Příběh opravdové vášně

Knihu jsem si koupila proto, že mě zaujala reklama na ni, těšila jsem se. Tuto recenzi píši s velkým odstupem. A to je dobře. Protože to mi umožní nebýt hnusná. Spíš shovívavá. A vlastně vidím, že ani to nejde. Když se zamýšlím, i ta chtěná shovívavost jde do kopru. Zakomplexovaná negativní ukřivděná paní Blanka... A já jí to nevěřím. I když bych vlastně chtěla. Něco tu páchne. Nějaký záměr. A říkám si, pryč od toho všeho. Šup s knihou do knihobudky, ať soudí ostatní a já se jdu očistit. Brr.

2 05.01.2021

Jedná se o nezvyklý, ale zajímavý žánr. Kniha je směsí receptů, cestopisných poznatků o lidech a místních kuchyních, ale také zpověď osobních pocitů a zkušeností. Větší formát, kvalitní papír, spoustu pěkných fotek. Autorka si jistě v životě prošla těžkými situacemi, a to ovlivnilo její postoj. Našla odvahu spoustu věcí změnit, což je určitě pozitivní. Řekla bych, že ale také dost riskovala, což já bych si, zejména s malým dítětem, netroufla. Ale nesoudím, každého věc. Na knize se mi líbí bohatý slovník, smysl pro humor, dobrý postřeh, trefnost a výstižnost. Trochu mi vadí dost častý výskyt negativních emocí a kritika původní rodiny, což čtenář nemůže objektivně posoudit. Ale kdo to má v životě ideální..... Celkově zajímavé a nevšední čtení.

PS. Nějakou tu její marmeládu bych určitě ráda ochutnala :-)

1 12.11.2020

Je nádherná....

Myslím, že férovější a méně zavádějící by byl název „Můj boj.“

5 31.12.2019

Knihu jsem začala číst už před pár lety, kdy jsem sama uvažovala, jestli by pro mě nebylo lepší se živit vařením marmelád i dalších ovocných zavařenin. Je to krásný příběh, jen se mi špatně četl. Několikrát jsem ho musela odložit, dát si pauzu a pokračovat zase až po nějakém čase. Hodně mi vadila neustálá kritika všeho a všech tady v Čechách a zároveň vychvalování toho všeho v cizině. Jsem vlastenka a miluju svou vlast. Vím, že tu není všechno dokonalé, ale rozhodně tu není všechno tak špatné. Stejně tak mi vadila takřka permanentní autorčina sebechvála.

PS: Marmelády a jiné ovocné dobroty vařím dál, ale stále jen pro svou rodinu.

3 02.08.2019

Přečetla jsem prvních třicet stran a jsem nepříjemně překvapená. Kniha má krásnou obálku s usmívající se autorkou na přední straně, je kvalitně zpracovaná na křídovém papíře a obsahuje řadu zajímavých fotografií cest (za to dávám jedinou hvězdičku). Očekávala jsem tedy pozitivní dílo o cestování, vaření marmelády a vzestupu na vrchol. Těch prvních třicet stran je ovšem velmi negativních, plných útoků na rodinu, známé a obchodní partnery, kteří autorku nepodpořili v jejím podnikání, zničili jí dětství a mládí, nevěřili jí, útočili na její podnikání, avšak autorka se všem těm zlým lidem vzepřela a nad všemi zvítězila. Zdá se, že autorka je velmi zakomplexovaná a své (ať už skutečné, nebo domnělé) křivdy musí stále omílat dokola. Takový příval negativních emocí jsem v knize tohoto formátu nečekala a knihu jsem nedokázala dočíst, prolistovala jsem jen fotografie a pošlu ji dál.

Knihu jsem nebrala jako kuchařku, ale spíše jako nějakou motivačně-poučnou literaturu s bonusy v podobě receptů. Chybělo mi v ní víc z tématu opuštění minulosti a vydání se novým směrem, na který mi nalákal prolog knihy. Opakuje se stále jen nekonkrétní kritika rodiny, chybí mi popsání impulsu ke změně, chtěla jsem se dozvědět o začátcích úspěšného podnikání. Prostě - rodiče se ke mně chovali ošklivě (jak, koupili mi dům na Šumavě??) ...a šup najednou jsem vyhrála soutěž. Nic mezi. Podrobnější informace o jistě nelehkých začátcích podnikání, přesunu z města na Šumavu a vybudování úspěšné kavárny by mi zaujaly víc, než třeba poučné vsuvky z různých témat, které působí dojmem že autorka snědla veškerou moudrost světa. Otázka je, zda je toto vše opravdu z její hlavy. Z knihy jsem celkově neměla dobrý pocit, pořád mi tam něco "nesedělo". Na jedné stránce autorka lká, že si vždy a všechno platí sama, jak je to náročné, otočím stránku a najednou si musí dojet pro ukradené hrnce zpátky do Čech ke sponzorovi, aby mohla pokračovat v expedici. Autorka přehnaně vychvaluje sama sebe, až z toho dostávám dojem, že není spokojena se svým životem a musí si pro sebe uměle vytvářet úspěch a jakési pozitivní ovzduší. Naproti tomu na všechno ostatní se snáší vlny kritiky a tento styl celou knihu ovládá. Další knihy této autorky asi číst nebudu, doporučila bych jí zamyslet se nad slovem odpuštění, možná by se jí ulevilo a bylo by to přínosné i pro její styl psaní, který je nyní velmi těžký.