Vendula897 komentáře u knih
Nejoblíbenější kniha mého mládí. Villon, rebel narozený v Paříži v době morové epidemie, vyrůstající u svého bohatého strýce, později problematický student a člen spolu Ulita, jehož básně jsem jako15-letá znala zpaměti, díky paní Loukotkové.
Františku, už tě nepotěší, že francouz jsi a ve vsi zdejší, teď na krk oprátku ti věší....
Prožívala jsem s ním jeho vzestupy, pády, nenaplněnou lásku a utírala si slzy , když se v jámě pomalu chystal na smrt, aby poté opět stanul na výsluní.
Knihu jsem předala svým dětem a čekala na jejich reakce, na reakce další generace, která si knihu nese dále v sobě.
Kniha snad zasáhne každého člověka, který má srdce. Četla jsem ji , slzy nestačily osychat a já přemýšlela o tom, co je člově tady na této planetě za zlo. Dokáže ublížit své rase. Útrapy , které v této knize byly popisovány jsou skutečné a opravdu se staly. Nenaplněná láska provází v podtextu celým dějem, je součástí tragických osudů, které nevyústí v dobré ...a to by se na světě nemělo dít.
Milé, plaché a křehké ohlédnutí k mamince. Každý ji někde máme, každá z nás se stane jednou milující a oddanou matkou. Jak moc by se chtělo vrátit pod ochranná křídla, pan Seifert to za nás všechny sdělil všem maminkám. Slza ukápne, zaklapneme knihu , vzpomene si, co tak asi dělá...a jdeme dál svou cestou,ač spoustě z nás se chce volat...Já se tam vrátím...