Krev, monstra a cukroví

„Rolničky, rolničky, ký zmetek vám dal hlas..“

Celý december som strávila v spoločnosti poviedok troch zborníkov. Vzhľadom na to, že ma netrhalo k čítaniu a skôr som čumela do bedne, boli poviedky najlepšou voľbou. Netlačili na mňa a mne bolo jedno, ak som nejakú nedočítala, lebo ma nezaujala. Pri neznámych autoroch s tým radšej počítam.

Ako prvý som zdolala túto krásnu buchlu, ktorej vianočná nálada na vás čaká na každej strane už len tým, že je orámovaná snehovými vločkami. Celkovo vyzerá na prvý pohľad naložene a čitateľ je plný očakávania. Strašne sa mi páčilo predstavenie každého autora pred jeho textom - čo aktuálne robí, čo má na Vianociach rád, aké ceny za knihy dostal a čo vlastne už vydal. Všetky ich ocenenia som brala s rezervou, lebo mi bolo jasné, že nie všetko sa mi bude páčiť, ale 50% je pre mňa nečakaná výhra. Myslím, že dve poviedky som nedočítala, ani nedopočúvala, proste ma nebavili, ale našli sa aj také, pri ktorých som sa z chuti zasmiala a je tu tiež pár, ku ktorým sa budem pravidelne vracať.

Nikdy mi nenapadlo, že vianočný stromček je vlastne chlpatý boží falus a my si ho každý rok staviame ako vďaku Bohu. Toto poznanie mám už navždy vryté do mojej najhlbšej pamäti. :D Ani na Jozefa som nikdy nepozerala ako na paroháča, či na Máriu, ako ľahkú ženu a čím že to je Ježíšek? – „malá mimozemská pííí..čo“. :D Nie len mňa, ale aj môjho veriaceho priateľa skoro roztrhalo do smiechu. :D

Morbídnosti, nechutnosti, podivnosti aj divnosti, netradičnosť, absurdnosť, béčková bubulačina, kozmické a vesmírne záležitosti, kde téma Vianoc skôr zavadzala - ako jedny z mála tém, ktoré sa spomínajú a že ich je požehnane (to garantuje hrúbka zborníku), tak sa máte na čo tešiť. Pre mňa je to síce iba slušný priemer, ale iní chvália na plný počet bodov.

Ako z názvu vyplýva nejde o chrumkavé príbehy, ale o poriadnu dávku všetkého, čo pripomína krampusov fantasy svet aj reálne bojisko. Radovať sa budete z vecí a bytostí strašidelných, šialených, pomstychtivých, bažiacich po krvi, akcii a hlavne!!! žiadna vianočná sladká pohodička a pokoj. :D

Uvedomujem si, že ako nečitateľ fantasy literatúry a neznalec autorov, ktorí majú na českom trhu už pár vysoko ocenených kníh tohto žánru, ku mne táto zbierka až tak nepriľnula, ale som si istá, že zdobí knižnicu každému, kto už s nimi mal tú česť.

Aj keď nie som po dočítaní/dopočúvaní okúzlená, čaro knihy je v tom, že sa k nej môžete stále vracať a za každým v nej nájdete alebo si všimnete niečo iné. Čerešničkou na torte je pár receptov na cukroví, ktorých suroviny zoženiem asi iba na darkwebe (lyofilizované rty, 200g podkožního tuku a taaak). Veľmi vydarené a škoda, že tak mááálo. :D

Je to v skutku krásny kúsok a jeho audioverzii chýba už iba predslov, doslov a tých pár receptov na zvrátené, ale že vraj chutné x-mas koláče. Škoda, že nie sú aj jej súčasťou. Boli by dokonalým audio vianočno-krvavo-sladkým doťukom. :D

Po pár přečtených antologiích jsem zjistila, že to asi nebude úplně moje krevní skupina. Málo kdy se mi líbí víc než jedna dvě povídky. Byla jsem velice příjemně překvapená, že Krev, monstra a cukroví tohle nesplňovaly. Užívala jsem je a nechala si jimi navodit hezkou vánoční atmosféru :D Zatím asi nejlepší antologie, kterou jsem četla.

Fantazie. Málokdy se stane aby mi tolik povídek vyloženě sedlo. Mnohdy jsou to i povídky ze světa, kde konkrétní autor/autorka sama píše a jsou možnými dobrými vstupy do některých sérii.
Výbornou sérii začíná už Martin Paytok. Povídka Pavla Fritze je tak nečekaná a zajímavá. Marie Domská dává nahlédnout do série Kchrat a jedno doporučení. Tady opravdu neváhejte a jděte na celou sérii. Krámek snů je až dojemnou povídkou Zuzany Hartmanové o stále nových začátcích. Pořád bych hodnotil 5 hvězdičkami. U Ondřeje Neffa bych dal 4 jeho styl je však pro mě dost zajímavý a je to trochu jiný, což je u sborníků skvělý. Lucii Lukacovičovou a Zákon azylu je lepší série, než tato povídka. Filip Koryta to odlehčil až moc, ale stejně jsem se chechtal. Ozdoby od Viléma Koubka zamrazili! Povídka Jednou se to stane od Vilmy Kadlečkové top! Erža od Patrika Bangy zajímavě jiný. Dalibor Vácha nezklamal. Nezaujal mě snad jen Petr Stančík, ale ta povídka byla kraťounká. Pan Au naděluje Jiřího Pavlovského průměr v silné konkurenci slabší. Lukáš Vavrečka mi opět potvrdil, že se na jeho tvorbu musím vrhnout! Šťastné a veselé Petra Heteši super. Petr Brožovský a půjdeme spolu do Betléma opět 5 hvězdičková povídka a Michaela Merglová mě naprosto zavrtala do děje, abych na konci zamačkával slzu dojetí. Co dodat? Díky za zpříjemnění Vánočního času!

Poslouchala jsem v audiu a nebylo to špatné.
Některé povídky mě bavili více, některé méně.

poslouchal jsem to především kvůli Petru Stančíkovi, kterého jsem velký příznivec, ale i mnohé další kousky mne potěšily.

Místy na mě byly některé povídky přeci jen až trochu zbytečně moc drsné. Ale většina mě vtáhla a četly se jedním dechem.

Na povídky mě moc neužije, ale tyto jsem si občas i užila. Ne všechny, spíš menšina.

Původně jsem plánoval, že si tuto vánoční sbírku povídek nechám na Vánoce rok poté od vydání. Člověk ale míní a život mění. Dostal jsem se k ní až v lednu. I tak to ale byl zážitek mnohdy doslova nádherný. Přitom už z podstaty věci musím říct, že Petr Brožovský a Míša Merglová svojí editací vydali asi nejhezčí sbírku povídek, kterou jsem na Epoše dosud držel v ruce. Nádhera. S každou další otočenou stránkou jsem pozoroval, jak postupně padají vločky na vnější části stránek a pořád jsem si připomínal, že tady si s tím někdo musel dát strašnou práci. Obsah je ale také více než povedený a medailonky autorů s názory na Vánoce jsou více než super, včetně receptů na konci. Každopádně teď už ke knize. Sbírka tradičně obsahuje lepší, ale i horší příběhy. Mezi ty nejlepší nicméně osobně považuji tyto: Dromův syn (hodně temné a hodně vánočně tematické s perfektním zakončením), Kdo kráčí pouští (perfektní nápad a dialogy s Ježíšem jsem si vysloveně užíval, závěr velice povedený), Krámek snů a nočních můr (taková lidsky upřímná zpověď jedné čarodějnice, která neustále utíká z místa na místo proto, že je tím, čím je. Závěr lidsky hřejivý), Náhradník (hodně mě nalákala na autorčiny knihy, jen mě teda trošku překvapila svojí chladností, každopádně v rámci jejího knižního světa skvělý nápad), Šťastné a veselé (zde mě pro změnu Petr Heteša nalákal na své knihy svými přímočarými a místy drsnými a upřímnými postavami) a Pranostiky (krvavé béčko jak vyšité, ale tuze zábavné).

VAROVÁNÍ!!!!
Pokud si ještě někdy chcete užít Vánoce knihu nečtěte!!! Smích....
Vánoční sbírka povídek, které jsou čtivé, morbidní, nezajímavé, prostě pelmel všeho, co má povídková sbírka čtenáři dát.
I když mám knihu v tištěné podobě, zpestřil jsem si Vánoce aidioknižní variantou. Tady musím pochválit načtení, protože to bylo naprosto TOP.
V povídkách prožijeme dobrodružství Vikinga a příšer. Pobavíme se u paroháče Pepy a lehké holky Marie. Vystraší nás krvelačný Pan Au. Sledujeme utrpení Jedličky a jejích přátel na kolonizační planetě.
U povídky, po slovech "Ježíšku, ty malá mimomezká pí čo", si říkáme, zda pro autora nebude peklo rájem, protože za tohle ho musí čekat něco daleko horšího.
Bavil jsem se. Náramně jsem se bavil.
Jasný, některý povídky mne nezaujaly. U některých jsem měl chuť už nikdy neslavit vánoce. A u jiných jsem se královsky bavil nebo i bál.
Skvělá sbírka. Netradiční.
Doporučuju.

Pěkný vánoční čtení, který jsem si nechal až po novym roce do výzvy. Jsou tam recepty :)

Číst to o vánocích by asi bylo lepší, vesměs jsou povídky povedený, jenom asi ve dvou nebo třech jsou tam Vánoce naroubovaný na sílu. Každopádně pro mě to bylo příjemný počtení, který by - čteno o vánocích, uvolnilo každoroční vánoční napětí a stresy z nákupů a běhání po obchodech. Přecejen by Vánoce měly bejt o něčem jinym, než o zběsilym nakupování a hnaní se za žlučníkovym záchvatem.

Samozřejmě to nemusí každýmu sednout. Hardcore vánočním fans asi budou vstávat vlasy na hlavě hrůzou, ani ne tak proto, že by ty povídky byly tak strašidelný, ale spíš to bude dost bořit jejich představu vánoc u bedny, kde běží Popelka. Ale takový lidi to asi stejně číst nebudou, ty totiž nečou vůbec :D

Máte rádi Vánoce? Milujete tu poklidnou atmosféru, kdy za oknem padá sníh, v krbu praská oheň a vy si vychutnáváte horkou čokoládu, medovinu, čaj či svařák?

Já též, ale Vánoce můžou být také pěkně drsné. A o tom vás přesvědčí tato kniha!

Jak už to tak u povídek bývá, každá se líbit nemůže. Start byl ale luxusní.

Hned první povídka mě nadchla a doufala jsem, že to tak bude pokračovat. Nadpřirozené postavy, které tě sejmou, pokud nedodržíš tradice? Nebo si jenom zlobil? Pěkný masakr.

U druhé povídky ale přišel velký sešup dolů, vůbec mi nesedla.
Pokračování pak už bylo lepší a lepší.

Velkou radost mi udělal příběh PAN AU NADĚLUJE s Felixem ze série Kladivo na čaroděje, se kterou jsem se teprve nedávno seznámila.

Skvělá povídka byla i ŠŤATNÉ A VESELÉ – virtuální realita kosmonautů, kde se sejde plno akčních hrdinů.

Asi nedokáži říct, která se mi líbila nejvíc. Psaní některých autorů mi sedlo víc než u jiných. Ale určitě můžu říct, u které jsem se nejvíce nasmála, jednoznačně CO PRO MĚ ZNAMENAJÍ VÁNOCE.

Paroháč Josef, za kterým přišli s dary Tři králové, mě totálně rozsekal. Přemýšlela jsem o nějaké citaci, ale radši ji vynechám.

Celkově jsem s tímto dílem spokojená a při předvánočním shonu tohoto roku se ke knize určitě vrátím. Škoda jen, že povídek není 24, byl by to skvělý adventní kalendář.

Výborná vánoční sbírka pro lidi, co tak úplně nemusí tradiční Vánoce. Byť nejsem úplně fanouškem sci-fi žánru, tady si ten mix sci-fi, fantasy a hororů pěkně sedl. I když jsem samostané povídky hodnotila různě, knize jako celku dávám plný počet hvězd. Za mě jsou nejlepší povídky Pranostiky, Pan Au naděluje a Šťastné a veselé. Ale všechny povídky v knize mají společné - tradiční Vánoce v nich opravdu nehledejte. :)

(SPOILER) O knize jsem četl samé pochvalné recenze a také komentáře na Databázi jsou většinou velice příznivé. Tak jsem si ji, asi po roce od vydání, koupil a na Vánoce 2024 přečetl. No….
Když máte sbírku povídek jednoho autora, pak, zvláště když už ho i znáte, víte co asi můžete čekat. Povídky určitého zaměření, psané určitým stylem. Takže i jejich kvalita (samozřejmě posuzováno vždy čtenářem) příliš nekolísá. Sbírka je nebo není dobrá jako celek. U antologií, i tematických, je to mnohem složitější. Řada autorů, píšících různými styly, použití různých žánrů, rozličný přístup k tématu a z toho vyplývající velice různá úroveň jednotlivých povídek. Přesně to je vidět i na dané antologii, prezentované také jako horory o Vánocích.

Když jsem přečetl první povídku (po úvodní úvaze editorů), byl jsem nadšen: výborný horor, téma dodrženo. I druhá povídka byla výborná, námětově zajímavý sci-fi horor, snad jen na konec byly Vánoce pro mne příliš násilně naroubovány na předchozí děj. Pak se ale kvalita povídek (pro mne) rapidně zhoršila. Ne, že by se nedaly číst, to všechny ano, ale podruhé se k nim sotva vrátím. I když jde o pestrou žánrovou směs, která udržuje čtenářův zájem: jsou tu povídky spíše sci-fi, hororů jako takových už pramálo. Těm dvěma úvodním se blíží kvalitou snad už jen dvě nebo tři další povídky. Zajímavé je srovnat třeba hned tu první s povídkou o panu Au. Námětově podobné, žánr horor. V obou vystupují vražedné entity, které nejsou z našeho vesmíru nebo prostoročasu . Ale zatímco v Pranostikách autora Paytoka je jejich existence (objevují se v předvánoční čas) brána jako daný fakt, v povídce o panu Au Jiřího Pavlovského se autor ke škodě celé povídky snaží o nějaké „vysvětlení“.

Já si především potvrdil (a jsem na sebe proto hrdý), že všechny pro mne „lepší“ povídky jsou od mně známých autorů, od nichž už nějakou knihu mám (Paytok, Fritz, Neff, Stančík). Většina těch ostatních (mnohé jsem před tím neznal ani jménem, jiné sice ano, ale nic jsem od nich ještě nečetl), mne jednou svou povídkou v této knize naopak vůbec nepřesvědčili, abych se zajímal o jejich další díla. Snad s výjimkou Dalibora Váchy (alternativní historie událostí 21.srpna 1968) a sci-fi povídky, trochu ve stylu filmu Westworld s Yul Brynnerem), Šťastné a veselé (autor Heteša). Z této povídky hororový citát, jako z dnešní politické reality: „ To je vaše (rozuměj Rusů, moje pozn.) - ospravedlňujete svou agresi vůči ostatním jakýmsi pocitem vlastního ohrožení“ (konec citátu). Neboli, ne vše v knize je fantazie.
Celkem – za 3 *.

Troufám si tvrdit, že výběr autorů se v tomto případě vážně povedl. Nemyslím tím, že by všechny povídky byly tak skvělé. Samozřejmě, že jsou některé lepší a jiné horší. S tím se musí u povídkových sbírek počítat. Myslím tím, že výběr je natolik pestrý, že si mezi nimi tu svou vybere opravdu každý. O žádné nemůžu říct, že by byla vyloženě špatná, a minimálně tři jsou za mě špička. Kdybych měla vybrat tu jednu nej, tak na po myslném stupni vítězů by tentokrát stanul Petr Brožovský a jeho postapokalyptické Půjdem spolu do Betléma.

Popravdě, čekal jsem to lepší. Většinu autorů znám a dle jmen to měla být záruka kvality. Nestalo se. Jedna povídka super, pak nuda, následně se to dalo a pak zase nuda....z celé knihy si pamatuji pouze tři, které se mi líbily a to je při takto obsáhlé knize krutě málo. Takže se omlouvám autorům, ale radši si přečtu ucelenou knihu, než zbastlenou povídku. 65%

Poslouchala jsem na Audiotéce.
Mrkni na název. Všechno v ní křičí Vánoce, sci-fi, fantasy a různorodost.
Já miluju svátky a vstřebávala jsem to během nich. Takže ideální podmínky.
Ten mix žánrů mi chutnal, balení dárků mi šlo rychleji. Někdy jsem se ale nudila musím říct a jednu povídku dokonce přeskočila.
Jestli miluješ taky Vánoce a proti povídkám nic nemáš, příští rok si to dej.

Mám takový pocit, že si z této sbírky za chvíli budu pamatovat jen rozmazanou akční šmouhu, která byla v některých momentech na sílu s cílem šokovat a jednomu to pořádně nandat.

Ale na pár háčků jsem se přece jen chytila.

Míša Merglová a Vilma Kadlečková tyhle sáně rozhodně táhnou.
A potěšila i Marie Domská, Zuzka Hartmanová, maestro Kotouč a Koubek.

Každý zkušený editor moc dobře ví, že vánoční sborník má být pestřejší než štědrovečerní tabule a že musí obsahovat více povídek než babiččina spíž druhů vánočního cukroví.

Proto se ve více než šestisetstránkové knize sešlo hned devatenáct povídek, jejichž autory spojuje láska k fantastice pevněji než papírový řetěz na vánočním stromku. Jejich povídky září všemi odstíny fantastiky, takže tabule je to více než bohatá. Editoři si se sborníkem opravdu vyhráli, proto v něm nechybí medailonky autorů, z nichž se čtenáři dozvědí nejen to, které z jejich dosud vydaných knih by si mohli nechat nadělit pod stromeček, ale také to, jaký mají autoři vztah k svátkům míru a pokoje. Případně jakým způsobem tráví vánoční čas. Každý medailonek je navíc okořeněn úryvkem z některé známé vánoční koledy. Ty však doznaly značných změn. Zkrátka a dobře, i díky takové drobnosti je radost tuto jinak hojně opomíjenou část sborníků a antologií číst.

Hezká je také trojice receptů z Kuchařky pro monstra a příšery. Pomyslnou poslední sladkou tečkou této opulentní hostiny je však procítěná předmluva šéfredaktora časopisu Pevnost Martina Fajkuse.

Vánoční sborník Krev, monstra a cukroví strčí hravě všechny jiné antologie do chlívku s oslíkem a kravičkou.

Jako teda vánoční atmosféru mi to nenaladilo, na to tam bylo trochu moc krve, střev a dalších drobností... ale pobavil jsem se. Jednu nebo dvě povídky jsem nedočetl, ale pár dalších mě zase nadchlo. Tak už to u povídkových knih bývá.