Vesmich
komentáře u knih
Tajemný hrad v Karpatech
Jules Verne
Pólicija, póólicija...je to parádní četba, ovšem nic nemůže z hlavy vymazat film podle předlohy natočený..Tóna Hluchoněmec mi v textu chyběl :)
Ilustrovaný muž
Ray Bradbury (p)
Nechce se mi věřit, že je to napsané v 50.letech! On mě vždycky dostane, jak vizionářský je, jak dokonale dokáže popsat budoucnost, která je mou přítomností. Celý ten nápad s příběhy zapsanými na kůži, je náramný a hned první příběh Savana mě ohromil a čtu si ho dokola. Z podobných důvodů mě samosebou dostal příběh Nultá hodina. Náramné jsou ovšem úplně všechny. Celý ten dobový strach z Marťanů a současně fascinace jimi, všechny ty rakety a létání a mezihvězdné cesty, celé to kosmické šílenství, které provázelo i moje dětství. Právě v Nulté hodině je to přesně popsané - jak všechny ty dětské hry na NĚCO odrážejí nejbližší možnou a stále připomínanou minulost (na fašouny a partyzány), anebo aktuální společenské fascinace a ladění (na kosmonauty, na invazi). My jsme si také hráli na kosmonauty a kluci jimi chtěli být. Lajka nám sice ve Sputníku nad hlavama už nelítala, ale kroužil tam Remek. Jooo, krásné dny našeho mládí :)
Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
Timothy Snyder
Stejně, jako po četbě Divokých labutí nemůže čtenář už nikdy pohlížet na Číňany i s jejich zvláštními nápady přehnaně kriticky, tak po přečtení Krvavých zemí, nelze, než se hodně jinak dívat na Ukrajince a Poláky. Timothy Snyder tím svým nemilosrdným způsobem a stylem přesným, jako když vyšívá, popisuje a vypráví příběh, který jsme zvyklí posluchat v jiné podobě. U mě se mu rozhodně daří ten uložený příběh přepsat a pokaždé mě přiměje pocítit jistou vděčnost, že jsem se nenarodila tam, ale tady. Je to tvrdé a syrové, nicméně se mi to dařilo číst v celku a nevkládat mezi jednotlivé kapitoly týden, abych to vůbec byla schopná ustát, jako se mi to dělo kdysi u Laskavých bohyní.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Ne a ne si vzpomenout, kdy jsem četla něco od čínského autora, který by nebyl už hodně dlouho hodně mrtvý. V případě tří těles mě nalákalo, že začátek spadá do období Kulturní revoluce. Z knihy se nakonec vylouplo něco daleko přesahujícího moje původní očekávání! Filozofie, ideologie, fyzika, prostě celý soubor kognitivních věd, poskládaný do příběhu, který má hlavu a patu. Čína od šedesátých let do současnosti, kontakt s mimozemskou civilizací, ochrana přírody, ochrana vědy a parádní počítačová hra. Bavilo mě to celou dobu náramně a bylo mi líto, že kniha končí. Klidně bych četla dál a dál.
Čarodějův učeň
Otfried Preussler
Mnohokrát jsem od dětství viděla animované zpracování a ani by mě nenapadlo si to ještě číst. Což byla ovšem chyba! Text je to dechberoucí, napínavý, temný, uhrančivý, navíc zasazený do Lužice, která je nám velmi blízká. Všechna ta jména mlynářské chasy a pradávné čarování, staré slovanské praktiky, celý rok v obyčejích a stále se opakujících úkonech. Velmi zajímavé jsou podrobné popisy práce ve mlýně, ať už té odborné, anebo všelijaké okolo. Má to spád a vynikající zápletku a směřuje to k nevyhnutelnému střetnutí a přestože jsem si pamatovala, jak to dopadne, nijak mi to nepomáhalo v tom, abych se nekousala do rtu. Velký čtenářský zážitek!
Mráz
Bernard Minier
Po četbě Kruhu mě nejvíce zajímalo, jestli je druhá část tak slabá proto, že v první se autor vyčerpal, anebo jestli je to koncept. Volila jsem raději audioknihu, aby mi to četl Jiří Žák v autě. Dělal, co mohl...Po vyslechnutí si myslím, že je to přeci jen koncept. Působí to, stejně jako Kruh, dojmem automatického psaní. Autor plácá, co ho zrovna napadne a rozvede vždycky tu myšlenku, která se nabídne, bez ohledu na to, jestli je to pro příběh důležité nebo ne. Rovněž je patrná inspirace ledasčím, především Purpurovými řekami. Náckové, Pyreneje, stavby, fobie....i lavina bude.....I nějaké to Mlčící jehňátko sem tam z textu vykukuje. Rozjezd je svižný a slibný, zárodek nápadu vzbuzuje zvědavost. Jen do chvíle, než začne Polda recitovat zcela bez kontextu latinské citáty. Autor tomu říká " mluvit latinsky". Již v Kruhu bylo patrné, že Poldovým hlavním vyšetřovacím nástrojem a strategií současně, je z pekla štěstí. Jenom díky němu žije. Jenom díky němu se nezastřelí vlastní zbraní, neutopí, nedostane infarkt po deseti minutách běhu v teplákách, neusouží nad tím, jaký je svět zkažený. Rovněž má závratě, bojí se koní a rychlosti a vrtulníku a..... Text je obohacen názvy mnoha písní a nejrůznějších produktů- telefonů, oblečení, motorových vozidel- až mi přišlo na mysl, jestli to není čistý product placement. Nádherný je rovněž úsek, kdy si Polda II dopisuje s kontaktem a seznámíme se s celými mailovými adresami obou a to opakovaně. Nevím, jak to vypadá v písemné podobě, ale čtené je to tak pitomé, že to nutí pouštět si tu pasáž opakovaně. Závěr už jenom dílo korunuje. Inu, stačilo.
Vlk a dýka
Juraj Červenák
Na každého dojde :), takže i na starého proutníka a požitkáře Barbariče. Baví mě to pořád stejně, vždycky se dozvím něco nového z Horních Uher a hned mě to láká se tam vypravit.
Kdo jinému jámu kopá
Marie Rejfová
Mrtvol jak v Midsomeru! Učitelka Josefína, co nemá nikdy ústa líná, je v tomto díle nějak protivnější než v tom, ve kterém jsme se seznámily, což byl díl, který začíná lyžařským "závodem". Trochu mě překvapilo, že toto je díl první, ale je to nejspíš jedno, protože postavy žádným extra vývojem od jámy k lyžím neprošly:).Poslouchám v audio verzi, proto v pořadí, v jakým to Zdeňka Žádníková načte. U toho řídím, myju nádobí a tak. Asi bych si to sama nečetla, když mi to čte někdo jiný, dobrý.
Právo nálezce
Stephen King
Tento pozdní S.K. je o dost jiný, než v době Osvícení. To byly pecky. V této trilogii je znát, že už se mu obrousily hrany, už není tak tvrdý, krutý a fascinující. Takže, speciálně v tomto díle, přežijí i ti, kteří by před dvaceti lety rozhodně nepřežili. Ovšem tam, kde je potřeba vykreslit školu, popsat co se děje komu v hlavě, tam je to stále mimořádné. Morrie je jedna z parádních Kingových postav.
Příliš hlučná samota
Bohumil Hrabal
Jak mě to uchvacovalo v mládí, tak mě to znovuuchvátilo v nemládí. Hanťovo dělení knih dle speciálních kategorií jsem si osvojila a udržuji celý život.
Eva tropí hlouposti
Fan Vavřincová (p)
Jakmile člověk potřebuje povzbudit v těžké chvíli (a nejspíš nejen tehdy), těžko říct, jestli volit Evu od Vavřincové, anebo Poláčkův Hostinec u kamenného stolu. I filmová zpracování jsou v obou případech parádním koncertem. Bohatý jazyk, anglický humor a nikde žádné příkoří, které by se nedalo vyřešit, nikde žádné mráčky na obloze, které by značily nějakou hnusnou změnu. Čirá krása. Všichni jsou krásní a mladí a ztřeštění a svobodní a ti co ne, tak jsou zase přiměřeně odpudiví a srandovní. Evu čtu poprvé, dosud jsem si vystačila s filmovým zpracováním a také jsem Natašu Gollovou měla celou dobu před očima. Knihkupectví jsou zahlcena kdečím, ale Fan Vavřincovou ne. Škoda.
Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
To se teda neomrzí a když se člověku někdy nechce do klasické podoby se zahloubat, tak Petiška stačí. Čím jsem starší, tím víc si všímám, jak ze všech těch příběhů skutečně vyndal přesně to, co děti poberou. A ostatně já taky.
Smrt nosí rudé škorně
Pavel Hrdlička
Překvapení obrovské! Velká paráda! Hromada dobových názvů, podrobností, speciálních postupů a k tomu zajímavý příběh a sympatické postavy. Rozhodně jdu do pokračování! Autor je jako blesk z čistého nebe. Pán, kterého zajímá historie, si na stará kolena udělá radost a píše. Fantastický nápad od něj se věnovat psaní a ne rybaření nebo čemu se tak člověk v penzi věnuje!
Vlak z Paddingtonu
Agatha Christie
Od Vraždy na faře uteklo dost vody, soudě podle toho, že vikářův syn už pobývá kdesi na internátě a domů se vrací na Vánoce a taky podle toho, že slečna Marplová se nevrtá v zahrádce, aby pod záminkou dobývání pampelišek monitorovala cvrkot v obci. Jedna z jejích mnoha přítelkyň spatřila ohavný a geniálně provedený zločin, ale jako na potvoru jela zrovna na návštěvu k Jane Marplové, takže vrah nemá šanci uniknout.
Purpurové řeky
Jean Christophe Grangé
Film je něco tak dokonalého, že mě ani nenapadlo si to někdy číst. Až teď. Ve světle knihy je film vlastně laskavý a umírněný. Příběh je to parádní, všechny postavy a to bez výjimky, famózní, zápletka originální, kulisy úchvatné a celé ladění mi vlastně víc připomnělo film Sedm, než Purpurové řeky. Od začátku až do konce velká jízda!
Ztracený
Tim Weaver
Pro mě druhá v sérii, a protože to poslouchám pouze jako audioknihy, nic na nic nenavazuje, ale vůbec to ničemu nevadí. Je to napínavé, jsou v tom hrůzáci, detektiv dostane pokaždé do čenichu, aby se vzepjal k protiúderu a padouchy ztrestal a dopadnul. Policie je neschopná jen přiměřeně a pošuci jsou vyšinutí tak akorát. Po dvou dnech od doposlechu už netuším, o čem to bylo, ale k tomu to snad neslouží. Takže v žánru je to přesně to, co si od textu čtenář slibuje.
Čas vlků
František Niedl
Ohhhjeeeh, to se autorovi tak moc povedlo! Hynek Tas z křemene majzlíkem sekaný a jeho doba. Carlo Ginzburg by se tetelil blahem, jak je ten mikrobříběh vystřižený. Už podruhé si říkám, že takhle to prostě bylo, protože přesně takhle to být muselo. Nic lepšího a počátcích husitství jsem nikdy nečetla. Veškerá snaha, že to budu číst postupně a nezanořím se nenávratně, budu se normálně mýt a jíst a pracovat....všechno marné..dokud Hynek nedokončil, co bylo třeba, odtrhnout se nedalo...a hele - koukám kolem sebe a ono je pondělí!
Boj o ostrov
Arthur Ransome
Vrátit se v pokročilé dospělosti ke knihám, které významně ovlivnily člověkovo dětství a mnohdy celý život, je vždycky trochu loterie. „Uvidím to stejně? Bude to pořád fungovat? Co tam bude, co tam tehdy nebylo? Odkud vyleze nějaké ALE?“ Jenomže RANSOMOVKY v sobě žádné „ale“ nemají a koho chytly kdysi, drží ho pořád. Ve mně probudily úpornou vášeň pro vodu a dobrodružství s ní spjatá až do té míry, že jsem se jako horské dítě přestěhovala do takové podobné jezerní krajiny a vody nemám stále dost. Vyprávění o Vlaštovkách a Amazonkách je nádherný příběh o dobrodružství, které čeká hned za rohem a také průvodce plachtěním a tábořením v přírodě. Školou povinné děti stanují, zacházejí s otevřeným ohněm, koupou se, plachtí a dělají mnoho jiných podobně NEBEZPEČNÝCH věcí, a to bez dozoru (matka na pevnině – antidepresiva neužívá, otec na moři – bez alkoholového abúzu) a příslušných bezpečnostních prvků. Protože kdo není ňouma, ten se neutopí a kdo se utopí, toho škoda není.
Tajný život stromů
Peter Wohlleben
Lesník dokázal sepsat takový příběh lesa, který dokonale rezonuje s vnímáním všímavého člověka, a proto je text náramným pomocníkem učitele biologie nebo přírodopisu či vlastivědy. Les jako superorganismus, ve kterém má všechno svůj účel a místo představuje tak poutavě, angažovaně a vztahově, že s tím netřeba vůbec nic dělat, stačí s žáky vyrazit a držet se Wohllebenova jazyka. V knize není nic nějak nového nebo zvláštního nebo překvapivého a podle mě ani pro alespoň průměrně v oboru orientovaného člověka, ale ta forma, jednoduchost a to osobní badatelské zaujetí, to je pecka!
Židovka z Toleda
Lion Feuchtwanger
„Chudák holka“, řekla by moje stará máma, protože by se držela linky příběhu o lásce a všem tom, co ji provází. Já jsem se držela jiné, která mě uchvátila hned a nemohla jsem se jí už pustit a na lásku jsem rovnou zapomněla, a tou bylo všechno to kolem příběhu samotného. Prostředí Španělska v době, kdy bývalo mohutnou říší, ve které se potkávaly velké kultury způsobem pro Evropu typickým. A je to popsáno úchvatně! A potom ještě jednu rovinu jsem zachytila a byla schopná sledovat, a to touhu po úspěchu, pokus o dobytí světa, alespoň toho dosažitelného, za podmínek, které aktuálně máte a v průběhu jediného života, který máte. A ta byla snad ještě lepší!