Příběh opravdové vášně

2 02. srpna

Přečetla jsem prvních třicet stran a jsem nepříjemně překvapená. Kniha má krásnou obálku s usmívající se autorkou na přední straně, je kvalitně zpracovaná na křídovém papíře a obsahuje řadu zajímavých fotografií cest (za to dávám jedinou hvězdičku). Očekávala jsem tedy pozitivní dílo o cestování, vaření marmelády a vzestupu na vrchol. Těch prvních třicet stran je ovšem velmi negativních, plných útoků na rodinu, známé a obchodní partnery, kteří autorku nepodpořili v jejím podnikání, zničili jí dětství a mládí, nevěřili jí, útočili na její podnikání, avšak autorka se všem těm zlým lidem vzepřela a nad všemi zvítězila. Zdá se, že autorka je velmi zakomplexovaná a své (ať už skutečné, nebo domnělé) křivdy musí stále omílat dokola. Takový příval negativních emocí jsem v knize tohoto formátu nečekala a knihu jsem nedokázala dočíst, prolistovala jsem jen fotografie a pošlu ji dál.

Knihu jsem nebrala jako kuchařku, ale spíše jako nějakou motivačně-poučnou literaturu s bonusy v podobě receptů. Chybělo mi v ní víc z tématu opuštění minulosti a vydání se novým směrem, na který mi nalákal prolog knihy. Opakuje se stále jen nekonkrétní kritika rodiny, chybí mi popsání impulsu ke změně, chtěla jsem se dozvědět o začátcích úspěšného podnikání. Prostě - rodiče se ke mně chovali ošklivě (jak, koupili mi dům na Šumavě??) ...a šup najednou jsem vyhrála soutěž. Nic mezi. Podrobnější informace o jistě nelehkých začátcích podnikání, přesunu z města na Šumavu a vybudování úspěšné kavárny by mi zaujaly víc, než třeba poučné vsuvky z různých témat, které působí dojmem že autorka snědla veškerou moudrost světa. Otázka je, zda je toto vše opravdu z její hlavy. Z knihy jsem celkově neměla dobrý pocit, pořád mi tam něco "nesedělo". Na jedné stránce autorka lká, že si vždy a všechno platí sama, jak je to náročné, otočím stránku a najednou si musí dojet pro ukradené hrnce zpátky do Čech ke sponzorovi, aby mohla pokračovat v expedici. Autorka přehnaně vychvaluje sama sebe, až z toho dostávám dojem, že není spokojena se svým životem a musí si pro sebe uměle vytvářet úspěch a jakési pozitivní ovzduší. Naproti tomu na všechno ostatní se snáší vlny kritiky a tento styl celou knihu ovládá. Další knihy této autorky asi číst nebudu, doporučila bych jí zamyslet se nad slovem odpuštění, možná by se jí ulevilo a bylo by to přínosné i pro její styl psaní, který je nyní velmi těžký.

2 14. března

kniha sama o sobě je krásně udělaná, plná pěkných fotek a báječných marmeládových receptů. Co jsem však nestrávila je autorka samotná - působí na mě sice jako vele-úspěšný člověk, ale neustále za sebou táhnoucí minulost, různé křivdy, naschvály jiných lidí, nepodporu blízkých, závist atp. Od cestopisu bych zároveň i čekala více empatie s navštívenými zeměmi a místními obyvateli - i na ně padala ze stran autorky často spíše kritika a nepochopení. Knihu jsem začala číst, po prvních pár stránkách přeskakovat, posléze listovat a nakonec jsem ji trpce odložila. Je to škoda, neboť marmeládové putování v sobě má potenciál na skvělý cestopis. Možná jednou, až se autorka vypořádá se svou minulostí a posune se nad všechny ty nepřející škarohlídy, možná jednou se vydá na cesty znovu a bude nám všem více sympatická. PS: nakonec jsem se rozhodla, že alespoň některé recepty si vypíšu, proto jsem nakonec místo jedné hvězdičky dala dvě.

1 11. března

Knížku jsem si půjčila po přečtení Příběhu psaného do vody, takže jsem byla již srozuměna se stylem psaní. Myslím si, že postřehy z cest, recepty na marmelády i jiné pochoutky, fotografie a řada názorů byly naservírovány hezky a na krásném papíru, některé postřehy bych klidně oželela a s některými se neztotožňuji, ale jako celek je knížka celkem fajn. Jenom si neodpustím jednu poznámku - nejsme všichni Češi špatní a nepoctiví a... a... a... ….to by měla vědět i prostá holka z lesa, ale taky zkrátka při svém rozletu - kdy nepochybně tomu věnovala nemalé úsilí, energii, peníze ....., tak se objeví různí vykukové, tak to bohužel chodí nejen v české kotlině.

1 18. ledna

Cestopisy nemusím, ale v rámci Čtenářské výzvy jsem se pustila do téhle - říkala jsem si je proložená recepty, tak to půjde.
No přečetla jsem ji, ale co mi vadilo bylo přeskakování z místa na místo - vlastně vůbec netuším kudy expedice jela, jen kde všude byla. Příběhy z cesty, recepty a postupy moc hezky popsané, ale těch vsuvek bylo trošku moc.
Paní Blance jsem fandila, ale ty neustálé stížnosti... a nakonec zjištění, že už vlastně nežije v Čechách mě docela rozladily.

1 25.12.2018

Čtení knížky mi šlo dost ztuha. Přitom vyprávění zajímavé, fotky nádherné, recepty inspirující a s mnohými autorčinými názory na současnou dobu naprosto souhlasím. Autorce fandím, dokázala neuvěřitelné věci a vše dokázala svou pílí, poctivostí při své práci a obdivuhodnou pracovitostí. Jen mi ta "česká domácí marmoška", kterou autorka navařila nám - dalším Čechům, připadá trošku moc hořká a ne ke všem spravedlivá. Snad se teď v Itálii cítí pohodlněji a víc "mezi svými".

3 01.11.2018

Kniha je graficky moc hezky zpracovaná, fotky nádherné.
Ale prvních 100 stran jsem se do čtení musela nutit, a jen díky zvědavostí, jak se žije v jiných zemích , jsem to překousla.
Dále uz se četlo lépe, byt kniha vubec nesplnila má očekávání.

Méně vsuvek a stížnosti by ji prospělo. Také bych se ráda vice dozvěděla o místech jenž navštívili klidně na úkor popisu cest

Odvahu Blanky oceňuji, ja bych si na podoby výlet s miminkem netroufla.