Vesmich
komentáře u knih
Sociální patologie - vybraná ohrožení pedagogů
Blahoslav Kraus
Srozumitelně podané výzkumné závěry a rovnou s nimi i nabídnutá východiska. Užitečné!
Moje máma Jana Brejchová
Tereza Brodská
Klidně to mohlo dopadnout tak, jak to dopadne často, protože udělat z příběhu Jany Brejchové sladkobolnou slátaninu by asi nebylo těžké. To, že je to parádní čtení, zajímavé, pozoruhodné, pečlivě a naprosto skvěle poskládané, není určitě jen tím, že autorka měla k dispozici mnoho fotek a tak dál. Napsala to prostě parádně! Pro mou generaci a především pro generaci mojí mámy je Jana Brejchová velký pojem a možnost podívat se do "zákulisí" způsobem, který je poctivý, je skvělá! Tohle se prostě náramně povedlo!
Velká bílá tůň
Petr Mano
Rozmanité figurky motající se po březích Otavy a dalších řek, potoků a rybníků okolo Písku. Zpočátku to působí pábitelsky. Všemožné soustavně ožralé figurky rybářů jsou celkem milé. Postupně ani ne, protože na každém najde autor nějaké nechutné hnidy a jak se tak ten hnus vrší, text postupně zasmrádá. Knížka je krásně zpracovaná, ilustrace dokreslují atmosféru.
Kalba ve spoďárech: Kalsarikänni
Miska Rantanen
No to vůbec není žádná finská cesta toto! To my zde rovněž umíme takto relaxovat! Lahváče v igelitce, zevlování, rozval na gauči, sledování hňupin v bedně a u toho chroupání ledasčeho a popíjení piva. Akorát s tím rozdílem, že Fin - rozhodně alespoň autor, na to umí být náležitě hrdý a povýšit to na umění, zatímco my to tady provozujeme na tajňačku..anebo ani vlastně ne :)
Obratník Raka
Henry Miller
Četla jsem to v tom správném věku a tehdy mi to přišlo odvážné a originální a takové celé vzdorovité. Tentokrát jsem si to nechala číst v audiopodobě a už mi to přišlo otravné :) Zajímavé zjištění...
Literární spolek Laury Sněžné
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Překvapilo mě to, čekala jsem asi něco jiného. I když vlastně nevím co. Asi nějakou srandu. Sranda to nebyla. Magické i tajuplné to bylo. Přesně tam, kde jsem to nečekala a tam, kde jsem to čekala, to bylo velmi obyčejné. Originální a poutavé. Pořád mě zajímalo, co bude dál, přičemž některé momenty byly hodně velký bizár.
Tajemný cizinec
Mark Twain (p)
Oslov je taková univerzální obec, kterou je možné umístit kamkoliv. Občané se motají zleva doprava, dělají, co je zrovna napadne, o ničem moc nedumají a jakmile je někdo zbytečně zadumaný, hned ho ukamenují a upálí, čímž vyřeší většinu svých potíží.
Pět mrtvých psů
Michal Sýkora
Tak tady se Mařence sype všechno pod rukama, prevíti mají chapadla všude, prorůstají zdmi a seberou svobodu i medvědům. No prostě já na bráchu, brácha na mě a my kluci, co spolu mluvíme. Mimořádně odpudivý příběh.
Boží bojovníci
Andrzej Sapkowski
Nádherný čtenářský zážitek, jako u A.S. obvykle. Bůh je se všemi, zejména ve chvílích, kdy někomu sekají hnáty a přerážejí kosti. Špionáž, konspirace, tajné služby, nábožensko - filozofické výklady, náhledy do budoucnosti (třeba ten kousek s Baťou je velmi zábavný), magie a zase magie a k tomu velké putování mezi mládenectvím a dospělostí. Parádní slovanská Iliáda.
Pavoučí síť
František Niedl
Taková pěkná, nekomplikovaná pohádka o tom, jak chudý chlapec přes mnohá protivenství ke štěstí přišel a mnohému se naučil.Má to šťávu a spád, jsou v tom sympatické hlášky, nedobří padouši a dobří lidé, lásky a tak. Prostě všechno.
Pod hladinou
Dana Stabenow
Už jsem si na Shugakovou zvykla, a že to není nic snadného! Co všechno ta ženská vydrží, to je na pováženou! Ještě teď mám z té četby zmrzlé prsty i celou hubu!
Vyvolávač deště
John Grisham
Poslouchala jsem na etapy v kuchyni, protože u Grishama nehrozí, že bych zapomněla, o čem to bylo předevčírem. Bavilo mě to, akční to bylo taky přiměřeně a Rudy mi sedl.
Hořká múza
Emil Křižka
No, asi to nebylo napsáno pro mě. Dlouho mi přišlo, že je to strašlivá slátanina. Později jsem změnila názor. Jako slátanina mi to nakonec nepřišlo, nicméně číst se to nedalo.
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
Když jsem se před dávnými časy "vydala" spolu s Richardem Byrdem na Malou Ameriku, kde Sám a sám žil na dalekém studeném, odlehlém jihu, měla jsem za to, že jeho vyprávění těžko někdo překoná. A ono ano. Tentokrát daleký studený sever krátce před válkou, která nad všemi visí, i když to popírají, seč mohou. Pobývání v kůlničce na dříví v -40, ve tmě a ve třech. Nejdřív jsem to poslouchala jako audioknihu, v průběhu jsem si jí musela koupit v papírové podobě a hned jsem zkoumala fotky. To musela být velmi odvážná a originální žena.
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Tak to je teda pecka! Trefa do vlny příběhů, které se zabývají lokálními mysterii. Promyšlená, pohromadě držící, dostatečně tvrdá i měkká, realistická i snová, plno bububu i humoru v přesně vyváženém poměru. Od začátku do konce je to napínavé i zajímavé, těžko se od toho odchází dělat něco jiného, přitom je jasné, že si to budu pamatovat dlouho, že to není ten typ knihy, co vtáhne, pohltí a pak stejně rychle odejde, jak přišel. Velmi rozmanitá a košatá slovní zásoba. V poslední čtvrtině jsem úporně doufala, že ten konec nepodělá, že ho napíše tak, aby to nezničilo celou knihu. A napsala! Mohla ho napsat i jinak a pořád by to knihu nezničilo. Zkrátka a dobře, je to vánoční četba!
Neviditelní
Vlastimil Vondruška
Rozhodně jsem se u toho bavila! On to asi autor myslel vážně i tam, kde bych si spíš řekla, že asi ne, ale to je fuk. My tady nemáme žádného Houellebecqa, takže si musíme vystačit s těmi, které máme. Text je namíchaný ze všech možných zvláštností 21.století, které (nejen) člověku narozenému ve století 20. přijdou minimálně poněkud výstřední. Školní život byl vykreslený vtipně a vlastně i představitelně. Revoluce a vyřvávání taky. Vším se jako červená nit vine autorův nikdy nezastíraný pohled na svět v duchu muž je moudrý, žena krásná, on to vede, ona vaří, on je chrání, ona rodí a společně se dobře mají. To je taková slabina, která celý text táhne dolů asi nejvíc. Nikoliv pro tu myšlenku, ale pro to podání. Když ještě východ z toho všeho marasmu, po vzoru Malevilu, najdeme v orbě a setbě, pušce a koni, tak se vtipný a vlastně dost zajímavý text změní ve 176.příběh Oldřicha z Chlumu a Ludmily na Bezdězu. To se dá vyřešit tím, že někde od půlky to lze přestat číst.
Nasterea
Petra Stehlíková
Udržet linku takhle rozvětveného příběhu je těžké. Když jde ještě o vytvořený svět, tak v něm musí panovat nějaký systém, alespoň základní struktura. Což vyžaduje si to napsat, udělat kostru a u každé postavy mít alespoň rámcovou představu kdo to je, co chce, kam jde a pak se může vyvíjet vlivem prostředí a událostí. Tolik různých tvorů, kteří se všichni dorozumívají jedním jazykem, tedy GCHCHRRR CHROCHTY CHROCHTY, hromady samoúčelného násilí a nesmyslného utrpení, které nevede ani k vykoupení ani k lásce ani ke smrti. Sečteno podtrženo – slátanina. Naslouchač byl takové blogové dítě, které mohlo na blogu i zůstat. Jenomže se uchytil, a to ho spolehlivě umořilo, protože kam to celé směřuje, je jasné. Nikam. Už v druhém díle byla ta bezradnost patrná, nicméně se to pořád dalo uřídit. Tady už se provalilo naplno, že se to nepovedlo a nepovede. Cokoliv se stane ve čtvrtém, pátém, devátém a patnáctém díle je jedno, protože Ilan bude 14 let ještě dalších 20 let a co díl, to nějaký nový svět za nebo pod těmi již odkrytými. Postavy se otočí kolem své osy, takže co bylo nahoře, bude dole, jih bude na severu a ráno slunce zajde a večer vyjde. A k tomu všude ty prasečí zadky. Takže proč jsem to vlastně četla, když se už po druhém dílu dalo čekat, že to číst nepůjde? Nečetla. Poslouchala jsem to v autě v audio-podobě, která může věci, jak prospět, tak neprospět. Nicméně v tomto případě je to asi jedno. Na druhou stranu, v koloně lepší než zprávy Radiožurnálu.
Letní záhady
Agatha Christie
Tak Agatha nemůže nikdy zklamat, nicméně když bych si měla vybrat mezi tímto letním výběrem a tím zimním, tak ten zimní byl pro mě čtenářsky o dost zajímavější.
Mrazivé vraždy
Agatha Christie
Zimní výběr mi seděl o moc víc než ten letní. Konečně jsem se potkala se Třemi slepými myškami a panem Quinem, ten je rozhodně velice zajímavý!
Schůzka se smrtí
Agatha Christie
Tyhle báby na zabití umí Agatha popsat nepřekonatelně. Během několika stránek se v organismu vytvoří množství alergií na příslušnou ježibabu a člověk jen čeká, až jí někdo zamorduje, aby mohl úlevně zvolat: "Dobře ti tak, sani jedna nedobrá!". Jenže pak se do toho vloží Poirot, a je jasný, že si pohraje s psychologií a myšlením vůbec a dokáže ten úhel pohledu změnit a zrelativizovat. Jó, kdyby se do toho vložila slečna Marplová, tak ta by takový skrupule neměla!