veverka@ořech komentáře u knih

Moc hezky napsaná kniha. Potěšilo mě, že někdo tak zajímavě zpracoval události po válce, kdy se Židé vraceli (a nevraceli) do svých domovů. Peter Stein stojí na prahu dospělosti, je sám, netuší, co se stalo s jeho blízkými, kvůli válce nedokončil ani základní vzdělání... přesto však neztrácí naději a nevzdává se. Navazuje nová přátelství a snaží se začít žít nový život, přičemž musí překonat nejednu překážku.

2 04.03.2024

Skupinka vyšetřovatelů - detektiv veverčák a dva jeho pomocníci (ježek a divočák) je taková roztomilá trojice. Na první pohled nesourodá, ale (jak vyplyne) velmi sehraná.
Případ, který společně vyšetřují, není tuctový, u kterého byste na první dobrou odhadli řešení, takže jistě potěší nejen malé čtenáře, ale i rodiče.
Četli jsme doma s prvňáčkem - příběh ho bavil, ale ještě si ho nedokázal číst sám. Pro úplné začínající čtenáře to není. Textu je poměrně hodně.

04.03.2024

Příběh se mi moc líbil. Stále myslím na Tomka...
Tomek v tomto románu tvoří určitý most mezi minulostí a současností, mezi jednotlivými časy a místy, v nichž se děj odehrává.
Zaujalo mě, jak to autor dokázal poskládat, aby čtenáři představil komplikované dějiny jednoho města, které v průběhu 20. století bylo německé/polské/slezské. Tyto tři identity jsou v něm patrné dodnes.

29.01.2024

Líbila se. Příjemné, oddechové čtení na pár dní.
Amelia je mladá dívka, která se náhodou setká s Aleksem, skinhedem. Každý je jiný, zdánlivě je vlastně nemůže nic spojovat. Amelie však postupně poznává, co se skrývá pod Aleksovou vyholenou hlavou. A taky Aleks se mění.
Přestože je jasné, jak se děj bude vyvíjet, autorka se vyhnula moralizování, prvoplánovanému kýči.
Škoda jen toho podtitulku, že "On je skinhead a její dědeček zahynul v Osvětimi" - o jejím dědečkovi tam je jenom zmínka, pár vět, nic víc. Nečekejte, že je to další příběh, jehož část se odehrává v koncentračním táboře...

1 26.01.2024

Podle tento román vybočuje z celé škály všech románů, které se věnují osudům vězňů v koncentračních táborech. Líbilo se mi, jak autorka střídala časové roviny, jak si hrála s asociacemi, jak dokázala konstruovat vnitřní monology hlavní hrdinky. Janině se sice z tábora podařilo uprchnout, ale to ještě neznamenalo, že by se od něj osvobodila. Téma svobody je v románu velmi silné. Koneckonců v originále se ta kniha jmenuje úplně jinak než česky, asi by se to dalo přeložit jako "Jak se dostat na svobodu" nebo "Kudy na svobodu". Jde o svobodu nejen fyzickou, ale především psychickou, s níž se všichni vězni a přeživší potýkali.

17.12.2023

Zajímavě napsaná kniha. Henryk vychází nejen ze svých (dětských) prožitků, ale taky zápisků svého otce, proto mohl popsat, co se dělo v Osvětimi, než se roztočilo kolo holocaustu, které Židy "semlelo". Domnívám se, že popisované události z prvních válečných let - židovská kancelář, snahy o vyřízení emigrací - je málo známé a doplňují mnoho svědectví, které již bylo vydáno.

1 10.10.2023

Kniha nebyla špatná, ale v některých částech mohla být stručnější. Mnohé myšlenky babičky Božidary jsou pěkné a pravdivé, s dalšími by bylo možné polemizovat... Celkově však nelituji, že jsem si tu knihu přečetla, nicméně nebude patřit k "srdcovkách", ke kterým se po čase ráda vracím.

1 21.06.2023

Kniha obsahuje 10 příběhů, deset žen, které byly v rámci sovětských represí deportovány na Sibiř - do gulagů a kolchozů. Anna Herbichová opět prokázala, že je vnímavou a citlivou posluchačkou a má dar vyprávět.
Tato kniha mi přinesla podobný čtenářský zážitek jako její předchozí kniha věnovaná ženám přeživším holokaust. Silné příběhy. Ta kniha ve mě bude ještě douho rezonovat. A myslím si, že v dnešní době zdvihá varovný prst, abychom něco podobného nemuseli zažívat znovu, protože agresor je opět velmi aktivní.

5 06.06.2023

Po celou dobu jsem si říkala, jak je možné, aby alkoholik, student, který pije první ligu, mohl být zároveň vynikající medik...nějak mi to moc nejde dohromady. Když se opil, nic si nepamatoval, ale studijní výsledky měl excelentní. Postava medika mi připadala hodně přitažená za vlasy, málo uvěřitelná.

9 06.03.2023

Soubor krátkých i delších vzpomínek přeživších (polských) Židů. Některé jsou velmi zajímavé, některé zase těžko srozumitelné. Autorka využívá podivný básnický jazyk, který se k tomuto tématu příliš nehodí. Za mě mnohem lépe píše Anna Herbichová (Dívky, které přežily holokaust), v podstatě je to kniha popisující totéž - svědectví přeživších (polských) Židovek.

22.11.2022

Některé příběhy jsou pro českého čtenáře známé - např. Witold Pilecki (viz Dobrovolník) nebo Stanisława Leszczyńska (Porodní sestra z Osvětimi, Anděl života z Osvětimi) nebo Sabina Nawarová (Děvčata z Osvětimi), ale další jsou nové - Maksymilian Kolbe nebo Bronisław Czech...

1 22.11.2022

Malá princezna - v podstatě Malý princ v sukni. Autorka překlopila příběh Malého prince do ženského světa. Místo pilota vystupuje v příběhu pilotka, která ztroskotá na malém ostrově a tam se setká s Malou princeznou. Tato malá dívenka při své cestě vesmírem navštíví mnoho planet, setká se s různými postavami (královnou, kuchařkou, modelkou, rackem), z každého dialogu má čtenář možnost si vzít nějaké pounaučení (obdobně jako u Malého prince).
Jako přínosné vidím především to, že pro malé dívky tato kniha může být přístupnější, mohou se lépe identifikovat s hlavní postavou. Navíc je psána současným, moderním jazykem. Jinak je to Malý princ. Nic nového.

3 22.11.2022

Zajímavě a čtivě napsaný životopis, portrét vědce, dosti svérázného, který zkoumal vši a vyvýjel vakcínu proti tyfu, kterou vši přenášely.
Rudolf Weigl se narodil v Přerově, ale většinu svého života prožil ve Lvově, kde vytvořil ústav produkující vakcínu, za 2. světové války zaměstnával hodně Židů, čímž jim zachraňoval život.
Autor představuje vědce nejen po jeho profesní stránce, ale taky popisuje jeho rodinné zázemí, koníčky a řadu zajímavých a kuriozních situací. Bezesporu to byl člověk, na něhož by se nemělo zapomínat, tato publikace jistě přispěje k tomu, aby se dostal do většího povědomí.

31.08.2022

Toto očité svědectví je dalším střípkem do mozaiky všech dalších, které už byly napsány. Prostě hlas každého přeživšího vězně je jedinečný.
Stanisław Głowa převážnou část svého pobytu strávil na nemocničním bloku. Jako nejpůsobivější a nejohavnější pro mě bylo čtení o skupině chlapců, která do nemocnice přišla, aby podstoupila smrt fenolovými injekcemi. Než k tomu došlo, čekali na smrt mnoho hodin a personál (polští vězni) ty malé kluky bavil a snažil se je všemožně rozptýlit, dokonce pro ně zorganizoval nějaké jídlo.

2 30.08.2022

Zajímavé čtení. Autorka dokázala velmi působivě popsat výslechy a následně věznění muklů, podmínky v pracovních táborech. Vyvarovala se zbytečného klišé, všechna fakta a informace, které chtěla čtenářům předat, jsou velmi přirozeně zakomponovány do čtivého textu. Nepůsobí rušivě.
Osobně bych tuto knihu zařadila mezi literaturu, kterou by si dnešní mladá generace měla přečíst.

3 21.05.2022

Vynikající čtenářský zážitek!! Ken Follet má skvěle zpracované reálie dané doby a prostředí a kromě toho dovede sepsat čtivý a mnohovrstevný příběh.
Skláním se rovněž překladatelům za jejich velmi pěkně odvedenou práci.

10 18.03.2022

Tato kniha se mi četla hodně zvláštně, bylo nutné ji číst pomalu, protože autoři střídají minulost s přítomností.
Dva polští novináři sledovali život pěti bývalých vězňů, opakovaně se s nimi setkávali. A nejen s nimi. Vyzpovídali rovněž lékařku, která těchto pět vězňů v posledních letech života léčila a trávila s nimi hodně volného času.
Je to zajímavá sonda, jak válečné zážitky a traumata způsobená pobytem v koncentračním táboře stále rezonují, ovlivňují život a mezilidské vztahy, že je opravdu těžké dát Osvětimi dobrou noc a nechat ji v sobě spát.

1 08.03.2022

Guenassia mě prostě baví. Pro mě toto byla čtvrtá kniha, kterou jsem od tohoto autora četla. Jakmile je čtenář seznámen s hlavními protagonisty románu, děj se rozjede na plné obrátky. Hltala jsem každou stránku a nepřestávala se bavit.

3 08.03.2022

Příjemná oddechovka na jeden den. Romány Leily Meachamové mám moc ráda, toto je však taková jednohubka.

4 08.03.2022

Velmi zajímavě a přehledně strukturované vzpomínky sedláka - starosty obce Dzików - na život v 2. polovině 19. století. Dzików se nacházel poblíž Tarnobrzegu, na území Haliče, která tehdy byla součástí Rakousko-Uherska. Domnívám se, že mnohé aspekty života selského stavu, které Słomka popisuje, lze vztáhnout taktéž na české země.
Přestože vzpomínky byly sepsány před více než sto lety, text je čtivý a zajímavý.

2 02.02.2022