Boží bojovníci

Nikdy bych nečekala, že tak přesný, výstižný a lehce uvěřitelný obraz husitských bojů napíše Polák.

Tentokrát mě bavil druhý díl o * méně nežli díl první. Ale i tak autor opět dokazuje, že má dějinné události v malíčku a je mistrem slova. Druhý díl byl v mých očích krutější - více násilí a krve. Vím, to byl středověk. Hlavní hrdina je stále v pohybu, někam prchá, aby byl opět polapen. A zatím se mu daří vyklouznout z každého maléru. Bitva na konci dodá příběhu na dramatičnosti a protože těm husitům držím palce, těším se na díl třetí. Baví mě, že autor pracuje i s reálnými postavami. I já (určitě nebudu sama) pátrám na internetu a nacházím shodu s postavami v knize. Klobouk dolů, pane Sapkowski. Určitě jste mi rozšířil znalosti o husitském hnutí. A to, že má každý nosit své amulety u sebe, beru jako dobře míněnou radu :-). Však nikdo nevíme, kdy se budou zrovna hodit, viď Reinevane ;-).

Musím říct, že druhý díl mě bavil o trochu více, ale ve výsledku byl děj dost repetitivní. Reinmar dělá stále stejné chyby pořád dokola, neposlouchá ty, kteří mu radí, a tak se musí opakovaně dostávat z nesnází, do kterých se dostat vůbec nemusel. Má také veliké štěstí, že má tolik obětavých přátel a že má z prominutím z p*dele kliku. Na Husity už zde konečně taky narazíme ve větší míře, což jsou ty silnější chvilky příběhu. Autor se na popisu bitev uměl docela vyřádit a neopomněl zmínit výjimečné události z husitské historie, které ovlivnili dění v celé Evropě. Pohled polské strany na české kacíře je zajímavý a obohacující. A to je možná to, co knihu celkově zachraňuje. Uvidíme, kam to nasměřuje třetí díl. Přála bych si, aby už Reinmar nebyl tak naivní blb...

Pokračování, ještě lepší než první díl, překonává většinu moderní fantasy literatury

Čtu podruhé, stále jsem nadšen. Připomenul jsem si některé pozapomenuté epizody. Zejména setkání s Gelfradem von Sterzou a jeho následky.

V druhej knihe spad o malinko poklesne.Tych mien,rytierov,knazov...uz je trosku privela na zapamätanie.Casto som listoval v strankach vzad,dokonca v prvej knihe,aby som zistil,o kom to je vlastne rec.Ale stale vyborne

No... Po prvním dílu, který je jen takovou "road movie" jsem čekal, že se děj trochu rozjede - a dočkal jsem se na začátku a na konci knihy. Mezi Reynevanovým pobytem v Praze a kladskými bitvami je cca 300 stran balastu, kdy Reynevan někam jede, je přepaden a někam veden, načež uteče, vydává se původním směrem (nebo taky ne), ale je přepaden a někam veden, načež uteče a někam jede... Jo a každá žena, kterou potká, na něho má chuť. Kniha je čtivá, ale dějově je z větší části o ničem, což je škoda. Sapkowski umí psát napínavě a vtipně zároveň, ale zapleveluje své příběhy zbytečnými a pro knihu vlastně nepodstatnými ději (Paní jezera, částečně i Věž vlaštovky). Magie do příběhu vstupuje stále více, takže očekávám nějaké černokněžnické finále mezi Reynevanem a Pomurnikem. Slabé tři hvězdy za neskutečně nudnou střední částo knihy.

28.11.2025

I druhý díl je SQĚLÝ! Hodně válčení, spousta postav (které se neberou nijak moc vážně), kvanta dějů a dobrodružství, trocha té magie a čar a to vše dohromady funguje a baví. Ano, občas jsem nevěděl kdo je zrovna kdo ba i kde, ano té (nepřekládané) latiny je tam fakt zbytečně moc, ale asi to k žánru a věci tak nějak patří. Nevím, jak by mě to dostalo jako klasická kniha, ale coby audio je to výborné a návykové. Ernesto Čekan vyprávění dává naprosto neskutečně, každá postava má svůj tón hlasu a snad a jen u této knížky mi nevadily písně a jejich zpívání. Kdekoliv jinde je to utrpení (třeba "Hladové hry" a jejich nerýmující se zbytečné popěvky), ale tady jsem se na další skladbu těšil, ano zase hlavně proto, že je to podáváno jako velká nadsázka. Těším se na třetí díl, Reinmar z Bělavy a jeho báječná parta je hodně návyková!

Nepřestává mě udivovat šíře slovní zásoby autora, kolik různých slov našel pro nejroztodivnější stvoření a bytosti, zbraně, části vojenských zbrojí, přísady do různých mastí a lektvarů, kolika různými slovy dokázal popsat tehdejší oblečení apod., k tomu latina, (stará) čeština, slezština, němčina, anglosasština, franština… A chci opět vyzdvihnout překlad.
Smekám!

Katolická církev musela být zreformována, vždyť bažili jen po moci a majetku; přišli husité - a bažili nakonec jen po moci a majetku. Historie se prostě opakuje. A odnesou to jako vždy a opět ti dole, chudí, nuzní, obyčejní. Jako vždycky.

Knihu vřele doporučuji!
Když nic jiného, tak si člověk trochu osvěží dějepis :-)

Po prvnim dílu docela zklamání. Z počátečního fantasy se stává historická freska.

Ano – tohle je nádhera.

První kniha byla jako starověký svitek – plná jmen, gest, latinských vět, jejichž sílu dnes už jen tušíme. Četl jsem ji pomalu, jako badatel v ruinách, hledaje smysl za slovy. A litoval jsem, že nevládnu latinou tak, jak by si tento text zasloužil.

Ale druhý svazek… to byl jiný rytmus. Tam už jsem neseděl v knihovně – tam jsem jel na koni. Nečetl jsem – prožíval. A nechtěl jsem pokračovat, jen abych to náhodou neskončil příliš brzy.

Četl jsem u moře – a to moře, stejně jako kniha, šeptalo tajemství starých časů.

Pro někoho, kdo přečetl Bibli, kdo žije na Žižkově a zná Viklefa lépe než vlastní pas, kdo v sobě vidí stín Reynevana a v každém chrámu slyší ozvěnu minulosti – je to slast. Ne čtenářská. Intelektuální. Duchovní.

Jak končí kapitoly – jako výhružka, jako příchod něčeho nevyhnutelného. Železooký, ten tiše kráčející stín. Vodník, který se objeví, když to nejméně čekáš. Informace, které přicházejí skrze šepot, ne výkřik.

Je to historie. Je to Bible. Je to fantasy.
A je to krásné.

A já vím, že třetí kniha už na mě čeká.
Stejně jako čeká svět na soud.

Nadšenie z prvého dielu zmizlo a prišlo vytriezvenie v podobe náboženstva, intríg, blata, zimy, bojov, nezmyslených popráv, skrátka všetkého, čo ocenia tí, ktorých bavia historické romány. Mňa nie a niektoré časti knihy by kľudne mohli byť v učebniciach dejepisu, tak boli nudné, dlhé a zbytočné, celkom dobre sa mi pri nich zaspávalo. Naopak, bavilo ma množstvo latinského textu a precvičovanie si slovnej zásoby, to bolo fajn. Čo nebolo fajn, je fakt, že Reynevan je taký polovičný čarodejník, nedokonalý bojovník, viac-menej úspešný milenec a spisovateľ nemá inú možnosť, len ho nehať sa plácať z jedného zajatia do ďalšieho a tak neustále dokola. Nakoniec je to otravné a takisto aj fakt, že sa v príbehu vyrojilo množstvo postáv, ale tá najzaujímavejšia bola upozadená. No čo už, dám si pauzu pred tretím dielom, trpká pachuť sklamania dovtedy zjemnie. A možno bude tretí diel opäť zaujímavý a nebude to učebnica dejepisu s množstvom intríg.

Z našeho Reynevana se stává hrdý kališník, před kterým se všichni křižáci třesou strachy!

Aspoň to tak zpočátku vypadá. Náš hrdina ale slouží Táboritům jiným, o něco špinavějším, způsobem. Stává se z něho špion, sabotér snažící se splnit jak příkazy od husitů, tak i vypátrat Nicolletu, pannu, kterou v minulém díle odpannil. Už to je dosti složité ale fakt, že po něm jde Inkvizice, kníže Minstrberský a víceméně celé Slezsko, mu příliš nepomáhá.

S úvodem bychom to měli, čas chválit a kritizovat. Oproti minulému dílu je tento více zaměřený na boje, historické události a samozřejmě na husity. Sledujeme popis bitev, který mi zpočátku přišel dost nefér pro nepřátele Kalichu, dokud jsem si nepřečetl Wiki a nezjistil, že tomu tak opravdu bylo :D Také se mi líbila brutalita toho všeho, že na konci dne se křižáci a husiti v rabování a zabíjení vesnic tak moc neliší.

Bohužel kvůli neustálému popisování bitev, dějů atd. je zanedbáván náš nejdůležitější článek. Postavy. V tomhle díle jim bylo viditelně dáno méně času, což beru dosti nelibě, protože jsem si Reynevana ještě nestihl příliš oblíbit. Asi nejhůř je na tom Nicolleta, kterou bychom asi měli jako Reinmar pokládat za silnou a odvážnou ženu, nicméně je ji tady dáno velmi málo času, takže je nakonec pamatována pouze jako jeho milenka.

Tohle všechno zapříčinilo, že jsem zčásti ztratil zájem o tito postavy, a když k tomu přidáme, že humor je tady výrazně upozaděn…

Přes tohle všechno si ale přeji, abyste knížce dali šanci. Pořád ji beru za výrazný nadprůměr a doporučuji s 90/100 :-)

Četl mi Ernesto Čekan a opravdu skvěle se do toho položil. A pan Sapkowski musí mít nekonečné rešerše. Husitské události znám jen ze školy a jeho přiblížení tehdejší doby, včetně mluvy, slov, používaných věcí a postupů, mi přijde dokonalé. Zároveň si nemůže odpustit trochu té magie. I když ji Reinmar používá převážně k léčení. Zato pomorník a jeho přeměňování a černá magie. To bylo jistě překvapení pro všechny zúčastněné závěrečné bitvy. Reinmar se trošku uklidnil, už se do všeho nežene tak bezhlavě, ale jen po hlavě. Ano, za vším hledej ženu. Příběhy pana Sapkowského stojí za přečtení vždy a každý si v něm najde, co má rád. Tady kromě hodin a hodin latiny i vtipné slovní obraty (huhňavě zakurvoval) nebo vtipná přirovnání ( Jsi jako majoránka. Musíš být všude). Skvělé přiblížení boje za nový, lepší svět.

Boží bojovníci zdárně dále rozvíjejí děj, který začal v předchozím svazku trilogie. Obě strany konfliktu se bijí za svou pravdu; husité organizují spanilé jízdy, katolíci kruciátu, a jak už to tak ve válkách bývá, nejvíc si to odnáší civilní obyvatelstvo. Jinými slovy- válka je svinstvo, to je fakt, který platil v minulosti, platí v současnosti a nepozbude platnosti ani v budoucnu. A pan Sapkowski si to plně uvědomuje. To ostatně ukázal už v knihách o Geraltovi.

Náš nepoučitelný Reinmar už není zas tak nepoučitelný. Rozhodně v tom umí chodit lépe než v prvním díle.

Inkvizice, církev a mocní na něj mají spadeno, chtějí ho vidět hořet, jenže Reinmar dávno není ten studentík, který byl snad až směšně jednoduché sousto, stal se tím, z čeho byl viněn, z opakované lži se stala pravda, přidal se k herezi a jeho duši církev exkomunikovala. Jenže mu to mohlo pramálo vadit, teď stál na husitské straně, nebezpečná hra, pravda, jenže to má velkou výhodu... Reinmar už proti mocným není sám, za jeho zády stojí kromě jeho věrných přátel Samsona se Šarlejem i přední hejtmani kalicha.

Reinmar mezitím musí zkusit získat pomoc pro Samsona, aby našel svůj vesmír. Vypadá to však, že obr poznal kouzlo lidské lásky a plány o odchodu se tím značně kříží. Rainmar má také milou, statečnou Nicolettu, o které soudí, že mu možná povila syna... jsou to jen klevety? To musí teprve zjistit. Je však potřeba uzavřít i minulost, konkrétně děsivé záležitosti ohledně Adély Sterza, a Reinmar přísahá krutou pomstu.
V patách má při tom Pomurnika, jeho černé jezdce a mnoho šedých eminencí v tajných službách a před těmi všemi se bude muset pokusit svou Nicolettu ochránit.

Nyní již pojďme společně vstříc k Lux perpetua - světlu věčnému.

Stejně dobrý jako první díl...

Jestli v prvním díle byly náznaky pro srovnání se Zaklínačem, tady jsou jen v tom, že válka jsou jatka, že ambice některých mocných jednotlivců mají kruté následky, že - snad - láska překoná vše, i když to tady má hodně těžké. Reynevan z nejhorších nápadů vyrostl, zahořel pro husitskou nápravu světa. Sarlej si udržel svůj cynismus a praktičnost, Samson své tajemství. Zajímavé, jak se potvrzují, utvrzují jména staroměstských radních z Vondrušková epopeje, jde o fakta. A dohledával jsem si historická jména Jana z Misterbeka a Půty z Častolovic. Jenom ty rozvědky a kontrarozvědky jsou velmi zajímavé, další námět pro hledání. Takže třetí díl do tvorby a vzhůru na finále.

Přízeň osudu neopouští Reynevana a jeho přátelé ani v tomto druhém díle, v knize se to hemží intrikány, udavači,vyzvědači, špehýři jak na straně husitů tak polské katolické církve v čele s biskupem Konrádem z Vratislavy a jeho pravou rukou padouchem a černokněžníkem Birkartem Grellenortem ( Pomurnikem). Opět nálož nových jmen zúčastněných postav, historických slov a latiny, Google opět nezahálel. Perfektně jsou popsané i bitvy a obléhání měst ve Slezsku husitskými vojsky.