Vampucha komentáře u knih

Toto je mé druhé setkání s Colleen Hoover. To první se bohužel moc nepovedlo, ale napodruhé už to klaplo.
Že to bude emocionálně náročné jsem tušila, ale že téměř půlku knihy probrečím jsem úplně nečekala. Jsem extrémní cíťa, mám ten emocionální práh dost nízko, jsem schopná brečet i u reklam. Takže to, že mě to sejmulo, neznamená, že to budete mít stejně.

Dojemný příběh o velké lásce, hloupé chybě, odpuštění, naději, důvěře Já si v příběhu našla opravdu hodně.
Mladičká Kenna se bláznivě zamiluje, ale bohužel dojde k tragédii, která změní mnoha lidem jejich životy. Ten její se mění také, nejprve když jde do vězení a pak znovu, když jí z něj pustí a ona se snaží začít znovu. Snaží se dokázat, že je lepší člověk, než si o ní někteří myslí. Ale je těžké zapadnout se zápisem v rejstříku.
Kenna po propuštění z vězení touží po jediném, setkat se svou dcerou. Ale cesta k ní není snadná a Kenna je chvílemi velmi zoufalá. Zoufalá matka, která chce dát dceři najevo, jak moc jí na ní záleží. Nakonec nachází pomoc tam, kde by to vůbec nečekala. A tak jí svitne malinká jiskřička naděje.
Postupně se odhaluje co se stalo, díky vzpomínkám ostatních, jež se tragická událost dotkla, ale také pomocí dopisů, která píše Kenna. Je to taková její forma terapie. A právě část těch dopisů mě nutila utírat z tváře slzy. Další, kvůli komu jsem bulela byl Ledger, jeho přístup, empatie a postupná proměna. Takže jo, celé je to velice dojemné, zároveň svým způsobem jednoduše napsané a díky tomu se kniha čte téměř sama. Kennu, Ledgera, ale i další postavy jsem si opravdu oblíbila. Třeba taková lady Diana byla skělá :D

4 23.06.2023

Kdysi dávno, když vyšel Kulti, jsem si říkala, že knihy této autorky nebudou nic pro mě, jak moc jsem se spletla.

Asi vám došlo, že patřím do tábora "miluju její fekální humor", sorry not sorry, každý máme tu hranici jinde. A jak mi nevadí hovna, tak mi neskutečně vadila sprostá slova a celková vulgarita v knize S láskou, Lukov. Ta je na mém seznamu zatím úplně dole, ale zpět k Aaronovi.

Půlka knihy je napsaná formou dopisů a chatů, přiznávám že jsem do čtení šla s jistou obavou. Ale byla naprosto zbytečná. Četlo se mi to dobře a skoro mi až ty dopisy chyběly.

Ruby se s Aaron seznamuje právě přes dopisy, které mu posílá na misi díky nadaci Pomoc vojákům. Ze začátku je to takové oťukání, ale čím déle si píšou, tím jsou dopisy osobnější a vtipnější a postupně se z Ruby a Aarona stávají přátelé. Oni sami si to uvědomí až mnohem později, ale já to z jejich dopisů cítila poměrně brzy. Zapata je prostě královna slow burn romantiky a ani tahle kniha není jiná. Je snad ještě pomalejší než ty předchozí.
Ruby mi neskutečně sedla a hrozně jsem s ní tu druhou polovinu knihy prožívala. Úplně mi s Aaronem lámali srdce, jak si oba postupně uvědomovali své pocity a mysleli si, že ten druhý to cítí jinak.
Zapata necílí na žádná těžká témata, jako jiné autorky romantických knih. A ačkoliv je Aaron voják na misi, nerozvádí vojenské téma do žádných detailů a pouze přijatelně mlží.
Taky je asi pochopitelné, že podmínky kdesi v pouští nejsou ideální a hygiena není 100%, takže drobný nekorektní humor je prostě namístě a ty hovna bych zde Zapatě odpustila. Ostatně je to nic oproti Kultimu nebo Malychinovi, kde se toho Zapata opravdu nebála. Tady bych to ani nenazvala fekálním humorem. Těch pár narážek se vydržet dá.
Jinak je to krásný příběh o budování přátelství a důvěry, které přeroste v lásku.

2 04.06.2023

Když se řekne Alan Rickman, tak si většina lidí vybaví Severuse Snapea a pak Lásku nebeskou. Já ho mám více než s Láskou nebeskou spojeného s filmem Rozum a cit. Přiznám se totiž, že v Lásce nebeské mi moc nesedl (On by Emmě v životě nezahnul!). Ale profesor Snape je samozřejmě ikonický a ačkoliv on to zřejmě bral jenom jako jednu z dalších etap svého života, byla to prostě jeho životní role.

Po prvních přečtených recenzích už jistě víte, že k této knize je potřeba přistupovat úplně jinak, než k běžným životopisný knihám či osobním pamětem. Jsou to deníkové zápisky, jednoduché poznámky, myšlenky, komentáře. Ze začátku trvá než si člověk na ten styl, jakým je to napsané, zvykne. Na ty spousty nicneříkajících jmen a míst Sama jsem s tím prvních několik popisovaných roků bojovala, ale když si v tom najdete co vás zajímá a přestanete to množství cizích jmen řešit, tak je čtení mnohem snazší.
S tím, jak přibývají roky a Alan se zapojuje do dalších a dalších filmových i divadelních projektů, se objevují i známější umělci a druhá půlka knihy byla prošpikována obravdu hvězdnými jmény.

Alan Rickman žil život ne na 100%, ale na 1000%, užíval si života, měl mnoho projektů, přátel, a až extrémně hodně cestoval různě po světě. Zároveň ale vždy pracoval naplno, i když měl třeba zápal plic.
Taky jsem z jeho zápisků měla dojem, že je tak trochu alkoholik :D Rozhodně hodně vydržel a často chodil spát až druhý den ráno, pokud tedy vůbec usnul. Na párty musel být skvělý parťák :D
I přesto, že žil naplno, tak vše snadné neměl. Až příliš často chodil na pohřby svých přátel. A ne každé natáčení nebo divadelní představení se obešlo bez komplikací.

Ať už AR plánoval či neplánoval své deníky vydat, teď tu jsou. A máme možnost poznat tohoto úžasného herce i z jeho druhé strany, té lidské, kde nebyl herec, byl prostě Alan. Vyjadřoval své názory na různé knihy, filmy, divadelní představení, herce Nejednou jsem s ním svůj názor sdílela. Až teda u Borata se rozcházíme. Musel být neskutečně charismatický a okouzlující, ale také neskutečně puntičkářský. Prostě ten správný Brit, jak se patří. Ten suchý britský humor jsem z něj cítila na každé stránce. #NAVŽDY

9 04.06.2023

U této knihy mě zaujala především obálka a anotace pak rozhodla, že si knihu přečtu. Čekala jsem zajímavou detektivku a přesně to jsem dostala, možná i více. Knížka mě rozhodně hodně překvapila.

V Čechách i na Moravě řádí zabiják, který za sebou nechává v poměrně krátké době opravdu velké množství mrtvol. Na vyšetřování si vylámali zuby různí vyšetřovatelé a teď je na řadě kapitán Leoš Baxa. A i on už začíná být zoufalý a utápí se v litrech alkoholu - jupí další policajt alkoholik!
Tzv. na druhé straně barikády je investigativní novinářka, atraktivní Klára Matějková. A zatímco kapitán chce pachatele dopadnout kvůli spravedlnosti a jakési své pomstě. Novinářka ho nepokrytě obdivuje a téměř ho staví na piedestal, jelikož pachatel vraždí přisluhovače komunistického režimu (to není spoiler, to si přečtete i v anotaci) a ona komunisty hluboce nenávidí.
Asi je jasné, že tito dva se moc nemusí a když na sebe narazí, je to exploze nesnášenlivosti. O to vtipnější je sledovat, když spolu musejí nečekaně spolupracovat.
Někomu možná hlavní postavy nebudou sympatické, Klára působí ze začátku dost namyšleně a vůči komunismu je až extrémně vyhraněná. No a Leoš, ten chlastá první ligu, ale víte co, vlastně mi to bylo sympatické. Nějak jsem si na ty vyšetřovatele ochlasty zvykla a je spíš divné, když jsou "normální".

Vzhledem k tomu, že motivem je komunismus, asi nikoho nepřekvapí, že se ve vyšetřování otevře hluboká minulost, spisy STB a dokonce i nahlédneme do 2.světové války.
Odhalují se různá tajemství a příběh měl pro mě od určitého momentu neskutečný spád a strašně mě bavil. Nejen co se vyšetřování týká, ale právě i ta historická část.
Z větší části se to celé odehrává v Brně a kdo toto město zná, bude pro něj kniha možná zajímavější, protože si spojí události a konkrétní místa. Nakonec se mi líbila i vznikající chemie mezi Leošem a Klárou. To celkové finále a odhalení bylo trošku divoké, ale celkový dojem mi to nezkazilo.

1 26.05.2023

Příběh sledujeme částečně ve dvou časových úsecích díky Jasmíně a Joachimovi. V současnosti je to Jasmína, obyčejná a velmi uzavřená mladá dívka, která neměla lehké dospívání díky své zvláštní matce, se kterou navíc stále bydlí. Sama si moc neví rady se svým životem a potřebovala by nějaký impuls, který by ji navedl kam dál.
Joachim je mladý dřevorubec, který se záhadným způsobem dostává do současnosti z roku 1836 a spřátelí se právě s nesmělou Jasmínou. I on si prochází nějakým těžším životním obdobím a toto nové přátelství vlastně oběma pomůže najít půdu pod nohama a posunout se ve svém životě dál.
U Jasmíny je to pak ještě nečekaná nemoc a s ní spojení další přátelé, díky kterým se její život změní doslova o 180 stupňů.

Velmi jsem uvítala, že autorka zmínila nemoc, o které se v knihách myslím moc nepíše. Osobně o ní povědomí mám a není to už tak neznámá věc, ale pořád o ní zřejmě mnoho lidí neví a je dobře, že se takto dostane zase o něco více do povědomí dalším lidem.
Historická linka o dřevařské kolonii v Lomné je velmi zajímavá a hodně mě bavila. Já bych klidně brala více informací, ale v knize jich je tak akorát, aby čtenář nebyl přehlcen. S tím pak souvisí to finální propojení, proč se vlastně vše dělo. Je to zajímavá historická událost z daného regionu.

Od prvního setkání Jasmíny s Joachimem tušíte jak to asi dopadne a já oběma moc fandila. Jasmíny vývoj v knize byl skvělý a jen potvrzuje, že člověk je tvor společenský a k životu potřebujeme přátele a nové zážitky.
Celkově je to milá oddechovka o životě, výzvách a přátelství, která mě bavila.

1 13.05.2023

Ve stínu popela je první díl nové série ze stejného světa, jako je příběh Z krve a popela. Děj se odehrává stovky let před událostmi v sérii Z krve a popela, je to takový prequel. Všimla jsem si, že si to hodně lidí plete

Já si tento svět velice oblíbila a je jedno zda je to Sera a Nyktos nebo Poppy a Casteel. Ale asi jsem víc tým Casteel.
V knize Ve stínu popela poznáváme Serafenu, která byla svým předkem zaslíbena bohu smrti. Jejím posláním je stát se jeho manželkou, ale má i temnější úkol, má ho zabít. Proto je od malička trénovaná v boji, aby z ní byl dokonalý zabiják. Důvod, proč má Nyktos zemřít, se samozřejmě dozvíte v knize.
Přibližně půlka knihy je spíš natahování a okecávání, to má Armentroutová očividně ráda. Ale nuda to rozhodně není. Poznáváme život Serafeny jako Panny a její okolí a svět ve kterém žije. Stejně jako Poppy to ani Sera jako Panna nemá lehké a také ona ráda porušuje pravidla.
Po jistých událostech příběh dostane spád a začne se konečně dít i něco jiného než žhavé námluvy. Druhá půlka je plná zvratů, bojů a informací. Nyktos je sympaťák hlavně když se naštve. Jinak mám pocit, že z něj bude strašný podpantoflák :D
Autorka má důmyslně vymyšlený svět, různé rodinné vazby mezi bohy a pravidla, která v jejich světě platí. To, že je někdo bůh neznamená, že si může dělat co chce .. i když, někteří bohové ten pocit mají. Konec je klasicky šokující a otevřený, protože nic není takové jaké se zdá. A i osud má v klubku více vláken a ani sudičky neví, které bude nakonec to správné.

I když to na mě ze začátku působilo, jako by autorka vykradla sama sebe a jenom změnila jména, tak jsem si příběh užila. Po třech dílech Z krve a popela mi kniha Ve stínu popela přišla jako super doplnění k událostem, které se ve třetím díle ZKP dějí a netrpělivě vyhlížím pokračování!

1 13.05.2023

Je to zvláštní paradox, na jedné straně miluju krváky a nechuťárny ala Carter, a pak si užiju pomalou jízdu bez krve od Míši Klevisové.

Vraní oko je již osmý případ s Josefem Bergmanem. Já se s ním pravidelně setkávám od pátého dílu, kdy jsem knihy Míši Klevisové objevila. Od té doby si případy se sympatickým Bergmanem nenechám ujít.
Každý díl je uzavřený případ a odehrává se na jiném místě, někdy i mimo ČR, ale to není v tomto díle. Tentokrát vyšetřování Josefa Bergmana zavede na jižní Moravu. Do malé chatové osady u řeky, u vznikající ptačí rezervace. Ta je pro místní trochu trnem v oku a mnoho z nich může mít záminku vraždit. Když je nalezen mrtvý ornitolog, případ se nečekaně protne s případem jiné vraždy, na které pracuje právě Bergman. A tak si případ přebírá a z Prahy se vydává i se svou kolegyní na Moravu.

Jak je u Míši Klevisové zvykem, začátek je pomalejší, seznamuje nás s prostředím a se všemi postavami a jejich životy, kterých se případ nějak týká.
Jakmile se na scéně objeví Bergman, příběh dostává mnohem větší spád. V tomto díle mi navíc připomínal známého detektiva Colomba. Neustále se vyptával a když už si dotyčný myslel, že má klid, šup Bergman znovu na scéně a znovu se vyptával.
Každý má nějakou minulost, a někdo o ní mluvit chce více a někdo méně nebo vůbec. Je tedy zapotřebí důmyslné šťourání.

Oproti předchozí knize mi tentokrát trochu trvalo se začíst, možná to bylo tím, že mi vůbec nebyly sympatické postavy nikdo mi nijak zvlášť nepřirostl k srdci. Nicméně prostředí, ve kterém se vyšetřování tentokrát odehrává mi bylo sympatické velmi, to jsem si užívala a následně i samotné vyšetřování případu. Bergman postupně odkrývá vztahy mezi místními a zavražděnými a je to skvěle promyšlené. Vraha jsem se ani nesnažila uhodnout, protože Míša vždy tahá za více nitek. Celkově jsem ale spokojená, naštěstí mám v záloze pár nepřečtených dílů,takže si čekání na případný další díl mám čím vyplnit.

9 13.05.2023

Odpočinkové čtení, ve kterém se vracíme ke starým známým - Veronice, Patrickovi a hlavně tučňákům, které jsme poznali v knize Dáma a tučňáci.

Ve volném pokračování Volání tučňáků autorka navazuje na svůj jednoduchý styl psaní a krátké kapitoly, ve kterých příběh sledujeme z pohledu Veronicy, Patricka a Terry. První půlka je spíše pomalejšího rázu a nic moc se zde neděje. Veronica dostane nabídku podílet se na přírodopisném dokumentu a jelikož jsou ve hře opět tučňáci, tak neváhá a vydává se za dalším dobrodružstvím. Tentokrát cestuje do Austrálie a na Falklandy. Zatímco se Veronica věnuje natáčení dokumentu, Patrick se vydává do Kanady a pátrá po svém otci, který ho opustil když byl malý a ani babička Veronica o něm nic neví a ráda by to změnila. Terry je stále na Antarktidě, stará se o tučňáky, kteří jsou pro ni stále na prvním místě, ale zřejmě to bude muset brzy přehodnotit.

Z větší části je to jak číst dokument o tučňácích než příběh o Veronice a Patrickovi.
První polovina, mě příliš nebavila, ale ve druhé půlce však dojde k několika zvratům a příběh dostane ten správný spád, že jsem už knihu nedokázala odložit.
Sledujeme životní příběhy několika různých lidí, jejich trápení a hledání sama sebe. Veronica je oproti prvnímu dílu mírnější a méně zarputilá než dříve. Trošku mi ta její zatvrzelost chyběla. Celý příběh stojí právě na Veronice, která vše tmelí. Tentokrát mi nesedli tučňáci, autorka se jim na můj vkus věnovala až moc, na druhou stranu kdo má rád dokumenty, tak by mohl být spokojen. O tučňácích se dozvíte opravdu dost informací a zjistíte, že jich existuje velké množství druhů.

První díl je rozhodně lepší, tento druhý už je takové trošku zbytečné natahování a ta chemie tam nefunguje tak dobře. Ale jako celek i s prvním dílem, je to moc hezký příběh. Nejprve čtěte Dámu a tučňáky než se pustíte do Volání tučňáků.

2 28.02.2023

Obálka knihy mě nalákala velmi a těšila jsem se na něco drsného. To jsem dostala pouze z části. Způsob, jakým tento vrah své oběti zabíjí je nechutný a pro mě tedy i originální, s něčím podobným jsem se myslím dosud nesetkala. To jsou body k dobru. Překvapivě mi byla sympatická i hlavní vyšetřovatelka, která pije víc než je zdrávo, netrpí kocovinou, má své způsoby jednání s lidmi a má za sebou nějakou tragickou minulost (který detektiv sakra ne). V průběhu čtení se postupně problémy odhalují a v budoucnu bude potřeba tuto sérii číst od prvního dílu, jinak budete mimo, ale to dost předbíhám.

Spíše než thriller jsem dostala celkem důmyslnou detektivku, protože od nechutného úvodu už se nic moc neděje a jen se pátrá, vyslýchá a tvoří všelijaké teorie kdo je či není vrah. Samozřejmě v průběhu vyšetřování se ke způsobu zabití vyšetřovatelé několikrát vrátí, takže sem tam se mi navalilo. Nemám ráda jisté věci a ty tu jsou v hojném počtu.
První třetina mi celkem uběhla, pak se to trošku vleklo, ale ke konci dostane příběh určitý spád. Je škoda, že je to taková rychlovka. Umím si konec představit mnohem propracovanější, když už se to okecává na tolika stranách, ale já dostala co jsem potřebovala. Ano potřebovala, ne čekala. Očekávání jsem měla mnohem větší, nechutnější co se počtu mrtvol týká a celkově drsnější prostředí.

Napsané to není vůbec špatně a stránky utíkají rychle. Je spousta čtenářů, která ty nechutnosti nevyhledává a naopak bude za jejich absenci ráda.
Pro někoho kdo hltá jeden thriller za druhým toto asi nebude nic převratného.

1 03.02.2023

Ze začátku jsem váhala, zda tuto knihu číst nebo ne, jelikož mi nesedla forma Opravdových zločinů od Lucie Bechynkové a Lucie je uvedena jako spoluautor této knihy.
Nakonec to byla zbytečná obava. Vrah je v každém z nás je z většiny dílém opravdu p. Štočka nebo to alespoň na mě tak působí. Poslouchala jsem jeho podcast Zloději životů, a tak jak poutavě vypráví, tak přesně tak i píše, cítím v tom stejné zaujetí a podobný osobitý tón vyprávění. Proto se domnívám, že je z většiny autorem právě on. Pro úplnost doplním, že Jan Štoček je známý detektiv pražské mordparty a pracoval například na případu Ivana Roubala nebo Orlických vrahů. O těch se ale v této knize nedočtete.
Kniha má být formou rozhovoru, no… Příběhy jsou proloženy pár dotazy od Lucie, ale rušivé je to jen na začátku. Pak už ne, jelikož tam skoro nejsou, což jsem uvítala.

Pokud sledujete seriály Devadesátky, Případy 1.oddělení nebo jste poslouchali zmíněný podcast, tak pro vás valná většina případů uvedených v knize nebude nová. Neznala jsem snad jen dva. Ale jelikož to vypráví člověk, který na případech osobně pracoval je to opět trochu jiné než třeba právě seriál. Jsou tam přesněji vysvětleny postupy, které v seriálu být nemohly, jde to více do hloubky kdo byl vlastně pachatel, jaké měl motivy. Je to místy silně explicitní a nechutné. Já s tím počítala, ale slabším povahám by to mohlo vadit. Na konci knihy jsou také ne úplně milé fotografie.

V současné době je takový boom těchto knih a ne vždy jsou povedené. Ale pokud se někdo o krimi téma zajímá a seriály ho z jakéhokoliv důvodu nelákají, tak tato kniha za přečtení stojí. Je to drsná realita, která mi zase připomněla, že si mám dávat pozor na to kam a kudy jdu nebo komu otevírám dveře.

28.12.2022

Kniha z Krve a popela mi skvěle sedla, druhý díl jsem přečetla snad za dva dny a na třetí jsem se neskutečně těšila… Od konce prvního dílu totiž čekám na jistou událost a pořád se neděje, ale náznaky jsou, tak se možná v nějakém dalším díle dočkám :D

Koruna z kostí a zlata začíná přesně tam, kde předchozí díl končil a plynule pokračuje dál. Setkáváme se všemi oblíbenými i neoblíbenými postavami. A tak jak mi začíná lézt na nervy Poppy, tak úplně naopak jsem si oblíbila Kierana.

V knize najdete vše co v předchozích dílech, chemii mezi Poppy a Casteelem, Kieranovo rejpání. Ale taky extrémní množství sexu, není to moc originálně napsané či přeložené, to nedokážu posoudit. Možná to bude od obojího trochu, opakující se slova pro jisté části těl jsou fakt otravné.
V tomto díle se také konečně odhalí skutečný původ Poppy, nicméně je kolem toho mnoho teorií a vlastně se to řeší celou knihu, takže téměř celých 600 stran!! A i tak si myslím, že autorka má ještě nějaké překvapení v klobouku.
Vzhledem k tomu a spoustě dalších okolností, ke kterým dojde, je už tak zamotaný příběh ještě zamotanější.
Už na začátku jsem měla problém vzpomenout si na některé postavy a na určité situace, ale u čtvrtého dílu budu asi úplně mimo.

Svým způsobem mi přišel třetí díl slabší než druhý, sice se tady toho celkem dost děje a dozvíme se spoustu nových věcí o tomto světě, ale přijde mi to už značně překombinované.
Za každou cenu šokovat nemusí být nutně úspěch. A já chvilkami měla pocit, že už autorka neví co by, tak vymyslela nějaký podivný vztah, zvrat, cokoli….

Samozřejmě se to čte dobře, ale u dalšího dílu budu s těšením opatrná a budu ho brát dost s rezervou.

1 28.12.2022

Dystopický příběh z Budapešti, který nás seznamuje se světem, ve kterém nejsou pouze lidé, ale i víly, démoni a jiné nadpřirozené bytosti. Rozhodně velmi zajímavý svět, který se v prvním díle omezuje pouze na malou část Budapešti a těch dystopických prvků tolik neodhaluje.

Příběh je velmi čtivý a měla jsem problém se od knihy od trhnout, ale na druhou stranu, s odstupem času, ve mě nijak nerezonuje.

Setkáváme s Brexley, která vyrůstá v bohatství a nemá absolutně ponětí, jaká bída je mimo bezpečné zdi jejího domova. Ano, nějaké informace má, ale skutečnost je samozřejmě jiná a pořád je to devatenáctiletá naivní holka. Sama vyhledává dobrodružství, a jak už anotace napovídá, tak je při jedné své zlodějské eskapádě chycena a odvedena do vyhlášeného vězení. Osobně jsem si to místo představovala mnohem horší, tím nechci říct, že je to přepychový hotel. Nicméně nikdo zde s nikým nejedná v rukavičkách a Brex je vystavena každodennímu násilí. Není dobré se jakkoliv odlišovat, odmlouvat hlídačům nebo prozrazovat svůj pravý původ.
Ve vězení se setkává s mužem, který je v jejím světě doslova legendou, s Warwickem Farkasem. Warwick je samozřejmě charismatický, pohledný, ale také velmi nebezpečný.
Neděje se toho tolik, kolik bychom možná od prvního dílu čekali. Autorka nám v první díle tedy především představuje svět fae, seznamujeme se s několika důležitými postavami a v dalších dílech se můžeme těšit na rozplétání nitek, které jsou zde více než zamotané. Osobně v příběhu vidím také mnoho náznaků co by se mohlo dále dít a otevřený konec nikoho nenechává na pochybách, že se máme na co těšit.
Mám mnoho konspiračních teorií :D

5 28.12.2022

Někdy je to prostě tak, že knihy, které se k vám dostanou úplnou náhodou, patří k těm nejlepším.
Když jsem začala číst Železnou vdovu měla jsem jisté obavy, protože recenze a hodnocení byla (a jsou) všude skvělá. A já se znám, já jdu často proti proudu. Takže jsem si říkala, budeme se mi to taky líbit? A odpověď je rozhodně ano!

Dostáváme se do světa, kde dívky jsou převážně pouze zboží. Slouží jako prostředek, díky kterému chudé rodiny mohou získat aspoň nějaké peníze. Prodávají je armádě.
Příběh se odehrává kousek od Velké zdi, za kterou chlapci a dívky bojují s mimozemšťani, kteří zabrali část jejich provincie. Hlavní zbraní jsou obří roboti, které vyrábějí ze zvláštního mimozemského materiálu a ovládají je a transformují vlastní myslí.
Ačkoli je příběh sci-fi, je zasazen velmi nenásilnou formou do čínského prostředí a čerpá z čínské mytologie. Velmi jsem ocenila, že postav není mnoho a jména se v příběhu často opakují, takže se dají snadno zapamatovat a nepletou se. Ačkoli scény nejsou explicitně popsány, kniha je velmi brutální, takovým zvláštně syrovým způsobem, řekla bych.
Obecně nemám moc ráda hlavní postavy ženy. Nevím čím to je, většinou se prostě chovají jako krávy, pardon. Ale tady jsem si tu dívku oblíbila. Byla hodně svá, nebrala si servítky a neparála se s nikým a ničím. Nemá totiž co ztratit.
Příběh má od začátku hodně velký spád a v podstatě se neustále něco děje. I přesto množství smrti a násilí v knize najdete milostnou linku, která se celou knihou zajímavě vine.
Měla jsem spoustu otázek, hlavně na mimozemšťany, kteří nejsou moc vysvětlení. V závěru jsem dostala klackem po hlavě a místo odpovědí vyvstalo ještě více otázek. Tak snad se odpovědí dočkáme v pokračování, které u nás vyjde v roce 2023.

3 28.12.2022

Kniha Brumbálova tajemství je úplný scénář ke stejnojmennému filmu ze světa Fantastických zvířat. Nechybí tedy Mlok Scamander s Větvíkem, Jacob Kowalski, Queenie, Credence, samozřejmě Grindelwald a Brumbál a mnoho dalších.
Tento film je poznamenám změnou hereckého obsazení. Ačkoli Madse Mikkelsena mám jako herce ráda, tak v této roli se tedy nenašel a Depp je Depp. Proč to zmiňuji? No při čtení scénáře si můžete i nadále představovat, že Grindelwalda hraje stále Johny a nikoli Mads.

Kniha není pouze holý text, plný popisů scén a dialogů. Najdete zde mnoho doplňujícího materiálu. Asi nejvíc mě baví krátké texty z pohledu herců a členů tvůrčího týmu. Jak třeba vnímá Mloka Eddie Redmayne nebo co si myslí Jude Law o Brumbálovi?
Další doplňkový materiál jsou skici kostýmů, grafické prvky nebo grafické návrhy (tzv. rendery) lokací.
V knize je toho opravdu mnoho. Ačkoli je to tedy scénař, čte se to dobře a je to kniha jedno odpoledne. Kdo film neviděl, kniha by ho mohla nalákat. Já mám po přečtení chuť si film pustit znova.
Mimochodem kniha se hodí do čtenářské výzvy na Databázi knih, do bodu kniha s předmluvou :)

Obraz Mona Lisa, kterou namaloval Leonardo da Vinci, zná snad každý. Znát její pocity, myšlenky a čím si za stovky let prošla, to je zajímavá myšlenka. V knize sledujeme Monu Lisu od jejího vzniku v podstatě až do současnosti. Jistě víte, že existuje mnoho teorií kdo je žena na obrazu, četla jsem i teorii, že by to mohl být autoportrét Leonarda. No, jedno je jisté, pravdu se asi nikdy nedozvíme. Možná je to opravdu šlechtična Lisa del Giocondo a jen hledáme záhadu tam, kde žádná není.

S Monou se tedy seznamujeme v 16. století od jejího úplného vzniku a proplouváme s ní dny, roky a staletími. Poznáváme mnoho Leonardových současníků. Autorka vychází ze skutečných historických událostí. Setkáte se tak např. Raffaelem nebo Michelangelem.
Příběh sledujeme celou dobu z pohledu Mony, která ho vypráví svým tempem a střídá časová období. Ale nijak zásadně to nevadí, jen to není úplně oddechové čtení a přeci jen příběhu musíte věnovat pozornost.

Nejsem bůhví jaký znalec umění. Takže hlavně ze začátku jsem hodně googlila místa i umělecká díla, abych měla trochu představu o čem to vlastně čtu. Nicméně Monu Lisu jsem v Louvru viděla a nepatřím úplně k fanouškům. Promiň Mono :D

Kdo má rád historii, umění a zajímá se o život Leonarda da Vinci, tak je to kniha přesně pro něj. Já si tedy slušně rozšířila obzory :) Nakonec mě více bavila doba, kdy už je Mona v Louvru.

27.11.2022

Tato kniha se ke mně dostala přesně v ten správný čas. Neměla jsem vyloženě čtecí krizi, ale příběh mi neskutečně sedl. Byla jsem smutná, když jsem knihu odkládala a nesmírně natěšená, když jsem se k ní vracela.
Hned od prvních stránek mě to chytlo, jelikož stará paní je taková vtipná šibalka.

Příběh začíná v době, kdy je paní Veronice McCreedyové už 86 let, žije v příliš velkém domě ve Skotsku, chodí k ní jen všetečná paní na úklid a pravidelně sleduje v televizi dokument o tučňácích.
Veronica se do tučňáků úplně zblázní a chce je poznat osobně (ano, ty tučňáky) a na základě setkání se rozhodne, zda finančně podpoří projekt na jejich záchranu. Podaří se jí spojit právě s vědci ze zmíněného dokumentu, který v TV sleduje a i přes jejich velké výhrady a nesouhlas se vydává na Antarktidu do záchranné stanice. No představte si, že je vám 86 let a letí na zamrzlý ostrov, kde není vůbec nic. Tedy nic kromě tučňáků :D
Cha, paní V. je tvrdohlavá jako mezek a když se pro něco rozhodne, nikdo ji nezastaví. Část příběhu se tedy odehrává na Antarktidě, mezi třemi vědci a spoustou tučňáků. Dochází k vtipným, nečekaným i smutným událostem. Zde se Veronica trošku mění, možná ty tučňáci ji mění :) Začne být více otevřená a ne tak tvrdá, jako byla celý život.

V knize se střídají kapitoly z pohledu Veronicy a Patrika, jejího vnuka. Do střídajících se kapitol, později přibývají ještě deníkové zápisky staré paní z mládí. Ale jen velmi lehce, tak aby jste dostali dostatek informací, které pak doplní vyprávění paní V.

Je to celkem jednoduše napsané, ale tak skvěle, že budete číst dál. Dokud nezjistíte, jaký měla stará paní život, co s ní udělala 2. světová válka nebo proč se rozhodne vypátrat možné příbuzné. Je to vtipné i velice dojemné. Kapitoly jsou velmi dobře poskládány a ty správné informace se dozvídáte v tu správnou chvíli. Jak asi tušíte, v této knize nejde jen o tučňáky, ale i o rodinu, důvěru, odpuštění a chuť žít. Krásný dojemný příběh, který mě moc bavil a i přes smutné události v knize, je to humorný a pozitivní příběh.

1 27.11.2022

Ze začátku jsem s příběhem dost bojovala, mohlo to být několika faktory. Ale tím hlavním asi bude, že jsem celkem nedávno četla velmi podobnou knihu. Jen ten hlavní krasavec neměl bar, ale knihkupectví. Trošku mi tedy trvalo, než jsem se začetla a tu druhou knihu pustila z hlavy.

V příběhu se setkáváme s Blaire a Ronanem. Bohužel Blair mi nijak nepřirostla k srdci, i když se v průběhu knihy začne chovat celkem normálně oproti tomu, jaká je na začátku.
Blair se chystá otevřít vlastní cukrárnu/kavárnu/cupcakekárnu. Přípravy jsou v plném proudu, když se jí začne otřásat zeď a ona zjistí, že vedle za zdí probíhá rekonstrukce, kde bude následně hlučný bar s fešným majitelem. Zápletka je tedy na světě :)
Je to klasické #hatetolove . Na začátku jsou naschvály a neshody, ale díky dalším okolnostem se Blair a Ronan chtě nechtě začnou sbližovat a jistě tušíte, jak celý příběh skončí.

Je to další z mnoha romantických odpočinkových příběhů, na jeden večer / odpoledne. Není tam žádné drama v podobě nějakých traumat z minulosti. Vlastně se to čte velmi dobře. Autorka od začátku sází na vtipné scénky a hlášky. Osobně mi to občas přišlo hodně na sílu, ale jsem si jistá, že to mohlo být tím, jak mi Blair lezla spíš na nervy a to co mělo být z jejího pohledu vtipné, mně přišlo trapné. Celkem dobře si tuto knihu umím představit jako filmovou romantickou komedii, tedy kdyby se vynechaly erotické scény.
Co bylo opravdu peklo jsou ty haldy cupcaků, kdo je na sladké, tak tady bude regulérně trpět :D

1 04.11.2022

Trochu jsem se bála té hudební tématiky v knize, zda to nebude moc na sílu. Ale bylo to přesně tak akorát, aby člověk měl chuť si tu kapelu poslechnout a zároveň už nelezla na nervy.
V New Yorku se setkáváme s Riley, která sní o tom, že se stane zpěvačkou. Ale nemá peníze na drahé školné nebo soukromé učitele, tak chodí na konkurzy jen s tím co umí.
Riley šťastnou náhodou získá práci v bufetu prestižní hudební školy. A tady se nám příběh začne odvíjet a zamotávat. Potkává zde Juliana, člena velmi populární kapely. Jakožto zaměstnanec má zakázáno se s celebritami bavit, jenže se nějak stane, že se s Julianem začne kamarádit. Mezi oběma to v podstatě od začátku velmi jiskří, ale Julian nechce další začínající zpěvačku, která se teprve snaží prosadit. Má k tomu své důvodu z minulosti, které ho poměrně dost blokují i ve vztahu s Riley.

Tohle je snad první romantická kniha, kde spolu ústřední dvojice normálně komunikuje. Jako vážně, celkem dost věcí si dokáží vyřešit, protože i přesto, že Julian nemá téměř vůbec čas, prostě spolu mluví nebo smskují nebo cokoli. Bylo to docela osvěžující, když člověk nemusel kroutit hlavou a v duchu si říkat, bože tak spolu mluvte! Ale samozřejmě jsou věci, o kterých jeden či druhý mluvit nechce a tak je problém na světě.
Kniha je velmi čtivě napsaná, jak už to u těchto new adult příběhů bývá. Postavy jsou sympatické a to jak ty hlavní, tak i ty vedlejší které jsou v příběhu velmi důležité.
Je fajn, že se v knize řeší i nějaká další témata, jako je např. právě popularita a vyrovnání se s ní. Ale jsou tam i další věci a věřím, že je autorka rozvede v dalších dílech.
A co se autorce hodně povedlo, je vyšponovat tu romantiku a sexuální napětí mezi Riley a Julianem. Ta chemie mezi nimi je excelentní.
Kromě sympatických postav mi skvěle sedlo prostředí New Yorku.

Kniha je doporučována čtenářkám Mony Kasten a já určitě souhlasím.

3 04.11.2022

(SPOILER) U této knihy jsem dlouho předlouho váhala, zda ji číst. Anotace a ohlasy mě lákaly, ale obálka na mě působila až příliš dětsky. Já mám middlegradky ráda, ale tady jsem si nějak myslela, že už to bude moc. Že ty holčičky na obálce jsou opravdu holčičky a ne takové dračice, jaké jsou pak v knize.

Nakonec vyhrála zvědavost a k rozhodnutí si knihu přečíst přispěla i ukázka z připravovaného seriálu na Netflixu. A jedno vám řeknu rovnou, v žádném případě to není čtení pro děti.

V malém městečku uprostřed divokých lesů potkáváme Sophii a Agátu. Sophie je princezna a Agáta, no ta bydlí v chatrči na hřbitově.
Jednou za čtyři roky z tohoto města nedobrovolně mizí dvě děti. Unáší je školník ze Školy dobra a zla. Další vývoj by se vám mohl zdát jasný jak facka. Prozradím jen, že obě dívky jsou opravdu uneseny a ocitají se v té hodně zvláštní škole. Celý děj knihy je pak o škole, vyučování divných předmětů a o boji dobra se zlem, až dojde na velké finále.
Od začátku mi škola přijde celkem extrémně krutá. Je to jak Harry Potter, tak od pátého dílu. Tam už to taky s tou pohádkou z prvního dílu nemělo nic společného.
Ale postavy si oblíbíte, Sophii teda asi ne, ale její spolubydlící zbožňuju. Navíc narážky na jiné pohádky jsou geniální. Kromě Agáty a Sophie jsou všechny děti z pohádkového světa, mají pohádkové rodiče. Známe čarodějnice, prince a princezny… jako v tomhle směru je to vtipné. Obě školy jsou vymyšleny s velkou nadsázkou, řekla bych. A to knihu hodně táhne.
V určité fázi mě to handrkování mezi Sophií a Agátou přestalo bavit. Vadilo mi, jak je Agátha slepá a nechá se sebou tak manipulovat. Měla své pohnutky proč to vše dělala, ale stejně jsem si furt říkala, ty si blbá ty si blbá :D :D

Další díly této série asi vynechám, konec je relativně uzavřený a více divných princezen nepotřebuji.

1 04.11.2022

Jméno Ivana Roubala by pro většinu z vás nemělo být neznámé. Chápu, že možná mladší ročníky nebudou vědět. Ale vzhledem k popularitě seriálu Devadesátky, podcastu Opravdové zločiny a popularitě žánru true crime předpokládám, že každý ví o koho se jedná. A samozřejmě také vznikl seriál Případ Roubal, kde si známého vraha zahrál Hynek Čermák (seriál jsem zatím neviděla).

Ivan Roubal patří k nejznámějším českým sériovým vrahům. Do povědomí se nám všem dostal nejen počtem svých obětí, ale především podezřením, že mrtvoly dal sežrat prasatům. Přijde vám to povědomé? Možná si vzpomenete na Hannibala Lectera, i on se měl stát obětí čuníků.

V knize se dozvíme něco málo o Roubalově minulosti, ale spíše jen pro dokreslení jeho osobnosti.
Jinak je to celé z období jeho vražedného řádění. Postupně se seznamujeme se všemi jeho oběťmi, těmi potvrzenými i těmi domnělými. Sledujeme pohyby Ivana Roubala od nějakého roku 1989 až do roku 1994, kdy byl poprvé zatčen. Svým způsobem je to zajímavé čtení, vlastně jsem o celé té kauze věděla jen to s těmi prasaty.

Nicméně knížka je napsaná takovým zvláštním stylem, hodně se opakují slova či celé fráze. Kolem půlky knihy to začalo být vážně otravné. Bohužel se nemohu ubránit dojmu, že to neprošlo vůbec žádnou redakcí. Fotodokumentaci u případu tak moc probíraným médii, bych si také představovala jinak. Jediná fotka Roubala je tak ta na obálce.
Za celým příběhem je dozajista mnoho měsíců práce, rešerší, bádání. Je škoda, že to má takovou prapodivnou formu, skoro jako kdyby to mělo číst dítě a ne dospělý člověk.
Nemohu se ubránit pocitu, že za pár týdnů či měsíců si na tuto knihu vůbec nevzpomenu :(
A jméno Roubal si opět budu spojovat jenom s těmi prasaty.

2 02.09.2022