Vampucha
komentáře u knih
Osud hněvu a plamene
K. A. Tucker
Hodnocení - 2,5 - ale klaním se spíše ke dvěma hvězdám než ke třem.
Romerie je zlodějka z New Yorku, zapletená s místní mafií. Z ničeho nic je, ale zavázána tajemné ženě, která Romy požádá o pomoc se záchranou manžela. Romerie nemá tušení do čeho se připletla, ale najednou se ocitá v úplně jiném světě, v jiné dimenzi, v těle zlé elfí princezny.
Využívá veškerého svého důvtipu a dovedností, které se jako zlodějka naučila, aby se z této prapodivné situace dostala. Ale je tu pohledný král, kterého si měla vzít a nyní ji nenávidí. Romerie si tedy musí ze všeho nejdříve získat právě jeho důvěru, a pak i dalších blízkých osob a celého dvora.
Poměrně dlouho se nic moc neděje a stejně jako Romerie netuší, kam se dostala, tak ani čtenář na tom není o moc lépe. Autorka odkrývá informace zoufale pomalu, buduje sice zajímavý, ale celkem komplikovaný svět, kde funguje magie, jsou zde elfové a jiní tvorové také Osudy - bytosti něco jako bohové, a když víte jak je přivolat, splní vám přání.
Děj se odehrává na Islorském královském dvoru a je to hodně o politice, intrikaření a co kdo s kým, kdy kde jak a tak podobně.
Bohužel pro mě to postrádalo jakoukoliv akci, v určitou chvíli došlo k zajímavému zvratu a to jsem si řekla wau… ale to bylo tak celé. Měla jsem dojem, jakoby autorka úplně zapomněla, že tam má nějaké postavy a že tam chce mít romantickou linku. Vlastně mi k srdci nejvíce přirostla pouze drzá služebná. Bavilo mě asi tak posledních 150 stran, kdy kniha konečně dostala nějaký spád.
Škoda, anotace pro mě byla zajímavá a osobně mi nápad autorky přijde fajn, ale zpracování už je slabší a pro mě bohužel velmi překombinované.
Šach a mat
Ali Hazelwood
Pokud už jste od autorky něco četli a líbilo se vám to, určitě sáhněte i po této knize, nebudete litovat. Má to spád a čte se to samo.
Je to romantická komedie pro YA čtenáře, kde opravdu až na pár polibků nenajdete žádné explicitní popisy, nicméně o sexu se zde mluví velmi otevřeně.
Mallory žije se svou nemocnou matkou a dvěma mladšími sestrami a místo toho, aby šla na vysokou, snaží se vydělat dost peněz, aby celou svou rodinu uživila.
Už před nějakou dobou si řekla, že s šachy skončila. Proč, to se v příběhu postupně dozvíte. Nicméně jednou kývne kamarádce na to, že s ní půjde na nějaký obyčejný turnaj a pak už s šachy definitivně skončí. Jenže ona vyhraje a nejen to, porazí šachového mistra světa, který je příhodně mladý a pohledný.
Když Mallory zjistí, že by si hraním šach mohla vydělat velmi slušné peníze, rozhodne se to na omezený čas zkusit. Bude to jen práce, v žádném případě šachům znovu nepropadne.
Jak asi tušíte, šachy jsou pro Mallory velká vášeň, navíc je ve hře opravdu dobrá. Čím více se noří do šachového světa a poznává různé hráče, tak zjišťuje několik věcí. Tento svět je nelítostný a jako žena to má ještě těžší, konkurence je obrovská a někteří hráči jsou velmi podlí. Ať chce nebo nechce, tak se znovu potkává s Nolanem, šachovým mistrem světa. Začne mezi nimi vznikat jakési pouto, za mě byla jejich chemie skvělá.
Ne všichni hráči jsou hajzlové a Mallory mezi nimi nalézá i normální lidi, ze kterých by se mohli stát její přátelé.
Je to opravdu YA a Mallory se podle toho jako mladá nezkušená dívka občas i chová. Nicméně jsou tam postavy, které ji “vychovávají a pomáhají jí s životem mezi šachisty. Zároveň si musí uvědomit, že není na svou rodinu sama, jak si pořád myslí.
Do toho je tu Nolan a všelijaké nástrahy života ať už osobního nebo na šachových turnajích.
Já se u čtení nenudila a užila jsem si každou stránku. Nolana naprosto miluju!
Přísně tajný spolek svérázných čarodějek
Sangu Mandanna
Hledáte-li něco oddechového, milého a plného naděje, tak jste právě tu knihu našli.
Mika je jedna z mnoha čarodějek v našem světě, svou pravou identitu musí před lidmi skrývat a znají ji pouze ostatní čarodějky, se kterými se stýká jen velmi omezeně. Mají totiž přísná pravidla ohledně setkávání a celkově i ohledně magie.
Jednoho dne dostane Mika e-mail, zdá se že ji někdo odhalil. Ale nechce ji upálit nebo nějak zneužít, prosí ji o pomoc s výchovou tří malých čarodějek, které potřebují někoho, kdo je bude magii a používání jejich schopností učit.
Mika, která má vlastní pravidla a často se stěhuje a mění práci se rozhodne dívkám pomoct. A tak se stěhuje do domu, kde žije několik zvláštních lidí a tři malé čarodějky.
Nicméně nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Mika si musí získat důvěru nejen dospělých obyvatel domu, ale samotných děvčátek.
Do toho se sama bojí, co by na tuto její novou práci řekla nejstarší čarodějka v Anglii, přijdou nečekané informace a pár zvratů je na světě.
Mika, která je zvyklá být neustále sama a bez dlouhodobých přátel, zde nachází to co sama nikdy nepoznala - rodinu, ale taky přátele a nečekaně i lásku.
Tenhle příběh se četl sám, bylo to milé pohlazení po duši. Je v tom naděje, že i když se vám zrovna nedaří, stačí málo a všechno je najednou úplně jinak.
Dům v blankytně modrém moři, ke kterému je to přirovnáváno, to není. Ale určitě to má podobných nádech.
Jo a finální kniha má nádhernou ořízku!
Houbařka
Viktorie Hanišová
Hodnocení 3,5
Houbařka bylo mé první setkání s Viktorií Hanišovou a jsem jaksi rozpačitá. Těsně po poslechnutí jsem byla nadšená, i přesto, jaká to je depka. Ale čím déle mi to leží v hlavě, tak to původní nadšení nakonec trošku opadlo.
Sára, žije v jakési chajdě na Šumavě a živí se sbíráním a prodejem hub téměř celoročně. (Upřímně, takové znalosti hub bych chtěla mít, ale stejně bych je asi nesbírala a už vůbec nejedla :D )
Proč žije Sára tak jak žije se postupně v ději odhaluje. Vyprávění ze současnosti se prolíná s minulostí. Jak na chatu, kde teď Sára bydlí, jezdila s rodiči jako malá, jak ji otec učil sbírat houby a jak se postupně měnila rodinná idylka.
Sára je mladá žena a od začátku tušíte nějaké trauma, protože kdo by se dobrovolně odřízl od světa, od lidí, od rodiny. Až smrt matky a dědické řízení její rutinu změní. Sára se snaží najít cestu ven ze svého poustevnického života, ale je poznamenaná natolik, že se jí nedaří vymanit z kolotoče událostí a myšlenek. Semínko bylo zaseto a mnoho let nekontrolovaně klíčilo a rostlo.
Je to vlastně hrozně smutný příběh. O rodině, která si cení více toho, co si o nich myslí okolí, než aby měli rádi jeden druhého a pomáhali si. O přetvářce, lhaní, ale také o strachu a naprosté bezmoci.
Houbařku v audioknize namluvila Tereza Marečková a přednesu nemám co vytknout, namluveno je to s citem, který si tento příběh zaslouží.
Řeka mě volá domů
Eleanor Shearer
Hodnocení 3,5
Je pravda, že běžně takové knihy či příběhy nevyhledávám. Na druhou stranu, si myslím, že každý by občas měl vystoupit ze své čtecí komfortní zóny a zkusit něco nového.
Ocitáme se v roce 1834 na Barbadosu v Karibiku, na plantáži, kde majitel svým otrokům oznámí, že je konec otroctví. Ale! Ano, má to své ale. Z otroků se stávají takzvaní učňové a musí na plantáži pracovat dalších šest let. Vytoužená svoboda se tak opět nekoná.
Rachel, jejíž příběh sledujeme, už to nevydrží a rozhodne se utéct a pátrat po svých dětech, ať už je prodali kamkoli. Její cesta není snadná a zavede ji na spoustu míst. Žije ze dne na den v neustálém strachu z toho, že ji chytí a odvetou zpátky na plantáž.
Dobré na tom je, že i přes tu bezmoc, kterou z ní cítíte, potkává i dobré lidi, kteří jí dávají naději a to ji pohání dál.
Bylo nesmírně těžké číst vyprávění o životě na plantáži a o všech dětech, o které přišla.
Moc jsem Rachel přála, aby se jí povedlo svou rodinu najít.
Knížka je napsaná nádherně, ale zároveň je to místy smutné, místy cítíte stejnou bezmoc, jako vypravěčka příběhu.
Byly chvíle, kdy jsem měla potřebu proložit to nějakým veselejším čtením, ale nakonec jsem v těchto slabých chvílích po jiné knize nesáhla a vždy četla dál, jelikož jsem chtěla vědět jak putování Rachel dopadne.
Hodně jsem vnímala i to, jak se autorka snažila vyzdvihnout kořeny a původ Rachel, že i když nikdy nebyla v Africe a neznala svou původní rodinu, někde uvnitř věděla a stačilo málo, aby se to v ní probudilo.
Ačkoliv mě asi kniha nezasáhla tolik, jak jsem očekávala, jsem ráda, že zase znám kousek historie a řekněme si, že o otroctví v Karibiku nečteme každý den.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Hodnocení 4,5
Zvědavost, tohle slovo zahrnuje všechno. Šla jsem do čtení aniž bych četla anotaci a tušila o co v knize jde. Jistě, že jsou tam draci a romantická linka mi neuteklo, ale to bylo vše a úspěšně jsem se vyhýbala všem dalším možným informacím. A nelituju, nemít téměř žádné informace bylo nejlepší rozhodnutí!
Za možnost přečíst si knihu ještě před vydáním děkuji Albatrosmedia, reading copy jsem dostala v rámci spolupráce.
Do čtení jsem šla s jistou obavou, takové nadšení kolem jedné knihy vyvolá samozřejmě jistá očekávání, ať se jakkoliv snažíte je nemít.
Ale je to skvělé od začátku do konce. Já, známá tím, že nesnáším hlavní ženské hrdinky, Violet miluju. Je normální, na nic si nehraje a zná své meze.
Od začátku je to velmi drsné a víte, že atorka svým postavám nedá nic zadarmo. Zároveň je to ale i napsané lehce a s jistou nadsázkou. Jakoby si říkala, že si všechny ostatní autory, co píšou podobné fantasy romantiky, namaže na chleba. A nutno říct, že namazala.
Samozřejmě je znát, že se inspirovala u jiných příběhů a spojila je v něco svého, s tím problém nemám.
Jsou tam postavy, které budete od prvních stránek nesnášet, ale jsou tam i takové, které si oblíbíte a budete se těšit na každou jejich zmínku. A nemusí to být nutně Violet a Xaden. Když už jsem tyto dva zmínila, chemie mezi nimi funguje skvěle a fakt mě jejich hatetolove linka bavila.
Draci, jsou tam, jsou boží a chcete o nich vědět víc. Ale já vám nic neprozradím :D
Je tam hodně zvratů, naprosto nečekané události a konec je prostě totální cliffhanger.
Určitě to není kniha pro každého, ale jak jsem už zmínila - zvědavost je prostě vlastnost, kterou máme všichni a tak tuto knihou budou číst i ti, kteří by o ni za normálních okolností ani nezavadili. Takže, není to žádná Hra o trůny. Je to romantika pro holky, s drsnými hrdiny a jezdí na dracích, aby to bylo více sexy.
Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
Příběh sledujeme ve dvou časových linkách. V přítomnosti z pohledu skoro 18 leté Izzy, která žije u pěstounů a díky práci nevlastní matky se dostává do již uzavřené psychiatrické léčebny. Probírají se společně s dalšími pomocníky starými kufry, aby připravili v místním muzeu vzpomínku na zdejší pacienty. Přitom narazí na kufr Clary a její deník. Izzy nenachází klid a snaží se o Claře zjistit víc.
Druhá dějová linka je právě z pohledu Clary, odehrávající se ve třicátých letech minulého století, a to byla čirá beznaděj. Několikrát jsem knihu chtěla odložit a nedočíst, ne proto, že by byla špatná, ale z té bezmoci, smutku a zoufalství.
Clara je mladá zamilovaná dívka, ale bohužel rodiče její výběr neschvalují. Aby dostala lekci, nechají ji zavřít do léčebny a tímto krokem se Clara dostává do koloběhu, ze kterého se může jen velmi těžko vymanit.
Všichni víme, že léčba duševně nemocných lidí byla dlouho velmi neprobádaným uzeným, jemně řečeno. To, že se zkoušela nějaká léčba, je jedna věc. Ale to, jak s pacienty zacházeli je věc druhá. Bohužel, taková byla doba a nelidské podmínky a přístup zaměstnanců už nezměníme. Mohlo to být nevědomostí, ale určitě se v tom bezcitném zacházení někteří i vyžívali, o tom nepochybuji. Autorka právě prostředí a chování zaměstnanců i pacientů vystihla velmi dobře. Asi bych odpustila, že si půjčila léčebné metody z jiných období. Ale chybělo mi lepší vysvětlení, proč se doktor choval, tak jak se choval? Co rodiče Clary, proč v určitý moment nezasáhli nebo naopak, proč se chovali, jak se chovali? A kdo zdědil poměrně velký majetek? Možná jsou to detaily, ale mně to prostě chybělo.
I přesto, že jsem měla ze začátku problém se začíst, bylo to svým způsobem velmi čtivé. Zprvu mě víc bavil příběh Izzy, její minulost a to jak se snažila pátrat po Claře, později už to byl spíš příběh Clary. Nicméně je to tedy opravdu depka.
Za pět minut zvoní
* antologie
Ve sbírce povídek najdete tvorbu celkem od 12 autorů, tématem tohoto sborníku bylo školní prostředí a to se všem autorům velmi povedlo. Každý svou povídkou vystihl něco jiného - první lásky, problémy s učitely, šikanu od spolužáků a jiné starosti, radosti či problémy. Žádná z povídek se tématem neopakovala, každá má trošku jiné tempo a co mi nejvíce vyhovovalo byla délka jednotlivých příběhů. Povídky jsou sympaticky krátké a díky tomu mě bavilo je číst a knížka příjemně utekla.
V knize jsou povídky od známých autorů, ale také povídky od vítězů literární soutěže.Vím, že někdo hodnotí každou povídku zvlášť, ale jelikož já nejsem povídkový odborník, tak toto přenechám jiným. Asi nejvíce mi hlavě utkvěly povídky od Míši Merglové, Katky Šardické a Radka Blažka. Ale tím je nechci vyzdvihávat nad ostatními, protože každá povídka je jiná a každá má něco, proč je skvělá.
Knížka jako celek funguje perfektně a naprosto přesně pasuje do young adult krabičky. Takže opravdu doporučuji mladším ročníkům nebo pokud chcete zavzpomínat na školní léta a nezpůsobí vám to trauma :)
Láska, smrt a všechno zlý
Martin Paytok
Jedna rodina, pohřeb, rodinné sídlo a vánice, která všechny odřízne od okolního světa. Možná si říkáte, že je to předvídatelné a svým způsobem trošku je, ale na zámku Rabenštejn se toho během jedné noci stane tolik, že všechno předvídat opravdu nemůžete.
Hned na začátku musím zmínit grafické zpracování, protože to je skvělé. V knize najdete rodokmen, mapu sídla a ilustrace napříč celou knihou.
Rodina Havranových je poměrně rozvětvená a právě díky rodokmenu budete přesně vědět kdo je kdo. Osobně mi to dost pomohlo, ze začátku jsem se na rodokmen dívala celkem často. Rodinné vztahy zde nejsou úplně ideální, jak už to tak u velkých komplikovaných rodin bývá. A nebýt podmínky v závěti, že kdo chce získat část majetku starého pána, musí na Rabenštejně strávit noc, nikdy by se v sídle všichni nesešli.
Postav je hodně a přesto je každá úplně jiná, což se Martinovi opravdu povedlo. Určitě si najdete tu svou, která vás bude bavit více než ostatní.
K výměně názorů dochází sotva vstoupíte do dveří a na první mrtvolu také nemusíte dlouho čekat. A že jich ještě bude (to není spoiler, to je i v anotaci). Krve je hodně, mrtvol je hodně, skvělá tajemná atmosféra vás bude provázet po celou dobu čtení.
Detektivka šmrncnutá hororem, ale bát se myslím nebudete. Počítejte s lehkým mrazením a nečekanými zvraty. Při čtení jsem měla neustále v hlavě myšlenku, že v takovém baráku bych přes noc opravdu být nechtěla. Stejně jako postavy, totiž Martin vystihl atmosféru domu a okolního prostředí perfektně.
Nutno říct, že se mi líbila už první Martinova kniha a těším se i na nějakou další v budoucnu.
Kdo má pod čepicí a jiné povídky
Marie Rejfová
Autorku Marii Rejfovou a její svéráznou Josefínu Divíškovou jsem objevila nějak náhodně před lety s knihou Kdo jinému jámu kopá. Od té doby jednou za čas po Josefíně a jejím dalším pátrání ráda sáhnu. Jsou to vtipné nenáročné příběhy, které vás snadno vtáhnou a donutí i přemýšlet, kdo by mohl stát za zločiny, které se Josefína rozhodně na vlastní pěst vyšetřit.
Nejinak je tomu v knize Kdo má pod čepicí, to jsou povídky a tak se Josefína vrhá po hlavě do více než jednoho případu.
Hlavním vyšetřovatelem v knihách s Josefínou je vždy komisař Tvrdík a je i více než jen policista. Hned v první povídce se dozvíme, jak se s Josefínou seznámili.
Bavila mě i povídka, kde Josefína nefigurovala a samozvanou vyšetřovatelkou se stala její. pragmatická sestra Mirka.
Knížku jsem poslouchala jako audioknihu, hledala jsem něco na odlehčení a svérázná Josefína z maloměsta bylo přesně to pravé. Interpretace Zdeňky Žádníkové Volencové je zvláštní, ne nutně špatná, ale musela jsem si na ten styl zvyknout, ke konci mi to už tolik nevadilo.
Za sebe Josefínu a její dobrodružství doporučuji, ale asi bych nezačala povídkami. Je tam více postav a nemuseli byste pochytit kdo je kdo a jaké mají mezi sebou vztahy.
Pláňata
Petra Dvořáková
Hm, co říct o této knize. Nějak nevím, přišlo mi to na jednu stranu strašně o ničem, přitom tam autorka má témata jako alkoholismus, špatná výchova a celkově mizerné rodinné vztahy. Ale tak nějak jsem čekala ještě něco víc.
Možná mi dojem z knihy zkazila podobnost s knihou jiné české autorky a to včetně konce.
Příběh je vyprávěn ze tří úhlů pohledu - matky, otce a jedné ze dvou dcer. Část knihy je zasazena do druhé poloviny 80. let, sledujeme převrat a změny, které to přinese v jedné obyčejné rodině.
Otec je alkoholik, matka sobecká hysterka, která za všechno špatné viní ostatní, nedokáže ani sama sobě přiznat, že má manžela alkoholika a neustále ho omlouvá. Dost často jsem měla chuť jí proplesknout, zatřást sní a říct “Prober se už! Ale ani to by nejspíš nepomohlo.
Petra Dvořáková vystihla vše skvěle, rodinnou situaci, to jak se žilo, a jak změna režimu ovlivnila takovou obyčejnou rodinu. Paralela s pláňaty do toho skvěle zapadla.
Nemůžu říct, že by se mi to vyloženě nelíbilo, ale pořád jsem čekala na nějaké to wau a to se bohužel nedostavilo. Možná jsem čekala, že se jeden z rodičů probere a něco udělá. Cokoli, co roztříští tu zaběhlou rutinu. Ale oba jsou tak zahledění do sebe, že něco takového bych od nich čekala o pravdu marně. O tom, jak chování rodičů ovlivnilo obě dcery asi psát nemusím.
Pláňata jsem poslouchala jako audioknihu a namluvené je to dobře, ženské hlasy mi ze začátku trochu splývaly a musela jsem se hodně soustředit na děj. Ale po čase i to odpadlo a poslech mě bavil.
Pohádka
Stephen King
Pohádku jsem si pro sebe rozdělila do tří částí. První vokecávání a nuda, druhá část je vykradený Čaroděj ze země Oz a třetí část konečně akce a spád!
Jako celek to nehodnotím špatně, ale rozhodně teď tvorbu Kinga nechci hodně dlouho vidět.
Příběh sledujeme z pohledu sedmnáctiletého Charliho. Začíná vyprávět svůj příběh od doby, kdy mu bylo asi devět let, máma nečekaně zemřela a z táty se stal alkoholik. Postupně dospívá a vypořádává se nejen s tátou opilcem, ale i sám se sebou.
V sedmnácti letech se seznámí se samotářským panem Bowditchem, který bydlí nedaleko a celý Charlieho život se tímto okamžikem mění.
Než se do tohoto místa dostanete uběhnou desítky stránek a než se Charlie dostane do té tajemné kůlny o které to celé vlastně je, trvá to snad půl knihy.
Postava p. Bowditche mě bavila a docela mě mrzelo, že nedostal trochu více prostoru. Jeho mrzoutství té nudnější části knihy dodávalo šťávu.
V kůlně se skrývá portál do jiného magického světa. Charlie se vydává na cestu a potkává přátelské postavy, které mu radí a pomáhají, ale i takové, které mu silně znepříjemní pobyt v tomto světě. Nakonec se dostane do města, kde se vše zvrtne a zde konečně kniha dostává tu pořádnou akci a zvraty.
Jak už jsem naznačila asi první polovina knihy byla klasicky kingovsky vokecávací a na můj vkus příliš pomalá. Ve druhém světě je to lepší, děje se toho poměrně dost, jen mi vadila ta paralela s Dorotkou a čarodějem ze země OZ. Není to poprvé, co jsem se s něčím takovým u Kinga setkala a fakt mi to vadí.
Nicméně ten tajemný svět jako takový a jeho magie mě bavil a i některé postavy později ve městě jsem si oblíbila. Knihu jsem měla jako audio knihu a co mě opravdu bavilo byl Matouš Ruml a jeho interpretace jednotlivých postav, klobouk dolů. Audioknihu tedy určitě mohu jen a jen doporučit.
Rapsodie
Laura Thalassa
Co mají společného siréna a vílí král? Více, než tři sta službiček a stejný počet dluhů. Vílí král je Handlíř, který splní vaše přání, ale bude za to chtít něco na oplátku a dluhy rozhodně neodpouští. Je to jako upsat svou duši ďáblu. Navíc zrovna tenhle “ďábel vypadá jako Geralt v podání Henryho Cavila a nemá rohy, ale za to parádní křídla!
Callypso čeká dlouhých sedm let, než se Handlíř objeví, aby si její dluhy vybral a je překvapená, jak její splátky občas vypadají.
V knize se střídají kapitoly z přítomnosti a minulosti, a čtenář tak lépe pochopí vztah mezi Calli a Handlířem. Vše se odehrává převážně v našem světě, ale Handlíř chce sirénu požádat o pomoc a je potřeba, aby s ním šla do vílího světa, kde na sirénu číhá nebezpečí a záhadné spící válečnice ve skleněných rakvích.
Musím říct, že siréna jako nadpřirozená bytost, je zajímavé osvěžení od všech víl, upírů, vlkodlaků a čarodějnic. A kombinace sirény a vílího krále působí dost exoticky.
Ze začátku mi příběh přišel takový nemastný neslaný a střídání kapitol mě spíše rušilo. Ale čím více jsem se do příběhu dostávala a poznávala Calli s Handlířem, tím to bylo zajímavější a nakonec mě to bavilo.
První díl je hodně o vztahu Calli s Handlířem, z vílího světa dostaneme jenom ochutnávku a magie či jiné nadpřirozené bytosti zde téměř nejsou. Ale i tak má kniha své kouzlo a v závěru je nějaká větší akce. Ale spíš si autorka připravila půdu pro pokračování, na které se nakonec moc těším.
Callypso jsem si ve finále oblíbila a doufám, že Handlíř bude v pokračování víc drsný král než jen vílí obchodník s magií.
Vnučka
Bernhard Schlink
Vnučka je příběh ze současnosti, ale je také o minulosti. Příběh sledujeme z pohledu již sedmdesátiletého Kašpara, kterému zemřela žena a díky jejím zápiskům, se vrací v myšlenkách do mládí. On, původem ze západního Německa zamilovaný do dívky z východního Berlína, které nakonec pomůže i utéct, aby mohli být spolu. Střet dvou naprosto odlišných světů. Ze zápisků své ženy zjistí, že před svým útěkem porodila dceru, kterou zanechala v NDR.
Setkání Kašpara s nevlastní dcerou a dokonce s vnučkou je řekněme zvláštní. Jestliže on a jeho žena, byli každý z trochu jiného světa. Pak rodina nevlastní dcery je ještě větší extrém. Jsou součástí silné neonacistické komunity a asi nemusím říkat, jak vypadá výchova Kašparovy vnučky.
Takže na jedné straně je Kašpar, majitel knihkupectví, vzdělaný a milující hudbu, divadlo a klasické romány. A na straně druhé 14letá dívka, která je silně ovlivněna neonacismem a neuznává nic co není německé, jednoduše řečeno. Dvě rozdílnější osoby byste snad nemohli najít. Bylo zajímavé sledovat jak se jejich světy propojují, poznávají jeden druhého a snaží se předat tomu druhému to co mají rádi. Zároveň samozřejmě narážely na bariéry a naprosto odlišné názory nejen na historii.
Knihu jsem poslouchala a hlavním vypravěčem je Otakar Brousek ml., jeho přednes je úžasný a i díky němu se od příběhu nešlo odtrhnout.
Byla jsem naprosto pohlcená, šokovaná, fascinová. Nevím, jak to popsat. To, čím si prošla ta 14letá dívka je vlastně dost realita. Některé její názory nejsou v dnešní době bohužel ojedinělé. Konec mě trochu zklamal, ale jako celek je to neskutečné.
Už jen popis útěku z NDR stojí za to a šok z toho, co si může myslet dítě o holocaustu je také brutální.
Bodyguardka
Katherine Center
Toto je pohodová romantická komedie, přesně jak se píše i na obálce, přečtete to za dva večery.
Hanna je workoholička, která nezná nic jiného než práci. Také byste dle její vzhledu neřekli, že je velmi zkušená bodyguardka. Jejím novým klientem je Jack Stapleton, hollywoodský sexsymbol, ze kterého si všechny ženské sedají na zadek. Hanna se po prvním setkání, poměrně rychle oklepe a se slavným krasavcem si nebere servítky. Z původního jednoduchého úkolu se stává klasická zápletka mnoha romantických komedií. Musí s ním být v domě jeho rodičů a předstírat, že je jeho přítelkyně. Takže klasické klišé - předstírané doteky, společná ložnice a spousta hodin ve společnosti toho druhé. Takže i když se Hanna snaží být profesionálka, postupně polevuje a zadaný úkol začíná být velmi osobní.
Čte se to rychle a je to úplně ideální dovolenkové čtení, u kterého absolutně vypnete a nemusíte nad ničím přemýšlet.
Já si akorát říkala, že mi to celé přišlo dost nereálné. A ačkoliv v knize má být ta agentura s bodyguardy jedna z nejlepších, moc jsem to autorce nevěřila a přišlo mi to spíš jako amatérismus. Ale vzhledem k celkovému obsahu knihy mi to ve finále asi nevadilo.
Hanna mi ze začátku úplně sympatická nebyla, ale jak se postupně odhaluje její osobnost, tak se to zlepšilo.
Je to vtipné, jsou tam i nějaké vedlejší zápletky, kromě té romantické linky. Ale hluboké myšlenky tady určitě nehledejte :D
Hypotéza lásky
Ali Hazelwood
Do této knihy jsem šla s jistou obavou, ale nakonec jsem dostala přesně to, co jsem v danou chvíli chtěla. Extrémní romantické klišé, u kterého jsem se přiblble uculovala. A hlavně jsem u toho dokázala vypnout hlavu.
Olive je doktorandka na univerzitě a potřebuje přesvědčit nejlepší kamarádku, že si může začít s jejím bývalým. A tak když má možnost, aby u toho kamarádka byla, políbí prvního chlapa, kterého potká. K její smůle (nebo štěstí?) je to Adam, profesor s nejhorší pověstí na škole. Je nepříjemný, arogantní a u studentů a doktorandů není vůbec oblíbený. No ale taky je to svalovec, jehož ramena se nevejdou do dveří a je samozřejmě velmi pohledný.
Nakonec mají oba důvod pustit se do předstíraného chození a tak vzniká řada vtipných či trapných příhod.
Jistě vám je jasné, jak to skončí. Nečekala jsem bůhví jakou zápletku, přesto mě autorka překvapila drobným zádrhelem, který mohl všechno úplně změnit.
A ačkoliv mi přišlo, že se Adam i Olive celou dobu chovají spíš jako teeneagři než dospělí, nakonec autorka knihu uzavřela celkem dospěle. Teda až na bonusovou kapitolu.
Celá kniha na mě působila jako klasická YA romantika, až když došlo na sex, který jsem nečekala, řekla jsem si aha, tak YA to není :D :D
Něco má za lubem
Sara Goodman Confino
Tahle kniha byla rozhodně velkým překvapením.
Je to o Jenně, se kterou se z ničeho nic rozejde manžel a ona v depresi tráví poslední měsíce ve svém dětském pokojíčku u rodičů. Jednoho dne přijde babička, ne úplně zdatná řidička a v dost pokročilém věku, že si potřebuje cosi zařídit ve svém rodném městě, které je vzdáleno několik hodin jízdy.
Jenna se tedy nabídne, že ji tam odveze, zároveň si uvědomuje, že potřebuje změnit prostředí a tak tuto cestu vítá. Babička je tedy dost svéráz a za většinu vtipných momentů v knize vděčíme právě jí.
Čekala jsem další bláznivý roadtrip, ale o cestě jako takové tato kniha vůbec není.
Jelikož Jenna je stále v té své naštvané bublině a myslí si, že už nikdy nikoho nebude milovat, babička jí začne vyprávět o tom, jak se poprvé, a ne naposledy, zamilovala. V knize jsou od této chvíle dvě dějové linky - ta ze současnosti a pak ta babičky, která je z padesátých let.
Je to zvláštní příběh, romantický, ale ne tím vyloženě klišoidním způsobem. Dívky v 50. letech minulého století měli jiná pravidla než my dnes. Ještě navíc, když jsou rodiče ortodoxní židé. Ale Jenny babička byla velmi svérázné děvče s vlastní hlavou a podle toho její milostná eskapáda vypadala.
Aby si mohla zařizovat co potřebuje, domluví své vnučce na celý týden společnost - příhodně pohledného a svobodného muže, díky kterému však Jenna začíná znovu žít a být opět sama sebou. Tato linka byla sice dost předvídatelná, ale i tak byla fajn.
Jenna poznává místa a lidi z babiččina vyprávění a tím se to celé krásně propojuje.
Kostischrány
Emily Lloyd-Jones
Taky občas vybíráte knihy podle obálky? V tomto případě tedy obálka můj výběr ovlivnila hodně, ale samozřejmě mě zaujala i anotace. Prvky jako jsou mrtvoly, které ožívají, tajemný les, fae a odvážná mladá hrobnice mě zaujaly velmi a naštěstí ani nezklamaly.
Ryn je sedmnáctileté děvče, které se musí postarat o mladší sourozence a tak po svém otci převzala funkci vesnické hrobnice. Jenže ouha, mrtvoly nezůstávají v hrobech a vesničané své mrtvé raději spalují. A tak Ryn řeší, kde vzít peníze na nájem a dluhy.
Jednoho dne do vesnice přichází mladík, který chce zmapovat vesnici a blízké hory, do kterých se jde přes ten záhadný les, kam se však všichni kromě Ryn bojí. A zápletka je na světě.
Kniha je napsaná poměrně jednoduše, bez nějakých velkých popisů. Chvílemi to působilo jako pohádka, chvílemi trochu jako horor. Protože co autorka ubrala na popisu světa, ve kterém se příběh odehrává, to si bohatě vynahradila na kostischránách - tak říkají oživlým mrtvolám.
Ryn je nebojácná a drsná, možná otrkaná kopáním hrobů a bojem s mrtvolami. Ellis, kartograf zvyklý na pohodlí a bohatství, je milý a velmi nezkušený mladík. Společně s Ryn jsou celkem sympatická dvojka a hned od začátku je vám jasné, jak to asi dopadne. Přesto romantická linka je jen velmi mírná, trošku naivní, ale tak nějak do toho děje zapadá.
Název kostischrány je za mě geniální a i příběh je vlastně na jednu stranu originální, ale zároveň trošku klišoidní. Každopádně mě to bavilo a sedlo mi to skvěle. Nechutné mrtvoly, zajímavé nápady v rámci děje, asi ne úplně velké zvraty, ale fungovalo to skvěle.
Den obratu
Adam Oyebanji
Hodnocení 2,5
Jsme v daleké budoucnosti, ve vesmíru na kosmické lodi, která měří několik kilometrů, má jaderné motory a je momentálně dočasným domovem tisíců lidí mířících ze Země k nové planetě daleko ve vesmíru.
Nyní, téměř po 130 letech, se blíží Den obratu, manévr který loď připraví na přistání. Na lodi už není nikdo z původní posádky, nikdo z přítomných lidí neví, jaké to je stát na pevné zemi a dýchat čerstvý vzduch. Setkáváme s Ravim, který jednoho dne zažije šokující zážitek. Ve vesmíru uvidí dívku bez skafandru a bez jakékoliv ochrany, jak se na něj usmívá a mává a od tohoto momentu se začne odvíjet řada událostí.
Ravimu se od podivného setkání dívka pravidelně zjevuje a prosí ho o pomoc. A on nakonec začne pátrat po informacích, což se brzy ukáže jako velmi nebezpečné a odhalí to řadu tajemství.
Knihu jsem četla poměrně dlouho a dát svým dojmům uhlazenou formu mi taky dalo zabrat. Hodně jsem o knize přemýšlela, nápad není špatný a byla místa, která mě bavila. Ale za mě prostě celkové zpracování není dobré. Je to relativně hodně technické a popisné, v knize je zmíněna velmi vyspělá umělá inteligence, lidé jsou kyberneticky vylepšení a to nemluvím o té obrovské lodi, na které se děj knihy odehrává.
A právě lodi a jejímu popisu se autor věnuje až zbytečně moc, ale úplně chybělo vysvětlení třeba toho, jak jsou lidé vylepšení nebo jak funguje celá tato společnost v uzavřeném prostoru. Je toho víc a jsou to spíš detaily a nebudu je tu vypisovat.
Ravi samozřejmě není sám, má přátele kteří mu pomáhají. Např. jeho sestřenice Boz mě bavila hodně.
Asi potřebuji mít akci od začátku dokonce, zde se to nesmírně táhlo a desítky stran byly prostě o ničem. To, co jsem chtěla mít popsané jsem nedostala a naopak, to co mě nezajímalo, jsem dostávala pořád. A je to škoda, kdyby autor ubral na popisech lodi a celkově děj zrychlil, bylo by to moc fajn sci-fi.
Škoda, že celá kniha nebyla jako asi posledních 100 stran, protože nakonec jsem knihu dočetla v hluboké noci, kdy jsem naprosto ztratila pojem o čase.
Na konci vesmíru
Kristýna Sněgoňová
Další díl a další dobrodružství posádky Kraksny. Pardon, Vzdorující :D
Naši staří známí opět prožívají jedno z mnoha svých dobrodružství. A i když se opravdu snaží, problémy si je nacházejí sami a Fifinka asi brzy převezme velení lodi!
První půlka byla pro mě trochu pomalejší a už to vypadalo, že se nic moc nestane. Za to druhá část byla teda extrémní a plná akce a nečekaně nechutná. Kristýna nám má očividně ještě hodně co nabídnout, tohle jsem opravdu nečekala. Tak jako František Kotleta ve svých knihách háže hlášky, Kristýna v tomto díle nešetří násilím a pouští žilou každému na potkání.
Bude to znít možná divně, ale pro mě jsou knihy z této série oddechovky, u kterých se skvěle bavím.
Opět jsem poslouchala audioknihu, protože Martin Stránský to posouvá na úplně jiný level a nemohla jsem si to nechat ujít.