Literární spolek Laury Sněžné

1 12. května

Úžasně divná knížka.

27 27. dubna

Přes množství vynikajících motivů mě kniha nepřesvědčila o genialitě sobě vlastní, a to především proto, že až příliš mnoho otázek nechává nezodpovězených. Jako nonsens fajn, ale v tomhle ohledu nejsem právě ta správná cílová skupina. Alespoň, že závěr přišel s jakou takous pointou, která dává na srozuměnou, že autorovi při psaní románu nebylo všechno jedno a nějaký cíl tu byl.
Každopádně samotný základ, tedy literární spolek kolem tajuplné spisovatelky, se mi líbil moc, stejně jako některé další nápady mimo hlavní dějovou linii. Jenže tyhle drobnosti jsou nakonec tím jediným, co si z příběhu odnáším. Jak Pasi Ilmari Jääskeläinen vyprávění pěkně načne a celou první polovinu je plný překvapení, v té druhé se začne soustředit pouze na tři věci z deseti načatých a těch zbylých sedm prostě nechá v plén budoucím generacím. Což není fér, tedy alespoň z pohledu takového plantážníka jako jsem já. Milý je ovšem bezděčný odkaz na Emila Zátopka. A překlad Vladimíra Piskoře je jednoduše skvělý.

4 17. března

...ževraj setkání Twin Peaks a bratří Grimmů

ak sa Lynch práve neobracia v hrobe, tak len preto, že ešte neumrel. Chyba, ktorú napraví, akonáhle zistí, kam zas capli jeho meno.
Atmosférou to pripomína skôr Midsomer.

...ževraj raný Murakami

ak podstata ranej murakamiovitosti spočíva v miere WTFoidnosti záveru, tak áno, toto by určite dosiahlo takých 0.7 raného Murakamiho

...ževraj predstavte si Zločin a trest, v ktorom Soňa Marmeládová zastrelí Raskoľnikova. Znie to absurdne?

absurdne by to znelo, keby zastrelila Dostojevského.
Každopádne, tento sľubný metafikčný námet so zmutovanými knihami autor síce načne, ale nakoniec sa mu vôbec nevenuje...

Ďalšie poznámky:
...po obsahovej stránke som v knihe nenašla nič tak nevšedné alebo absurdné, že by to presahovalo hranice bežného fantasy a zaslúžilo si honosné označenie podivno

...preložené fínske mená (Ingrid Kočičková, pán Zimota, pani Skalická atď) mi rezali uši a prispievali k všeobecnému pocitu infantilnosti (a tých mien tam bolo strašne veľa a autor ich donemoty opakoval) Na druhej strane chápem, že ak je Pasi Ilmari Jääskeläinen bežné fínske meno, preložiť to na Jakub Kincl vyjde ekologickejšie a finančne výhodnejčie. Tiež chápem, že bežný príslušník akéhokoľvek slovanského národa zvládne len určitý počet prehlások na stranu, kým sa psychicky zrúti

...po štylistickej a jazykovej stránke to bola radosť čítať

1 07. ledna

Tahle kniha na mě z knihovny koukala hodně dlouho. Občas jsem ji vzala do ruky, otevřela a nic. Nešlo to. Zkrátka jsem se nemohla vůbec začíst. Když na mě vykoukla teď, v novém roce, řekla jsem si, že ji ješte tu poslední šanci dám. A ano! Začalo to fungovat, najednou jsem byla v Zaječíně, cítila to všudypřítomné podivno, semtam zakopla o skřítka, zkoumala nakažené knihy, šťourala jsem se v mysli členů Spolku, občas nechápala a občas nedýchala. Závěr byl sice takový...na mě hodně zmatený, ale celkový dojem z knihy mi to nezkazilo. Čtenář tady může sledovat jak příběh, pátrat a prožívat, tak na celou knihu může nahlížet jako na takovou malou psychologickou sondu do mysli člověka.
Věřím, že kniha zůstáva tolika lidmi nepochopena a nelilbí se. Je to bláznivá jízda, ale když ji otevřete ve správný čas, je to jedna z jízd, na které jentak nezapomenete.

03. ledna

Zvlastni. Hodne zvlastni knizka. Nemuzu rict, ze se mi nelibila, ale ani to pro me nebyla pecka. Neda se zaradit do zadne skatulky. Rozhodne to neni "klasicky" magicky realismu. A vlastne jsem ani chvili nevedela, kam kniha smeruje a neprestavala me prekvapovat. Hodne bodu u me ztratila kvuli pouziti "vyronu" a "vyroneni".

14.12.2018

Čakala som od toho trošku viac, ale ako oddychovka to celkom ušlo. Aj mňa trochu rušili tie preklady vlastných mien a geografických názvov, vo fínštine by to znelo prirodzenejšie.

2 10.12.2018

Literární spolek Laury Sněžné mě zaujal hned po vydání a byla jsem opravdu zvědavá a následně nadšená, když se mi nakonec dostala do rukou. Jenže… Zanechala ve mně tak rozporuplné pocity, jako žádná jiná. Četla se pěkně, avšak měla i nudné části a dokázala mě uspat. Byla svým způsobem krásná a zajímavá a naopak divná a zvláštní. O postavách raději ani nemluvit… Přesto jsem nakonec ráda, že jsem si ji přečetla. A co mě úplně vytáčelo, byl překlad. Mohli zanechat jména, reálie a další finské názvy.