Vendula897 komentáře u knih

Čtení této knihy je velice těžký a nestandardní prožitek....čtenáře dokáže dostat na samé morální dno člověčenství, ze kterého se chce plakát hrůzou, noříte se čím dál více do příběhu, o němž víte, že nemůže a nebude mít dobrý konec. Je vám těžko, snad se i stydíte za to, jste také člověk. Možná, někde ...ne až tak daleko v minulosti, žil na této planetě člověk, který se rozhodl sortovat lidí .. ty jsi dobrý .. ty nejsi. Často mě u čtení této knihy napadalo....jak bych se zachovala já...kdybych se narodila v židovské rodině a jednou musela ...i s dětmi...nastoupit a jet...vystoupit a nalevo,nebo napravo??? V takovéto chvíli mě život unavuje, bojím se dnů dalších, přestože žiji v jiné době, tragédie holocaustu mě neskutečně zraňuje... ...Na druhou stranu . ..co kdybych se narodila v této rodině...kde se narodil Rudolf Hess, o němž kniha je....byla bych možná vychována v mládežnickém klubu podporující antisemitismus a přihlížela zvěrstvům holocaustu ... Já, která nejsem chopna zabít mouchu...bych se učila zabíjet člověka, o kterém by mně řekli , že je nepřítel. Vidím v této knize ohromné varování, memento doby, která se nesmí vrátit. Pokud tady na této planetě ovšem nezůstala ...a hrozí, pořád hrozí...

42 31.01.2023

Nádherná sbírka , která vás opřede jemnými , nostalgickými vlákny vzpomínek. Na dětství, na bezstarostný čas mládí, kdy v zimě úplně jinak v zimě jiskřil sníh ,v létě zrály maliny, na jaře rozkvetly konvalinky a na podzim zlátlo obilí a šustivý zvuk padajícího listí nám odbíjel klidný , dětský čas....

my víme, proč jsi rozechvělý, když ozval se náš starý hlas, tys žil a my jsme odbíjely, pomalu, ale jistě čas"

Tato sbírka má pro mě nesmírnou cenu , její laskavý tón vhání slzy do očí, přesto se nesnaží rozplakat...na tváři vám probleskuje úsměv, přesto se vás nesnaží rozesmát...

23 30.01.2023

Knihu jsem četla před mnoha a mnoha lety, poté co jsem ji objevila jsem zde na DK. Znovu jsem ji přečetla...a ..Kdo jsi bez viny hoď kamenem...
Lásku neodsuzujme, že k nám přišla, ať už jsme kdokoli a kdekoli...ale lásku chraňme, jako křehký květ, aby neodešla... protože bez lásky je velice těžké žít.
Věřila jsem té mladé, naivní dívce, že nerovný vztah se starším mužem zvládne, život je však oba semlel svými starostmi tak moc, že byli najednou na konci sil. Pokud není společný jazyk k mluvení , není třeba hledat slov...nejsou a nebudou ....

20 29.01.2023

Četla jsem knihu, viděla film...co mne více zasáhlo???? Při prvotním čtení knihy si člověk uvědomí tu malost člověka, když se nad ním sklání pevná pěst , která mu však dovolí ovládat ostatní. Při prvotním čtení se moje fantazie rozjela na plné obrátky,
ovšem po shlédnutí filmu s panem Kronerem vzalo vše za své. Nakonec snad mi v hlavě víc zůstal film než kniha, což je veliká chyba pro knihu, ale ohromné plus pro film. Ještě dlouho mi zůstáne v paměti pohled do očí paní obchodnice s galanterií.

21 29.01.2023

Po dvou letech jsem se ke knize vrátila,abych se s duší rozjitřenou nejenom válčením nedaleko našich hranic, znovu ponořila do děsivého komiksu, který vám ukáže v rizím světle tu nepopsatelnou hrůzu holocaustu. Sedím nad stránkami, nevidím myši, krysy, zajíce ..a pod....vidím lidí, děti, vrahy. Jak moc vděčná jsem za to, že jediný pláč, který jsem od svých kluků v dětství slyšela byl ten, když si na kole odřeli kolena, jak moc vděčna jsem za to, že od vnoučat slyším zvonivý smích nad vyhraným Člověče nezlob se, jak moc vděčna jsem, že nemají hlad, nemusí ve se skrývat, mohou s námi v klidu žít a my máme zhůry povoleno přihlížet, jak jsou šťastné. Pane Bože, kde jsi byl, když se na této modré planetě zabíjeli nevinné děti.. umírali nevinní lidé jen proto ...proč vlastně.???

21 29.01.2023

Stříbrný vítr ...komu při vyslovení názvu této knihy nezaletí mysl do mládí, ke své první lásce, na kterou se celý život s láskou a úsměvem vzpomíná. Ach Jeníku Ratkine, ty včerejší a pošetilý... proč i dnes, kdy už jsem dávno odrostlá dívčím střevíčkům a život si se mnou hraje jak s pinkponkovým míčkem je mi u tohoto čtení tak strašlivě úzko

Tolstoj a jeho Karenina ...pojem známý všem , kdo prošli středním vzděláním...v mládí jsem ji odsuzovala, v dospělosti chápala...nyní chápu poetično, chápu tragičnost a chápu i ten konec....za lásku se má i zemřít....za zmařenou lásku se však neumírá hrdinně, ale tragicky...kolem každé takové lásky se mihne Anna a Vronský....a Tolstoj to tak úžasně popsal, že se mi nechce věřit, že nic podobného nezažil. Každý v sobě nějaké podobné osobní drama máme....proto se neskutečně smutně kniha čte ...

27 29.01.2023

Villon...student, rebel, člověk , který se tak často setkával s pojmem šibenice, až si na ni zvykl a nevadila mu. Jeho dílo je tak šílené, že přitahuje jako magnet ...a vlky z lesů žene hlad. Když je mi v životě smutno, sáhnu si sem, k Villonovi pro náplast...jeho smutek pobuřuje, jeho humor pobuřuje, jeho život pobuřuje, ale jeho dílo je prostě famozní......

18 29.01.2023

Původně jako povinná četba, která se postupem času a hlavně už tou nepovinností číst ruské klasiky změní na zcela dobrovolné čtení. Knihu jsem četla ve své životě vícekrát, dokonce jednou se mi poštěstilo se potkat s ruským originálem. Nečte se však snadno, chvíli se těžko prokousáváte prvními stránkami,ovšem Miškin překvapí. A s ním i další...Nakonec budete litovat, že jste již na konci knihy. A zbyde jen ...Wau...skvělé, náročné, depresivní....ale jedinečné.

26 29.01.2023

Je to podivné, ale ke Skácelovi a k této knize mě dovedla láska, láska k muzice...přes Hradišťan jsem se dostala před pár lety až sem . Tenkrát jsem ji možná až tak nevnímala, ale svět se mění a já s ním. Poezie o životě rozkvetlé v jarním hávu překryje smutnění , které snad až zadusí. Ke knize jsem se dostala díky Pavlicovi, jehož muziku miluji jak v dobách jasnějších než slunce , tak v dobách černějších, než černočerná tma.

23 28.01.2023

Nádherná sbírka, ze které čiší láska k rodnému kraji, na který snad vzpomíná každý... s láskou, s jistou nostalgií a trochu i nadějí......jedno, zda se jedná o Vysočinu, Český ráj, Beskydy.... rodný kraj máme v srdci všichni. Pan František Halas to touto nádhernou sbírkou řekl za nás....i kdyby mi jen oči pro pláč zbyly, já se tam vrátím...

20 28.01.2023

Dílo, které svou jemností popisu nádherného dětství chytne za srdíčko snad každého. Já nejsem vyjímka. Když si uvědomím, že tuto nádhernou , romantickou a zasněnou knihu psala paní Němcová v době, kdy ji zemřel milovaný syn, tak s úctou smekám. Babiččinonúdolí mám prochozené křížem krážem, jak v lednu, po zamrzlých cestičkách, tak v době rozpukajícího jara a l ta nádherná příroda mi sama ukazujeme kudy chodila Barunka ...Jen škoda, že už tam nemohu jít se svoji babičkou, schoulit se jí na lavičce u splavu do náruči a jen tak mlčet ...paní Němcová tady rozhodně ukázala, jak silná to byla žena ..

42 28.01.2023

Poprvé jsem četla knihu, jako nezralá , mladá dívka, plná ideálů o životě, který se v 18 letech zdál jiskřivý, jasný a hlavně pln dobrodružství nejen s láskou. Paní Loukotková je , víceméně byla, PANÍ spisovatelka, kterou jsem byla čtenářsky "odkojena "a zařazena do skupiny doživotní ČTENÁŘ. Tato kniha mi dlouho ležela v hlavě, dokonce jsem Blance záviděla její velkou lásku ke zralému muži, jímž se mi ,v době mého mládí ,její přítel zdál. V pozdějším věku, jdyž jsem se ke knize dostala, jsem zas obdivovala, jak paní Loukotková umí o života bídě psát. Konec knihy jsem proplakala vždy, ať už se mi kniha dostala do rukou v mládí či v pozdějším věku. Nechápala jsem, jak může láska tak moc bolet... A tady zas paní Loukotková dokázala naprosto bravurně popsat, jak moc se ta bolest dá unést...nebo taky neunést.

18 28.01.2023

Kniha, na niž asi nelze zapomenout. Příběh podobný tisícům jiných příběhů, které skončily takto tragicky. Nechápala jsem a nechápu do dnešních dnů- lidská zloba je neskutečná, ale jak někdo může vraždit malé děti, ať jde o jakoukoli národnost či náboženství. Člověk je neskutečná rasa, která snad ani nemá právo žít na této planetě. Jak by tady bylo krásně..... kdybychom tady nebyli a neničili....

25 26.01.2023

Momentálně , v době nemoci, si užívám ten pocit, že nic nemusíte, koukáte do blba a všichni vás obskakuji.... no všichni :-))) ...manžel z obyváku od fotbalu zavolá.... nechceš čaj....ale mého milovaného Saturnina mi přinesl i s tím hrníčkem čaje.... přemýšlím o nemoci..... oooooo.....dlououououohééééééé nemoci ( nechci se rouhat), jen se koulet v peřinách a číst si Saturnina, ..... to je přeci čtenářská delikatesa

58 25.01.2023

Co napsat o Malém princi..... snad jen jediné....

Když něco miluješ, pusť to na svobodu. Když se to k tobě vrátí, je to tvoje. Když ne, nikdy to tvoje nebylo.....

Jsou tady takové životní pravdy, že kolem člověka prochází až mráz, když si to uvědomí.

Asi tolik...

53 25.01.2023

Dva svazky, které se mnou putují tam, kde jsem v tu chvíli doma. Od dob studií miluji Viktora Huga a jeho knihy jsou na piedestalu mé čtenářské pozornosti. Hrnek čaje, ticho, křeslo... vítej Hugo u nás doma.
Bídníci, jejich život jde tak, jak život nás všech... nahoru,dolu,nahoru....užij si na vrcholu, nestresuj se nocí, co občas zastíní den....- život jde stejně dál svým tempem.... Nádherná četba.

28 25.01.2023

Karel Kopfrkingl.... hrůzostrašná postava , která děsí svou laskavostí . S kolika takovými lidmi se v životě asi tak potkáváme ? ...a přitom netušíme co se v nich skrývá.
Knihu, kterou jsem v mládí četla a nerozuměla ji, jsem v dospělosti oplakala a nechápala. Přitom je tak prostá- člověk, který si ve svém nitru nevěří, dalo by se říci i psychopat s duší anděla je zlo, které není na první pohled vidět.
Divadelní představení v moderním pojetí bylo pro mě zklamáním. Ale knihu doporučuji. Je zajímavá, hrůzostrašná- asi jako život sám........

35 25.01.2023

Poprvé jsem Matku viděla na scéně ND v Praze. Jako malé holce, kterou rodiče vzali poprvé do ND mi v paměti zůstala věti...JDI!!! Jako dospělá jsem ji četla nesčíslněkrát a i když mi slzy rozmáčely stránky, vždycky jsem matku, co své poslední dítě posílá do boje obdivovala. Já bych takhle silný nebyla.

29 22.01.2023

Ve spojitosti s aktuální dobou by se kniha četla mnohem hůř, protože ten dnešní svět,ohrožený válkou, kdy zase někde , konkrétně na Ukrajině, umírají děti , je tolik podobný tomu světu 30 let minulého století, až z toho člověka bolí u srdce. Do Zuzanina klidného dětsrví se pomalu vkrádá zlo jménem antisemitismus a později ji z jejího půvabného dětství nezůstane kámen na kameni. Čtení této knihy bolí , už jen proto, že nedaleko od našich hranic se zase zabíjejí malé děti, lidé živoří a to se přece neslučije s životem.

42 22.01.2023