Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
kniha od: Timothy Snyder
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176769/bmid_krvave-zeme-evropa-mezi-hitlerem-a--nZL-176769.jpg
4.8
449
Mezi dvěma říšemi, Hitlerovou a Stalinovou, se nacházejí krvavé země. Necelá dvě desetiletí stačila, aby zde v důsledku politiky dvou vůdců zahynulo čtrnáct milionů lidí. Povědomí o událostech třicátých a čtyřicátých let na území dnešního Polska, Ukrajiny, Běloruska a pobaltských států sice sílí, stále jsou to však jednotlivé události: ukrajinský hladomor po stalinské kolektivizaci, Katyň nebo tzv. konečné řešení židovské otázky. Širokoúhlý záběr Timothyho Snydera je v dějinách daného území novinkou. Sled katastrof, které se tudy prohnaly, nelze vysvětlit na základě jednotlivostí ani dějin jednotlivých národů, nýbrž jedině ze zvláštního postavení těchto zemí v Evropě, z jeho historických příčin, z motivů dvou totalitních ideologií, ze záměrů a metod dvou diktátorů a jejich vzájemných souvislostí. Krvavé země jsou tak první syntetickou monografií, která postihuje v celku souhru těchto nešťastných okolností, jejímž důsledkem byla největší demografická a humanitární katastrofa, jakou kdy člověk v lidských dějinách způsobil. Kniha vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Prostor.... celý text
Literatura faktu , Historie
Vydáno: 2013 , Paseka , Prostor
Originální název:
Bloodlands: Europe between Hitler and Stalin , 2010
více info...
Komentáře (102)
Komentáře 102 Recenze 14
Většinou se tyto události společně neřeší.. NESROVNÁVAJÍ. Přitom pro návaznosti je to svým způsobem třeba. Další kniha T. Snydera, jako autor mne "baví" čím dál více.
Plný počet bez sebemenších pochyb. Špičkové dílo zásadní pro všechny, komu není historie i naši země lhostejná a chce mít zase o něco lepší přehled. V průběhu čtení se ve mně mísila zlost, bezmoc, smutek a stránky opravdu nejde číst bez emocí. Nejsmutnější na tom je, že na území jedné z krvavých zemí - Ukrajině - se dnes prolévá krev znovu.
Co říct, naprosto bravurně napsaná kniha, která dokáže svými příběhy zatáhnout čtenáře do nepříliš veselých příběhů lidí z krvavých zemích. Když jsem viděl mapu krvavých zemích v knize, automaticky jsem se vybavil mapu Polsko-Litevského knížectví v 16-17 století. Až díky téhle knížce jsem uvědomil že obyvatelé (a národnosti) Polsko-Litevského státu měli předurčeny být krvavé země, neboť jsou mezi Ruskem a Německem...
Během téhle knihy jsem si často říkal, že ve svém jednání mi, čistě pro vzájemné srovnání, Němci přišli krutí a Rusové zase bezohlední. Dá se to snadno svádět na režim a "byl jsem jen normální voják, co plní rozkazy" (Smrt je mým řemeslem, Eichmann v Jeruzalémě). Věta, která ve mně ale zůstala, byla o Stalinově mentalitě, která si našla vždycky způsob, jak zdůvodnit, proč je nutno odstranit jakoukoliv opozici. V jeho vládě nebyl prostor pro polemizování, nikdo se mu nepostavil - což se mu i trefně nakonec stalo osudným, když si přál být nerušen a byl pak nalezen ráno po mrtvici. Stejně tak množství ruských konfliktů je jakoby nekončící, Rusko prakticky není ve stavu, kdy by nebylo v nějakém konfliktu, po celou svoji historii. A Stalin byl hráč a uměl to hrát. V kontextu aktuálního dění je zajímavé, že kniha byla publikována v roce 2010, a tím pádem nelze vysledovat záměrný focus na Ukrajinu, ale tahle země jakoby dostávala jednu šlehu za druhou, už hodně dlouho. Je zajímavé se třeba podívat na hladomor (Holodomor), který tam byl mezi lety 1932-1933. Můžeme se na něj dívat z několika úhlů, ale faktem je, že v rámci tehdejší industrializační a kolektivizační politiky sebrali rudoarmějci Ukrajincům jejich úrodu, jídlo a na hlad pak zemřelo podle odhadů mezi 4 - 10,5 miliony lidí (ne však méně než 3,3 mil, podle Snydera). Stalin obvinil menší rybu. Někteří Ukrajinci se tehdy uchylovali ke kanibalismu. Ale jak říkal Synder, tohle samozřejmě nevypovídalo ani tolik o Ukrajině a lidech, jako spíš o režimu. Podobné "přešlapy" Sovětský svaz nevnímal jako přešlapy, protože si vše vždy dovedl zdůvodnit. Mezitím Hitler a Stalin neustále čachrovali mezi tím koho a proč chtějí odstranit, kdo je čí kámoš v jaké otázce (antisemitismus) zkrátka typická mocenská, vysoká politika, co se jim hodí a nehodí, kdo je spojenec a nepřítel, kdo kolaborant, kdo spustí co čím (Japonsko; Pearl Harbor). Nejdřív jedna strana znásilňuje a popravuje druhé, pak se karty obrací. Je to dost popisné; statistiky, mrtví, proč, kde, jak se to stalo, jak se Němci dostali k zabíjení židů vlastně jen protože odsun by byl logisticky náročnější a tak se začaly vršit těla na těla v efektivnějším a rychlejším způsobu plynových komor a poprav. Šílenství, peklo, kterým si prošly miliony lidí. Někde se variace tohohle dějí dodnes. Nic se nezměnilo. Člověk u toho jen vrtí hlavou. Samozřejmě, nevěřím dnes už plně, ničemu. Kdoví, třeba je i tohle něčím, nějak motivovaná publikace. Ale přesto se zdá, že se nic, v jádru, nemění, kopy a kopy těl se budou vršit a vrší v nesmyslných konfliktech, říkám si, jak asi zklamaní by byli lidi, všichni ti myslitelé, filozofové, přeživší, lidé co zasvětili zbytek života tomu, aby podali zprávu, lidi, co si mysleli, že se posuneme, protože je to přece od základu na palici. A ve výsledku jsme se vyvinuli vlastně jen tak, že je nás víc, nepřemýšlíme, protože jsme rozptýlení trvialitami a máme efektivnější a kreativnější způsoby, jak se zničit.
Těžké čtení. Jak obsahem, tak formou. Vlastně s přestávkama jsem u knížky strávil cca měsíc, prokládal to jiným čtivem a tak nějak se těšil, až to budu mít za sebou. Nevím o čem to svědčí. 6.5/10
Knihu jsem vlastně naposlouchal v audioverzi a popravdě to bylo místy tak hrozný poslouchání, že jsem si musel dát pauzu, abych to rozdýchal. Autor se netají tím, že čerpal z mnoha zdrojů, seznamuje velmi podrobně se situací v SSSR a Německu od 20. let minulého století, popisuje paralelní politické situace, dává je do souvislostí. Dává nahlédnout, že stalinismus a nacismus byly ve svém důsledku stejně ničivé, každý trochu jinak. Autor disponuje velmi přesnými čísly, která znějí velmi hrozivě, neboť fakt, že oběti jsou počítány na "kusy", indikuje, že se nejedná o odhady, ale skutečné minimální evidované počty. A ty jsou naprosto šílené. Jednu hvězdu dávám dolů kvůli určité repetitivnosti, kdy celé dlouhé části obsahují jen čísla a čísla, doplněná konkrétními příběhy, pro velmi slušný přehled stačí přečíst jen shrnutí. Mávání čísly je nepochybně účelové, ale po čase se z toho začala stávat šílená, ale vlastně nudná statistika, a u té letargie z čísel si člověk časem uvědomí, jak otupěl, že se přeci jednalo o statisíce lidských zmařených životů, převážně úplně obyčejných lidí a osudů! Každý by si měl přečít o hrůzách začátku minulého století, o tom, co k nim vedlo, aby jsme se jim pokusili vyhnout. Anebo možná je přemnožený lidský druh odsouzen masové vyvražďování opakovat? V každém případě po přečtení se vůbec nedivím animozitám Polska a Ruska, Ruska a Ukrajiny. Tyhle země mají miliony důvodů Rusko nesnášet.
Šílená kniha. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych si od čtení musel dávat pauzy z důvodu jejího obsahu. A to přitom události, které jsou v knize popsány, nejsou zas až tak neznámé. O uměle vyvolaném hladomoru na Ukrajině slyšel každý. O Stalinových čistkách také. O pronásledování židů se učí ve škole. Ale teprve až když si člověk čte konkrétní detaily, jména a místa, tak teprve pak mu začne pomalu docházet, že za těmi šílenými čísly se skrývají opravdové lidské osudy. Tato kniha by měla být v povinné četbě, aby si lidé v plném rozsahu uvědomili zrůdnost tehdejších režimů.
Neveselé, ale potřebné čtení. Autor čtenáře příliš nešetří. Snaží se ctít individualitu každé oběti a odosobněné velké cifry prokládá osudy jednotlivců. Dějiny jsou zpracované přehledně a pomáhají pochopit zrůdnou logiku svých tvůrců. Vůbec nechápu, jak je možné, že se společnosti na popisovaných územích nezhroutily a kromě Běloruska nyní fungují v demokratickém rámci.
Velmi důležitá kniha, která pojednává o faktu, že se Sovětský svaz tolik nelišil od nacistického Německa a zrůdnosti obou totalit byly velmi podobné a tragické. Hlavně také pojednává o síle propagandistických praktik, které zapříčinily šílený fanatismus. Jak je také vůbec možné, že v naší společnosti je povolený symbol srpu a kladiva, ale hákový kříž nikoliv? Je to neuvěřitelné pokrytectví, mělo by to být bráno stejnou měrou, jelikož 2. světovou válku zavinily společně obě totality, které si pak rozdělily Polsko. Musíme si neustále zrůdnosti obou režimů připomínat, jelikož jsou stále tendence potlačovat fakta, převážně tedy se někteří snaží zrůdnosti Sovětského svazu (masakr v Katyni, Velký teror, nebo bratříčkování s Německem při paktu Molotov-Ribbentrop) ignorovat a tvrdit, že se nestaly. Tato kniha velmi podrobně rozebírá důležitá fakta, na která nesmíme zapomenout a měli bychom se jimi do budoucna ponaučit.
Kde jen začít, že? Velmi doporučuji si před touto knihou přečíst Hitler a Stalin: Paralelní životopisy. Kniha je obsáhlá ale především pak životem jednotlivých tyranů než jejich skutky ve válečné vřavě (respektive vojenskými rozhodnutími), tato kniha vedle toho odráží spíše přesah jejich rozhodnutí, která reálně znamenal brutální masakry, hladomory, koncentrační tábory, systematické vyvražďování, apartheid, segregace i počátek ekonomické krize. Na jedné straně máme vyprofilovaného fanatika, který bezmezně věří svému údělu, muže, který věří, že se vzdal všeho světského ve jménu vlastní ideologie, kterou si vytvořil na základě několika tyranských režimů i náboženství. Tento fanatik žije relativně aktivním životem ve Výmarské Republice, tedy Německu po první světové válce, kdy bylo určeno jediným viníkem jejího rozpoutání (dnes je tato historická událost otázkou i pro mnohé historiky, každopádně důsledky, které to pro Německo mělo jsou pro nás, jak věřím, ponaučením). Přesně v té době se začíná politicky angažovat, následuje puč, uvěznění, kariéra spisovatele, rok 1929 znamená největší krizi vůbec a to je šance pro Hitlera (ostatně tento prvek můžeme vidět na každém počátku totalitního režimu a vzestupu diktátora). A v tomto bodě nám začínají oba příběhy. U Stalina byla situace ještě podstatně složitější, nehledě na fakt, že první léta po Velké říjnové revoluci znamenaly zároveň léta velmi krvavá - a to i pro komunisty. Tento člověk ovšem fanatikem nikdy nebyl. Byl to dokonalý prototyp psychopata. A v tomto duchu vede celý svůj kariérní žebříček i vztahy, které navazuje v životě. Přesně v tom samém psychopatickém mínění, v jakém nechává odstranit své politické oponenty jedná i v masovém měřítku vlastního obyvatelstva. Proto nastávají krvavá léta i pro ruské a ukrajinské obyvatelstvo. Na bitevním poli se nám tak střetává příkladný fanatik a dokonalý psychopat, oba v dokonalé víře v sebe samé. Kniha nám nabízí ojedinělý vhled do těchto nepochopitelných událostí minulého století, které způsobily (v tomto případě) pouze dva muži, kteří si na samém počátku dokonce rozuměli. Knihu velmi doporučuji ale musím opět zmínit jejich Paralelní životopisy od Bullocka.
Kniha popisuje tak strašlivé věci, že mi postupem času, až se to stydím říci, přišla poněkud fádní. Další změna režimu, další katastrofa, další tisíce mrtvých...šílená doba, šílené zločiny:(.
Velmi čtivá, zevrubná a poctivě rešeršovaná historie tragédie, která je podaná snyderovským bezideiologickým a objektivním způsobem, který nikoho nešetří a tne i do vlastních řad. Nejde o žádný kýčovitý kompilát sekundárních zdrojů, ale opravdu špičkově ozdrojovanou a vypointovanou práci. Líbily se mi odbočky k řadě individuálních příběhů, které celé téma více humanizují. Možná by kniha mohla být řádově o čtvrtinu kratší, ke konci mi přišla už trošku repetitivní v různých shrnutích, byť na druhou stranu ve čtenáři aspoň zafixuje nějaké centrální teze a čísla.
Výborné ale tohle se nedá číst na jeden zátah, je to naprostá hrůza volit mezi Hitlerem a Stalinem, všechny ty miliony mrtvých jen kvůli dvěma zrůdám.
Knihu som čítal ako audioknihu. Jej význam ako audio knihy však nie je ideálny. Viac by som prijal fyzickú knihu čo do čítania. Obsahom je však kniha nadpriemerna, unikátna od popredného politológia, Timothyho Snydera. Odporúčam, aj keď to nie je ľahké čítanie. Prajem príjemný zvyšok dňa.
Ťažko sa to počúvalo, tie neskutočné čísla zavraždených ľudí .... V kontexte toho, čo sa teraz deje na Ukrajine, história sa skutočne opakuje, ľudia sú nepoučiteľní. Takže nás nečaká mier ale ďalšia svetová vojna ? Po prečítaní tejto knihy je fakt, že Putin je len ďalší po Stalinovi, ktorý v sebe vypestoval šialenú ambíciu na obnovenie ríše Petra Veľkého. Usporiadanie Európy sa menilo už toľkokrát, ktoré bolo správne ? Žiaľ každý si vyberá to, ktoré mu vyhovuje na ospravedlnenie svinstiev, ktoré robí ... aj Turci by mohli mať nárok, no nie ?
Nevím, jak přesně napsat, že je dnes nesmírně důležité číst takovéto knihy, jakkoli jsem měl problém donutit se před spaním prohrabávat se těmi statisíci a miliony mrtvých. Ale musel jsem. Jsou události, na které se nesmí zapomenout, byť se to vždycky někomu hodí.
Tymothy Snyder je autor a historik, jaké potřebujeme. Po několika kapitolách se kniha stává seznamem, výčtem mrtvých. Neměli bychom ale zapomenout ani na jednoho z nich. A uvědomit si, kudy se relativně moderní dějiny Východní Evropy ubíraly a kdo těm dějinám vytýčil hranice. Snad se poučíme.
Je to drsná kniha. Ale líbí se mi autorova myšlenka o tom, že nemáme zaokrouhlovat čísla. Že nesmíme podlehnout představě, že člověk je jen číslo. A že se máme mít na pozoru před stotžněním se s obětí, protože právě role oběti vede k největším hrůzám v historii.
Podrobněji jsem knihu recenzovala zde:
https://pochopte-dejiny.cz/timothy-snyder-krvave-zeme/
Dlouho jsem nezažil, aby mě něco tak překvapilo, jako kapitola této knihy o hladomoru na Ukrajině. Umírající hladem jsou zrádci, protože kazí dobré jméno socialismu a je třeba proti nim bojovat? Tohle můžou vymyslet vážně jen v Rusku. Je vidět jak absurdní propagandě jsou lidi schopni věřit a chorá mysl různých jedinců to ukazuje do teď. A to, čemu říkali poupata socialismu.. rozhodně bych dal na knihu nálepku 18+, tohle bylo vážně šílené.
Nemůžu si pomoct, ale kniha na mě dělá dojem, že je postavena na literatuře. Sice je v zadní části soupis archivů, ale v pozn. aparátu je čtenář téměř nenajde. Nepřijde mi, že by vzhledem k množství literatury, která již k druhé světové válce byla napsána byla kniha průlomová... Dále mě překvapily některé autorovy teze např., že SSSR neměl podíl na porážce Japonska :) Co operace v Mandžusku... Dále jsou některé části knihy vysloveně povrchní - hladomor na Ukrajině, národnostní problematika vzhledem k přesunům obyvatelstva na daném území... Typicky neuvádí v literatuře ani pozn. aparátu odlišný názor na danou problematiku od jiných historiků - viz. např. Katyň - Grover Furr. Chtěl jsem si od autora něco přečíst, tak jsem to udělal a další knihy od něj už číst nemusím.
Keď si predstavím napríklad Sovietskeho Ukrajinca narodeného povedzme v roku 1920, ktorý prežil všetky tie hrôzy a dožil sa dôchodkového veku, napĺňa ma hrôzou, čomu musel taký človek čeliť, akému teroru a neuveriteľnému utrpeniu a aké pre nás nepredstaviteľné voľby a rozhodnutia musel podstupovať . A čo to na ňom zanechalo. Ak bol humanista, taký človek takmer nemohol prežiť a tento druh musel vyhynúť. Obrovské a nezmyselné straty na životoch, kvôli dvom najodpornejším ideológiám a režimom všetkých čias - nacizmu a komunizmu. Kniha ponúka skutočne komplexný pohľad na históriu masového vyvražďovania na krvavom území a o tom ako sa tieto dva režimy na čele s Hitlerom a Stalinom prekrývali a ako spolu neoddeliteľne súviseli a v postate sa často živili navzájom ako dva parazity. Vedel som, že Hitler aj Stalin patrili k najhorším tyranom a ohavám 20. storočia, ale až táto kniha mi ponúkla komplexnejší pohľad na ich politiku, vďaka čomu som si uvedomil, že boli ešte horší ako som si myslel (Najmä Stalin). Až tu mi došlo, že Stalin bol nie že o niečo menšie zlo ako Hitler, ale bol úplne rovnaké zlo. Túto knihu by si mal prečítať každý a momentálne by som ju prednostne distribuoval mnohým ruským obyvateľom vymytým Kremeľskou propagandou. Ako povedal myslím Marx, história sa opakuje najskôr ako tragédia, potom ako fraška. Ten šašo v Kremli a jeho trúby, prekročili všetky hranice a história si ho zapamätá ako najhoršieho "sovietskeho" tyrana od čias Stalina. Prečo sa história stále musí opakovať a na vyvolávanie a ospravedlnenie konfliktov sa používajú v podstate tie isté argumenty, aby sa naplnili egocentrické, geopolitické mokré sny nedemokratických vládcov. Naozaj smutné.
Hrůzostrašný, vědecky vyčerpávající účet, na jehož konci je číslo 14 milionů mrtvých. Vystavený těm, kdo se v oblasti Polska, Ukrajiny a Běloruska dopouštěli záměrného masového vyvražďování civilního obyvatelstva přibližně v letech 1932 - 45. Přitom jde jen o úzce vymezené téma. Malou část vražedného šílenství před, během a po 2. světové válce. A počty jsou záměrně sníženy na dokazatelnou mez, čili nižší než důvodně předpokládaná skutečnost. Šokující i pro toho, kdo se domníval, že už o tom dost ví.
V podstatě odpovídá na otázku, jestli a jak můžeme srovnávat zločiny fašismu a komunismu. Obyvatelé těchto míst zažili obojí, bez možnosti volby. Zároveň varuje před vnímáním obrovského počtu mrtvých jako bezrozměrné masy, nikoliv skutečných lidských osudů i před trpitelským přeháněním a cynickým podceňováním.
Pro čtenáře není jednoduché tu hrůzu vzít na vědomí v její úplnosti a musí nutně dojít k závěru, že něco podobného se už nikdy nesmí opakovat. Také je nasnadě myšlenka, že ve srovnání s tím vším jsou naše vlastní národní traumata jen málo významná.
Doufám, že se Stalin s Hitlerem a jejich následovníci pomalu smaží v pekle. Čtení této knihy jsem trestuhodně dlouho odkládal a pohnula mě až válka na Ukrajině v roce 2022. Takže nelze nedodat, že poblíž obou vraždících diktátorů se snad už vaří voda na toho, kdo nám ve 21. století do Evropy další zabíjení přinesl.
Absolutně vyčerpávající kniha narvaná fakty daty a statistikami. Opravdu dobře odvedený kus akademické práce a hlavně první kniha, kterou jsem potkala, která se zabývá zároveň Hitlerem i Stalinem a důsledky jejich teroru z hlediska dopadu na lidi, ne dopadů bomb na bojišti.
Je škoda, že se ve školách více nemluví o ukrajinském hladomoru a průběhu druhé světové války ve Východní Evropě (nebo u našich sousedů Poláků). Co si pamatuji, my jsme byli rádi, že jsme tu druhou světovou stihli narychlo dokončit. Pár dat bitev na tabuli v poslední dny školy, kdy už nikdo neposlouchal. Natož učit se, co bylo potom. Ne že by obecné povědomí o některých událostech nebylo, ale Snyder poskytuje komplexní a velice podrobný popis toho, co všechno se na tomto území v průběhu let událo a proč tomu tak pravděpodobně bylo. Při těch počtech mrtvých si člověk chvílemi říká, že tam ještě bylo koho zabíjet v dalších kapitolách. I tak se ale Snyder snaží, abychom na oběti nekoukali jen jako na šokující číslo tím, že zmiňuje vzpomínky a příběhy konkrétních lidí.
Jedna z knih, při jejímž čtení člověk lituje, že se vůbec narodil a musel se dozvědět, že se takové věci vůbec staly. A co horší, pokud sám zplodil potomstvo, může si pokládat za vinu, že když ne on, určitě některý jeho potomek nějaké podobné utrpení zažije znovu. Se stoprocentní pravděpodobností. Jinak musím říct, že i po přečtení této knihy mi Stalinovy i Hitlerovy pohnutky k takovým činům zůstávají utajené. Snyder se je sice snaží vysvětlit, ale přijde mi, že né moc logicky (doopravdy konečné řešení nastalo v důsledku porážky u Moskvy, aby Němci alespoň v nějaké oblasti "zvítězili"?). Jak si nacisté mohli myslet, že jim projde přeměna východních oblastí na krajinu řídce osídlenou německými osadníky, což znamenalo nechat zahynout hladem desítky miliónů lidí, původních obyvatel? Když museli zastavit i program euthanazie postižených lidí, protože se proti nim vzbouřilo německé veřejné mínění? To si vážně myslili, že se jich ti noví osadníci nebudou ptát, kam zmizely milióny lidí, a když se to dozví, že se přes to klidně přenesou? Na druhou stranu je pravda, že za tisíc let by byl Hitler v případě úspěchu vyzdvihován, protože historie uznává pouze vládce, kteří rozšíří hranice svého panství. Za jakou cenu, to většinou nikoho nezajímá. Taky mě temně fascinuje, jak jednoduše lze navždy zničit národ či kulturu části obyvatel, stačí je vyhladit. Východní města tak navždy ztratila svůj charakter, po stovkách generací lidí, co obývali nějaké území, nezbylo nic. Jako kdyby nikdy neexistovali.
Těžká, přetěžká knížka. Děsívá obsahem a děsivá tím, jak moc se dá pozměnit historie, aby z ní někdo vyšel lepší, než by objektivně vyjít měl. A taky tím, co vše se dá třeba ve školních osnovách "zamést pod koberec". A nejen tam... Jak žalostně málo toho víme...
Doporučuji audioknihu, čtení bylo u této knížky velmi obtížné.
Konečně objektivní pohled na krvavé dějiny minulého století, zejména na aktivity dvou světových mocností ve třicátých a čtyřicátých letech, které své děsivé činy schovávaly za hesla národnostní, socialistický, státotvorný, ap. Poučíme se už konečně ? Nejpřínosnější pro mne byly kapitoly o ukrajinském hladomoru a vůbec o dopadech války na Pobaltské státy, Polsko a Ukrajinu a jejích (zejména židovské) obyvatelstvo.
Obhájci postupu Německa v období druhé světové války často argumentují tím, že to byla nutnost a že takové věci, které dělali nacisté, se za války děly vždycky. Ten samý argument používají obhájci Rusů, Japonců, Čechů a dalších, kteří ve stínu války páchali nějaké násilí. Snyder ukazuje, že takové argumenty neobstojí, že krutost je prostě jen krutost.
Začnete číst první kapitolu a hned přichází pocit, že dál to prostě nejde. Doslova peklo na zemi, u kterého jsem před 4 lety ztroskotal. Tentokrát jsem zvolil audiobook, který je o trochu snesitelnější (ve smyslu tíže tématu, konzervativním zpracováním dobře odpovídá pojetí textu), přesto... Podobné výpovědi, včetně kanibalismu a vraždění dětí, jsem četl v čínských Hovorech se spodinou, ale jak jde o Ukrajinu kousek od našich hranic, nemůžu říct, že jde o jiný svět a kulturu. Nejde, je to naše společná evropská historie... Nedokážu porozumět tomu, že stále existují lidé Stalina obdivující a obhajující. Nechat cíleně hladem zemřít miliony a ještě si to mnoha dalšími rozhodnutími pojistit, aby náhodou někdo nepřežil, to už je opravdu úroveň diktátorské paranoii Mao Ce-tunga. A tak kniha pokračuje dál s každou stránkou, i když začátek je natolik silný, že následující kapitola o noci dlouhých nožů a souvisejících čistkách v nacistickém Německu a Stalinovu teroru je vlastně "klasická evropská válečná historie".
Krvavé země se každopádně nezastavují před ničím. Jedno za druhým sází obvinění všech stran, ukazují chyby, které si mnoho lidí v mnoha zemích nechtělo a nechce přiznat. Takto nějak by měly vypadat historické knihy a hodiny dějepisu. Velice dobře napsané, každé slovo má váhu (natolik, že zkracovat citace moc nejde), zdrojů je více než dost, nejde pouze o čísla a statistiky, ale především o lidské příběhy.
A hlavně - na tisíckrát převyprávěnou historii se Krvavé země dívají převážně střízlivýma očima badatele, který poodstupuje od historie zneužité ideologiemi. A připomínají, že holocaust nebyl prvním plánem, nebyl tak technicistní, jak se o něm často "odosobněně" mluví. Naopak. Byl to chaos, neustálé změny plánů na úrovni států i obcí. Šlo o nelidskost a rozhodnutí konkrétních lidí - nacistických zrůd. Že tolik zmiňovaná Osvětim se v literatuře objevuje vlastně proto, že o ní mohli přeživší vyprávět, kdežto o jiných mnohem horších místech už prakticky nikdo vyprávět nemohl - šlo doslova o továrny na smrt (jak velký je rozdíl mezi koncentračními a vyhlazovacími tábory). A pak taky, že dějiny druhé světové války a jejího začátku nejsou pouze o utrpení Židů (natož v Německu), ale například také Poláků doslova naháněných po celém Sovětském svazu.
Knihu Krvavé územie môžem určite odporučiť všetkým, ktorí si chcú rozšíriť obzor ohľadom zaobchádzania s obyvateľmi počas druhej svetovej vojny medzi dvoma mocnosťami (v predvojnových rokoch hlavne Sovietskym zväzom), Treťou ríšou a Sovietskym zväzom.
Najzaujímavejšie sú úvodné kapitoly, kde je podrobne rozobraný hladomor na Ukrajine v rokoch 1932 - 1933, na ktorý sa popri holokauste zabúda či prehliada.
Zo začiatku je pohľad na tie enormné čísla mŕtvych fascinujúci - samozrejme v negatívnom zmysle slova ale pri ďalších a ďalších stranách som ich len sucho, bez pocitu čítal...
O roli Německa ve 2.SV jsem už lecos věděla, ale po přečtení této obsáhlé knihy se stydím za to co nás učili ve škole. Zatajili nám záměrný hladomor na Ukrajině v roce 1933, Stalinův Velký teror v letech 37-38, následky jeho kolektivizace, kolchozy, gulagy, pětiletky... Následné spojenectví Sovětů a Němců, kteří napadli v roce 39 Polsko a společně si ho rozdělili. Měli srovnatelné počty obětí při masových popravách. Masakr v Katyni v roce 40, kde Sověti vyvraždili polské důstojníky. Zrada Němců v červnu 41, kdy operací Barbarossa napadli Sověty a začala Velká vlastenecká válka. Partyzánské hnutí v Bělorusku podporované Stalinem, při kterém německou odvetou umírali nevinní rolníci a civilisté. Varšavské povstání v roce 44 poražené Němci, zatímco Rudá armáda vyčkávala u Visly. Poválečné deportace, národnostní a etnické čistky, antisemitismus a Stalinovy zločiny v 50tých letech. Nacistický a stalinistický režim měl přes 14 milionů lidských obětí, vyhladověním, zastřelením, upálením nebo udřením otrockou prací ve vyhlazovacích táborech. Děkuji za tuto knihu, kterou by si měl přečíst každý, abychom si vážili toho co máme.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler Josif Vissarionovič Stalin Ukrajina 1. pol. 20. století východní Evropa střední Evropa Pobaltí, Baltské státy holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2013 |  Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem |
| 2019 | Cesta k nesvobodě |
| 2017 | Tyranie: 20 lekcí z 20. století |
| 2015 | Černá zem: Holokaust - historie a varování |
| 2010 | Rudý kníže |
Kniha Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem je v
| Právě čtených | 57x |
| Přečtených | 555x |
| Čtenářské výzvě | 33x |
| Doporučených | 84x |
| Knihotéce | 290x |
| Chystám se číst | 540x |
| Chci si koupit | 168x |
| dalších seznamech | 11x |