koupit | 8x |
| dalších seznamech | 1x |
Na první pohled mě zaujalo, že se jedná o sbírku povídek jednoho autora, která mapuje jeho tvorbu.
- před-povídka jen tak naladí a její pointu vidíte přicházet téměř okamžitě.
- první povídka je spíše romantické fantasy s auťákem a výčitkami.
- další popisuje znásilnění, což jistě je drsné, ale že by se to nazvalo hororem? Poněkud laciný způsob, jak vyděsit a opět bych ji zařadila spíše do temného sci-fi.
- u Sněhobílé smrti se dá již hovořit o hororu s netradiční vánoční atmosférou
- u dalšího kousku padá jméno Orwella, ale povídka jako taková je opět spíše jen klasické temnější sci-fi
- poslední povídka stejně jako předposlední se mi spíše vytratila z paměti, nenašla jsem si tam nic, co by vyčnívalo
Je možné, že horor chápu jinak než autor. Za mě je sbírka zajímavá pojetím pěti minut do půlnoci a ukázkou postupu a vývoje, který autor zažil. Horor na psychologické úrovni jsem zde však nenašla.