Literární spolek Laury Sněžné

2 05. října

Zvláštní, nikdy jsem nic takového nečetla. Některé věci byly na mě moc nereálné, ale v rámci žánru by to tak asi mělo být. Konec jsem odhadla a jsem za něj ráda, alespoň něco se vyřešilo a mělo to logiku. Velmi se mi líbil motiv "nakažených knih". Prostředí spisovatelů a knihovny mi bylo blízké a potěšilo mě. Zatím ale tento druh literatury vyhledávat nebudu. Ale chtěla bych vyzvednout překlad. Číst severská jména a hlavně dánská je matoucí a překladatel si dal práci s hledáním vhodných českých pojmenování. A podle mě se mu to podařilo výborně, příběhu to pomohlo a kvalitě knihy jenom přidalo.

4 16. září

Bizarní, hororové, vtipné, úžasné. Co mělo zůstat tajemstvím, zůstalo.

8 10. srpna

Já jsem se skvěle bavila. Nádherně vykroužené rty, potrhlí spisovatelé, šílená hra, tajuplná Laura a spousta různých rovin a spekulací. Jazyk autora mi učaroval a závěr knihy mě probudil z noční můry. A ta jména! Tleskám překladateli a jdu shánět falešnou kočku...

3 07. srpna

Romány o spisovatelích jsou podle mě obecně špatný nápad, na druhou stranu mám fakt rád magický realismus a román z Finska je lákavý už jen tím, že zvláštní severské umění bývá přinejmenším zajímavé... Literární spolek Laury Sněžné taky začal zajímavě, přestože jde o takový ten popově zjednodušený magický realismus ve stylu C. R. Zafóna (ale Zafón by v mém srovnání vyšel lépe), čili je to sice zvláštní, ale pořád cílené na masového čtenáře, chybí tomu hloubka skutečného magického realismu. I tak je tu mnoho hezkých magičtějších nápadů, leč za mě bohužel špatné momenty převažují dobré: Postavy se chovají tak nějak neuvěřitelně, až dětinsky, celý koncept Hry (ve zkratce: vzájemná tajná hra spisovatelů, kdy musí jeden před druhým výjimečně mluvit pravdu) byl úplně blbý a tuplem nerealistický (autor si s ním moc nelámal hlavu a dost si jím zjednodušoval práci). No a samotný základ, že v jednom maloměstě se objeví parta geniálního spisovatelů, později největších jmen finské literatury, je přitažený za vlasy i přes to, že se dá vysvětlit tou magickou rovinou.
Autor rozehraje řadu zajímavých motivů, které později nechá vyhnít, závěr uspěchá a nechá rozpadnout v ještě nepravděpodobnější, a nakonec popisy s logikou surreálného obrazu zakrývá, že nejspíš neví, jak to dotáhnout do konce. Samotná překvapivá pointa na posledních řádcích románu se nepovedla (méně nároční čtenáři ale možná budou nadšení, jak geniální to byl konec... nebyl) a celé to shodila do oddělení "čtení pro nedůvtipné teenagery". Je to zklamání.
Přitom první dvě třetiny románu se zdály slibné, kolem poloviny jsem si říkal, že to začíná být moc dobré, jenže pak to šlo zase dolů... Ale nemůžu tomu upřít čtivost a ten prostředek, u kterého jsem chvíli myslel, že čtu něco skvělého...
Třeba autor jednou vezme ten motiv "knižního moru" a udělá z něj jinou knihu. Tenhle nápad byl totiž jednoznačně nejlepší.

3 03. července

(+ SPOILER) Asi jsem měla problém přijmout finské podivno v plném rozsahu. Knihy, které se infikovaly magií a měnily svůj obsah, se mi líbily. Ale postava slavné spisovatelky Sněžné mi z příběhu trčela. Zjevně se jednalo o strašidlo a k srdci mi nepřirostlo. Další podivností, kterou jsem neskousla, je fakt, že v poměrně malém městečku se najde devět zářivých literárních talentů, z nichž posléze ze všech vyrostou slavní spisovatelé. A způsob výuky tvůrčího psaní byl vyloženě krutý a nepřiměřený věku účastníků.
Dokonce jsem na vážkách i ohledně překladu. Počeštěná jména (Vrchlický, Zimota, Březina, Potůčková) měla být narážkou na české spisovatele? Nebo se jednalo o překlopení finského jména do češtiny? Jasně, finské shluky písmen by se asi špatně pamatovaly, ale stejně, zmátlo mě to.
Kniha byla napínavá a četla se dobře, ovšem ve výsledku jsem z ní byla celou dobu akorát smutná a kdyby mi někdo nabídl členství v onom výlučném spolku, s křikem bych utekla.
Samotný závěr – mno, už mnohokrát jsem řekla, že podobné překvapivé zvraty nemám v oblibě, protože postaví na hlavu víceméně celý předchozí děj. Tady bych podobný veletoč ještě snesla, protože prostě podivno, ale stejně to předchozí děj na hlavu postavilo, a já radši stojím na nohou.
Takže za dvě. Spousta námětů k přemýšlení, ovšem v důsledku zklamání.

03. května

Na knihu jsem se těšila, ale byla jsem spíš zklamaná. Možná jsem toho finského podivna přečetla už tolik, že jsem trochu přesycená, ale tohle mě prostě moc nebavilo. Autor píše čtivě, ale dost věcí bylo jen naznačených, nedotažených, jakoby si s nimi ke konci už nevěděl rady, a tak vyzněly trochu do prázdna. Wow efekt se nekonal.

24. dubna

Za mě bylo téma knihy originální, taktéž zpracování. Styl psaní pestrý, líbil se mi. Zkrátila bych trochu začátek a možná ten děj v nkěterých místech trochu zjednodušila, ale to je subjektivní. Celkově mě kniha potěšila, bylo to zpestření mezi tématy, které momentálně "frčí".