Obratník Raka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Klasický román moderní americké literatury vypovídá otevřeně o lidské sexualitě a je zároveň pokusem o syntetický obraz světa nahlíženého bez příkras a přesto poeticky. Město je v tomto případě chápáno jako katalyzátor lidské individuality a autorův životní styl určuje postavení člověka, jemuž cíl stát se spisovatelem brání přijmout stálou práci. Často se ocitá na pokraji bídy, ale život ze dne na den nepovažuje za neštěstí, vychutnává naopak zajímavá setkání, prvek dobrodružství a nevázané lásky. Tento život reflektuje proudem spontánní výpovědi bez pevné osnovy, v krátkých úsecích nechává probíhat sled jevů, historek, portrétů, úvah a básnických vizí. Otevřená výpověď o lidské sexualitě, bezprostřední líčení vlastního intimního života a syrový slovník odsunuly knihu na řadu let do oblasti pornografie....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12231/obratnik-raka-tVB-12231.jpg 3.7274
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, X-Egem
Orig. název

Tropic of Cancer, 1934

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (43)

Kniha Obratník Raka

Přidat komentář
alef
14. dubna

„Naivní angličtí kritici svým náležitým, idiotským způsobem psali o „hrdinovi“ mé knihy, jako by šlo o postavu, kterou jsem si vycucal z prstu. Je nad slunce jasnější, že v té knize mluvím o sobě. Používám skrznaskrz svoje jméno. Nepsal jsem fiktivní příběh. Napsal jsem autobiografický dokument, lidskou knihu.“ /Henry Miller/

„… věřím, že umění je toliko východem z nouze a že život sám musí býti jediným a jedinečným uměním“ /Henry Miller/

Do své „lidské knihy“ Miller dostal asi úplně všechno ze svého života /a nejen svého, prostě ze života/, co si jen umíte představit, a možná i spoustu toho, co si představit ani neumíte …je totiž naprosto a úplně radikálně nejosobnější, a to až do úplných detailů (jako jsou jeho hemoroidy, vlastní sperma, apod.).
Jeho kniha není vyprávěním, ale ani deníkovými záznamy, z obojího něco má, ale text, který budete číst je daleko volnější, jakoby bez formy, nedůsledný, nebo přímo slepovaný … z volných myšlenek, asociací, vzpomínek, intimních detailů … jako „překlad života do textu“ … přiznává, že je prach, tráva, upadlé maso, pytlík střev – odstraňuje iluze, a pak se ptá … „copak není lidská bytost víc než tímto“?

„Ale jistě. Jsme prachem, který sní. A občas, když sníme, jsme více než prachem …“

Jenže, než se k tomuhle dostanete, musíte toho fakticky hodně „skousnout“ … musíte se k tomu propracovat skrze dost opovržlivé vize „muže jako nadrženého ptáka, žravého chřtánu“ a neméně urážlivé vize ženy, kterou zredukoval na „hladovou kundu“, protože podle něj jsme prostě ... „vězni své tělesné podstaty“.

„Pro některé sex vede ke svatosti, pro jiné je to cesta do pekel. V tomto ohledu je to jako všechno ostatní na světě – člověk, věc, událost, vztah. Všechno záleží na našem pohledu na věc. Chceme-li mít život krásnější, báječnější, hlubší a uspokojivější, musíme na každou jeho částečku pohlížet nezkaleným, čistým pohledem. Jestliže není něco v pořádku na našem vztahu k sexu, pak jistě není něco v pořádku na našem vztahu k penězům, chlebu, práci, hře a vůbec všemu. Jak může někdo vést uspokojivý život, jestliže jeho přístup k ostatním stránkám života je nezdravý a pokřivený.“ /Henry Miller/

„… byla jiná … a přitom se ničím nelišila od ostatních šlapek, které se každé odpoledne a večer scházely v Café de l´Eléphant … byl jarní den a v kapse mi zvonilo pár franků, které moje manželka nějak schrastila … měl jsem jakousi neurčitou předtuchu, že mě jedna z těhle kavek klofne, a jak se tak klátím po bulváru, vidím ji, jak ke mně míří se sešlapanými podpatky a lacinou bižuterií, s tou zvláštní nenápadností kurvy … nebylo těžké se s ní dohodnout … za pár minut jsme byli v pětifrankovém pokoji …“
… vyprávění pokračuje samozřejmě dál … bez příkras a kudrlinek, přímo k věci, tak, jak se, to co se pak událo, nejspíš opravdu a skutečně událo, a jak si útržky toho autor v hlavě uchoval …
„svět, který si pro sebe stvořila byl sprostý a omezený, ona v něm ale fungovala nádherně“.

OdvaznyMladyMuz
08. března

Henry Miller zjevně zastával názor, že spisovatel není na světě proto, aby vydělával prachy, ale aby psal. Prachy si člověka najdou samy. A tak se sbalil, odjel do Paříže, tedy města prolezlého inspirací, a trávil tu život psaním. A taky šoustáním a pochlastáváním. Když právě nedělá jednu z těchto činností, snaží se vetřít k přátelům či různým pochybným známým, aby u nich mohl něco pojíst a ideálně i složit hlavu. Náš pan prezident říká, že hladový umělec tvoří nejlepší díla. Miller hladověl často a tak svou knihu naplnil spoustou velkých myšlenek. Ale také myšlenek pokleslých. Vnímání je relativní a hranice mezi velkou a pokleslou myšlenkou je opravdu tenká. Henry Miller byl Henry Chinaski ještě dřív, než vůbec Bukowski stvořil své alter ego. Ve své knize jde až na dřeň, do morku kostí, do hlubin všemožných vagín a lahví nejlepších koňaků.

Obratníkem raka beze zbytku obhájil svou existenci, dal jí vyšší smysl. Ačkoliv za svým životem žádný vyšší smysl patrně nehledal. Prostě jen prcat, chlastat a pak o tom psát. To v podstatě zvládne každý, ale jen pár lidí tohle dokázalo povýšit na umění. Umělec bývá občas svými současníky nepochopen, v USA byla tak kniha označena za obscénní a ukrytá do kolonky nelegální pornografie. Z dnešního pohledu je to směšně pokrytecké. Tahle kniha není pornografická, pouze lehce avantgardní. Já měl při čtení nejednou chuť se něčeho napít a po dočtení mám dojem, že jsem z ní lapl syfilis nebo aspoň tripla.


cuubecq
04. února

"Za každou malichernosťou, za chaosom i za životnou fraškou nachádza neviditeľné obrazce; svoje objavy zdôrazňuje metafyzickou farbou priestoru. Nehľadá recepty, neznásilňuje myšlienky, jeho jediným nutkaním je tvorba. Svet speje k záhube, a jednako v jeho strede ostáva človek, ktorý je tým pevnejší a zakotvenejší , tým odstredivejší, čím je proces rozkladu rýchlejší."

Dielo, ktoré rozvírilo hladinu.

Re@ding_9-wine
09.02.2020

Koupena za 10 Kč v antikvariátu ve Valentinské.
V prváku na vysoké - době, kdy máte pocit, že všemu rozumíte a ve všem umíte najít hloubku. A tu jsem tam jakš takš našla (i když jsem si ji "jen" zařadila po bok Bukowského, Lady fuckingham, Markýze atd.). Nic převratného pro dnešního čtenáře, ale ve 30. letech?!?!? .....
Must read! ... Ale jen do maturity. Po dvacítce už ne! ;)

los
09.09.2019

v roce 1934 to musela být pecka

DeepSea21
23.06.2019

Autentické,surové, nepřikrášlené, ze života.
Život zobrazený takový jaký je.
Skvělý. Strašný.

Angie_Missfit
05.10.2020

Kniha složená ze zápisků o každodenním životě spisovatele a bohéma ve 'městě hříchu' - Paříži 30.let. Mně se to líbilo, protože mám ráda upřímnost a spisovatelé jdoucí proti proudu mě obvykle zaujmou. Miller byl ve své době rozhodně nekonvenční, psal o životě na chvostu společenského žebříčku bez příkras, tak jak to bylo. Samej chlast, šlapky, laciný hotely, blechy a to všechno furt dokola. Nesnaží se odvyprávět příběh, sdělit něco velkého, prostě to plyne, text utkaný z každodennosti. Ke konci kvůli tomu už kniha maličko ztrácí tempo, ale dočetla jsem. Občas někde narazím na názor, co všechno Obratníkem Raka chtěl Miller říct, ale upřímně si nemyslím, že by nad tím on sám zas tak přemýšlel, spíš prostě sednul a psal o tom, co se ho dotýkalo, o tom, co znal. Možná proto, že ho všechno štvalo. A protože papír ho nemohl přerušit a on si ulevit potřeboval, protože ho nikdo doopravdy neposlouchal.
Vyloženě erotická mi kniha nepřišla, všechny věci kolem sexu Miller popsal dosti věcně a byl s nimi celkem rychle hotov, nebylo to zásadní. Jistě chtěl do jisté míry šokovat (a ve své době se mu to povedlo), ale ne prvoplánově. Důležitá je spíš vnitřní prázdnota, která mě na knize nejvíc oslovila. Rozpíná se v nitru, pomalu a plíživě. Z knihy dýchá odcizenost, která protkává všechny autorovy vztahy, i frustrace z otázky, zda je vůbec schopný někoho doopravdy milovat (a někdo jeho). Ona je to vlastně taková deprivační depka tlumená sexem, který nevede dál, než k uspokojení základní potřeby, ředěná chlastem a potlačovaná sociálním stykem a občas cestováním, ale pořád tam je. On to ví a ani nedoufá ve zlepšení. Možná to jinak ani nechce. Na jednu stranu ho baví vyžívat se v přízemnosti a mít dobrý pocit z toho, kolik lidí využil, nechal se od nich hostit nebo ubytovat. Musím přiznat, že jsem si při čtení někdy říkala, že na to, že věčně neměl peníze a pohyboval se na hranici absolutní chudoby a bezdomovectví, si povětšinou žil na docela vysoký noze, i když to možná znamenalo zapomenout na sebeúctu. Večeře u boháčů, víno téměř kdykoli je chuť.. Kam se hrabe můj chleba s máslem k večeři! Jak jsem psala, konec knihy už byl trochu slabší a navíc končila bez nějakýho resumé, prostě Millerův život běží dál, furt tak nějak stejně, bledě modře. Já mám pocitovky ráda, ale nesmí toho být příliš. Proto se mi kniha docela těžko hodnotí. Dala bych tři a půl, ale musím uznat, že mě vždycky pobavily šílený kecy jeho kamarádů o ženských a o životě, tak jsem se rozhodla dát ještě o půl hvězdy víc. Za přečtení podle mě stojí, obzvlášť pokud vás taky všechno štve, jste umělec, sebedestruktivní alkoholik, nebo ideálně všechno dohromady.

VikyKleinik
08.03.2020

Teď jsem dočetl Obratník Raka. Zanechalo mě to docela chladným, což mi velmi kontrastuje s tím povykem, který kniha vyvolala a jaké přízviska si drží.

Ve filmu Martina Scorsese, After Hours (1/5) z roku 1985 je o románu proneseno:
"To není kniha. Je to věčná urážka. plivanec do tváře umění. Rána zasazená pravdě, kráse i Bohu..."

Takže jsem trochu brouzdal v kontextu.
Miller prostě psal o živote bez příkras. Psal o něm tak, jak ho zná, tak jak ho žije.
Američan, co neměl ani vyndru. Využívající přízně všemožných podivínů, kteří ho jsou ochotni pozvat na večeři. Inteligentní, ale unášející se pudy. Sex je v literatuře vítán, ale tohle není žádná pornografie. Vlastně bych řekl, že je ho tu málo a autor se v těch scénách ani moc nerýpe. Většinou je odstřelí dvěma větama. Mě baví to pomyšlení, že Obratník Raka vypovídá o morální šedi. Nejsou mantinely slušnosti, žádné "to se nedělá". Dělat se to může, když se naskytne příležitost. Proč by Miller neměl třeba okrást ženskou, které zrovna zaplatil za sex, když se naskytne příležitost učinit tak nezpozorován? Tato vykroucenost je mnoha lidem blízká. Je to ve světě přítomné.
Upjatá společnost žijící v nějaké načančané iluzi byla strašně popuzena. Asi i tím, že člověk, který v nic moc nevěří, je vlastně docela štastnej. Jistě došlo ke střesu idejí a světonázorů.

Ať už ale mám o kontextu sebevětší ponětí, tak to nic nezměí na tom, jaké potěšení z díla mám dnes.
Obratník Raka je takové roztříštěné pásmo. Jen výjímečně v tom plynoucím textu byl odstavec nebo pár stránek, které mne vytrhly z nudy. Většinou šlo o nějakou situaci, v níž účinkují Millerovi potřeštění přátelé. Častokrát jsem však přestával vnímat a musel jsem opakovaně uvádět mozek do provozu a nutit se pokračovat, jak mě text nudil.

1