Vesmich
komentáře u knih
Kočka mezi holuby
Agatha Christie
On se tam Hercule objeví a samosebou všechno rozluští, ale není tentokrát úplně nejdůležitější postavou. Jsou tam i jiné bystré hlavy! Celá ta atmosféra školy je skvěle vykreslená, hned jsem se tam přenesla a užívala si studentský život společně tam s děvčaty:) A úplně mě to lákalo jít si zahrát tenis (z postele), přestože jsem raketu v životě nedržela v ruce...a ty diamanty! Myslím, že bych také pro jeden či dva nalezla uplatnění a jejich životní smysl. Aby někde nehnily v bance.
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
Jak ta řada pokračuje, je to čím dál lepší. Několik dní jsem prožila/pročetla ve společnosti mnoha postav, které jsem si musela zapsat, abych pobrala kdo je kdo, nebývale mi tentokrát dávaly smysl citace na počátku kapitol z jiné knihy, už jsem si zvykla na to, že se na pozadí dozvím, co se v dané době dělo v Londýně, jak postupují práce na rozkopané "Dánské" (nepostupují vůbec :)), a nakonec i to, co se děje v Británii celé. Zápletka jak z Agathy Christie, postavy a celý ten příběh vystavěný precizně, detailně a přesně, jak z Dostojevského. Nikde jediné klišé, nic, čemu se nedá uvěřit, je to tak neuvěřitelně zralé, že i když to bylo tak rozsáhlé, je mi líto, že to skončilo. Nehledě na to, že autorka se vymyká standardu i v tom, že umí napsat začátek, prostředek i konec! Celá tato série se mi líbí a to od prvního dílu, ovšem tento je z nějaké úplně jiné úrovně, je to naprosto samostatná liga.
Nemusíš!
Dagmar Digma Čechová
Tak to bylo hodně zvláštní čtení! Nejdřív mi přišlo, že to bude něco extra pitomě růžového, jako je ta obálka, název zase napovídal, že to bude nějaký osobní rozvoj. Celkem rychle mě autorka vyvedla z omylu, protože to byly vztahy a to dost v mikropodobách a byť se postavám dělo ledacos, nepůsobilo to ani na chvíli divně nebo přehnaně! Potom se ovšem ukázalo, že to osobní rozvoj je a začalo to mít osnovu románu, ve kterém je osobní rozvoj skrytý. Akorát že byl dost odkrytý, nicméně stále to nebylo ani toporné ani otravné. V závěru přišla ovšem moralita, jako kdyby tam autorka potřebovala nacpat ještě nějakou tu společenskou/osobní odpovědnost vůči celému světu.Ve chvíli, kdy to přišlo, což bylo v předposlední kapitole, jsem četbu ukončila, aby mi z ní nezůstala na jazyku hořkost medového závěru, protože bez něj by se to bylo obešlo naprosto snadno. Těžko říct, proč to tam ještě autorka potřebovala nacpat. Možná jí přišlo, že MUSÍ...
Případ pro exorcistu
Michal Sýkora
Viděla jsem to nejdřív ve filmu, ale už jsem si nepamatovala, kdo je vrah. Takže to bylo napínavé až do samého konce. Je to vlastně pořádně drsný příběh.
Prasklé zrcadlo
Agatha Christie
Slečna Marplová vstoupí na scénu jako vetchá osoba po nemoci, která se sotva udrží na nohách, až jsem si myslela, že jí už bude tak asi sto. Ovšem mezi Prasklým zrcadlem a Nemesis je ještě tolik let, že jí do stovky ještě nejspíš dost chybí. V každém případě, místo aby ležela, se vychytrale zbaví pečovatelky a vyrazí se "procapinkat" na výpravu do nové části obce, aby tam všechno zrentgenovala svým ostřížím zrakem zrovna v čase, kdy vrahoun potřebuje mordovat. Má ovšem pech, protože před slečnou Marplovou se nic utajit nedá!
Rozbité okno
C. M. Ewan (p)
Máma, táta, synek, dcerka, pes, náhoda, víkend v přírodě..Zpočátku mi to přišlo úplně nesmyslné, ale poslouchala jsem jako audio v autě, takže to vydržím ledacos. Někde kolem prostředka to až tak nesmyslné nebylo. Vypravěč taťka není ani akční hrdina ani nikdo, kdo by ve mně budil špetku sympatií. Ne snad proto, že je to takový žvanivý srábek, to není nic výjimečného, ale spíš v tom sebenáhledu - já myslím a konám správně, zatímco ostatní fuj! Vlastně to v těch pasážích kolem prostředka, kde to celé bylo na téma já cítím, ona cítí, já vím lépe co kdo cítit má, ale oni cítí špatně, bylo nejlepší. Potom se to znovu zvrhlo až v čiré utrpení a ještě přišel úděsný, téměř žlučopudný závěr. A to všechno na chalupě :)
Proč nepožádali Evanse?
Agatha Christie
Několikrát jsem to viděla jako film, takže mě překvapilo, že v knize si Bobby a Frankie vystačí. bez slečny Marplové! On ten film je vlastně tak nějak na motivy té knihy :), i když mrtvoly a vrahoun zůstávají v původní podobě. Jdu si pustit honem ještě ten film, abych to měla při jednom a mohla hledat hnidy!
Slovenské století
Pavel Kosatík
Už jen to proto, že by mě nikdy bývalo nenapadlo dívat se na to na všechno očima Slováků a teď už mě to napadá, stálo za to si to přečíst. Navíc se to čte dobře.
Proces
Franz Kafka
Tak ono stačí si zkusit třeba vyběhávat zasíťování pozemku na všech Úřadech, získávat razítka, neustále o svůj Proces pečovat, najímat advokáty, vypovídat advokáty, shánět přímluvce v podobě nejobskurnějších figurek a celá ta pakárna ožívá i 100 let po té, co to Franz napsal.
Muž v hnědém obleku
Agatha Christie
Agatha občas uvede na scénu nějaké takové svěží mladé dobrodružné typy a pěkně je protáhne akcí! Tady ještě cesta po Jižní Africe a vlakem k tomu. Já tuhle jela vlakem do Ostravy, bylo to docela příjemné, ale že bych v tom chtěla trávit týdny a měsíce, to nevím. Asi to bývávaly nějaké společenštější vlaky. Pěkně s jídelním vozem, tady má pán celý svůj vagón, který mu tu či onde pěkně k soupravě připojí..k tomu špionáž, revoluce, diamanty..na konci knihy jsem byla uhoněná jak ratlík!
Vějíř lady Windermerové
Oscar Wilde
Lezli mi všichni tak na nervy, až to bylo přitažlivé! Obzvláště děsivý byl pan manžel, který se jevil býti naprostým blbem, zato velice ušlechtilým...po ránu a když to na něj přišlo... Dámy ve společnosti byly fantastické! Všechny ty drby, jak ze staré ruské klasiky!
Devátá oběť
Dana Stabenow
První setkání s Kate mě extra neoslovilo, zajímavé na něm bylo jen to, že je to vlastně dost stará kniha a popisuje reálie z doby ještě starší. Takže jsem to zkusila podruhé a vida! Je mi najednou jasné, co má na tom svém psu! Mordy byly také napínavé a ponor do života rezervace mi tentokrát seděl! Takže napodruhé mě to chytlo a těším se, co bude dál!
Ke dnu
Anna Bolavá (p)
(SPOILER) Chandra slovanská nevídaná! Pokaždé, když jsem společně s tam maminkou zajela na kole na noční do drůbežárny, stala jsem se vegetariánem, když jsem s babkou přešla můstek tam, už se nešlo vrátit zpátky a doktor? Tak ten si nehodil na půdě lano jen proto, že doktor už proto, že je doktor, musí něco vydržet. Přesto to ale není depresivní! Je to chandra, lezavá, mlhavá, studená a lepkavá, ale dá se rozpustit.
Platnéř
František Niedl
Na Starém Městě se zase dějí věci! František Niedl přivedl na svět novou postavu! Tentokrát to není ani superman ani vraždící mnich, je to Spiderman a je s ním zábava. Je to trochu ušlechtiloun, ale přiměřeně, takže tím neleze na nervy. Hledí si svého a jak vidí šanci, čapne ji za pačesy a nepustí!
Babičky: Mrtvý kuchař
Minna Lindgren
No, potíž je hlavně v tom, že čtenář (já tedy rozhodně) docela dlouho hledá, co je to za žánr a o čem to vlastně je. A vzhledem k obálce knihy na to musí přijít až vylučovací metodou. Nejdřív zjistí, co to tedy není. Není to detektivka, žádné zločiny, které by měly hlavu a patu, se tam za celou dobu nedějí a žádná z hlavních postav není variace na slečnu Marplovou v naprosto ničem. Rovněž to není nic pro zasmání, jakože to bude vtipné, jak slibuje obálka. Vlastně ta obálka je nejspíš obálkou pro nějakou úplně jinou knihu. Něco jako novinový titulek, kdy až četbou textu zjistíte, že obsah nemá s titulkem nic společného. Takže detektivka to není, napínavé to také není, humoristické to rovněž není a slečna Marplová nikde žádná. Variace na něco to ale je. Ve chvíli, kdy jsem se nějak vypořádala s tím, že nečtu to, co jsme si myslela, že číst budu, jsem se soustředila na to, co teda čtu. A přišlo mi to nejvíc jako žensko/finská variace na Tajný deník Hendrika Groena a tento úhel mi přišel nejzajímavější. Takový náhled na ústavní a sociální péči a společenskou a státní podporu směřovanou k seniorům. Hendrik Groen mi představil jak to chodí v Nizozemsku a já se na místě přesvědčila, že to tak je. Nevím, jestli se finská veřejná péče vyznačuje tím, co je v textu popisováno, to se přesvědčím, nicméně zajímavé bylo sledovat, jak se svět rychle změní za života jednoho člověka, že k tomu není ani potřeba více generací. Kdybych bývala od začátku poctivě věděla, že je to variace na Hendrika Groena, tak bych si to přečetla s jiným očekáváním a neprovázely by to takové rozpaky. Takto mi přišlo divné, že kupuji zajíce v pytli.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Opatrně jsem se ke knize přibližovala, neboť relevantní čtecí přátelé se s ní nějak obtížně srovnávali. Proto se mi do ní moc nechtělo. Obavy byly zbytečné, protože Já jsem se s ní srovnávala snadno a kráčela jsem, spolu s Marií, jedním rokem jejího života. Nebyl to asi ideální rok a na jejím osobním žebříčku popularity by nejspíš na stupně vítězů nedosáhl, ale že by to zase byla nějaká tragická depka nejhoršího kalibru, to nebyla. Přišlo mi to vlastně velmi obyčejné, takové běžné. U autora jsem zvyklá na to, že se některé postavy vzájemně otravně poučují a deklamují jak na jevišti, případně se tam zjeví někdo, kdo mi strašně leze na nervy, takže to mě nezaskočilo. On je to takový blbý věk na nějaké efektivní vztahové restarty, takže ten výběr, který tam před Marií defiluje je sice ubohý, ale reálný.
Učitelčin snář aneb život na z(n)ámku
Klára Gočárová
Jsou to takové banální příběhy ze života - u nás doma se stalo tohleto, táta ráno vstal, máma taky vstala a pak jsme šli tam a pak jinam a pak domu, děti tam taky byly a bylo jich dost. Opravdu je u nás hezky a jsme umělci. Tak třeba v čekárně u zubaře dobrý.
V práci nemusí být blázinec
Jason Fried
Pro mě to bylo příjemné, klidné čtení, což většinou u literatury tohoto typu nemívám. To se vždycky nabudím a kamsi vystřelím a podobné projevy neklidu. Ale tady je to přesně obráceně, jsou tu skutečně postupy, jak zbrzdit, jak si držet hladinu klidu a prosperity a naučit se poznat tu hranici.
Talentovaný pan Ripley
Patricia Highsmith
Tom Ripley je zajímavá postava i v dalších pokračováních (od Toma pod zemí po Toma pod vodou). Jeho neobvyklý talent mu pomůže k penězům a mnohé jeho další talenty k dalším penězům. A to s sebou nese potíže, které je potřeba vyřešit a ta řešení zase další potíže, které je třeba vyřešit. I v dalších pokračováních čeká Tom na to, jestli Laskavé bohyně najdou jeho stopu a trochu se toho obává a trochu na to čeká. Celá série je dost jedinečnou studií adaptace svědomí, vývoje utilitárního přístupu a oddělení jedné části sebe od jiné části sebe, aniž by se potkávaly. Takže se nejen Tom sám dokáže mít rád, ale podobně jako právě v románu Laskavé bohyně jsem se přistihla při tom, že se nelze čtenářsky vyhnout jisté náklonnosti k této figuře. Jakmile autor udělá hlavního hrdinu ze zvrácené postavy a dá mu příležitost na čtenáře chvíli působit, on už si k jeho srdci cestu najde. A přitom k tomu není jediný důvod, jediná polehčující okolnost. A snadno se pak může i v neliterární skutečnosti stát, že když je padouch dost okouzlující, je mu ledacos odpuštěno. Velmi pozoruhodný čtenářský zážitek!
Do posledního dechu
Robert Bryndza
Tak proběhlo polidštění Eriky Fosterové. Nic velkého, ale tak každý krůček v jejím případě, je velkým krokem pro lidstvo :) Hnusák byl opravdicky hnusáckej a co ho k tomu hnusaření vedlo mě nikterak neobměkčilo.