vlkcz komentáře u knih

Román? Poselství? Návod na život?
Díky bohům, že mezi námi žijí lidé jako Pjér. A že je ochoten se podělit o to, k čemu dospěl. Není to úplně jednoduché čtení, přesto se jen těžko dává z ruky. A nic na tom nemění ani ten strašlivý počet překlepů a opakovaných slov.

9 27.12.2019

To je čistá intelektuální radost číst eseje Ayn Randové. I přesto, že s jejími vývody na mnoha místech nesouhlasím, nelze jí upřít jasnou argumentaci, byť někdy sklouzne k propagandistickému stylu. Ale je možné, že je to dáno těmi více než 50 lety, které od vydání originálu uplynuly. Za tu dobu se změnil svět, pohříchu směrem, který autorka předpovídala. Ale na druhé straně i poznání se za tu dobu posunulo, a pokud by Ayn Randová žila dnes, s největší pravděpodobností by některé své argumenty trochu pozměnila.
Příspěvky Nathaniela Brandena jsou přeci jen trochu militantnější.

5 24.12.2019

Jasně, není to Sedmikostelí, Pole a palisáda nebo další z top Urbanovek. Ale zase tak špatná tahle kniha taky není. Napsané je to svižně a nijak mě nerušily ani odbočky od příběhu. A vyloženě jsem si užíval posseidonovské hříčky se Solonem a jeho dcerou. Že by tam nebyly úmyslně, to se mi nechce věřit.
Prostě Urban.

5 18.12.2019

Krindapána, abych ani ne 200 stránek beletrie četl skoro týden, to se mi už dlouho nestalo. Buď je to špatně napsané nebo špatně přeložené. Číst o tom, jak se 16letý tajtrlík vyrovnává s ostaními tajtrlíky a imbecily, to by se z toho jeden potentočkoval.
Mockrát jsem si při čtení vzpomněl na Bylo nás pět. Jenže tam to bylo aspoň místy vtipné a ten styl vyprávění tomu desetiletému hrdinovi odpovídal. Tady mi to ale k o polovinu staršímu hrdinovi prostě nesedělo.
Ve své době možná objevná a revoluční kniha (i když upřímně nevím proč), dneska překonaná.

12 16.12.2019

Vypadá to, že se Berry začal vracet ke kořenům. Svižný děj, spousta zajímavých informací, minimum faktických nesmyslů. Skoro jako knihy z úvodu série.

2 10.12.2019

Takové komiksové povídečky. Jak už to tak bývá, některé lepší, jiné slabší, většinou s překvapivou a vtipnou pointou.

2 08.12.2019

Pro toho, kdo četl Intimní splynutí jde vyloženě o ztrátu času, protože se v podstatě opakuje (některé věci a situace snad doslovně). Ale i pokud si odmyslím svou předchozí zkušenost s autorem, tak se nemohu zbavit dojmu, že třetinový rozsah knihy by bohatě stačil. Ale tahle "užvaněnost" už tak nějak k americkým autorům tohoto žánru asi patří. Ne, že by se místy nenašla zajímavá myšlenka, jenže je to jako rýžovat zrnka zlata z Otavy.
Ale je pravda, že jako chlapovi, navíc "neutrálnímu", mi možná ani nepřísluší tuto knihu hodnotit.

2 07.12.2019

Nastaví nemilosrdné zrcadlo osobním strachům, založeným zhusta jen na našich představách. Nabízí i cestu, jak z toho ven. Co člověk zvolí je jen na něm.
Nezklamala, na druhou stranu k nadšení tomu něco málo chybělo.

4 01.12.2019

Myslím, že stejně geniální pokračování, jako byl originální Saturnin, by asi nenapsal ani Zdeněk Jirotka. Z tohoto pohledu je třeba říct, že Miroslav Macek odvedl práci na hranici možného. Téměř dokonale okoukal Jirotkův styl, jen se občas neubránil přílišné květnatosti. Povedlo se mu i navodit podobnou nekonfliktní atmosféru idealizované 1. republiky (byť mu do toho občas unikl anachronismus). Jen nesmí člověk čekat stejné gejzíry smíchu jako od originálu. Ale úsměv tvář neopustí. Jen je dobré přistoupit ke knize jako ke sbírce povídek a nečíst na jeden zátah. Až na několik výjimek na sebe kapitoly nenavazují, takže to není problém. Při souvislejším čtení ale hrozí, že neustálé zdůrazňování krásně vykrojených rtů (tvarovaných lýtek, atd.) slečny Barbory a soustavné upomínání na to, kde Saturnin přišel k těm či oněm znalostem a dovednostem může čtenáře iritovat.
Ale za heslo "Narodil jsem se, abych byl šťastný, ne normální." a několik dalších mouder by si Macek tu čtvrtou hvězdu možná i zasloužil. Za mě poctivých 3,5*.

15 29.11.2019

Úžasná kniha. Poetická, zejména část Roberta Blye, ale ani Marion Woodmanová nezapře svou příchylnost k poezii.
Přitom nabitá obrovskou spoustou informací, souvislostí a myšlenek. Prostě takhle nějak probíhá dialog vědomého ženství s vědomým mužstvím. Mezi lidmi i uvnitř jedince.

3 25.11.2019

Předesílám, že se mi, bohužel, dostal do rukou nekompletní výtisk, kde občas chybělo pár stránek. Tím mi možná něco důležitého uniklo a ovlivnilo tak mé hodnocení.
Je pravda, že autor shromáždil obrovské množství materiálu, z kterého vydestiloval jasné myšlenky. Ale nějak se mi nedostavil pocit, že bych se dozvěděl něco nového. Za mě, s přihlédnutím k době vzniku, 3,5*.

2 18.11.2019

Těžko říct, zda šlo knihu napsat jinak. Jako výpověď o zkaženosti světa skvělé. Bohužel, aby se člověk propracoval k jádru sdělení, musí se prokousat asi třemi stovkami stran. na kterých autor vysvětluje základy finančních trhů, seznámí čtenáře asi se sedmdesáti osobami, zhruba deseti institucemi a jejich vzájemnými vztahy. I když závěr za to možná stojí, přečíst tuhle knihu nebylo potěšení, ale práce.

2 17.11.2019

Samé klady, jediné, co by někomu mohlo vadit, je příliš křesťanské zaměření. Jinak zajímavý pohled na vcelku neznámou okupaci Holandska, možná poněkud vlažný přístup gestapa k odboji v této zemi atd. Přestože jde o skutečný příběh, mnohdy děj provádí téměř zázraky. A stejně mě úplně neuchvátila. Možná je to divně napsané, nevím.

2 07.11.2019

Tak 3,5*. Byť z úplně jiného kouta republiky, Brno je moje srdcovka a brněnská muzika tím spíš. Proto se mi těžko hodnotí. Do značné míry souhlasím s ludek.n, i když víc mi asi vadila odfláknutá korektorská práce (byla-li nějaká). Těch vět, kterým chybí podmět, slov v jiných než příslušných pádech apod. je prostě moc. Což je škoda, protože přes všechny nedostatky jde o přínosnou knihu. Jen není k souvislému čtení, ale spíš k občasnému nahlédnutí.

4 06.11.2019

Vzhledem k tomu, že Hartl je všude prezentován jako humorista, tak jsem čekal zábavnou oddychovku. Zhruba po 100 sránkách, když jsem se asi dvakrát usmál, jsem si začal říkat, že něco bude asi jinak. Se mnou nebo s knihou. Když jsem tedy odložil původní očekávání, dostal jsem zajímavý příběh. Přestože ve splétání zápletek je Hartl zdatný, bohužel mi nesedl jeho poněkud pubertální styl. Viewegh je přeci jen jako spisovatel vyzrálejší. A to ho moc nemusím.

6 29.10.2019

Pro mě trochu zklamání. Tři čtvrtiny knihy jakoby autorka nevěděla, jestli chce psát Stmívání, Harryho Pottera, Jamese Bonda nebo 1984. Navíc i na alternativní svět příliš mnoho nelogičností. Naštěstí poslední čtvrtina to částečně napraví, v té se vrací předchozí švih a mizí žánrová roztříštěnost. Každopádně po strhujících prvních dvou dílech velký krok zpět, ale závěr slibuje nový začátek. Takže se stejně těším na pokračování.

6 22.10.2019

Kniha byla v době vydání bestsellerem. Fajn. A co se za těch 15 let změnilo? Obávám se, že ne mnoho. Stále dál závodíme v krysích závodech v práci i ve volném čase. Stále si rádi jezdíme užít neuspěchanou atmosféru do Středomoří a stále na Jižany shlížíme s despektem jako na lenochy.
Ale třeba ta změna probíhá pod povrchem a až se jednou provalí, bude to příjemné překvapení. Alespoň pro mne.

4 16.10.2019

Skvělá kniha. Velice rychle se mi vybavilo Do tmy od Anny Bolavé. Podobně zvláštní hrdinka, i když zde je více vykreslena její motivace. Stejně nezastupitelnou roli zde hraje příroda, jen je příběh roztažen do většího časového rámce.

19 13.10.2019

Přiznávám, že povídky nejsou můj oblíbený žánr. Stejně tak Amerika 50. let. Ale i tak, kdyby tyhle, v průměru dvacetistránkové miniatury byly poloviční, ještě pořád by byly dlouhé. Průměrné mi přijdou snad jen úvodní Muž v přecpaném křesle a Tři hráči jedné letní hry.
Uvidím, jestli dám šanci ještě Williamsovi dramatikovi, ale po téhle zkušenosti do toho moc chuti nemám.

3 07.10.2019

Jedna z těch lepších. Nesmysly se tu téměř nevyskytují a za blbku je tu tentokrát Cassiopeia, což mě potěšilo, protože ta mi nikdy k srdci nepřirostla.

3 04.10.2019