vlkcz

Přečtené 728



Nedostatečný pocit vlastní hodnoty
říjen - listopad 2021
Nedostatečný pocit vlastní hodnoty 2013, Heinz-Peter Röhr

Zajímavé myšlenky, jenže bez nějaké podpory (terapeuta, terapeutické skupiny...) asi obtížně převeditelné do praxe. Oceňuji strukturovanost a přehlednost textu, ale i tak se nemohu zbavit dojmu, že vše šlo podat stručněji.


The Beatles - Zpověď tajemníka
listopad 2021 (23.-24.)
The Beatles - Zpověď tajemníka 2002, Alistair Taylor

Jako člověk, kterého Brouci zas až tak neberou, nemůžu posoudit věrohodnost předkládaných historek. Takže hodnotím jenom jako knihu. Místo, které na mě zapůsobilo asi nejvíc, byl popis naprosto hektického života během těch několika málo let největší beatlemánie. Veřejný život bez špetky soukromí, to prostě nemohl nikdo dlouho vydržet. Na druhou stranu mě rušila určitá neučesanost a zmatenost vyprávění. Přeskakování v čase, používání pouze křestních jmen, kdy není jasné, zda autor mluví o Georgi Harrisonovi nebo Georgi Martinovi, apod. Jako svědectví o výjimečné době a lidech dobré, ale nic, bez čeho bych nemohl být.


Platforma
listopad 2021 (18.-19.)
Platforma 2008, Michel Houellebecq

Místy nechutné, pasáže citované z jiných knih, novinových článků nebo vědeckých studií (občas navíc nepřeložené v angličtině) - to jsou momenty, kdy člověk přemýšlí, zda raději knihu neodložit. Ale je nějak magicky chycen, a najednou se dostává k pasážím, kdy jenom kroutí hlavou nad neotřelostí a provokativností některých myšlenek. I přes očekávatelný šokující závěr kniha dýchá u Houllebecqa nezvyklým klidem a smířením. Dost dobré. Ale ne pro každého.


Vikingské legendy a příběhy
listopad 2021 (09.-16.)
Vikingské legendy a příběhy 2002, Edorta Gonzáles

Jak už bylo řečeno, s vikingy to má společného jenom to, že se jedná o příběhy převážně z Islandu a částečně Dánska a Norska, které Vikingové kolonizovali. Jinak se často objevují odkazy na křesťanství a jeho svaté. Možná kvůli tomu působí, ve srovnání se severskou mytologií z Edd, dost suchopárně a nudně. Navíc autor se ani nesnažil příběhy vyprávět, ale spíš jen napsal stručný děj. Zaujalo mě, že řada motivů má své protějšky i v legendách irských, germánských i francouzských. Druhá * je za to, že knížečka je útlá, takže se dá prolétnout rychle.


Zatím dobrý (komiks)
listopad 2021 (07.-08.)
Zatím dobrý (komiks) 2018, Jan Novák

Řekl bych, že románová podoba bude zdařilejší. Sice ji neznám, ale i na komiksovém zpracování je vidět, že samotný příběh je nosný. Bohužel, jak jsem byl Jaromírovým zpracováním nadšený u Nebela, tady mi to moc nesedlo. Hlavní problém jsem měl s postavami, které se mi hrozně pletly, to vizuální rozlišení se nepovedlo. Jinak atmosféra opět výtečně vystižená. Takže celkově o něco lepší průměr 3,5*.


Cizorodá vášeň
listopad 2021 (05.-06.)
Cizorodá vášeň 2016, Nikola Klanicová

Zvláštní. Uhrančivé. Příběhy jako z polosna. Trochu jako Volodinovi Menší andělé. Nebo Tolkienův Kovář z Wootton Major. Skvostná práce s jazykem, mnohdy překvapivá spojení. Když člověk vypne rozum a nechá pracovat imaginaci, je unešen.


Dáma z dobré rodiny
říjen - listopad 2021
Dáma z dobré rodiny 2019, Therese Anne Fowler

Inspirativní život obdivuhodné ženy. Autorka přiznává, že nejde o životopis, ale příběh životem inspirovaný. I proto, že ženám se historie moc nevěnuje a to, co víme, jsou spíš poznámky na okrajích životopisů mužů. Občas je hrdinka na ránu, ale jinak si ji člověk (i muž) celkem snadno oblíbí. Místy se vyskytuje matoucí množství jmen, ale to je u románů se širokým záběrem očekávatelné. Zajímavá kniha.


Skok do tmy
říjen 2021 (28.-30.)
Skok do tmy 2020, Lubomír Kirman

Vždycky když se chystám napsat nepochvalný komentář, cítím se nesvůj. Říkám si: Zvládnul bys to líp? Nezvládnul, tak nekritizuj! Jenže já se taky nechystám nic vydat. Takže začnu klady. Je vidět, že autor má praktické zkušenosti s danou problematikou a velice dobře systemizované poznatky. Oceňuji i to, že do tématu osobního rozvoje organicky zapojil i lehkou ezoteriku (zákon rezonance, reinkarnace). Zajímavé jsou i odkazy na knihy k daným tématům, i když osobně bych spíš než na Moodyho Život po životě odkazoval na Weissovu knihu Mnoho životů, mnoho mistrů a Musela jsem zemřít Anity Moorjani. Ale to je věc vkusu. Tím bohužel, z mého pohledu pozitiva končí. Na obranu autora je třeba říct, že většina mých výhrad nesměřuje ani tak k němu, jako spíš k práci vydavatelství Pointa. Styl jejich práce je neotřelý, ale výsledek je, alespoň v tomto případě, dost amatérský. Podobně jako u knih Jakuba Trpiše až překvapí, když je člověk konfrontován s faktem, že knihu viděl korektor nebo dokonce redaktor. A už se nedivím těm poděkováním, i věhlasných autorů, které vyjadřují příslušníkům těchto "neviditelných" profesí. Samotná osa příběhu není špatná, ale příliš zřetelně slouží jen jako podklad pro sdělování pravd (čímž nijak nesnižuji jejich užitečnost). O samotných hrdinech se toho až tolik nedozvíme, a to málo, co neslouží příběhu, ale mohlo by nějak navázat kontakt s nimi, je podáno velice suše a stručně. Takže nějaká identifikace s hrdiny se nekoná. A ten konec? To si autor připravuje půdu pro pokračování? Nelogičností, i když nijak podstatných, je taky poměrně dost. Tibor zjistí, že mu neteče voda, aby se vysprchoval, ale o několik odstavců dál si bez problémů vaří kávu. To si nabral vodu z toho sudu s dešťovkou, o kterém se zmiňuje? Například. Jazyková korektura? Já vím, že Ostrava je kraj razovity, ale proč se "ostravismy" (zavazí místo překáží, apod.) vyskytují v příběhu situovaném do Chorvatska (proč vlastně zrovna tam)? Si místo jsi mimo hovorovou přímou řeč je taky, zdá se, v pořádku... Překlepy, chybějící nebo naopak opakující se slova pak už vlastně ani moc nepřekvapí. Škoda, ta knížka není špatná, možná bych i o 4* uvažoval, přestože pro člověka, který už o problematice něco ví, je vlastně zbytečná. Ale pro seznámení, a koneckonců i jako návod pro práci na sobě, je dobrá. I když mentora nenahradí. Osobně bych, z knih podobného ražení, doporučil spíš Dokonalý život a Únik z průměrnosti od Pavla Vosoby.


Nikdo to tu nepřežije
? - říjen 2021
Nikdo to tu nepřežije 2010, Jerry Hopkins


Dcery čarodějného vrchu
říjen 2021 (24.-26.)
Dcery čarodějného vrchu 2019, Mary Sharratt

Jak už bylo zmíněno, člověku se musí vybavit Žítkovské bohyně. Zde zasazeno do Anglie na přelomu 16. a 17. století. Ve srovnání s bohyněmi mi to přišlo poetičtější, ale co vímám jako obrovské plus knihy, je důraz na, dalo by se říct, "etické" zázemí čarování a zažehnávání. Výborná kniha.


Kráva nebeská
říjen 2021 (22.-25.)
Kráva nebeská 2016, David Duchovny

Tak on je Fox, tedy Hank, vlastně David vtipný a sarkastický i v civilu? Na tuhle knížku jsem se dlouho těšil a rozhodně mě nezklamala. Kromě těch charakteristik z úvodu je totiž i chytrá, postmoderní, a přestože je o zvířatech, také velice lidská. Navíc výborný překlad. 4,5*, k absolutnu chybí jen málo.


Jan Lucemburský
říjen 2021 (17.-23.)
Jan Lucemburský 2018, Wojciech Iwańczak

Velice potřebná kniha, která se snaží nabourat černobílý pohled (tedy spíš černý) na prvního Lucemburka na českém trůnu. Z toho plyne moje jediná výtka (ta ale je daná spíš tím, že jsem laik), a tou je obrovská spousta jmen a titulů. Občas se mi všichni ti Jindřichové a Karlové trochu pletli. Ale u takto široce angažované osobnosti to asi jinak nejde. Pro zájemce o nejen českou historii povinná četba.


Les mytág
říjen 2021 (14.-16.)
Les mytág 1994, Robert Holdstock

Zvláštní a úchvatné. Možná, pokud čtenář přistoupí ke knize jako k příběhu, tak to nadšení není totální. Odbočky k mýtům a deníkovým zápiskům, i když funkční a nutné, děj trhají, takže chvílemi může nastupovat nuda. Ale když k tomu člověk přistoupí jako k cestě do vlastního nitra či kolektivního nevědomí (člověk si prostě Junga nebo Campbella nemůže nevybavit), musí kouzlu Ryhopského lesa doslova propadnout. Na mnoha místech se mi vybavil Příběh cesty na Sever od Jany Heffernanové.


Preludia & nokturna
říjen 2021 (12.-13.)
Preludia & nokturna 2002, Neil Gaiman

Skvělé Gainmanovy nápady doplněné kresbou odpovídající atmosféře. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že formát psaných povídek by příběhům slušel víc. Takhle to, pro mě, bylo trochu zkratkovité a zejména u prvního příběhu mírně zmatené.


Nebe v kleci
říjen 2021 (04.-10.)
Nebe v kleci 2020, Christine Leunens

Asi tak 3,5*. Začátek mě bavil moc. Dětská naivita a manipulovatelnost mi připomínaly Budžese a Persepolis. Bohužel postupně se vytrácí a nastupuje puberta. Quasimodo najde svojí Cikánku (pardon Židovku) a následuje úmorné přepínání mezi posedlostí a nenávistí (zdlouhavé asi jako Werther, ale Goethe je poutavější). Láska, jak je v anotaci, se tomu citu asi říkat nedá. Postupně přibývá nepravděpodobných situací, i když v tom zmatku konce války to možná bylo normální. Ale spíš bych řekl, že ne. A absurdní závěr tomu jen nasadil korunu. Občas se objeví zajímavá myšlenka, ale celkově jsem čekal víc, takhle se nemůžu ubránit určitému zklamání. Ale třeba je to jen moje chyba.


Landie - Čtyři poutníci
září - říjen 2021
Landie - Čtyři poutníci 2017, Jakub Trpiš

Největší překvapení téhle knihy na mě čekalo na samotném konci, kdy jsem zjistil, že u knihy někdo prováděl jazykovou korekturu. Potěš koště, jak musel vypadat rukopis, když tohle je už po korektuře. Pomíjím překlepy, chybějící předložky a volné nakládání s čárkami. Ale u některých "perel" se člověk neubrání smíchu a zároveň je mu za autora trapně (přílivová vlna z přetržené přehrady, prchlivý okamžik západu Slunce, na okna dopadají galeje vody, atd.) Aby toho nebylo málo, text zdobí řada "ostravismů" (pojď tady, chuchněte si, apod.) a korunu všemu nasazují citoslovce jak z komiksových bublin (všudypřítomné souhlasné Jep, Vóu, Héj...). Výrazy jako soráč, vysmátej jak lečo, oká prostě do fantasy nepatří. Nechce se mi rozebírat všechno, kdo má zájem o podrobnější rozbor, doporučuji skvělou "Opravdu vyčerpávající recenzi" od Alee. Proč nehodnotím jako "odpad"? Obdivuji autorovu touhu jít si za svým snem, i když jako marketér je nesrovnatelně schopnější než jako spisovatel. Oceňuji jeho fantazii, i když jsem se celou dobu nemohl rozhodnout, jestli mi to připomíná víc Harryho Pottera nebo Dračí jezdce (přestože Paolinimu bylo 15, když je psal, Landie je mnohem infantilnější). A pravděpodobně se objevují i inspirace League of Legends. A nakonec, když je člověk trpělivý, tak v textu sem tam vyrýžuje i zajímavou myšlenku. Ale je to práce. Já jsem koupil všechny 3 autorovy knihy jako e-book. Osobně ty peníze autorovi přeji, ale kdybych měl takovou koupi doporučit někomu jinému, tak mu jí budu spíš rozmlouvat. S přihlédnutím k tomu, že kvalita jednotlivých knih klesá, tak bych autorovi doporučil, ať se před vydáním další spojí s nějakým vydavatelstvím, které jeho rukopisy proškrtá a učeše, případně ať nejdřív absolvuje nějaký kvalitní kurz tvůrčího psaní. Určitý potenciál v něm nepochybně dřímá, ale jako samouk ho v sobě neprobudí. To je po třech knihách už jasné.


Čtyři muži na vodě aneb Opilé banány se vracejí
září 2021 (25.-29.)
Čtyři muži na vodě aneb Opilé banány se vracejí 2003, Petr Šabach

Když to srovnám s Hartlovým Prvokem..., nemůžu se zbavit dojmu, že dneska už opravdu záleží spíš na reklamě. Šabach podává stejné téma mnohem vyzráleji, vtipněji a zároveň mrazivěji. Jenom jeho hrdiny nejsou žádní šampóni, ale spíš skoro hrabalovské postavy trochu na okraji. 4,5*


Na cestě do sousední dimenze
srpen - září 2021
Na cestě do sousední dimenze 2007, Clemens Kuby

Co dodat k anotaci a komentáři Chytuš? Výhoda knihy je, že člověk ji nemusí číst v jednom kuse a může si nechat dostatek času na vstřebání každé kapitoly. A navázat zase po čase. Jinak skvěle popsaná osobní cesta, na které se autor potkává se zázraky a divotvůrci, přesto si zachovává odstup, ale zase ne takový, který by ty zázraky neumožnil. A závěrečný pohled na Experiment Člověk je, když už nic jiného, poměrně kompaktní a smysluplný (přes všechnu neuvěřitelnost).


Kdo se bojí Virginie Woolfové?
září 2021 (24.-26.)
Kdo se bojí Virginie Woolfové? 2008, Edward Albee

Místy sarkastické, místy mi dialogy připomínaly forbíny V+W, místy hodně drsné a celkově dost smutné. Na jedné straně jako satira maloměšťácké přízemnosti nadčasové, na straně druhé člověku umožňuje posoudit, kam (a zda) se společnost jako celek posunula. V našich krajích určitě, když tak čtu o některých "kauzách" na západ od našich hranic (politická korektnost apod.), mám pocit, že trend směřuje k ještě tvrdšímu pokrytectví. Zajímavé, ale že bych z toho byl extra nadšený, to zase ne.


Navigátoři Duny
září 2021 (17.-22.)
Navigátoři Duny 2017, Kevin James Anderson

Já si tedy pod pojmem strhující představuji něco jiného. Ale to by autorům nedalo přes 500 stran, ale nejvýš polovinu. Prvních zhruba 80 stránek může člověk s klidným svědomím přeskočit, protože jde víceméně jen o rekapitulaci předchozího děje. Pokud se tam něco nového objeví, autoři to skoro jistě ještě zopakují. Jestliže v minulém díle působily návraty k předchozímu ději rušivě, tady už snad nebyla stránka, na které by se nevysvětlovalo, proč je dotyčný tam, kde je, proč dělá to, co dělá apod. A jako kdyby to nestačilo, naprostá většina postav se, jak píše stilgar1, chová jako mentálové. (MINISPOILER) Korunu všemu nasadí přeměna téměř mentatky Anny, i když s poškozeným mozkem, v čistou slepici. A mám pocit, že jedna ze zlikvidovaných postav se objevuje ještě někde v závěru Duny, už si nepamatuji jestli v Kapitule, Lovcích, nejspíš v Písečných červech. (KONEC MINISPOILERU) Naproti tomu závěrečných 50 stran je uspěchaných a působí spíš jen jako náčrt dalších dějin. Tohle se opravdu nepovedlo. Už dlouho jsem u knížky tak netrpěl, a ta jedna hvězda je hlavně z úcty k předchozím dílůma a proto, že odpad vypadá přeci jen ještě hůř.


Mentati Duny
září 2021 (14.-16.)
Mentati Duny 2014, Kevin James Anderson

Zatím asi nejslabší díl. Nejvíc mi lezlo na nervy časté opakování typu "v minulém díle se událo". A vůbec nejvíc, když autoři opakují děj, který se odehrál o 100 stránek dřív. Taky některé motivy jsou i na sci-fi na hraně uvěřitelnosti. Ale pořád se to čte dobře.


Deník zamilovaného viruse
září 2021 (11.-12.)
Deník zamilovaného viruse 2021, Benjamin Kuras

Poctivých 4,5* a možná až se mi to trochu rozleží, i na plný počet zvednu. Pochybnosti vlastně mám jen ze začátku. Je psán stylem, který mi připomíná současné francouzské humoristy, snažící se o vtipnost za každou cenu. Postupem času ale člověk zjistí, že těch rádoby komických situací ubývá a naopak se začínají objevovat čím dál závažnější myšlenky. A i když až do konce autor balancuje na hraně laciné "srandy", vyvažuje ji až mrazivými okamžiky. Hodně dobré.


Chci spát
září 2021 (09.-10.)
Chci spát 2017, Harriet Griffey

Kniha má dva plusy. Pěknou grafickou úpravu (pravda, velikost písma je menší než je zvykem, ale to je daň za kapesní velikost) a skutečnost, že je tak krátká, že ji za hodinu prolítnete. Obsahově, bohužel, v knize není nic, co by se byť okrajový zájemce o danou problematiku nedozvěděl už jinde. Tradiční americké opakování "nejdůležitějších" bodů. Ukázkový příklad zbytečné knihy.


Dluh. Prvních 5000 let
duben - září 2021
Dluh. Prvních 5000 let 2012, David Graeber

Velice nezvyklé, velice podnětné a velice náročné. Rozhodně se mi to nečetlo jedním dechem, jak je uvedeno v anotaci. Na mnoha místech mne to donutilo čtení přerušit, třeba i na několik dní, autorovy myšlenky pečlivě promyslet, a teprve pak pokračovat. Hlavně proto mi trvalo skoro půl roku, než jsem se prokousal k závěrečným zhruba 10 stranám shrnutí, které je naprosto skvostné. Jen škoda, že celkovou úroveň zážitku dost narušuje neskutečné množství překlepů, špatných pádů, chybějících předložek a dalších věcí, svědčících o tom, že před vytištěním knihu nejspíš nikdo, kromě překladatele, nečetl.


Magorovy labutí písně
srpen - září 2021
Magorovy labutí písně 2006, Ivan Martin Jirous

Formálně těm básním mnohdy dost schází, ale je to syrová výpověď člověka, který si cení svobody tolik, že je kvůli tomu ve vězení. Odrazy stesků i reflexe dobových událostí. Svérázné vyznání víry. Někdy Havlíčkovské epigramy. Doktor Dubský si po cestě říkal v Prodané nevěstě. Potkal ho Eugen Brikcius zvědavý co čte za opus. Filosof vyřkl tuto súru: Pane kolego, tak je to, pohleďte na tu partituru: konfident napsal libreto, hudbu pak syfilitik. Národní naší opery pozoruhodný vznik! Na to, jak poezii nečtu, tohle mě opravdu zaujalo.


Sesterstvo Duny
srpen 2021 (19.-22.)
Sesterstvo Duny 2012, Kevin James Anderson

Po nějaké době jsem znovu zavítal do světa Duny, tentokrát 80 let po skončení Historie Duny. Dvojice autorů opět předvádí svůj klasický, filmově střihový styl vyprávění, takže děj odsýpá a i přes značný počet hlavních postav si čtenář snadno udržuje přehled. V knize se objevuje několik postav známých z Historie a spousta nových, často spojených s těmi původními (i následujícími) příbuzenskými pouty. Knihy této autorské dvojice ale obsahují jeden prohřešek, který mi přijde u sci-fi rušivý. Poměrně často je jejich svět na štíru s logikou. Předkládají například univerzum, které zahrnuje tisíce planet, bohužel ve světě bez Holtzmanových motorů, kdy cestování mezi hvězdnými soustavami by nutně zahrnovalo desítky let, by takové impérium nikdy vzniknout nemohlo a nemělo ani smysl. A mnoho dalších. Tím posunují žánr spíš k pohádkám. Ještě drobnost k překladu. U podobných ság by bylo ideální, kdyby celé dílo překládal jeden člověk, který terminologii daného světa dokonale zná, případně se seznámí a drží kontinuitu s terminologií svých předchůdců. Ale je pravda, že v této knize jde jen o drobnosti. Veronika Volhejnová byla u Dětí Duny mnohem "kreativnější".


Jednosměrná jízdenka
srpen 2021 (15.-18.)
Jednosměrná jízdenka 2018, Jay Forman

Na detektivku dost dobré. I když ta detektivní linie se začíná výrazněji objevovat až za třetinou knihy. Do té doby je to jen seznamování s osobami a kanadskými reáliemi. Ale já to právě takhle mám rád, takže spokojenost.


V hradbách
srpen 2021 (09.-16.)
V hradbách 2010, F. Téver (pseudonym)

Zajímavý román o počátku 2. poloviny 19. století v Praze. Nabízí se srovnání s Němcovou či Světlou, ty ale v této době žily, kdežto pro autorku V hradbách jde již o téma víceméně historické. Víceméně se drží obrozeneckých mýtů, takže v některých okamžicích člověku vyskočí pobavený úsměv nad naivitou našich předků, ale popisovanou dobu vystihuje poměrně dobře. I když se v některých okamžicích objeví romantické náznaky, celkově jde spíš o Balzacovský román a občas člověku vytane na mysli Zolův naturalismus. Pro někoho může jít o nudné dílo, ale občas neuškodí, když se člověk oddá pomalému tempu vyprávění. Je ale pravda, že dnes už archaický jazyk čtivosti nepřidá a i poměrně velký počet korektorských přehlédnutí četbu ztěžuje. Ale jinak docela příjemné překvapení a rozšíření čtenářských obzorů. 3,5*


Potíže s empatií
srpen 2021 (06.-08.)
Potíže s empatií 2017, Gavin Extence

Hodně dobré 4*. Nejvíc asi romanťárna, ale ne samoůčelná a jenom. Kromě hry na city (i když velice jemné) se autorovi podařilo do knihy dostat nenápadně i ekonomická a politická témata a poměrně dost námětů k přemýšlení. Jenom nevím, jestli by lékaři a psychologové souhlasili s tím, že nádor na takovém místě mozku může změnit každého psychopata. Takhle to člověka svádí k tomu, aby podobnou zkušenost přál všem těm psychopatům ve vládách a čelech korporací.


Pátá čtvrť
srpen 2021 (03.-05.)
Pátá čtvrť 2021, Viktor Fischl

Příběh je vlastně v této knize jaksi navíc. Primárně jde o pražskou židovskou čtvrť v době asanace a příběhy jejích obyvatel. Někdy anekdotické, jindy k zamyšlení. Vždy však podané s vysokou mírou lidskosti. I přes některé anachronismy skvělá kniha pro milovníky idealizovaného zaniklého Josefova.


V šoku
červenec - srpen 2021
V šoku 2019, Rana Awdish

Co všechno může člověk přežít? Neuvěřitelné. Je pravda, že několikrát měla autorka štěstí, že jako lékařka měla šanci korigovat špatná rozhodnutí svých kolegů. A i když ne vždy se jí to povedlo, v těch klíčových okamžicích ano. Běžný pacient by asi dopadl mnohem hůř. Tato zkušenost jí dala impuls a náhled, nutné k tomu, identifikovat systémové chyby ve vzdělávání lékařů a celém zdravotním systému. Navíc má sílu alespoň po drobných krůčcích ve svém okolí tyto nedostatky mírnit. I když pochází z amerického prostředí, je vysoce pravděpodobné, že stejné chyby jsou v samotné podstatě současné západní medicíny, takže se asi týkají i naší reality. Nakolik je ochotná a schopná tyto reflexe přijmout je otázka. Nejspíš to vždy je o konkrétním lékaři. Celkově je kniha napsána poutavě, jen místy působí matoucím dojmem, když autorka poruší přísnou chronologii a přeskočí pár let (dopředu i dozadu) a začne se věnovat nějaké odbočce.


Pěna dní / Červená tráva
červenec 2021 (25.-28.)
Pěna dní / Červená tráva 1985, Boris Vian

Zvláštní. Těžko zařaditelné. Pěna dní začíná ve velice odlehčeném tónu a s trochu na sílu tlačeným non-sensem. Až do svatební cesty jsem si říkal: "Co to jako má být? Alenka pro dospělé?" A pak je atmosféra najednou temnější a temnější a příběh čím dál konzistentnější. A i ty sci-fi prvky jsou najednou skvělými metaforami. 4* Červená tráva už mi tolik nesedla. Sice tu jsou pasáže jako z Larsenova Kamene mudrců, kafkovská, trochu snová atmosféra, ale přesto se mě to prostě nijak nedotýkalo. 3*


Podzimní vražda
červenec 2021 (22.-24.)
Podzimní vražda 2012, Mons Kallentoft

Jako detektivka by se to dalo napsat tak na 150 stránek. Ale tenhle díl už je spíš psychologická sonda. Sledujeme postupnou destrukci Malininy vůle, motivy vraha (i když jeho totožnost se "proflákne" až v úplném závěru), retrospektivní pohledy na životy obětí, které nelze úplně litovat, trable všedních dní příslušníků linköpingské "mordparty". Je tam toho prostě moc a nebýt trochu chaosu, který vzniká při retrospektivách různých osob, chybělo by jen málo k bezvadnému čtenářskému zážitku.


O fous líp
červenec 2021 (19.-21.)
O fous líp 2016, Petra Zhřívalová

I když je kniha vedena v šuplíku literatura pro ženy, myslím, že stejně přínosná by byla i pro mnoho mužů. Vedle hlavní hrdinky rostou i mužští hrdinové, i když se jim nedostává tolik prostoru. Autorka zaslouží obdiv, že se jí podařilo skloubit romantiku a lehkou ezoteriku do příběhu, který nesklouzává do laciné červené knihovny a stále je věrohodný. Pravda, pár nelogičností by se našlo (soukromá psychoterapeutka v Praze nadšená z "nadstandartního" příjmu ani ne 30 tis. měsíčně apod.), ale to jsou jen moje hnidopišské postřehy. Občas ruší překlepy, neodpovídající pády a další klasické chyby odhalující minimálně odfláknutou korekturu, ale i tak jde o nadprůměrnou pohodovku, která navíc donutí člověka přemýšlet. O sobě, svých touhách, o druhých, o světě.


Boss Babiš
červenec 2021 (02.-20.)
Boss Babiš 2017, Jaroslav Kmenta

Tohle by měla být povinná četba. Vždyť fakta z každé jediné kapitoly (a to jich je jedenáct) vyřazují našeho premiéra ze společnosti slušných lidí. A část Místo doslovu by měla běžet v rozhlase a televizi místo přiblblých volebních spotů před každými volbami. Tohle je Novinařina. Ne hlazení nabobtnalého ega kombajnéra, který se nešťastnou souhrou okolností stal policajtem. Klobouk dolů před panem Kmentou a velké díky. Za obrovské množství práce, za odvahu. A za rovnou páteř.


Šaman
červenec 2021 (12.-15.)
Šaman 2016, Noah Gordon

Název Šaman je trochu zavádějící. Jednak nejde o skutečného šamana, ale o přezdívku mladého Roberta Colea. Navíc o něm je stěží polovina knihy, většina se týká života jeho otce. Trochu mi také občas dělal problém přecházení mezi dějovými linkami. Tím, že se oba hlavní hrdinové jmenují stejně, jsem si vždycky musel uvědomit, o kterého se zrovna jedná. A určitě bych našel ještě spoustu dalších výhrad. Přes to přese všechno, mě kniha zaujala víc, než, dle mého, poněkud přeceňovaný Ranhojič. Zatímco v životě středověkého Roberta Colea mi některé pasáže přišly, že téměř socialisticky uvědoměle tepou církevní tmářství, Šaman se nenásilně dotýká (kromě řady jiných témat) spíš individuální duchovnosti a víry. Takže kromě u Gordona asi nezbytné židovské rodiny, potkáváme postavy baptistické, kvakerské, katolické a samozřejmě indiánské, které z různých úhlů ukazují různost, která ale v určitém pohledu vypovídá o tomtéž. Nepochybně zajímavý je i pohled na americkou občanskou válku. U nás jen rámcově známá, ale po přečtení Šamana si asi o této kapitole amerických dějin zjistím něco víc.


Elegantní vesmír
? - červenec 2021
Elegantní vesmír 2001, Brian Greene


O čem víme prd: Průvodce neznámým vesmírem
červenec 2021 (05.-09.)
O čem víme prd: Průvodce neznámým vesmírem 2019, Jorge Cham

Taková Okna vesmíru dokořán (pamětníci vědí) podaná pro dnešní dobu. Nevyžaduje žádné hluboké předběžné znalosti, co je třeba, vysvětlí autoři rychle, vcelku srozumitelně a relativně vtipně (přiznávám, že občas vtípky ruší, na druhou stranu v mnoha případech jsem se upřímně zasmál). Kdybych byl cílová skupina (předpokládám teenageři, případně lidé, kteří se s fyzikou a matematikou víceméně míjejí), asi bych neváhal s 5*, osobně mi ale přeci jen konvenují spíš knihy jdoucí trochu víc do hloubky (Hawkingova Stručná historie času nebo Greenův Elegantní vesmír).


Dybuk a ďábel
červen - červenec 2021
Dybuk a ďábel 2017, David Jan Novotný

Skoro 5*. Ale protože jde o sbírku povídek (byť se v řadě z nich objevují stejné postavy), téhle kvality nedosahují všechny. Na druhou stranu ani jedna z povídek není úplně špatná, dokonce jenom průměrná. A to je co říct. Osobně mě nejvíc zaujal poetický Taube a vtipná Moody by se divil. Naopak mi úplně nesedlo trochu zmatené Setkání po letech a poněkud školometský Photogeist. Autor podává všechny povídky s lehkým vtipem a nadhledem, přesto v člověku vyvolá potřebu dané téma sám promyslet. Také je škoda chybějící korektorské práce, projevující se ve velkém počtu překlepů, nesedících pádů apod.


Homo Deus - Stručné dějiny zítřka
květen - červen 2021
Homo Deus - Stručné dějiny zítřka 2017, Yuval Noah Harari

Tím, že jsem nečetl Sapiense, nemohu porovnávat. Je pravda, že mnohé z toho, co autor předkládá mi přijde nedotažené, na druhou stranu tímto způsobem provokuje čtenáře k vytváření vlastního názoru. A k zamyšlení. Takže za mě skvělá kniha. Jedna z těch, které by měl přečíst (a osobně promyslet) každý, kdo je toho schopen.


1 ...