Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
Mezi dvěma říšemi, Hitlerovou a Stalinovou, se nacházejí krvavé země. Necelá dvě desetiletí stačila, aby zde v důsledku politiky dvou vůdců zahynulo čtrnáct milionů lidí. Povědomí o událostech třicátých a čtyřicátých let na území dnešního Polska, Ukrajiny, Běloruska a pobaltských států sice sílí, stále jsou to však jednotlivé události: ukrajinský hladomor po stalinské kolektivizaci, Katyň nebo tzv. konečné řešení židovské otázky. Širokoúhlý záběr Timothyho Snydera je v dějinách daného území novinkou. Sled katastrof, které se tudy prohnaly, nelze vysvětlit na základě jednotlivostí ani dějin jednotlivých národů, nýbrž jedině ze zvláštního postavení těchto zemí v Evropě, z jeho historických příčin, z motivů dvou totalitních ideologií, ze záměrů a metod dvou diktátorů a jejich vzájemných souvislostí. Krvavé země jsou tak první syntetickou monografií, která postihuje v celku souhru těchto nešťastných okolností, jejímž důsledkem byla největší demografická a humanitární katastrofa, jakou kdy člověk v lidských dějinách způsobil. Kniha vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Prostor.... celý text
Originální název: Bloodlands: Europe between Hitler and Stalin, 2010
více info...
Komentáře knihy Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
Přidat komentář
Neskonale mrazivá kniha o jedněch z nezrůdnějších zločinů v dějinách, a to zločiny tak strašnými, že v budoucnu lidé sotva uvěří, že k nim vůbec došlo.
Tedy o tom, o čem sice víme/tušíme, ale nejraději bychom na to zapomněli. Ovšem po jejím přečtení je rázem jasné, že není co zapomínat, jelikož o tom v první řadě vlastně vůbec nic nevíme/netušíme.
Dalo by se jí vytknout, že někdy říká něco více slovy než je nutné či že v ní převažují "statistická fakta" nad jednotlivými osudy, čímž umí při soustavnějším čtení poněkud otupit až zavalit čísly a daty. Což však ani v nejmenším neubírá na její zásadnosti. Je to totiž jedna z těch knih, kterou byste si měli přečíst, ať již se vám bude číst lehce či ne. Druhá varianta je však pravděpodobnější, jelikož v jistém ohledu půjde o nejtěžší knihu, kterou jste kdy četli.
Timothy Snyder, Američan ktorý sa v slovanských krajinách a ich histórií orientuje oveľa lepšie než väčšina obyvateľov daných krajín.
Kniha je veľmi náročná pretože čítate o množstvách mŕtvych ktorý mali to nešťastie že sa narodili a žili v strednej a východnej Európe od 30. rokov. A to nie len nacistickými zverstvami ale zväčša tými ruskými, našimi slovanskými bratmi.
Neznalosť týchto historických krvavých činov sovietskeho ruska len vysvetľuje, aj keď nepochopiteľne, príklon našich spoluobčanov k súčasnému Rusku.
Aj keď je kniha náročná, Snyder je v nej veľmi zrozumiteľný.
Určite odporúčam.
Vypočuté čiastočne ako audio. Prečo čiastočne? Lebo som si debil uvedomil, že asi som si pred rokom kúpil papierovku a zabudol som na ňu. A taky že jo. Mohol som si ušetriť prašule. Audio je pohodlnejšie, ale zase postráda mapy ktoré kniha obsahuje. Nie že by to pre nás bolo nevyhnutné, každý má približný obraz o tejto oblasti.
A je to hrozné čítanie/počúvanie. Poľsko, Bielorusko, Ukrajina, pobaltské republiky, to bolo ako žiť medzi dvoma MORDORMI. Aspoň teda kým bol na scéne aj Hitler. Státisícmi mŕtvych, popravených, vyhladovaných, vyhladených, spopolnených, splynovaných, zaživa pochováváných sa tu len tak pohadzuje, ako by to ani neboli ľudské bytosti. Inak sa o celé genocídy dokázal postarať samotný Stalin a ČEKA. V podstate celá tragédia spočíva v tom, že máš za suseda Rusko. V skratke, zjednodušene, hrozivo, pravdivo. Jak sa vraví, "Keď mám teba za priateľa, nepotrebujem už nepriateľov." Šialené, šialené, šialené, a najhoršie, že dejiny sa opakujú.
Snyder sa s tým nepára, neprikrášľuje. Má toľko informácií, že nie je priestor na nič, len na guľometnú paľbu dát, dobových výpovedí, v konečnom dôsledku je to hrozivá učebnica dejepisu. A dokazuje čosi absolútne iné ako sme sa učili za Husáka.
Kurva veď už len z tej úcty k nevinným obetiam by sa mala pravda zachovať a nezastierať. Netvrdím že ozveny tých udalostí nepociťujeme a nesledujeme dodnes, samozrejme že áno. Propaganda bude prekrúcať pravdu a to sa nezmení. Prekrúca sa minulosť, prekrúcajú sa správy ktoré sa Vám objavili dnes ráno na obrazovke. To že je v knihách ako Krvavé země opísaná skutočnosť, snáď ani neviem či je to dôležité. Pre môj dobrý pocit že viem ako to naozaj bolo. A potom sa pozriem okolo seba, a vidím že sme nepoučiteľní, stačí charizmatický "vodca", dôvod, a vraždí sa znova. Nebyť súčasnej situácie v danom regióne, kľudne to uzavriem vetou "Vďaka historikom ako Snyder, nech je nám to mementom, veď sa poučíme z tých hrôz a aspoň v tom to celé je k niečomu." No ale .... mám už nezvrátiteľný názor, že kým bude Rusko, táto oblasť bude vždy v nebezpečenstve. Nech si propagandy píšu čo chcú, nech ľudia zabúdajú na okupácie, nech klamú, výsledkom je vždy tento fakt. Sme svet kde máme za susedov MORDOR a občas dva. Dve veže? Vidíte to zrkadlenie udalostí v literatúre? Orwell, Tolkien, všetko je to o nás. Mordor ktorý lpie na tradícii vyvražďovania, kolonizácii, a je na to hrdý a nedokáže inak. Buď hibernuje a naberá sily, alebo valcuje a zabíja, rozsieva ideológie, a necháva pritom dochnúť aj svojich.
A to, že si tvoji rodičia na vianoce radi pozrú po štyridsiaty krát Mrazíka, nič nezmení na podstate. Len sa to tak zdá.
(SPOILER)
Hned na úvod musím říct: tohle rozhodně není kniha pro každého. Některá svědectví jsou tak syrová a drásavá, že je dokáže vstřebat jen čtenář s opravdu silným žaludkem. Snyder nic nepřikrašluje, neskrývá hrůzy za akademickou objektivitu. Vypráví tvrdě, přímo a bez zbytečných slov navíc. Otevírá témata, kterým se jiní autoři raději vyhýbají – a dělá to s neuvěřitelnou precizností a logikou. Styl má čtivý, jasný, přehledný a přesto vypravěčsky velmi silný.
Už samotný název napovídá, že krev bude téct proudem – a opravdu provází čtenáře každou stránkou. Snyder uvádí zdánlivě chladná čísla, ale za každým z nich se skrývá lidský život, konkrétní osud. To dává číslům úplně jiný rozměr – a čtení jiný dopad.
Nejde o lehkou literaturu. Číst o milionech lidí, jejichž jedinou „vinou“ bylo to, že po generace žili na určitém místě, je tíživé. Tihle lidé žili v souladu se svým okolím – a přesto jejich životy byly systematicky a nemilosrdně ukončeny nebo navždy narušeny.
Zaujalo mě, jak originálně Snyder přistupuje k dějinám. Nepopisuje události z pohledu konkrétních národů nebo ideologií – nečteme očima Němců, Sovětů, Poláků či Židů. Na místo toho se dívá na události skrze samotné území, kterého se dotkly. Tenhle úhel pohledu je mrazivě účinný. Ukazuje, že ať už vládla jakákoli moc, území východní Evropy – hlavně dnešní Polsko, Ukrajina a Bělorusko – vždy nejvíc krvácelo. Například území dnešního Běloruska je podle Snydera doslova nasáklé krví čtrnácti milionů obětí, převážně bezejmenných rolníků, kteří po sobě nezanechali téměř žádnou stopu.
Velkým přínosem knihy jsou osobní svědectví. Právě ta dodávají na síle jinak statickým historickým datům. Bez nich by čtenář jen těžko pochopil, co se za čísly skutečně skrývá. A bez čísel by zase nemohl plně uchopit rozsah těchto tragédií – obojí je v dokonalé rovnováze.
Velmi silně na mě zapůsobila pasáž věnovaná Ukrajině – území, které trpělo nejvíc. Byla totiž zemědělsky nejúrodnější oblastí Sovětského svazu, a právě proto se stala terčem brutálních represí. Snyder až na konci nenápadně připomíná, že násilí mířilo cíleně na Ukrajince – ale o to silněji to do čtenáře dolehne.
Z knihy jasně vyplývá, že Polsko, Bělorusko a Ukrajina byly během několika dekád sužovány takovým způsobem, že je skoro zázrak, že z těchto zemí nezbyla jen prázdná, řídce osídlená pustina. Snyder velmi přesně a mrazivě popisuje systematické vyhlazování, deportace, hladomory, tresty za etnickou příslušnost nebo nesprávné politické smýšlení. Opírá se přitom o dostupné dokumenty a nic si nevymýšlí – právě to dělá čtení tak drsné.
Velmi silně na mě zapůsobila i skutečnost, jak se nacistický a stalinistický režim navzájem ovlivňovaly. Oba legitimizovaly své brutální metody odkazem na „nebezpečného“ protivníka a jeho skutečné či domnělé spojence. A přitom oba usilovaly o to samé – ovládnout a zlomit obyvatele stejného území. Polsko si rozdělily, elity popravily nebo zavřely do lágrů, celé skupiny obyvatel přesídlily nebo vyhladily.
Z knížky na mě nejvíc dolehlo tohle: Hitler i Stalin chtěli z obyvatel východní Evropy vytvořit masu bez vlastní vůle, kterou je možné ovládat – ne vést, ale jen manipulovat. Lidé pro ně nebyli jednotlivci s příběhem a právem na život, ale jen figurky na obrovské šachovnici moci, které mohli bez výčitek obětovat, přesunout nebo zničit, kdykoli se jim to hodilo.
Přesně tuto myšlenku vystihuje obraz, který jsem k recenzi připojil. Dvě temné postavy – jakoby stíny totalitní moci – hrají svou nelítostnou partii. Šachovnice je rozdělená krvácející prasklinou mezi Polskem a Ukrajinou, symbolem všech těch utrpení, která se na tomto území odehrála. Postavy lidí na šachovnici jsou zlomené, spoutané, některé už jen tiše sedí, jiné objímají děti – a přesto jsou stále jen pěšáky v cizí hře.
Když se dívám na ten obraz po přečtení Krvavých zemí, vidím přesně to, co mi Snyderova kniha předala: že v této části světa byly celé národy redukovány na pohyblivé součástky ve hře dvou nelítostných režimů, kterým na lidském životě nezáleželo.
Ig: pribehy_stranek
Nejhorší na celé knize je to, že všechno o čem se v ní píše jsou zdokumentovaná fakta. Události v ní popsané se neděly ani před sto lety na území jen pár kilometrů od našich hranic, přesto to celé působí jako fikce a popis nějakého špatného filmu. Pro člověka co žije dnes je v podstatě nemožné se vcítit do toho, čím museli lidé na územích, které Snyder označuje jako Krvavé země procházet.
Nezbývá než jen doufat, že k něčemu takovému už nikdy nedojde, i když bych si spíše vsadil na to, že ano. Jako prevenci bych knihy jako je tato dával jako povinnou četbu.
Rozsáhlá bible části krvavých dějin 20. století v Evropě. Snyder je famózní vypravěč. Aneb kdo se nepoučil z dějin, musí je znovu opakovat…
Na mně to bylo nějak moc statistické a nemohu se ubránit pocitu, že se prostě opakoval. Ne že by to bylo nezajímavé, ale vlastně se tam furt dokola přehraboval v číslech. Házel ty mrtvé tu do jednoho pytle, tu do druhého. Na některé věci se díval i dost zjednodušeně. Téma mnichovské dohody bylo naprosto opomíjeno. Dalo by se říci, že Československo přece nebyla krvavá země, ale byla to naprosto klíčová událost pro následné rozpoutání války. Je to čtení na dlouho, ale nelituji. Jen jsem spíš fanoušek malých dějin než těch velkých.
Jestli si přečíst nějakou historickou knihu, tak jedině tuto. Díky se vám úplně převrátí pohled na východní Evropu. A zjistil jsem, že se tam děly věci, které mě ani nenapadly.
Skvělé dílo, nabité informacemi a fakty, od detailů po celky, přinášející mnoho pro mne nových informací či dovyjasnění. Čte se velmi pomalu, některé odstavce či pasáže dvakrát a mnohdy jsem se vracel i zpátky. Velmi pečlivě zpracované téma (viz anotace knihy - netřeba opakovat) s velkou snahou o nestranný popis. Při čtení knihy čtenář daleko více porozumí i současnému vývoji Putin - Ukrajina - Trump a rozhodně z toho nemá dobrý pocit. Vřele doporučuji!
Tohle se dá číst jen s přestávkami. Krvavými zeměmi jsou míněny Polsko, Ukrajina, Bělorusko a Pobaltí. Nešťastné země, které kvůli Stalinovi a Hitlerovi přišly mezi roky 1937 až 1945 o asi 14 milionů lidí. Ti lidé zemřeli kvůli Stalinskému úmyslnému hladomoru, násilné kolektivizaci, deportacím na Sibiř a do Kazachstánu, kvůli etnickému a rasovému původu. Následně pak, kvůli masovému vraždění hitlerovských zabijáků za 2. světové války. Hitler, když pochopil, že se mu až tak nepodaří bleskově dobýt SSSR, tak si jako hlavní cíl zvolil, vyhlazení všech Židů. O dost snazší úkol. Kromě Židů němečtí vojáci na základě Hitlerova svolení vraždili každého "kdo se na ně křivě podíval." Pochopitelně včetně žen a dětí.
Zrůdnost a nelidskost sovětských a německých nelidí, kterým dali moc.
Strašlivé čtení.
Mimo jiné. Pro Hitlera byli Slované podřadná rasa určená buď v vyhlazení, nebo k zotročení.
Výsledný dojem z knihy pro mě je, kromě zjištění, co všechno jsem o tomto tématu nevěděla (obzvláště objevné jsou pro mě úvahy autora na konci závěrečné kapitoly nazvané LIDSKOST), že muži (tedy samci druhu zvaného homo sapiens - člověk moudrý) mají rádi vybíjenou (ponižování, mučení, znásilňování, vraždění). A i ti, kteří ne, se k ní snadno těmi prvními dají přinutit...
"Nacistický a sovětský režim proměňovaly lidi v čísla, z nichž můžeme pouze odhadovat a část velmi přesně rekonstruovat. Jako vědci musíme po těchto číslech pátrat a uvádět je do souvislostí. A jako humanisté musíme oněm číslům vrátit lidský rozměr, Pokud to nedokážeme, znamená to, že Hitler a Stalin zformovali nejen náš svět, ale i naši lidskost."
z rezence Jiřího Peňáše (Vražedná vlna za vlnou, LN, 23.11.2013):
V rytmických vlnách se v líčení vrací základní motiv knihy: výčet vraždění civilního obyvatelstva. Stále znovu a znovu údaje a čísla: tři a půl milionu sovětských občanů, především Ukrajinců, vyhladověno sovětským režimem ze velkého hladomoru, tři sta tisíc sovětských občanů, především Ukrajinců, Rusů a Poláků, povražděno sovětským režimem za velkého teroru, dvě stě tisíc Poláků povražděno Sověty a Němci v letech 1939 až 1941, čtyři miliony Ukrajinců, Bělorusů a Rusů vyhladověny a zabity Němci v letech 1941 až 1945, pět a půl milionu Židů (polských a sovětských občanů) zastřeleno nebo zplynováno Němci v letech 1941-1945, sedm set tisíc civilistů, převážně Bělorusů a Poláků, zabito Němci v letech 1941-1944.
Apak ještě dohra: dvanáct milionů Němců přišlo o domovy vyhnáním, sedm set tisíc z nich zahynulo, dva miliony Němců byly po válce deportovány Sověty nebo Poláky, dvanáct milionů Ukrajinců, Poláků a Bělorusů bylo deportováno během války Němci i Sověty, sto padesát tisíc Poláků, 250 tisíc Ukrajinců, 300 tisíc Kavkazanů, obyvatel Krymu, Moldavska a baltských států přitom zahynulo - "jen" sto tisíc jich zahynulo v otevřeném boji proti Sovětům.
A tak dál. V nekonečných přívalech.
Topografie teroru a přesná aritmetika obětí, které Snyder ve své knize vykonal, mají smysl i po sedmdesáti letech od jejich smrti. Je to smysl zcela konkrétní: mrtví vždy sloužili živým k ospravedlňování jejich nároků, které mohly v krajním, ale nikoli výjimečném případě vést k dalším mrtvým. Mrtví z krvavých zemí měli jména, nějakou tvář, nějaký osud, představy o životě. Byly to ženy, děti a staří lidé, zdraví muži měli více šancí přežít. Tito lidé nebyli zabiti v boji a většinou se nebránili. Ale i tak byli zabiti úmyslně a plánovaně. Za smrt každého byl někdo odpovědný. Nedrtil je žádný abstraktní systém, ale zrůdná představa konkrétních lidí, že smrt těchto "zbytečných" tvorů přinese jakýsi užitek, vyřeší se tím nějaký problém, dosáhne se nějakého cíle.
Stejně jako kdekoli jinde, i v krvavých zemích jako první, Stalinem i Hitlerem, byly vybíjeny elity, první umírali ti nejčestnější a nejlepší: umění přežít se nekryje, ba je často ve střetu s etikou a mravností. Tak to bylo za hladomoru na Ukrajině: "Slušní umírali jako první. Umírali ti, kteří nechtěli krást a nechtěli se ani prostituovat. Umírali ti, kdo darovali jídlo druhým. Umírali ti, kdo nehodlali jíst mrtvoly, a ti, kdo nemínili zabít bližního. Rodiče, kteří se odmítli uchýlit ke kanibalismu, umírali ještě před svými dětmi. Ukrajina byla v té době plná sirotků."
O většině událostí, zmiňovaných v této knize, jsem dříve četla jen strohá data, počet mrtvých apod. Zde to bylo popsáno zevrubně, do detailů. Musím se přiznat, že jsem nebyla schopna některé pasáže číst. Tolik zla a krutosti dřímá v lidech...
Je hrozné číst jen údaje o číslech mrtvých, ale ještě strašnější je číst si o konkrétních způsobech zabíjení. V tom je lidstvo nesmírně vynalézavé. A mám obavy, že jak jsme nepoučitelní, další apokalypsy stále hrozí.
A asi taková zvěrstva dovede páchat každý stát. Vždyť Německo bylo státem s obrovským intelektuálním potenciálem (vědci, spisovatelé, skladatelé...) a jak to dopadlo. A snad ještě o stupínek horší je to, co dělali stalinisti a komunisti, vždyť to prováděli vlastním lidem....
Takovou knížku jsem ještě nečetla.
Ze stránek přímo stříkala krev a hrůza. Skoro na každé stránce bylo aspoň pětimístné číslo mrtvých, u kterého jsem si říkala, zpomal byli to lidé a ne jenom čísla na stránce textu. Jenomže čísla se slívaly a rostly a rostly. Praktiky vraždění nacistů nebo rusáků, byly masakr. Žádná možnost výběru, smrt nebo smrt.
Popisování znásilnění, vražd, spalování mrtvol, hromadné vraždy.... lidé byli zabiti jenom proto, že byli Židé nebo partyzání nebo rusáci nebo nacisti, každá skupiny mohla zavraždit kohokoliv. Nejhorší mi přišlo, že to měly ženy, ať už ty, které znásilňovali nacisti, aniž by se jich štítili, byť to byly Židovky nebo ty, které byly selektovány na mladé ženy a staré s tím, že mladé šly do plynu, protože se to nacistům líbilo nebo informace o tom, že starší ženy lépe hoří... Spousta odporných informací, které mi nedají spát.
V knize je strašně moc informací, je vidět, že autor nad ní strávil hodně času.
Název je oprávněný ta země je prosycena krví.
Obsahovo strašné, neuveriteľné čítanie. Forma čitateľná, faktografická, presná. Pre moju generáciu dôležité informácie z krutých dejín nie tak ďalekej minulosti. V období rokov 1930 – 1945 zavraždených zastrelením, hladovaním, udusených plynom, upracovaných v gulagoch 14.000.000 ľudí. Tak ako už bolo popísané, odporúčam ako povinnú literatúru minimálne stredoškolskej mládeže a viac. Záverečné Resumé na 3 stranách výborne zhrnuté.
Přečteno skokově, ale to, co jsem stačil přečíst, mne utvrdilo v tom, že celá ta naše civilizace je jeden velký šmejd a když se ke kormidlu dostanou dva psychopati, jde vše do kopru, doslova mne vstávaly vlasy na hlavě, co se vše po letech dostává na povrch. Kniha naprosto perfektní, opravdu by zasloužila býti učebnicí.
Kniha je skvělá, nadčasová. Trochu ubíralo na čtivosti to, kolik je v ní obsaženo faktů a čísel, ale v případě takovéto práce to nejde jinak.
Nejzajímavější byly části zabývající se sovětskými zločiny ve třicátých letech, které, bohužel, nejsou v povědomí společnosti tolik, jako ty nacistické. A přitom se tolik nelišily. Rozdílné ideologie, ale přece něco společné - naprostá neúcta k lidskému životu.
Je strašné, jaký způsobem byla v SSSR historie zpolitizovaná, ututlaná a dnešní Rusko v tom pokračuje.
Skvělá kniha,jen na mne všeho příliš bylo moc....informací, faktů, zla, neštěstí...ano vím, je to realita.
Naprosto skvělá kniha, jak ke studiu historie, tak pro svoje vlastní znalostní obohacení. I po letech se k ní vracím. Snyder ji nenapsal jen jako suchou lekci z historie, ale formou, která se čtenářů dotkne a úplně je pojme (nebo sejme).
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler, 1889-1945 gulagy Iosif Vissarionovič Stalin, 1878-1953 genocida Ukrajina 1. pol. 20. století východní Evropa střední Evropa Pobaltí, Baltské státy holokaust, holocaustTimothy Snyder také napsal(a)
| 2013 | Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem |
| 2019 | Cesta k nesvobodě |
| 2017 | Tyranie: 20 lekcí z 20. století |
| 2015 | Černá zem: Holokaust - historie a varování |
| 2018 | Obnova národů: Polsko, Ukrajina, Litva, Bělorusko 1569–1999 |

83 %
78 %
57 %
Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
Věděl jsem o hladomoru, znal jsem pojem holokaust, vím, co byl Velký teror. Jenže každý jeden pojem jsem znal jako samostatné "slovníkové" heslo. Timothy Snyder udělal tu nejlogičtější věc, která mě nikdy nenapadla. Položil tyto dějinné události na mapu a na časovou osu. A ejhle, ony spolu sousedí a někde se dokonce překrývají!
Takže pokud chcete rozpitvat zmíněný časoprostor do detailu, přibrat k oněm výše zmíněným pojmům ještě nacionalismus, kolaboraci, gulagy a další, směle do toho. Jen varování, autor nejspíš záměrně knihu prošpikoval mnoha svědectvími. A najednou oněch 14 milionů mrtvých vypadá jinak, když mají jméno a osud. Povětšinou velice otřesný osud.
Není to kniha pro každého, ale každý by měl zkusit ji přečíst.