vlkcz komentáře u knih

Na rozdíl od Průvodce reiki od Diany Steinové jde o výpověď člověka, který patří ke klasické škole. Tím je možná trochu dáno i moje hodnocení. Nejsou zde zveřejněny symboly, spíš jde o osobní vyznání o životě s reiki, doplněné různými cvičeními a meditacemi.
Pro člověka, který o reiki nemá zájem tato kniha velký význam asi nemá, pro člověka, který uvažuje o tom, že se cestou reiki vydá jde o střízlivý popis toho, s čím se na ní pravděpodobně setká a pro toho, kdo po ní již kráčí může být zdrojem inspirace.

5 07.08.2019

Zralejší než první díl, a i když to není dokonalé, těch 5* dávám bez výčitek.

2 06.08.2019

Jsem zvědav na Duškovo představení. Je to jasně jeho téma a má potenciál stát se podobným kultem jako Dohody. I když u těch nikdo nečekal, že se budou hrát tak dlouho, tak možná tohle propadne. Ale jako kniha rozhodně stojí za to. Úžas nad autorovým vizionářstvím, které se po téměř sto letech pomalu naplňuje. Hlavně produkovat, žádné zdržování, žádné rušení nedokonalou přírodou... Veselé čtení to není, ale určitě zajímavé.

5 03.08.2019

Lepší 3*, tak 3,49*.
Hrozně nevyrovnané, famózní sekvence střídá absolutní nuda nebo záplava technických termínů. A to, myslím, nejsem úplný počítačový laik (ne like). Pro lidi, kteří o počítačích a ekonomice (marketingu) moc nevědí, musí být tahle kniha nestravitelná.

4 30.07.2019

Vzhledem k tomu, že Intimní splynutí je moje seznámení s Davidem Deidou, nemám možnost srovnání s jeho jinými díly. Ale Amíci budou asi opravdu natvrdlejší a je třeba jim všechno opakovat pořád dokola. Častokrát se mi vybavilo Pět jazyků lásky, které na mě tím únavným opakováním působilo podobně.
Jinak obsahově zajímavé, jen mi to přišlo trochu ploché, myslím, že do problematiky se také bude silně promítat kombinace a stupeň intro/extraverze partnerů a další osobnostní charakteristiky.

4 26.07.2019

Uš se ťešim na koPerníčky.

8 25.07.2019

Malá moderní encyklopedie. Ano, to je přesné. Každé téma na 2 strany. Takže se to nedá číst, ale studovat.
Jen nevím, pro koho je to určeno. Nepoučený laik bude zmaten, dvě strany na téma, kterým se Jung zabývá někdy v několika pracech, je žalostně málo. Poučený zase raději sáhne přímo po Jungově originálu.
Takže snad pro studenty psychologie jako rychlá "nalejvárna" před zkouškou.

3 19.07.2019

Kdo měl ještě pochybnosti, po přečtení závěrečné povídky Jsem u vás je musel ztratit.
Je to jasné. Třináctiletý Mistr přišel učit ty, kteří chtějí poslouchat.
"Myslím, že opravdová laskavost a soucit spočívají v tom, že se snažíme nezranit důstojnost druhých."

5 17.07.2019

Je neuvěřitelné, jakým způsobem se Iturbe po Osvětimské knihovnici přeladil a sepsal příběh jednoho z nejoriginálnějších autorů 20. století, velmi zvláštního člověka a jeho přátel. Příběh touhy, vášně, hledání a snad v závěru i pochopení. Nenásilně do příběhu vložil odkazy na Saint-Exupéryho dílo a skvěle vystihl i styl jeho psaní. Jen drobná škoda nedotažené redaktorské práce, překlad asi dobrý, ale přeci jen občas trochu kostrbatý slovosled a hlavně používání obratu (vzal ho) sebou místo s sebou chvílemi požitek z četby narušoval. Ale jenom drobně.
Nemůže být jinak než plné hodnocení.

3 14.07.2019

Tak to byla zase parádní jízda.
Některé postavy z minulých dílů se jen mihnou, asi aby člověk nezapomněl, že existují (Xantien Haar, Fiona Fergusonová...), pár dřívějších si řekne o větší pozornost.

4 09.07.2019

Rozhodně se nejedná o jednoduchou četbu. Ale zároveň to je čistá intelektuální radost. Z velmi lehce dávkovaného humoru, z poznání, a pro ty, kdo k tomu najdou odvahu, ze zrcadla všem našim nevědomým souhlasům, díky kterým se z nich třeba stanou souhlasy vědomější nebo i třeba vědomé nesouhlasy.
Vím, že Milan Buchta není vydavatel a já jsem možná v zajetí typografických předsudků, ale ty vdovy a sirotci prostě nevypadají dobře a tahají za oči.

3 07.07.2019

Protože nerad nechávám knihy bez hodnocení, trvalo mi docela dlouho, než jsem se rozhodl. Nakonec mi z toho vyšel průměr. Ale ono je to těžké. I když, myslím, na dogmatech příliš nelpím, přeci jen mi, jako tradičnímu reikistovi, přišly některé netradiční postupy divné. Ne že by byly špatně, ale jen divné. Samozřejmě, že to bude taky fungovat, ale absolvovat všechny tři stupně během víkendu, to musí být pořádná rána.
Takže asi tak. Tradičnímu reikistovi bude minimálně podezřelá, i když se možná pár věcmi nechá inspirovat, těm dogmatičtějším nejspíš naskáčou pupínky.
Těm ostatním možná pomůže, i když i tak si myslím, že osobní kontakt a vyříkání si spousty věcí okolo prostě sebelepší knížka nahradit nemůže.
Navíc mi překlad v některých místech přišel trochu nedotažený.

2 04.07.2019

Říká se, že není nic zastaralejšího než včerejší noviny. Pravda, v tomto případě nejde o noviny, ale o příspěvky do televize a rozhlasu z období 2006-2007. I tak by člověk mohl podlehnout dojmu, že jde o něco neaktuálně zbytečného. Ale ono není občas od věci ohlédnout se zpět a tohle retro v podání zkušeného a moudrého muže v tom může velmi pomoci. Některé příspěvky jsou doplněné popisem situací, které ho inspirovaly nebo naopak během jeho natáčení nastaly.
Čte se velmi dobře a člověk přímo slyší autorův nezaměnitelný přednes.

2 26.06.2019

Nakonec docela příjemné překvapení.
Obecně mám vždy u historických románů trochu obavy o to, jak "tvůrčím" způsobem autor naloží s historickými fakty. Z tohoto pohledu nelze autorce mnoho vytknout, snad jen trochu nedůsledné používání místních názvů (řecké Théby místo egyptského Vesetu). Na vrub překladatelky pak jdou některé nezvyklé tvary - Pvénet se v češtině uvádí spíš jako bájná země Punt, hodně zvláštně působí jméno Ozír pro boha Usíra (Osiris).
Celkem oceňuji i zajímavý příběh, byť se domnívám, že je spíš o současných lidech a je jen zasazen do období Starého Egypta. Přeci jen mentalita starověkého člověka byla od té naší asi natolik odlišná, že si jí ani nedovedeme představit.

3 23.06.2019

Tak je pravda, že ty proslovy nejsou stejné, ale hodně věcí se v nich opakuje. Docela jsem se bavil, když jsem si představoval, jak asi reagovali posluchači. Ale na druhou stranu, kdo už četl Kurtovy knihy (alespoň nějaké), tak nemůže být překvapen. A kdo ještě ne, ať si raději přečte Grotesku, Kolíbku, Matku Noc, nebo něco jiného a bude mít zážitek lepší.

3 19.06.2019

Zvláštní, určitě zajímavé, jen se k této novele musí člověk dostat ve správném rozpoložení, což u mě úplně nenastalo. I tak bych hodnotil výše, nebýt ostudného množství tiskových chyb, případně překladatelských přehlédnutí, která unikla i korektorovi (byl-li nějaký). Jako velkou otázku si kladu, zda se skutečně jedná v původním textu o violu nebo violon. Přeci jen sedmistrunná viola, která se při hře musí držet mezi koleny, mi přijde i na 17. stol. poněkud zvláštní představa.

2 16.06.2019

Jak povídky moc nemusím, tak tohle mě fakt bavilo. Žánrově pestré, s pochopením pro lidské slabosti, místy vtipné. Jen ty závěrečné dva kousky mi přišly poněkud schématické, předvídatelné až školometské.

2 11.06.2019

Kniha to není špatná, věnuje se trochu tabuizovanému tématu smrti a eutanazie a činí to poměrně zajímavě. Bohužel mi úplně nesedl styl psaní, i přes to, že jde spíš o novelu než román, tak jsem se dějem a myšlenkami prokousával jen velmi zvolna. Což nemusí být na škodu, pokud jde o skutečně náročné téma, ale tady se mě často zmocňovala únava a nuda.

2 07.06.2019

Autor si asi ještě nižší hodnocení nezaslouží, i když jediné devizy této knihy jsou jeho schopnost psát lehce a s elegantním humorem. Jinak ale v podstatě vykrádá sám sebe (konkrétně Honbu za Cézannem). Ale co z toho udělali překladatel a korektor (i když ten asi chyběl) s vydavatelstvím, to se rozum vzpouzí. Mám silný dojem, že Paul Millar je snaživý student nějakého prázdninového kurzu češtiny, jinak si to nedovedu vysvětlit. "Tekutou angličtinu" bych ještě zkousl (přece jen to říká anglicky Francouz, takže jako, možná nechtěný, vtip dobré). Ale "tuhé rozhodnutí", "byl oblečený do starobylé polní bundy v krvavě rudé, a odkapávající barvě s nápisem ĎÁBEL NA KOLECH přes celá záda" všudypřítomné špatné pády, skloňování v Marseilli, Roth - pro Rothe apod., za to by všichni, kdo se na knize podepsali zasloužili od autora zmrskat. A to pomíjím, že u Boba Bookmana není jisté, zda se nejmenuje Bowman (jak se také objevilo), zda Schroeder je Alex nebo Axel atd.

6 04.06.2019

Pokud by tato kniha neměla dosáhnout na 5*, tak už opravdu nevím. I když se zde téma holokaustu objeví, jde o velice komorní drama, které sice neoslní překvapivými zvraty, ale přesto čtenáře nepustí. Hluboce lidské.

43 02.06.2019