Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
Dávné řecké báje a pověsti zrodila lidová fantazie starověkých Řeků v době, kdy lidé ještě neznali ani železný pluh. Vytvořil je génius slavného národa Helénů a obstály ve zkouškách tisíciletí. Jen těžko si lze představit kulturního člověka, který by nevěděl, kdo byli Herkules nebo Prométheus, Afrodita či Europa, Kyklopové, Sirény, Múzy nebo hromovládný Zeus. Výběr z těchto bájí a pověstí zpracoval na počátku druhé poloviny minulého století spisovatel Eduard Petiška a čtenáři si knihu, napsanou velmi moderně, ale přitom s velkou úctou k tradici, oblíbili hlavně pro její poutavost a svěžest.... celý text
Přidat komentář
S touto knihou jsem byl velice spokojen. Řecké báje a pověsti by měl přečíst každý, protože jsou plné ponaučení a kultury. Postavy byly dobře popsané, ale kvůli jejich množství se v nich člověk ztrácí. Kniha mě zaujala a doporučuji ji všem věkovým kategoriím.
Maminka nám tuto knihu četla jako dětem před spaním. Co večer, to jeden příběh. Na knihu celá léta vzpomínám a před nedávnem jsem si ji koupila jako audioknihu a je pořád stejně krásná, jako když jsme byli děti.
Příběhy mě bavily moc, ale hodně jsem se ztrácela v tom množství postav, řeckých ostrovů a měst
Četla jsem ve formě povinné četby do školy a knížka mě opravdu bavila. Občas si takové knihy ráda přečtu
Nezabudnuteľné a pútavé i po rokoch od povinného čítania. Bavilo ma to, samozrejme, niektoré príbehy zaujali viac, iné menej, ale celkovo je to bezpochyby hodnotné dielo, až by som sa odvážila tvrdiť, že v oblasti zahraničných bájí a povestí v našej slovenskej a českej literatúre stále neprekonané.
Díky výzvě jsem se podruhé v životě začetla do řeckých bájí a zavzpomínala na povinnou školní četbu, která mně vůbec nevadila. Už od dětství je totiž četba knih aktivitou, bez které si nedokážu svůj volný čas představit.
"Ten zákaz nevydal Zeus, ale král," odpověděla srdnatě Antigone, "nemůže proto platit víc než láska a lidskost. Jsou zákony, které nepocházejí od kralů, a jsou důležitější a trvalejší."
Krásně napsaná sbírka pověstí a bájí ze starověkého Řecka od Eduarda Petišky. Jako povinnou školní četbu jsem si ji užila.
Pověsti a báje spustily mé řecké období, sbírala jsem všechny dostupné informace v knihovně (chudák paní knihovnice), v encyklopediích, trápením učitelů a nákupem dalších knih ( rodiče byli knihomolové, tak měli pochopení). V historii mě fascinuje návaznost na další a další dějiny různých kultur, je to nekončící proud a láska na celý život.
Ale abych se vrátila konkrétně k téhle knize ( r.1954), bohužel, se dostala v nevhodný čas do rukou mých synů, stránka s obrázkem Kyklópa byla vytržena a už jsem báje po letech nenašla. Kdo v tom měl prsty jsem nevyřešila (sváděli to jeden na druhého).
PS: Pověst o Filémónovi a Baucis ( najdeme ji i v Proměnách) je tak krásná a já jsem si o mnoho let později moc přála, aby se takhle proměnili rodiče v jabloně, pod kterými sedávali.
A třeba ano?
P.P.S.: Persea jsem vyprávěla vnučkám (6 a 10 let) a moc mě potěšilo, jak mě syn doplňoval a vlastně si vše pamatoval z dětství. Další perlička na pomyslný perlový náhrdelník nesmírné ceny.
Tyto úchvatné báje by měly zůstat povinnou četbou do skonání světa. Jsou to úžasné poučné příběhy,které vtáhnou nejen dítě,ale i dospělého.
Krása střídá nádheru a ráda se ke knize vracím.
Poslouchala jsem jako audioknihu, abych to stihla přes víkend na povinnou četbu do školy. Na rozdíl od valné většiny jiných knih z povinné četby mi tato nejenže nevadila, ale dokonce jsem si to užila (což ale může být způsobeno mou posedlostí řeckou mytologií xd). Je to krásně napsáno.
Klasika, kterou jsem ve škole číst nechtěla. V dospělosti čtená několikrát, dokonce synovi jsem jí četla s radostí. Má oblíbená postava je Prométheus.
Absolutní klasika všech klasik, kterou miluju odmalička a moc ráda se opakovaně vracím do Řecka :)
K této knize se vždy ráda vracím a četla jsem jí x krát, ať už tuto Petiškovu verzi nebo verzi pro dospělé, kde bohům není vůbec nic cizí a některé zápletky a situace jsou více než peprné a nestydaté. Každopádně staré řecké báje patří ke kulturnímu dědictví nejen Helénů, ale celého západního světa. Tentokrát jsem poslouchala audio verzi, ve které nám tyto nesmrtelné příběhy velmi pěkně čtou Taťjana Medvecká, František Němec a Petr Pelzer.
Vzpomínám, že za dětských let se mi knížka fakt líbila. Nevím jestli se posunula doba nebo moje nároky, nicméně teď v dospělém věku mi přišla jaksi povrchní a místy celkem nudná. Představoval bych si trochu víc imerze do charakterů postav a do děje, bohužel charaktery postav jsou vykresleny v podstatě na úrovni ten je zlej a tenhle ne. Spíše než beletrie je to taková jakoby učebnice dějin, které se nestaly.
Zaujalo mě, že všechny postavy jsou králové či jejich děti a manželky, když to tedy nejsou přímo bohové. Nižší třída se tam prakticky nevyskytuje, a když ano, tak se osobně znají se zmíněnými králi nebo jejich rodinami. To v Řecku neměli obyvatelstvo?
Každopádně jako opáčko antických bohů a hrdinů to zafungovalo.
Kniha plná neskutečné moudrosti a zajímavých příběhů ze starověkého Řecka, kterou mám rád už od mala. :)
Klasika, kterou všichni známe z povinné školní četby. I v dospělosti mě řecké báje a pověsti bavily. Občas bylo znát, že příběhy jsou značně zkrácené a upravené pro mladší čtenáře. Přesto zůstávají napínavým a poučným čtením. Trochu mi vadila jednotvárnost motivů jednotlivých postav, kdy ve většině případů šlo o závist a následně pomstu.
Celkově dávám 4*, protože dokonalé čtení to rozhodně není, ale i tak mě náležitě bavilo. Jen je opravdu třeba počítat s tím, že příběhy jsou jednodušší.
Štítky knihy
pro děti pověsti česká literatura starověk bohové pro mládež řecká mytologie báje hrdinové dějiny pro děti a mládež
Autorovy další knížky
| 2005 |  Staré řecké báje a pověsti |
| 1975 | Birlibán |
| 1996 | Alenčina čítanka |
| 1986 | Příběhy tisíce a jedné noci |
| 1987 | Anička a básnička |
I po mnoha letech pořád velmi zábavná kniha plná starých řeckých příběhů o lidech a bozích. Plná bojů a smrti.