veriszv
komentáře u knih
Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
Mechanický pomeranč je dílo, které vyšlo v roce 1962 a už tehdy způsobilo rozruch.
Sledujeme partu “frendíků,” kteří se baví pácháním násilných činů. A popisů násilí je tu spoustu. Až se to místy fakt těžko čte…
Burgess byl v době vydání dokonce obviněn společností z propagace násilí. Pravdou je, že to pro Burgesse byla možná spíš forma terapie? Jeho manželka byla totiž v době, kdy byla těhotná okradena a znásilněna, dítě zemřelo a Burgess, toho času na vojně, se k ní ani nemohl vrátit…
Děj se ve druhé a třetí části potom ubírá trochu jiným směrem a autor předkládá velice zajímavé myšlenky.
Jedním ze zásadních znaků této knihy je vymyšlený jazyk, tzv. týnština - jazyk náctiletých. Mix anglicismů, rusismů a germanismů, který muselo být velmi těžké přeložit, takže smekám před panem Ladislavem Šenkyříkem, který má překlad na svědomí. Díky tomu, že jsem knihu poslouchala, poměrně rychle jsem si na něj zvykla. Nevím ovšem, jak by se mi to četlo. Nicméně minimálně dva dny po dočtení mi naskakovaly výrazy z knihy, když jsem chtěla něco říct.
Mechanický pomeranč se mojí oblíbenou knihou nestane. Vlastně mi z ní spíš nebylo vůbec dobře. A i když ji vlastně ani nechci dál doporučovat, jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Je to jedna z těch, o kterých se přemýšlí ještě dlouho po dočtení…
Bratři Lví srdce
Astrid Lindgren
Pohádka o životě a smrti.
O odvaze a statečnosti.
Příběh pro děti, ale vlastně by mě zajímalo, jak si ho dětská dušička přebere.
Já se přiznám, že si nejsem úplně jistá, jestli bych ho dětem četla.
Jako s pohádkou pro dospělé s ním ale nemám problém a jsem ráda, že jsem poznala Astrid Lindgren zase trochu jinak, než jak ji znám.
Kavárnička v Kábulu
Deborah Rodriguez
Přiznám se, že mi u této knížky pěkně lítala tepovka podle toho, jak moc jsem byla rozčilená z nespravedlnosti a krutosti tradic.
Příběh je to pomalý a zase tolik se tu neděje. Spíše je tu ukázán život žen v Afghánistánu jako takový.
Nicméně si myslím, že i přesto, že je tu ukázáno spoustu, tak to autorka pořád dost idealizovala a navíc naředila červenou knihovnou, což mi popravdě spíš překáželo.
Nakonec tedy z knihy moc nadšená nejsem a do volného pokračování, Návrat do Kavárničky v Kábulu, se určitě pouštět nebudu.
Pokud vám ale nevadí když autor klouže po povrchu palčivých témat a spíše vám předloží romantickou linku, tak je to kniha pro vás.
Finlay na zabití
Elle Cosimano
Pokud hledáte něco, co jste ještě nečetli, tak tato kniha je to pravé. Je to originální, jedna absurdní situace střídá druhou, a i když bych neřekla, že je to vyloženě vtipné, tak jsem se u toho prostě bavila.
Místo nějaké romanťárny, co máte nachystanou na dovolenou a budete vědět od první stránky jak dopadne, možná letos dejte šanci Finlay, protože u ní nikdy nevíte co můžete čekat dál!
Doufám, že u nás brzy vyjdou další díly.
Dokud vás nenajdeme
Deepa Anappara
Dokud vás nenajdeme je jedním z mnoha příběhů mizejících dětí. Autorka ho podává z pohledu jejich kamarádů ze slumu.
I když mi kvůli velkému množství hindských výrazů dělalo chvíli problém se začíst, rozhodně stálo za to vydržet a přečíst tento silný příběh až do konce.
Navíc je v knize i slovníček, takže nakonec to spíš skvěle dokreslilo atmosféru.
Ve vyprávění se ale ukrývá spousta dalších důležitých témat, jako je sociální nerovnost, dětská práce, náboženské pnutí mezi lidmi s odlišným vyznáním, nezdravé životní prostředí, zkorumpovanost úřadů, a tak dále.
Obdivuju, jak autorka dokázala zakomponovat všechna tato témata naprosto nenásilně a věrohodně, navíc dětskýma očima.
No, kniha je to výtečná a bude ve mně ještě nějakou dobu rezonovat.
Jen mě mrzí, že není tolik vidět, jak by měla…
Přečtete si ji, že jo?
Chata ve Švýcarsku
Julie Caplin
Jestli se mi na této sérii něco opravdu líbí, tak je to to, jak autorka vykreslí atmosféru destinace a taky to, že je vám u těch knih prostě dobře a usmíváte se. Jo a ty nádherný obálky samozřejmě!
Amáliina nehybnost
Kateřina Rudčenková
Kniha, která mě zaujala vlastně jen díky nominaci na Magnesii Literu.
Sedm let v životě ženy, která se v tom tak trochu plácá.
S matkou má velice pochroumaný vztah, otec s nimi od jisté doby nežil a teď navíc zemřel.
Amálie pomalu stárne a neví jestli chce dítě, a když ano, tak nemá s kým.
Miluje Japonsko a Murakamiho.
No a to je všechno… a musím říct, že mě to fakt nebavilo.
Holka co si pořád jen stěžuje, a i když ji potkalo několik těžkých věcí (koho ne)… tak toho fňukaní na mě bylo moc.
Ač se to asi snažilo hrát na feministickou notu a postavení žen ve společnosti a tlak na to porodit dítě, tak mi ale přišlo, že to nepřináší nic nového.
Nic moc to ve mě nezanechalo, a po delší době od dočtení skoro ani nevím, o čem byla.
Takže vlastně ani moc nechápu tu nominaci.. ale co já vím, nejsem odborník.
Každopádně kdybych tuhle knihu nečetla, o nic bych nepřišla.
Jana Stryková byla v audiu perfektní, ostatně jako vždy, ale ani to mi bohužel nestačilo.
Životní terno
Fredrik Backman
Útlá knížečka odehrávající se okolo Vánoc nutí k zamyšlení, ale vánoční atmosféru nepřinese, i když by se to tak při zběžném prolistování mohlo díky ilustracím zdát.
Ač Backmana miluju, tak tento příběh ve mně narozdíl od ostatních nic moc nezanechal. Přišlo mi, že trochu klouzal po povrchu, a i když se prostřednictvím malé holčičky snažil tlačit na emoce, tak to na mě bylo asi trochu prvoplánové. Pár zajímavých myšlenek jsem tu našla, ale určitě to není kniha, kterou bych doporučila dál.
Bylo by mi líto, kdyby toto mělo být něčí první setkání s autorem, protože mě by to třeba k dalším jeho knihám moc netáhlo a přitom všechny ostatní jeho knihy, co jsem četla byly úžasné!
Malinka
Dita Táborská
Bolavý, místy hodně bolavý čtení…
Malinka jde totiž až na dřeň.
Příběh z pohledu více postav, každá má k němu co říct a každá ho vidí úplně jinak.
Autorka umí tak dokonale propracovat postavy a jejich psychologii až ožívají a přímo před vámi vystupují ze stránek. Navíc ten jazyk, nádhera!
Než vzpomínky vyblednou
Tošikazu Kawaguči
Než vzpomínky vyblednou byla pro mě velmi očekávaná kniha tohoto roku.
Bohužel musím říct, že jsem malinko zklamaná…
Dalo by se říct, že nemám být proč, opět sledujeme čtyři příběhy cestování časem na dobu než vystydne káva, opět jsou dojemné a silné, opět se potkáváme se známými i novými tvářemi, i když tentokrát v trochu jiné kavárně…
Ale to je všechno.
Já jsem doufala, že to tentokrát bude někam víc směřovat, něco se změní, nějak se to uzavře, přijde zvrat… cokoli!
Ale nedočkala jsem se.
Navíc mi přijde zbytečné v každé “povídce” pořád opakovat kdo je kdo, jaká jsou pravidla a tak dále…
Pokud vás bavil autorův koncept v předchozích dílech, bude vás pravděpodobně bavit i teď. Jen neočekávejte nějaký vývoj… všechno je při starém. Jako čtyři krátké příběhy ke kávě proč ne, otázka je jestli chceme pořád číst to stejné?
Apatykář
Lucie Hlavinková
Apatykář byl velice příjemnou historickou oddechovku ze zajímavého prostředí lékárny, navíc s detektivní zápletkou.
Neměla jsem žádná očekávání, protože jsem knihu vůbec neznala, ale náhodně jsem ji vybrala z nabídky eknih v knihovně. O to víc jsem byla příjemně překvapená.
Není to náročné čtení, mezi řádky toho asi moc nenajdete. Je to příběh s jasnou linkou, ale i tak se mi moc líbil.
Dozvěděla jsem se nějaké zajímavosti a líbí se mi styl psaní. Autorka navíc skvěle vykresluje dobu, společenské konvence i místo a atmosféru.
Oceňuju, že je v závěru zmíněno, co jsou skutečné postavy a místa, a co je smyšlené.
Pokud máte chuť vydat se do Štramberské lékárny za lékárníkem Františkem, tak do toho!
Příběh Arthura Truluva
Elizabeth Berg
Pokud hledáte knižní pohlazení, tak Arthur je to pravé.
O životě, o lásce, která neumírá a taky o přátelství napříč generacemi.
Příběh o tom, že laskaví lidé jsou důležití, i když jsou na první pohled úplně obyčejní.
Pomalé vyprávění bez velké akce na vás dýchne dobrou náladu a klid.
Pokud máte rádi feelgood příběhy o úplně obyčejných lidech, tak tohle se vám bude líbit.
Já tyhle příběhy miluju, takže Arthura dávám na poličku vedle Oveho, protože by mohli být kamarádi. Jsou si totiž dost podobní, i když Arthur není takový bručoun a Ove je prostě jenom jeden :)
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Moje první setkání se Zaklínačem proběhlo formou první netflixové série, která mě navnadila zkusit to knižně. #barbarskepriznani
První kniha povídek mě moc bavila, překvapilo mě, jak seriál zachoval předloze celkem věrnost. (Druhou sérii jsem ještě neviděla )
Navíc tím, že jsem před tím koukla na seriál, jsem se v tom vůbec neztrácela, což bylo super a nevím jestli by to tak bylo, i kdybych byla před tím úplně nepolíbená.
Nicméně jsem si to užila, ale bylo to jen takové navnazení a já už se nemůžu dočkat, až se ponořím do příběhu.
Přiveď mě zpátky
B. A. Paris (p)
Skvělý!
Asi se neshodnu s většinou, ale za mě nejlepší B. A. Paris, co jsem četla (chybí mi doplnit Dilema a Terapie).
Chvilku se to sice tak trochu motalo v kruhu, ale i tak se kniha nedala odložit.
Jak to celé je, mě chvíli před koncem napadlo, ale i tak mě většinu knihy autorka tahala za nos.
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
Čekala jsem prvoplánovou romantiku, což jsem sice dostala, ale podanou tak zábavným a milým způsobem, že jsem knížku neodložila ani na chvíli a přečetla skoro na jeden zátah.
Je skvělé, že autorka prostředí Tokia opravdu využívá pro skvělou atmosféru a není to jen pozadí pro zatraktivnění příběhu. Je tu spoustu zajímavostí o Japonsku, kultuře i turistických místech.
Moje první setkání s autorkou, ale určitě ne poslední.
Letní sázka
Emily Henry
Letní sázka je přesně ta romantika, kterou v létě chcete číst!
Moc se mi líbilo, že to nebylo jen o romantice, ale že tam autorka zakomponovala i rodinné problémy, čímž kniha dostala nový rozměr a nebyla tak plochá, jak tyhle romanťárny bývají.
Navíc zákulisí psaní knih, špičkování mezi hlavními postavami a celková atmosféra byla skvělá.
Hlavní romantická linka je celkem předvídatelná, ale to už u těchto knih bývá, nicméně i tak jsem si to užila a téměř 400 stránek přečetla jedním dechem.
Rychleji mluvit nedokážu: Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím)
Lauren Graham
Rychleji mluvit nedokážu je kniha naprosto o ničem, přesto jsem ji přečetla jedním dechem.
Myslela jsem, že to bude spousta nostalgického vzpomínání na Gilmorova děvčata, ostatně k tomu odkazuje i název, ale asi jsem si měla lépe přečíst anotaci, kde se koneckonců píše, že jsou to spíš střípky ze života Lauren Graham. Ony tam jsou i ty vzpomínky na Gilmorky, ale já chtěla zkrátka víc!
Nicméně lehkost s jakou je kniha napsaná a plácání jedno na druhé mi stylem ty Gilmorky připomínalo, a tak mě to vlastně bavilo číst.
Aby to bavilo i vás, musíte být fanoušci Lauren Graham, milovat Gilmorky a nečekat nic převratného.
Jo, je to kniha, bez které se určitě obejdete, ale pokud máte náladu na oddechovku, proč ne?
URaNovA
Lenka Elbe
Originální debut URaNovA české autorky Lenky Elbe pro mě byl velmi milým překvapením!
Lenka Elbe se inspirovala příběhem svého dědečka, politického vězně, jehož osud byl spjat s Jáchymovem a jehož vyprávění o padesátých letech se stalo tím základním kamenem proč napsat knihu.
Místo “klasického” příběhu o utrpení ale autorka zvolila vyprávění z nadhledu cizince, který přijíždí do lázní a celé to tak, alespoň z mého pohledu, pozdvihla k originalitě.
Kniha je žánrovým mixem a těžko říct, co převládá. Najdete tu prvky fantasy, absurdního humoru i hororu, vše dohromady to pak tvoří čtivý příběh, který by klidně mohl být v některých pasážích trochu kratší, ale i tak se čte dobře.
Nejvíc mě na knize překvapil humor a sarkastické poznámky, které vyprávění skvěle odlehčují. Zároveň co všechno autorka dokázala vymyslet za zvláštnosti v těch fantasy prvcích! Smekám!
Ale uznávám, že občas toho potom možná může být na čtenáře i trochu moc, proto pro lepší pochopení a orientaci, co autorka chtěla sdělit, určitě doporučuju podcast Na dotek Petra Viziny, kde je Lenka Elbe hostem a spoustu toho objasní.
Takže sečteno podtrženo: Uranova mě uchvátila svojí originalitou i myšlenkou a určitě by neměla uniknout ani vaší pozornosti!
Koho vypijou lišky
Lidmila Kábrtová
Kombinace osvěžujícího formátu s tíživým příběhem, to je kniha Koho vypijou lišky a je naprosto famózní!
Každá kapitola ze života malé El má přesně padesát slov. Může se to zdát málo, ale tahle hra se slovy toho má i hodně mezi řádky.
Československo sedmdesátých let a příšerné domácí prostředí jsou realitou malé El a jejího těžkého dětství. Jednotlivé střípky a fragmenty si čtenář skládá z krátkých kapitol, které často řeknou víc a působí naléhavěji než tisíc slov. Pro dokreslení atmosféry jsou jednotlivé části prokládány titulky z dobových deníků.
Je to minimalistické, originální a určitě to stojí za přečtení!
Potrhaná křídla
Ruta Sepetys
Atmosféra New Orleans padesátých let, skvěle napsané postavy a zajímavý příběh. Moc se mi líbila hlavní postava Josie, která se musí světem protloukat jak se dá a vy jí fandíte od začátku do konce.
Příběh to není nijak extrémně složitý, za to je originální a extrémně čtivý.
Autorka vždycky dokáže vzít zajímavou část historie a vdechnout jí život nějakým originálním způsobem.