Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu přehled
Maryse Condé
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496185/bmid_ja-tituba-cerna-carodejnice-ze-sale-q9r-496185.jpg
4
162
162
Tituba je z dobových pramenů dochované jméno černošské otrokyně z Barbadosu, která se řízením osudu ocitla v roce 1692 v americkém Salemu. V puritánském městě vyvolá její barva kůže hrůzu a davová hysterie vyvrcholí nechvalně známými procesy proti čarodějnicím. Guadeloupská spisovatelka Maryse Condéová nechává Titubu v dobrodružném propojení fantazie a historické látky vyprávět příběh procesů z pohledu otrokyně. V románu o putování Tituby z exotického ostrova do studeného Nového světa a zpět se Maryse Condéová dotýká témat kolonialismu, lidské svobody i údělu žen. Její historická fabulace se ale vyznačuje zejména osobitou ironií, se kterou přistupuje jak k drastickým momentům života otroků, tak nepřímo i k současným snahám o napravení křivd.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , MaratonOriginální název:
Moi, Tituba, sorcière ... noire de Salem, 1986
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (39)
Autorčin styl je odosobněný, lehce ironický. Takže i přesto, že tu bylo tolik krutosti a bolesti, nedotklo se mě to tolik jak by mohlo, kdyby autorka psala víc emotivně.
Příběh ale není vůbec napsán černobíle a Tituba je opravdu zajímavá osobnost.
Navíc kniha je to kratší, takže jsem ji přečetla skoro na posezení.
Zajímavý počin!
Životní příběh čarodějnice ze Salemu nabízí mnohem více než jen popis neutěšeného osudu jedné trýzněné černé otrokyně. Hon na čarodějnice, jejich mučení a upalování se odehrávalo na přelomu středověku a novověku v zemích evropských a koloniální Ameriky. Právě v té době hrála ve světě významnou roli katolická církev, která aby upevnila svou moc nad věřícími, vyhlásila nesmiřitelný boj heretikům, jež využili všichni ti, kteří se chtěli pomstít svým nepřátelům nebo získat jejich pozice. Stačilo ukázat prstem a na proces bylo zaděláno. A tak ve jménu tzv. svaté inkvizice trpěly desetitisíce nevinných žen. Stačilo znát byliny a jejich léčivé účinky nebo přírodní zákonitosti a lidské tělo. Jak ukazují dějiny a hon na čarodějnice v neslavně proslulém americkém Salemu, tak trpěly nejenom ženy. Salemské procesy se však církvi zcela vymkly z rukou, když z obcování s ďáblem byli obviněni bez rozdílu rasy a bez výjimky představitelé všech sociálních a profesních skupin, vč. samotných kněží.
Příběh černošské otrokyně Tituby z Barbadosu rozkrývá tmářskou podstatu honu na čarodějnice. Rovněž poukazuje na témata otroctví, kolonialismus, lidská ne/svoboda a práva žen, primární oběti tehdejších čarodějnických procesů. Autorka přitom mistrně proplétá fikci s historickými fakty, současně nám připomíná, že nešvary minulosti zdaleka neskončily v dávné minulosti. Vyjma snad upalování tzv. čarodějnic se v mnoha zemích dnes stejně jako dříve musíme zasazovat o svá práva a svobody. Barva kůže, odlišná víra etc. jsou stále "dobrým" důvodem k diskriminaci. Kniha stojí za přečtení i kvůli samotnému příběhu hlavní hrdinky Tituby, byť její chování bylo v některých momentech nepochopitelně naivní.
Související novinky (1)
Ozvěny run, Muž bez tváře a další knižní novinky (31. týden)
31.07.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu v seznamech
| v Právě čtených | 3x |
| v Přečtených | 215x |
| ve Čtenářské výzvě | 36x |
| v Doporučených | 13x |
| v Mé knihovně | 40x |
| v Chystám se číst | 127x |
| v Chci si koupit | 26x |
| v dalších seznamech | 4x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu
Příběh Tituby, černé otrokyně z Barbadosu, která je jednou z historicky existujících postav ve známých čarodějnických procesech v Salemu, mě překvapil. Domnívala jsem se, že půjde zejména o salemské události, ale ono to bylo vlastně trochu jinak.
Postavu skutečné Tituby, o které dějiny vlastně nic moc neříkají, využila autorka pro stvoření vesměs fiktivního životního příběhu ženy, černé otrokyně, která se ocitá v konfrontaci s problémy tehdejšího nově se tvořícího světa s černými otroky a bílými osadníky, ať už to byli majitelé plantáží, puritánští osadníci s fanatickým výkladem křesťanství, nebo židovské komunity. Celý ten mumraj přelomu 16. a 17. století v Novém světě popsala autorka hodně výstižně.
Moc se mi líbila forma psaní, věřím, že takto mohla popsat myšlení černé otrokyně právě zase jen černá žena pocházející ze stejné oblasti. To mě na celém románu asi zaujalo nejvíc, to propojení Tituby s přírodou; voda, rostliny, zvířata, dokonce duchové dávno zemřelých přátel a příbuzných, tvoří jedno velké společenství, které člověku pomáhá v těžkém žití. Přitom vše vyznívá tak přirozeně, nenásilně, je to pohled na svět očima Tituby, která celý příběh vypráví.
Stejně tak nenásilnou a přirozenou formou zde autorka naťukává otázku svobody a porobení, dobra a zla, vztahu muže a ženy, náboženských rozdílů bílých osadníků i zárodky protižidovských pogromů.
A zpětný pohled Tituby na její život? Sama vypráví svůj příběh již za dveřmi smrti, kterými už prošla, takže ví, jak budou události plynout a co všechno se v budoucnu stane…
Knížku jsem si půjčila kvůli salemským čarodějnickým procesům (kdysi dávno v časech středoškolských jsem četla hru Arthura Millera Čarodějky ze Salemu), ale nakonec mě kniha okouzlila vlastně něčím úplně jiným.
*
„Jedno jsem však nevěděla: zlo je dar, který člověk dostává při narození. Později už ho nelze získat. Ti z nás, kteří na svět přišli nevyzbrojeni ostruhami a tesáky, odejdou z každého boje poraženi.“
--------------
K doslovu Jovanky Šotolové: Z dnešního hlediska jsou zajímavé postřehy ze života spisovatelky, která, ač pocházela z chudých Antil, nepoznala bídu a vyrostla v bohaté, dobře situované rodině s možnosti studia na francouzských školách. A i když celý život snila o jednotě lidí tmavé pleti, v souvislosti s nedávným džihádistickým zabíjením ve Francii v rámci komunity „černých" zažila určité zklamání.