Vampucha komentáře u knih

Hodnocení 2,5
Jsme v daleké budoucnosti, ve vesmíru na kosmické lodi, která měří několik kilometrů, má jaderné motory a je momentálně dočasným domovem tisíců lidí mířících ze Země k nové planetě daleko ve vesmíru.
Nyní, téměř po 130 letech, se blíží Den obratu, manévr který loď připraví na přistání. Na lodi už není nikdo z původní posádky, nikdo z přítomných lidí neví, jaké to je stát na pevné zemi a dýchat čerstvý vzduch. Setkáváme s Ravim, který jednoho dne zažije šokující zážitek. Ve vesmíru uvidí dívku bez skafandru a bez jakékoliv ochrany, jak se na něj usmívá a mává a od tohoto momentu se začne odvíjet řada událostí.
Ravimu se od podivného setkání dívka pravidelně zjevuje a prosí ho o pomoc. A on nakonec začne pátrat po informacích, což se brzy ukáže jako velmi nebezpečné a odhalí to řadu tajemství.

Knihu jsem četla poměrně dlouho a dát svým dojmům uhlazenou formu mi taky dalo zabrat. Hodně jsem o knize přemýšlela, nápad není špatný a byla místa, která mě bavila. Ale za mě prostě celkové zpracování není dobré. Je to relativně hodně technické a popisné, v knize je zmíněna velmi vyspělá umělá inteligence, lidé jsou kyberneticky vylepšení a to nemluvím o té obrovské lodi, na které se děj knihy odehrává.
A právě lodi a jejímu popisu se autor věnuje až zbytečně moc, ale úplně chybělo vysvětlení třeba toho, jak jsou lidé vylepšení nebo jak funguje celá tato společnost v uzavřeném prostoru. Je toho víc a jsou to spíš detaily a nebudu je tu vypisovat.
Ravi samozřejmě není sám, má přátele kteří mu pomáhají. Např. jeho sestřenice Boz mě bavila hodně.
Asi potřebuji mít akci od začátku dokonce, zde se to nesmírně táhlo a desítky stran byly prostě o ničem. To, co jsem chtěla mít popsané jsem nedostala a naopak, to co mě nezajímalo, jsem dostávala pořád. A je to škoda, kdyby autor ubral na popisech lodi a celkově děj zrychlil, bylo by to moc fajn sci-fi.
Škoda, že celá kniha nebyla jako asi posledních 100 stran, protože nakonec jsem knihu dočetla v hluboké noci, kdy jsem naprosto ztratila pojem o čase.

1 22.01.2024

Další díl a další dobrodružství posádky Kraksny. Pardon, Vzdorující :D
Naši staří známí opět prožívají jedno z mnoha svých dobrodružství. A i když se opravdu snaží, problémy si je nacházejí sami a Fifinka asi brzy převezme velení lodi!

První půlka byla pro mě trochu pomalejší a už to vypadalo, že se nic moc nestane. Za to druhá část byla teda extrémní a plná akce a nečekaně nechutná. Kristýna nám má očividně ještě hodně co nabídnout, tohle jsem opravdu nečekala. Tak jako František Kotleta ve svých knihách háže hlášky, Kristýna v tomto díle nešetří násilím a pouští žilou každému na potkání.

Bude to znít možná divně, ale pro mě jsou knihy z této série oddechovky, u kterých se skvěle bavím.

Opět jsem poslouchala audioknihu, protože Martin Stránský to posouvá na úplně jiný level a nemohla jsem si to nechat ujít.

6 15.01.2024

Volné pokračování Hry na druhou od Zuzky Holčíkové nás opět bere ke starým známým, za Nelou, Benem a jejich rodinami.

Stejně jako v prvním díle i zde se Nela potýká se svým svědomím a pravidly. Od posledního setkání Nely s Benem uplynuly dva roky a nyní je osud opět svedl dohromady. Osud a taky trochu Nely synové. Všichni jsou starší, každý měl dostatek času si urovnat vlastní myšlenky a pocity a nyní by mohli začít znovu. Ale Nela je Nela, občas trochu moc zahleděná sama do sebe a řešící jen vlastní pocity a své okolí.
Druhý díl je především o druhé šanci o uvědomění si, že člověk má žít, tak aby byl opravdu šťastný. Je to samozřejmě také o lásce a tom, že se jí nemáme bránit v jakémkoli věku a postavení.

Asi půjdu proti proudu, ale první díl se mi líbil mnohem víc, více jsem se do příběhu dokázala vžít a cítila jsem mnohem více emocí. Zde na mě bylo příliš mnoho úvah tak nějak o ničem a to mi trochu kazilo celkový dojem. Nicméně Zuzka píše velmi čtivě a i tak je příběh plný zajímavých momentů a zvratů. Takže se začátkem jsem trošku bojovala, ale nějak od půlky knihy už jsem četla a těšila se co bude dál a jak to celé dopadne.

I když je toto volné pokračování, doporučuji číst nejprve Hru na druhou, budete mít ucelený děj a celé to prostě více pochopíte.

15.01.2024

Hodnocení 3,5 hvězdy
Tuhle knihu jsem měla na seznamu opravdu hodně dlouho a letos si ji konečně mohu odškrtnout. Nakonec jsem četla jako audioknihu.

V audio podobě se potkáme hned s devíti interprety, jsou to např. Jaroslav Plesl, Klára Issová, Jana Stryková, Jan Vlasák a další. Načtené je to skvěle, pro mě trochu těžší na pozornost už kvůli komplikovanému ději a když se vám ještě střídají hlasy Ale ke konci jsem si myslím zvykla a už mi to přišlo přirozené.

Byla jsem opravdu hodně zvědavá a pořád nějak nevím, zda se mi kniha ve výsledku líbila nebo ne. Navíc první díl je spíš jen takové nakouknutí do bravurně promyšleného a dost komplikovaného světa, který autorka stvořila. Aby to čtenáři/posluchači vůbec dávalo smysl, bylo by zřejmě potřeba znát více dílů, neli celou ságu.
Jsme doslova hozeni do 26. století a bez jakékoliv předehry je potřeba se velmi rychle zorientovat v místech, jménech a politické situaci.

Lidstvo navázalo kontakt s jinou civilizací a až přehnaně využívá její technologii. Össeané jsou navíc silně náboženská, až fanatická, civilizace, provádějí krvavé oběti a pro svého boha obětují kohokoliv. Oběť vykrvácením je to nejmenší, ale vy pro jejich boha musíte trpět, mučení je tedy na denním pořádku.
Hlavní postavou je trochu arogantně či namyšleně působící Lucas Hildebrandt, který Össeany a jejich kulturu dobře zná. Občas se v příběhu vracíme i do minulosti, do Lucasova dospívání s despotickým otcem. Tyto skoky dávají příběhu další kontext a vlastně mě bavily asi více než aktuální dění. Koho jsem naopak nesnesla byla Lucasova kamarádka z mládí - Pinky, panebože. Každá kapitola s ní byla utrpení.
Autorka umí vystavět nejen propracovaný svět, ale také charaktery postav. Lucas, jeho otec, Pinky a další, každý z nich je jiný a osobitý.

Je to tedy komplikovaný svět, v podstatě bez vysvětlení, buď se chytíte nebo ne. Fanatičtí mimozemšťané, tajemní telepati, houby co mají zvláštní schopnosti Vlastně ano, je to skvělé, ale rozhodně ne oddechovka.

4 15.01.2024

Stín je závěrečný díl této série, upřímně už jsem nečekala, že by mě autor mohl ještě něčím překvapit, a světe div se, překvapil!
Ve třetím díle už se neřeší válka, ale především udržení míru a to jak s lidmi, tak s bytostmi z enkláv, které pomalu ale jistě pronikají do našeho lidského světa.
Ať lidé chtějí nebo ne, magie už patří neodmyslitelně do jejich životů. A je nyní na nich, jak k tomu přistoupit. Náš alchymista Rudnicki zde opět bojuje za sebe, své blízké i za samotné Polsko, a jako vždy je vtažen do politikaření a mocenských her. Jeho postava už dávno není obyčejný alchymista, který provozuje pouze lékárnu. Díky svým schopnostem a znalostem se z něj stává velmi mocný a uznávaný muž a je mu to už snad konečně dochází.
Události v tomto díle jsou zajímavé a čekala jsem nějaké zvraty a nečekané rozuzlení. K určitému zvratu u Rudnického sice došlo, ale to bylo všechno. Jakoby autorovi došel dech a s tím souvisí i celkový závěr série.
Když ji vezmu jako jeden příběh, tak je to od autora velmi promyšlený děj od začátku do konce včetně všech zvratů a postav. Nicméně pro mě byl úplný závěr maličko zklamání. Čekala jsem nějaké závratné vyvrcholení, ale působilo to na mě jakoby autor vyměkl nebo nevěděl, jak to ukončit. Osobně mi taky chyběl Rasputin, využití jeho postavy se totiž v tomto alternativním příběhu plném magie doslova nabízelo!
Nicméně pořád je to skvělé a já si celou sérii vč. tohoto závěrečného dílu nesmírně užila.

Také musím zmínit skvělého Filipa Jančíka, který to v audioknize čte excelentně. S různými intonacemi a ruským přízvukem! Pokud o této sérii uvažujete, zkuste ji jako audioknihu. Možná se v ději budete ze začátku trochu ztrácet, ale postupně tomu přijdete na chuť.

3 15.01.2024

Když jsem knihu začala číst, říkala jsem si, holka do čeho ses to zase pustila. Ale postupně si mě příběh začal získávat a nakonec to bylo moc milé čtení. Oddechovka, u které si odpočinete i se zasmějete.
Srovnání s knihou Muž jménem Ove asi dokážu pochopit. Ale Ove se mi nelíbil, Bystrá stvoření ano. Tedy Tova a chobotnice Marcellus :)

Tova je sedmdesátiletá paní, která nejprve přišla o syna, jehož zmizení nikdy nebylo vysvětleno ( a příběh se toho dotýká) a následně i o manžela, po jehož smrti začala pracovat jako uklízečka ve vodním světě, aby se něčím zaměstnala. Jednoho dne se začne přátelit s chobotnicí velkou - s Marecellusem a vznikne velmi zvláštní přátelství. Marcell je mazaný a ve vodním světě nikdo netuší, čeho všeho je schopný. Tova má zajetou svou rutinu a kamarádky, které ji furt do všeho mluví. Ale ona má svou hlavu, velmi nerada se podvoluje a ve většině případů si dělá to co chce. Nicméně Tova mi byla sympatická, není tak nepříjemná a panovačná jako je Ove, když bych to měla srovnávat. Nenadává, přišla mi lidstější než Ove, který byl bručoun zalezlý ve svém domě a pomalu se na něj nikdo nesměl ani podívat.

Kapitoly se střídají z pohledu chobotnice, Tovy a ještě Camerona, který mi dlouho v příběhu vadil a byl mi dost nesympatický. Ale vývoj tam je a celkem brzy asi i pochopíte, jakou roli v příběhu Cameron hraje.
Sledovat příběh z pohledu chobotnice bylo vlastně docela vtipné, této linky jsem se bála, ale nakonec úplně zbytečně. Přes Marcella se čtenář dozvídá věci, které vůbec nečeká, jelikož je tichým svědkem mnoha lidských událostí a setkání. Také se dozvíte mnoho informací o chobotnicích velkých.

Je to jednoduše napsané, jde především o přátelství, rodinu a druhé šance. Je to ze života a zároveň o životě obyčejných lidí v jednom malém městečku, kde každý zná každého a cokoliv utajit je holé bláznovství.

1 10.01.2024

Les v domě pro mě dostal nový rozměr po účasti na besedě s Alenou Mornštajnovou, kterou jsem měla možnost navštívit na akci Česká vlna 23, kde o knize a tom jak vznikla, autorka mluvila.

Alena Mornštajnová říká, že jejím tématem bylo zlo a také lež, dvě slova, která ovšem naprosto přesně vystihují celou tuhle knihu.
V knize sledujeme dívku, kterou známe jen jako cácoru. Vyrůstá s matkou a prarodiči v domě na kraji vesnice kousek od lesa, o kterém cácora z vyprávění babičky ví, že není bezpečný.
Celé toto rodinné prostředí je neskutěčně toxické a opravdu velmi dysfunkční, ale navenek samozřejmě působí jako perfektně fungující rodina. Ven se nic nesmí dostat.
To lidské zlo, které zde autorka popisuje, je cítit opravdu od prvních stránek. Bylo mi líto té malé holky, která byla vlastně dost zanedbávaná a bez pořádné výchovy a v některých ohledech působila až opožděně.
Cácoru sledujeme od jejího útlého dětství až do dospělosti. Sledujeme, jak bojuje se sama se sebou, se svými rozhodnutími, se svým osudem.

Bohužel jsem díky kauze věděla, o co v příběhu jde. Ale i tak pro mě bylo překvapením, jakým způsobem Alena Mornštajnová vše odhalila. A i díky tomu pro mě byl konec svým způsobem překvapením.
Je to smutné až nepříjemné čtení. O to víc, že takových lidských osudů existuje nejspíš víc, než si dokážeme představit

26 03.01.2024

Nenechte se zmást anotací, která ve vás vyvolá dojem, že se jedná o detektivní příběh. Tato novela rozhodně není detektivkou. Je to příběh jedné staré ženy, která se nechce nebo možná nedokáže smířit se ztrátou své dcery.
Je to hodně o vztahu matky s dcerou a o nemoci, kterou tato stará žena trpí. Elena trpí parkinsonem a její stav se velmi zhoršuje, sotva chodí, zapomíná Přesto si je jistá, že smrt její dcery je vražda, nikoli sebevražda, jak to policie uzavřela. Elena k tvrzení, že se jedná o vraždu má své důvody, ale nikdo ji nechce poslouchat. Ví však o jedné osobě, která by ji s pátráním mohla pomoct. A tak začíná boj s časem, časem jednoho dne, aby se Elena pod vlivem prášků, které jí pomáhají ovládat svaly, dostala tam kam potřebuje.

Během její cesty a popisu jejího stavu, zároveň retrospektivně poznáváme i její dceru a to co se jí stalo.
Příběh je hodně depresivní právě kvůli nemoci, kterou Elena trpí. Autorka popisuje vše velice barvitě a i když jsem s Elenou soucítila, byla chvílemi velmi panovačná a nesympatická. Žal je ošklivá věc, každý se se ztrátou blízké či milované osoby vyrovnává jinak a až na konci knihy vlastně pochopíte, že Elena je jen stará osamělá smutná žena, která už na světě nikoho a nic nemá.

Je to o smrti, možná o vraždě, možná o sebevraždě, ale je to také o přijetí pravdy a nějakém smíření sám se sebou.

5 03.01.2024

Kingova hororová tvorba mi obvykle nesedí, v tomto případě jsem však nadšená. Pro mě osobně je velké plus, že se jedná o povídku a ne o další cihlu o osmi stech stranách :D A po knize jsem sáhla především proto, že je tam ten vlkodlak.

Je to jednoduchý a přímočarý příběh, ve kterém sledujeme jedno malé městečko a to jak jeho obyvatele morduje vlkodlak.
Každá kapitola v tomto příběhu popisuje jeden měsíc v roce a ze začátku to působí jen jako náhodné příběhy. Ale jak rok plyne, mistr King nám důmyslně předhazuje nápovědy a děj najednou začíná dávat smysl až dojdeme do zajímavého rozuzlení.
Vlkodlak je pořádné monstrum, které své oběti trhá hlava nehlava. Kdo tedy nemá rád krev a vnitřnosti, bude se muset trochu obrnit. O jednotlivých postavách se toho moc nevíme, ale pro děj příběhu mi to málo vlastně stačilo.

Pro mě to bylo zajímavé setkání s Kingem a nebýt jeho jména na obálce knihy, možná bych ani neřekla, že je to King, jak ho znám... I když jisté prvky, které se v Kingových knihách objevují, jsou i zde, takže kdo ví. Každopádně tuto jednohubku mohu jen a jen doporučit všem - Kingofilům, ale i těm co jeho tvorbu neznají.

Důležité je také zmínit, že celá knížka je na křídovém papíře, protože je plná celostránkových ilustrací. Ty knize dodávají ještě mnohem temnější atmosféru, než jen samotný text.
Je to nádherně provedená knížka, sběratelská lahůdka, která by minimálně fanouškům Kinga neměla chybět v knihovně.
Knihu jsem četla v rámci spolupráce s Knihy Beta.

9 03.01.2024

Vybavuji si, jak ve mě konec prvního dílu zanechal mnoho otázek a teorií.
Druhý díl mi moc odpovědí nedal a spíše vše zůstává otevřené. Není se čemu divit, tato série má 6 dílů, je tedy jasné, že nám autorka jen tak něco hned z kraje neprozradí. Určité náznaky, ale jsou. Každý vůdce má své vlastní plány a Brexley je u mnohých z nich pouhou figurkou ve hře, kterou klidně obětují, aby dosáhli svého. Politikaření, lži, magie, ale na čí straně je pravda?

Nezkrotná říše navazuje tam kde první díl končí, opět je tu v hlavní roli Brexley, Warwick a další známé postavy. Tentokrát poznáme i více fae, jelikož se děj této knihy z větší části odehrává právě na jejich území.
Kniha je doslova nabitá akcí a nenudila jsem se snad ani na jedné stránce. Je tu celkem velké množství zvratů, přičemž minimálně jeden se dal dost čekat.
Chemie mezi Brexley a Warwickem, co k tomu říct? Jiskří to mezi nimi, oba jsou tvrdohlaví paličáci, co si nechtějí přiznat, že je to k sobě přitahuje. Navíc autorka zde jejich osud hodně propojuje nebo možná ještě víc zamotává, hmm? Také se přidávám k některým dalším recenzím - ať už si spolu proboha vrznou!!

Druhý díl pro mě byl stejně čtivý a plný akce, drsný a místy až krutý, jako ten první a dlouho před koncem jsem věděla, že potřebuji pokračování. A vzhledem ke konci, ano potřebuji!

Nicméně, některé akční scény jsou lehce přitažené za vlasy (ano mluvím o té motorce) to mi celkový děj trochu pokazilo. Je to sice fantasy s vlastním magickým světem, ale pořád je to zasazené i do našeho světa, kde fungují nějaké fyzikální zákony a některé věci prostě ani magie neovlivní.
Knihu jsem četla v rámci spolupráce s Albatrosmedia.

4 03.01.2024

Když jsem si tuto knihu pořizovala, uhranula mi především obálka a zmínka o upírech. Upíři nezklamali, sice nespí v rakvích, ale jinak jsou to poctivé pijavice. A když už jsem u slova pijavice, nevím zda je to překladem nebo to v originále opravdu bylo, ale v knize to jsou opravdu “pijavice nikoliv upíří. Nechápu proč.

Prostředí staré Prahy je jedna z mála věcí, která mě v příběhu bavila. Bohužel to pak byla už jen hraběnka Ora, ale i ta ke konci knihy ztratila jaksi své kouzlo.
Příběh se odehrává v roce 1868 a hlavní postavou je lampář Domek Myška, který je ale také nebojácný bojovník s démony a nestvůrami. Jelikož lampáři se za své povolání kryjí a hlídají nebohé obyvatele Prahy před pijavicemi, vodníky, bubáky a nevím čím ještě.

Pijavice, tedy upíří, chystají jakési spiknutí a Domek Myška ho musí překazit. Zaplétá se do intrik upírů i lidí a najednou neví komu věřit a chytá se každé možné pomoci.
Příběh by to byl zajímavý, ale neuškodilo by mu, kdy byl tak o 100 stran kratší. Příliš mnoho omáčky, ke které není příloha. Navíc Domek není příliš sympatický hrdina. Samozřejmě má ty správné kladné vlastnosti, ale je takový nemastný neslaný.

Dočetla jsem s velkým sebezapřením a přiznávám, občas jsem nějaký ten odstavec prostě přeskočila.

2 03.01.2024

Zapata už asi vždy bude mé #guiltypleasure :D No uvidíme za pár let.

Psát o čem kniha je v tomto případě asi nemá smysl. Všichni víme, že Zapata je královna pomalé romantiky a v této knize to není jinak. Jen doplním, že zde je to tentokrát linka od přátelství k lásce mezi Zackem a Bincou.

Zacka, známe už z knihy Srdcem proti zdi, kde to byl jen milý spolubydlící Aidena. No, jelikož si ho z té předchozí knihy vybavuji jen velmi matně, nedivím se, že mi nebyl příliš sympatický. Jeho oslovování, zlato, puso a miliony dalších přezdívek mi vadilo víc, než jejich prdění na veřejnosti :D
Ano, je to Zapata, její smysl pro humor také všichni známe. Ale nemusíte se bát, zde je to opravdu v hodně malé míře a měl by to snést snad každý.
Pro mě byl tento příběh z těch slabších, Zapata umí city a osobní vztahy rozjet mnohem víc a já víc rozhodně čekala. Binca byla milá a v určitých chvílích i zábavná, ale to je tak všechno. Své pocity ona ani Zack moc neprojevovali. A to ani v případech, kdy každý řešil nějaký osobní problém s kariérou. Jako kamarádi fungovali skvěle a chemie mezi nimi byla, ale ve chvíli, kdy už jste cítili, že jde o něco víc, byli za mě oba jak prkna a jejich lásku jsem jim moc nevěřila. Biance více, než Zackovi a na konci jsem měla neodbytný pocit, že Zack jí jednou prostě bude nevěrný.

Ale pořád je to Zapata, píše velmi čtivě a napíná nás až do posledních stránek. Takže jsem knihu přečetla za dva dny a užila si ji, ale na tom mém žebříčku je tahle kniha v těch spodních příčkách.

5 23.11.2023

Je to silné a velmi smutné vyprávění, které se zakládá na skutečných událostech, které se staly v Koreji. Nebudu tvrdit, že jsem něco o historii Koreje věděla, nejednou jsem googlila, abych měla k příběhu v knize více souvislostí.

Příběh sledujeme ve dvou časových liniích, ale ta z minulosti samozřejmě převládá. Kniha začíná v současnosti, kdy Anna přijede do Koreje, kde hledá svou biologickou matku, která ji dala k adopci a Anna žila celý život v Americe. V adopčním centru, kde by se s matkou měla setkat, ji osloví cizí žena a poprosí Annu o schůzku. Ta po velkém váhání nakonec souhlasí a dostane smutný a dojemný životní příběh od cizí ženy, která zažila japonskou okupaci, druhou světovou válku a rozdělení Koreje.

Byť tato kniha není žádný zvrácený thriller, troufám si říct, že není pro slabé povahy. Minimálně část japonské okupace. Jistě ani vám nic neřekne pojem “ženy pro útěchu. Ale určitě tušíte, že to není nic hezkého. A tušíte správně. To co dívky a ženy musely zažít, jak se k nim japonci chovali a potom vlastně i samotní korejci, i nu není to veselé čtení. Místy opravdu hodně drsné.
Vyprávění staré ženy se postupně posouvá a jsme svědky vzniku Severní a Jižní Koreje. Její život nebyl nikdy lehký, čelila mnoha důležitým rozhodnutím. Byť je to příběh z části smyšlený, věřím že podobných skutečných příběhů bude mnoho, jen se o nich lidé bojí z pochopitelných důvodů mluvit.
Závěr knihy měl i trochu dojemný moment, asi aby se vyvážil všechny ty hrůzy. Ale v hlavě mi zůstává právě to zlé a špatné, co se dělo ať už ta okupace nebo později po druhé světové válce.

3 23.11.2023

Nechci říct, že je toto romantický příběh, jistým způsobem je a zároveň není. Je to o vztazích, o lásce, o přátelství o spoustě dalších věcí.
Hra na druhou je příběh, který by se mohl stát komukoliv z nás, nehraje si na něco co není. Je to ze života a Zuzka Holčíková to krásně zachytila. Kdo ví, jak bychom se zachovali my, kdybychom byli na místě Nely nebo Bena.

Nela je máma dvou kluků, je rozvedená, je jí 37 let a potkává po letech svou spolužačku a seznamuje se tak s jejím devatenácti letým synem Benem. Od první chvíle cítíte, že mezi Nelou a Benem cosi probíhá a čekáte, kdy to vypluje na povrch začne si to žít po svém.
Nela je rozumná ženská a ze začátku celé situaci nepřikládá příliš velkou váhu, ale jednoho dne si musí připustit, že Ben k ní něco cítí a ani on jí není tak docela lhostejný.
Velký věkový rozdíl je zajímavé téma, se kterým se v romantických knihách běžně nesetkáváme. Jak se k tomu postaví Ben s Nelou vám neprozradím. Ale hodně jsem to prožívala, obzvláště některé části, jako celek to skvěle fungovalo, protože v knize je mnoho emocí. Nela mi sice nebyla vždy úplně sympatická, ale zároveň jsem jí rozuměla a dokázala ji pochopit.
Překvapilo mě pár zajímavých zvratů, kniha má od začátku skvělý spád, ale tyto události tomu přidali na čtivosti a já už se od knihy nedokázala odtrhnout.
Jednoduchý příběh o komplikované situaci, někdo mu vytýká, že je příliš krátký a chaotický, že postavy neměly prostor. Pro mě ho měly, u mě chemie fungovala skvěle a nebudu lhát i slza ukápla. Jsem ráda, že jsem s knihou počkala a četla ji ve správném rozpoložení.
Vyhraje rozum nebo cit? Je velký věkový rozdíl v dnešní době tabu nebo něco, ne úplně běžné, ale zkousnutelné?

Na začátku každé kapitoly jsou citáty, krásné a výstižné vzhledem k příběhu. Původně jsem sem chtěla jeden dát, ale pak jsem si uvědomila, že by možná prozradil příliš.

2 23.11.2023

Přečíst celou sérii Zaklínače se mi asi nikdy nepovede. No, nikdy neříkej nikdy, se říká . Tak uvidíme, už mnoho let mám přečtené první dvě knihy ze série, četla jsem je ještě v době, kdy žádný Netflix neexistoval a seriál byl pouhým snem mnoha fanoušků. Taky musím přiznat, že čtení mě příliš nebavilo a do dalších dílů jsem se nehrnula. Nicméně postava nabručeného Geralta mi zůstala v hlavě a seriálové zpracování jsem si tedy nenechala ujít.

Encyklopedie ze světa Zaklínače jsem uvítala jako skvělý doplněk právě pro ty z nás, co nehrají hru, nemají přečtenou celou sérii a v seriálu se možná trochu ztrácí.
Kniha je rozdělena do tří částí - Diplomacie, Postavy, Tvorové.
V části Diplomacie jsou mapy jednotlivých království, kde je vždy popsáno hlavní město, kdo tam vládne a další důležité informace.
Části Postavy a tvorové snad není třeba popisovat. Najdete zde rozepsané co je kdo zač, jaké má schopnosti, pokud je to čaroděj, jak se kde angažuje apod.
Podivných tvorů je v celé sérii opravdu hodně, dokud o nich jen čtete, funguje pouze naše představivost. V této encyklopedii však vidíte obludy, tak jak si je možná nikdo z nás nedokáže představit. Opět se o každém tvorovi dozvíte, kde se vyskytuje, jaký je jeho vzhled a zvláštní znamení nebo třeba jaký je jeho způsob boje.

Je to kniha spíše na prolistování, můžete se k ní kdykoli vracet, když budete koukat na seriál nebo číst knihy a budete si chtít ověřit nějaké informace, které si třeba zrovna v tu chvíli nebudete moci vybavit nebo jste je v příběhu nestihli pochytit.
Mě po pročtení a prozkoumání některých postav a tvorů rozhodně opět navnadila k tomu, abych se vrátila ke knižní předloze a dala jí ještě šanci.
Zároveň to může být skvělý dárek (nejen k Vánocům) pro někoho, kdo má tuto sérii rád v jakémkoliv provedení (knihy, hra, seriál) :)

3 23.11.2023

Tuhle knihu jsem doma měla nějaký ten pátek . (čti roky). Když jsem ji objevila jako audioknihu, vzala jsem to jako znamení, že můžu stáhnout ze svého nekonečného seznamu další knihu. A navíc se hodila do letošní čtenářské výzvy.

Zaujala mě jak obálka tak anotace, hodnocení bohužel nejsou příliš vlídná a já nakonec také nejsem moc nadšená. Upřímně, číst to v papírové podobě, tak bych knihu odložila. U poslechu mě až do konce držela Jitka Ježková a její skvělý přednes.

Jedná se vlastně o detektivku, která je zasazena do historického období někdy v 16.stoletím. Pokud jsou tam nějaké nesrovnalosti a nepřesnosti, nedokážu říct. Příběh je celkově zvláštní a bohužel dost nudný. Že jde o detektivku jsem zjistila až tak v půlce knihy. Pořád jsem čekal co bude a pak, aha detektivka.
Jednoho dne začnou umírat komorné královny, umírají za podivných okolností a pojídačka hříchů nejdříve vyslechne jejich zpověď a pak sní jídla, která jsou daným hříchům přidělena.
Na rakvích se však objevuje jídlo, které tam být nemá a pojídačka tak začíná pátrat nejen po tom, kdo a proč na rakve toto jídlo dává, ale také po vrahovi těchto žen.

Místy je to surové, drsné, ale také svým způsobem smutné. Pojídačky hříchů jsou pro obyvatele v podstatě neviditelné, nenáviděné a žijí na okraji společnosti.
Celý příběh je o tom, jak Mey, nová pojídačka, chodí ke zpovědi umírajících a jak pak konzumuje jídlo. Zároveň sledujeme, jak se čtrnáctiletá dívka vyrovnává se svým osudem být po zbytek života stvořením, se kterým kromě umírajících nechce mít nikdo nic společného.

Jak už jsem zmínila, je to dlouhé, bohužel neustálé pojídání jídel nudné a u poslechu mě držela skvělá Jitka Ježková. Má příjemný hlas na poslech a díky svému přednesu dala knize určitý náboj a pocit, že se přeci jen něco děje. Takže v audiopodobě to vlastně nebylo tak špatné. Nicméně obsahem to bude asi kniha, na kterou brzy zapomenu.

1 23.11.2023

Závěj mě neskutečně bavila a splnila naprosto přesně to co jsem potřebovala. Tedy žádnou romantiku a naopak spousty mrtvol. A to vám řeknu, že těch je v Závěji skoro tolik, jako ve Hře o trůny :D

Závěj jsou tři thrillery v jednom, každý má své postavy, své tempo, své mrtvoly . Každý příběh má svou postavu, skrze kterou děj sledujeme. Ačkoliv autorka o době, ve které se příběh děje, mnoho neprozrazuje, ze čtení poznáte, že je to lehce postapokalyptické. Svět ovládl záhadný vir, ne jako covid, ale něco mnohem horšího a celá společnost funguje úplně jinak, než jak ji známe. Hvízdalové vás možná budou strašit ve snech, mě jednou strašili.
V knize sledujeme autobus se studenty, který při sněhové bouři havaruje. Skupinku vzájemně si cizích lidí, kteří uvízli zavěšeni v kabině lanovky a horskou chatu odřízlou od civilizace, kde jsou tajemné zabezpečené kóje a skrývají něco, co se nemá dostat ven.
Nejprve se seznamujeme se všemi osobami v jednotlivých příbězích, mrtvoly se objevují hned od prvních stránek. A jak děj postupně graduje, mrtvých přibývá. Některá úmrtí jsou záhadná, jiná drsná a autorka postavy v ději osekává až jich příliš nezbude a v tu chvíli se tyto tři příběhy začnou propojovat. Nejprve jen náznaky, pak už většími detaily, až se dostanete do finále celého příběhu.

Neřekla bych, že jsou některé ty pasáže vyloženě explicitní, ale sem tam nějaká nechutnost autorce ujela. Pro mě to byl jen slabý odvar :D Ale i tak jsem byla v tomto směru hodně spokojená. Co mi naopak chybělo, bylo větší vysvětlení nemoci a doby ve které se to odehrává. Závěr mě uspokojil jen částečně, něco se mi líbilo a něco ne Také by se dalo říci, že zůstal lehce otevřený No, pokud bude pokračování, tak ho chci. Pokud to bylo myšleno “domysli si sám, tak jsem zklamaná. Ale i přes výtky jsem si čtení opravdu užila.

3 16.11.2023

Troufám si říct, že tato série je pro náročné čtenáře. Pro čtenáře, kteří udrží pozornost ve velmi rozvětveném příběhu a nevadí jim hodně postav se špatně zapamatovatelnými jmény. Protože přesně to tato kniha nabízí. Děj se odehrává převážně v Polsku, místy v Rusku. Postavy jsou Poláci, Rusové, Němci . A podle toho vypadají jejich jména.
Až zde u druhého dílu mi naplno došlo, že kniha popisuje alternativní příběh první světové války, kde jsou uprostřed měst tajemné enklávy plné nebezpečných tvorů z jiných světů. Lidé tak bojují nejen mezi sebou, ale i s těmito tvory, kteří se z enkláv chtějí dostat ven.

První díl byl hodně o enklávách, o získávání jistých schopností, o alchymii, magii To vše je samozřejmě i v Místodržícím, druhém díle této série. Ale mnohem více se zde řeší politika, intriky a samozřejmě válka. Nechybí důležité postavy z prvního dílu, alchymista Olaf Rudnicki ani hrabě Samarin. Navíc tedy osobní vývoj Rudnického je neskutečný, v prvním díle mi byl sympatický. Ale s tím jak získává moc a zkušenosti, mění se i jeho chování a musím říct, že občas mi lezl pěkně na nervy. Jsem zvědavá, kam se jeho osoba posune ve třetím díle.

Poslouchala jsem audioknihu - Excelentní přednes Filipa Jančíka příběhu dodal úplně jiné grády. A já si poslech neskutečně užila. Není to poslouchání k vaření nebo nějaké jiné činnosti, ale ideální na cestování, kdy se můžete plně soustředit. Protože děj se mění z minuty na minutu, doslova. Několikrat jsem se přistihla, že si nejsem jistá a musela jsem se o pár minut vracet.
A teď už jen užít si závěrečný díl, vyhrají lidé nebo démoni a mocné bytosti z enkláv?

2 16.11.2023

Po této knize jsem sáhla ze dvou důvodů. Za prvé mě oslovila svou obálkou, která se opravdu povedla a za druhé, doufala jsem v podobně magický svět jako je v Nikdyuš. Ale musím si přiznat, že stejně tak, jako neexistuje nic podobného Harry Potterovi, tak neexistuje nic co by se vyrovnalo Nikdyuš. Laťka je nasazena extrémně vysoko. Možná i proto jsem měla nastavená jistá očekávání a ty se bohužel v mém případě nenaplnila.

Kordélie je nejmladší členka rodiny Klouboučníkových, kteří pomocí zvláštních materiálu vytvářejí magické klobouky. Patří mezi tzv. Tvůrce, ke kterým dále patří Kabátníci, Ševci, Rukavičkáři a Hodináři. Všichni Tvůrci tvoří magické oděvy a doplňky, které pak svým nositelům pomáhají být lepšími v nějaké specifické situaci.
Kordélii je 11 let a má dost svou hlavu a myslí si, že ví všechno nejlíp. Díky své troufalosti se dostává do zvláštních situací a nakonec jí i vše prochází. Mně Kordélie nebyla moc sympatická, vlastně na mě chvílemi působila trochu rozmazleným dojmem.

Příběh je opravdu plný všelijakých dobrodružných vylomenin a věřím, že dětem, pro které je kniha určena, se to bude líbit. Všechny ty eskapády, které Kordélie v této knize vyvádí mají samozřejmě svůj důvod. Příběh začíná ve chvíli, kdy Kordéliin otec zmizí za záhadných okolností na moři a dívka se nehodlá smířit s tím, že by její otec byl mrtvý. A rozhodne se ho vypátrat stůj co stůj.

Kniha je plná zvratů, jsou tam vtipné momenty i postavy, magické oděvy, které mají zvláštní schopnosti To vše dohromady zní skvěle, pro mě to bohužel jako celek nefungovalo. Kromě Kordélie, která mi nesedla, mě asi nebavil ani příběh jako takový, zápletka ohledně mírových jednání mi přišla vlastně hloupá a i když je to příběh pro děti, postrádalo to pro mě jakousi logiku v chování či vývoji některých postav.

1 06.11.2023

Po velmi dlouhé době jsem četla psycho thriller a bylo to opravdu psycho. Na jednu stranu mi ty dvě ženské lezly tak neskutečně na nervy, že jsem si čtení té první části zas tak moc neužívala. Ale jako celek to samozřejmě funguje skvěle. Kdyby obě nebyly takové, jaké v knize jsou, nezapadlo by to tak skvěle do sebe.

Jak moc musí být člověk zoufalý a zůstává v práci, kde si nechá líbit to, co si v této knize nechá líbit Millie, nová pomocnice u Winchesterových. A naopak, jak moc psychicky labilní asi člověk je, když se chová tak, jako paní Winchesterová v knize.
Je to neskutečná psychologická hra a právě Millie je poslední chybějící dílek, jenom o tom neví. Odhalit tajemství není jen tak. Když už si myslíte, že to nebude horší, přijde zvrat, pak druhý, pak další. Nakonec i moje dušička, co má ráda nechutnosti, byla vlastně uspokojena!
A ačkoliv jsem tedy jeden zvrat v průběhu odhadla, tak jsem ke konci byla překvapená a takový závěr jsem nečekala.

Je těžké napsat více, s každou větou mám pocit, že vám prozrazuji příliš a to by byla vážně škoda. Takže je to hra, je to psycho a je tam mnoho tajemství, které jako čtenář samozřejmě čekáte. A to je právě ono, co vlastně čekáte? Určitě ne to, co zde nakonec dostanete.

5 18.10.2023