vlkcz
komentáře u částí děl
Hrdina jede do Padovy, aby získal vysněné zaměstnání. Během cesty jako kdyby se dostával do jiných dob.
Povídka s nádechem mysteriózna má výbornou atmosféru.
Divné. Hrdina je němý, pak najednou mluví... Ale nejnom to. Celé je to takové zmatené. Tohle se tedy se mnou nepotkalo.
Skvěle vypointováno, doplněno tradičním Rudišovým stylem a jeho lehkým humorem.
Příběh o věčném lidském hledání lásky a porozumění a o tom, že ho člověk, díky zásahům osudu, může najít na nečekaných místech a nečekaných situacích.
Výborně napsáno, i na malém rozsahu čtenář hrdinku chápe a žije s ní.
Spíš než milostný příběh jde o sledování nekompatibility a narůstajícího odcizení mezi partnery. I když z celé antologie Ber, po čem toužíš odpovídá asi nejlépe zadanému tématu, jde jen o průměrnou povídku. Zejména pro trochu zmatené přecházení mezi pohledy jednotlivých účastníků.
Povedené vyprávění o až tragikomických příhodách českého emigranta, který často nejdřív jedná a teprve potom přemýšlí.
Lehce psaná povídka, s typicky kratochvilovským lehkým humorem a nádechem tajemna a osudovosti. Aneb pozor na to, co si přejete, mohlo by se vám to splnit.
Skvělá, a to povídky moc nemusím.
Typická Pekárková. Nemá potřebu nijak přibarvovat jazyk, takže tahle povídka z taxikářského prostředí působí naprosto věrohodně. K tomu dokázala na malém prostoru citlivě vyvážit syrovost příběhu s lehce humornými prvky a trochou hořkosladké sentimentality. Navíc do čtenáře nenápadně zaseje semínko, které mu nedovolí na povídku hned tak zapomenout.
Povídka o střetu tradice a práva na vlastní štěstí, historických vinách i odpuštění.
Kdo zná Chaunovy Velmi uvěřitelné příběhy, tak v této povídce má další. Příběh dvou vědeckých pracovíků. kteří poruší svou rutinu a místo do obvyklé jídelny jdou na oběd do restaurace. Postupem času zjišťují, že je v ní něco divného.
Lehce hororový nádech je ale vyvažován nadhledem a vtipnými postřehy.
I když děj povídky je vlastně tragický, Kratochvil dokázal, že ani tak není třeba se zbavovat humoru.
Úsměvná úvaha na téma božích mlýnů.
Pekárková má s mimoevropskými kulturami bohaté osobní zkušenosti a rád ji poslouchám. Ale tahle povídka mi nesedla. Rádoby antirasistická, i když se nevyhýbá ani kritice Afroameričanů (trochu klišoidní), ale zakomponování anděla (ďábla), aby se vešla do škatulky "tajemství" bylo příliš násilné a zbytečné.
Přiznávám bez mučení, že Ondřeje Neffa moc nemusím. Ale na druhou stranu musím přiznat, že psát umí. A když se nevěnuje komentování naší současnosti a popustí uzdu své fantazii, jen málokdy zklame.
Tahle povídka rozhodně nezklame. Dobře budovaná atmosféra spolu s překvapivým závěrem působí všedně, vcelku uvěřitelně a přitom až horrorově.
O sestrách, které chtějí na oslavu Halloweenu do místního klubu Peklo, ale jejich otec alkoholik je zamkne doma. O novináři, který chce o této oslavě napsat do okresních novin. A jak to dopadne, když se do toho připlete Tamten.
Výborná atmosféra, Šabach prostě uměl.
Povídka, která přesně vysvětluje, proč Vieweghův soukromý život vypadá tak, jak vypadá. Všechno se nějak stane, když se nějaké slovo nebo výraz dotkne mého zbytnělého ega, klidně změním rozhodnutí, které jsem udělal před pěti minutami, abych se k němu za dalších 5 minut po podobné drobnosti vrátil. I když u řady namachrovaných machů asi běžný jev. Na druhou stranu by člověk očekával, že přímá zkušenost se stářím a bezmocí hrdinovi dá trochu pokory a přeskládá mu priority.
Také by se to mohlo jmenovat Kam člověka může zavést, když nedodržuje čtyři dohody.
Ale napsané to je řemeslně slušně, tak jak je u MV zvykem.
Zajímavá hříčka informující formou dopisů o lesech, které mají vlastnost lidi buď přitahovat nebo odpuzovat. A možná i další věci. Takový předkrm k opravdovému Ryhopskému lesu.
Zajímavý nápad, ale povídka mi přišla spíš jen jako náčrt nějakého rozsáhlejšího celku. Typický Holdstock, ale tentokrát mě to úplně nechytlo.
Povídka s téměř poeovskou atmosférou. Jen je škoda, že je trochu předvidatelná.