veverka@ořech komentáře u knih

Krásná kniha, plná zajímavých myšlenek o možnostech vnímání světla. V knize sledujeme dva příběhy, které spolu na první pohled vůbec nesouvisejí - dívka vyrůstající s otcem v Paříži a malý sirotek žijící v Německu. Postupně se však obě linie začnou velmi zajímavě propojovat. Zaujalo mě, jak autor dokázal oba příběhy vystavět a propojovat.

5 30.01.2018

Krásná knížka, která se čte jedním dechem. Krásná a inspirující - už jen v tom, abychom i my sami se dokázali podívat na svůj vlastní život z jiného úhlu a hledat v něm především to pozitivní.
I když to hlavní hrdinka neměla lehké, nezahořkla a závěrem konstatovala, že vždy měla kolem sebe hodné lidi, kteří ji poskytli pomoc, když to potřebovala.

6 14.12.2017

Můj první román od Jodi Picoultové a jistě také ne poslední. Autorka předkládá velmi propracovaný příběh - ano, smýšlený, ale čtivý a zajímavý. Na příkladě Josefa plasticky ukazuje genezi nacisty, který byl schopen sloužit své vlasti a páchat tolik zla. Na druhé straně vypráví příběh Minky, která je obrazem všech obětí holocaustu.
Myšlenky, které z tohoto vyprávění vyvstávají, jsou skutečně silné - téma odpuštění, dobra a zla, viny, ... Oceňuji na celé knize především to, že nepředkládá černobílý pohled, ale naopak velmi plastický, který nutí čtenáře k zamyšlení.
Je vidět, že autorka si musela hodně věcí nastudovat, reálie popisuje velmi věrně, nicméně pár drobných nepřesností v polských reáliích a reáliích koncentračních táborů jsem tam našla.

6 29.11.2017

Tuto knihu jsem četla již před několika lety. Nečte se lehce. Je potřeba říct, že se skládá ze dvou částí, které lze číst klidně samostatně. První část je odborná - napsaná historikem, který život a osudy W. Pileckého dlouhodobě zkoumal. Druhou část sepsal sám Witold Pilecki, jsou to vlastně jeho vzpomínky na roky prožité v Osvětimi.

Na tomto místě bych chtěla reagovat na názor pana Jarina58 - Myslím si, že by se nemělo zapomínat na ty, kteří dokázali v sobě najít tolik odvahy. Riskoval opravdu hodně. Witold Pilecki se od začátku války účastnil domácího odboje, který zamýšlel, že provede celopolské povstání pro okupantům. Když se začaly na polském území zakládat koncentrační tábory (do Osvětimi přijeli první polští vězni v červnu 1940), bylo rozhodnuto, že i tam bude vyslán odbojář, který by vězně (často to byli také vojáci a účastníci odboje) připravil na takovéto povstání. Pilecki tento úkol přijal.
Události se nakonec vyvíjely jinak, Varšava nakonec z příprav celopolského povstání upustila. A osvobození tak rozsáhlého tábora bylo prakticky nereálné. Vysílení vězni by nebyli schopni bojovat. Navíc tam byly i ženy a děti...
Přesto však odboj, který Pilecki organizoval v rámci tábora, dosáhl jistých úspěchů. Mnoha vězňům zachránil i život, protože se pašovaly do tábora potřebné léky. Díky kontaktům mezi vězni bylo možné pro někoho najít práci v lepším komandu apod. Těch drobných výhod, které si vězni mezi sebou dokázali vzájemně zařídit, bylo více. Myslím, že bychom na toto neměli zapomínat. Ledacos se můžeme od těchto vězňů přiučit a přenést do vlastního života.

Krásně a čtivě napsaná rodinná sága, která bez příkras a patosu popisuje život v 1. polovině 20. století.
Zpočátku mě vadilo skákání v čase, prolínání minulosti a přítomnosti (rok 1994), ale velmi rychle jsem si na to zvykla a zjistila, že to má své opodstatnění. Všichni hrdinové jsou zobrazeni plasticky.
Hlavní postava Anděla není jednoznačně kladnou hrdinkou, což je podle mě dobře, neboť každý má své klady i zápory a každý za své chyby platí.
Osudy rodiny jsou popisovány realisticky, dovedu si představit, že nějaká taková rodina žila a inspirovala autorku k sepsání tohoto románu.
Jedinou vadou na kráse jsou drobné chyby v rodokmenu a pak i jedna v textu. Štěpán Šťastný je jednou zmiňován jako Jan Šťastný.

9 05.11.2017

Krásná knížka - už jen to grafické zpracování je náherné, fotograf skutečně umí!!
Kniha přináší mnoho zajímavých informací, dozvěděla jsem se skutečně hodně věcí o historii řádů na našem území, k tomu i příběhy konkrétních lidí, které jsou velmi inspirativní. Říkám si, že bych někdy taky potřebovala takovou trpělivost, pokoru a postoj k životu, jaký jsem cítila z těchto příběhů.

4 20.09.2017

Z této knihy si budu především pamatovat tento citát: Celý život se řídím heslem, že z ničeho, co dělám, a co chci, nesmím slevovat. Jakmile totiž začtete ustupovat, ničeho nedosáhnete.

3 09.09.2017

Poté, co jsem dočetla Člověka Gabriela, jsem měla nutkavou potřebu přečíst si také pokračování. Tak moc jsem se gěšila na autorčin styl vyprávění a jazyk. Je možné, že má očekávání byla příliš velká, prvním dílem si totiž Kateřina Dubská nastavila laťku poměrně dost vysoko. Dcery jsem četla s rozporuplnými pocity. Na jednu stranu byl příběh jako takový zajímavý, postavy se v něm poznávaly a proplétaly přirozeně a nenuceně, na druhou stranu mě vadilo přílišné expování sexu. Myslím, že to bylo zbytečné a ublížilo to celkovému dojmu.

2 04.09.2017

Jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou. Má velmi krásný přebal, který vhodně ladí s poetičností celého příběhu. Autorka si umí hrát s jazykem, její metafory jsou naprosto dokonalé. Kniha je čtivá a plná krásných myšlenek.

5 24.08.2017

Již dlouho jsem nečetla tak krásnou knihu! Líbí se mi rodinné ságy či kroniky a tato je obzvláště velmi hezky a čtivě napsaná. Osudy žen na pozadí velkých dějin 20. století získávají na své plastičnosti. Na pozadí všech "velkých událostí" si lze lépe uvědomit jejich dopad na prostého člověka a na jeho život. Lidé žijící v Beskydech vedli sice nelehký život plný dřiny, přesto však naplněný - láskou, pokorou a nadějí.

6 24.07.2017

Tato kniha bezesporu stojí za přečtení, ačkoliv jsem ji dočítala s rozporuplnými pocity. S mnoha myšlenkami Elišky Haškové-Coolidge jsem souhlasila, nicméně mě překvapily některé autorčiny komentáře naší politické scény (hlavně z posledních let), které se mi zdály v rozporu s tím, co autorka hlásá - slušné vystupování, čestnost, nezkorumpovanost atd.

2 12.07.2017

Asi tak do s. 100 jsem si říkala - hezké, čtivé, zajímavé. Poté, co autorka představila blíže jednotlivé postavy, tak přešla do akce. Postavy se najednou začaly pěkně vybarvovat a já se nepřestávala divit.
Zajímavé prolínání přítomnosti a minulosti. Přehledné, i když autorka často skáče v čase a v prostoru. Během četby jsem měla potřebu vyhledat si na mapě jednotlivá místa, o nichž se v knize píše.

6 06.07.2017

Tuto knihu jsem si zapůjčila v knihovně jako inspiraci před zavařovací sezónou. Musím uznat, že je graficky velmi pěkná a působivá. Celková struktura jednotlivých kapitol je také přehledná, což oceníte zvláště, pokud chcete něco zpětně dohledat. Uvedené recepty jsou zajímavé, ačkoliv ne všechny lze v našich končinách uvařit (např. džem z plodů opuncie), nicméně přesto pokládám tuto knihu za užitečnou inspiraci. Jediné, co mě na knize mrzelo a kvůli čemu jí nedávám vysoké hodnocení, je jazyk. Hovorový jazyk plný expresivních výrazů bych u takovýchto textu nečekala, navíc ta neustálá kritika a plivání na všechny, kteří nějakým způsobem autorce ublížili, mě rušilo a ubíralo na celkovém dojmu.

2 24.06.2017

Čtenářům, kteří tento román ještě nečetli, bych doporučila, aby se do něj pustili v den, kdy budou mít naprosté volno. Pohodlně se usaďte a začtěte se do něj hned ráno. Nechejte se unést autorčiným vyprávěním...
Alena Mornštajnová už v předchozích románech prokázala, že je skvělá vypravěčka. Její charakteristiky postav nepostrádají nadhled, humor a smysl pro detail. Bez zbytečných slov dokáže vystihnout podstatu. Její popisy jsou trefné.
Na pozadí příběhu jedné židovské rodiny (a jejich přátel či známých) v jednom menším moravském městě autorka nevtíravou formou představuje "velké dějiny" 20. století. Zaměřuje se na těžké okamžiky a v kontextu osudu členů rodiny si lze mnohem lépe a hmatatelněji uvědomit, jaká utrpení tyto události lidem způsobovaly a před jaká složitá rozhodnutí je stavěly.
Velké díky autorce za tak krásnou knihu. Nečte se lehce, přesto se nelze od ní odtrhnout. Jakmile jedna kapitola končí, oči již přecházejí na další stránku a čtou dál.
Věřím, že se jednou u nás dostane do širšího povědomí čtenářské obce, ale také i za hranicemi naší české kotliny.

23 22.04.2017

Co dodat? Výborná detektivka - od začátku až do konce.

Autor v mnohém navazuje na gotické romány psané od poloviny 18. stol. v době preromantismu a romantismu. Oblíbené byly především v Anglii - proto jedna z postav románu čte Otrantský zámek.
V díle nechybí tajemno, nadpřirozené jevy, horor - morbidní popisy vražd. Děj je situován do prostředí Nového Města pražského, především do kostelů, které se tam nacházejí. Popisy kostelů jsou prokládány úvahami o architektuře a historických událostech, které vedly k necitlivým zásahům a přestavbám původně gotických staveb.
Autorův vyprávěcí styl je velmi čtivý, psaný krásnou a květnatou češtinou. Popisy staré Prahy jsou působivé. Jsem zvědavá, jak bude tento román působit na filmovém plátně.

2 14.02.2017

Mám ráda, když je děj knihy tzv. uvěřitelný, když cítíte, že někdo takový mohl existovat, že takové věci se mohly stát apod. Tato kniha mi připadala jako změť různých náhod a příhod - neuvěřitelných a těžko představitelných.
Přesto musím uznat, že autor má osobitý styl psaní a talent, zvláště, když vezmeme v úvahu jeho věk. Jistě o něm ještě uslyšíme.

05.02.2017

Velmi dobře napsané!! Vyprávění má spád. Od této knihy nelze jen tak odejít, po přečtení ve vás na dlouho zanechá nesmazatelnou stopu. K některým pasážím se jistě budu vracet.
Román má zajímavou kompozici, střídání časových rovin a míst. Velmi pěkně a plasticky vykreslený vztah Tomáše a Ráchel. Působivě vylíčená atmosféra Indie, stejně tak obrazy z Terezína a Osvětimi.

9 31.01.2017

Cílem autora této knihy bylo své čtenáře pobavit. Nic víc nic míň.
Dobrá oddychovka - např. když cestujete vlakem, autobusem,...když si chcete odpočinout od náročnější literatury, tak je to dobrá volba.

Příjemné a čtivé vyprávění o historii česko-polského Těšína, v němž kdysi existovala kavárna Avion. Tu se podařilo znovuobnovit a dnes působí pod jménem Noiva. Toto téma doplňují úryvky autorčiny osobní a rodinné historie.