Zabiju tě pro pár stovek: Vražedný životopis Ivana Roubala
Ondřej Krotil
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/498645/bmid_zabiju-te-pro-par-stovek-vrazedny-z-mvv-498645.jpg
3
32
12
Není tělo – není vražda! Platnost této teorie zajistila Ivanu Roubalovi svého času svobodu pohybu i veškeré činnosti. Bohužel… Později byl pravomocně odsouzený za pět prokázaných vražd, mrtvých měl ale podle všeho na svědomí více. Kde jsou těla? Sežrána prasaty na jeho statku? Těžko… Otázky se množí – odpovědi na ně hledá badatel a spisovatel v jedné osobě, Ondřej Krotil.... celý text
Přidat komentář
Autor je žurnalista. A jako žurnalista i pojal svou knihu o Ivanu Roubalovi. Využil praxe a lexikálně pracuje s emocemi, používáním velkých slov jako drzost, cynismus, bohužel... Vkládá věty typu "jak se později ukáže". To v podstatě vyvolává pocit, jako by se čtenář ponořil do velikého novinového, lehce bulvárního čtení. Přesto, a to je důležité zdůraznit, je za textem cítit velká práce, bádání, přemýšlení a opatrnost a obezřetnost nesklouznout ke spekulacím. A to je to, co mě krom samotného případu Ivana Roubala, zaujalo nejvíc, forma vs. obsah.
Pro mě, který věděl, že existoval nějaký Roubal a vraždil lidi, celkem zajímavé, ale jen tak do poloviny, kdy mě začal otravovat tak trochu bulvární styl psaní. Do tramvaje v pohodě, doma bych to odložil. "Fotodokumentace" tristní.
Obsah knihy by vydal horko těžko na článek do časopisu. Autor rekapituluje pouze známá fakta a nepřináší zhola nic nového. Obrazová příloha je také výsměch, protože čítá pouze pár amatérských fotografií, zřejmě pořízených samotných autorem, které s tématem knihy souvisí pouze okrajově (fotografie kostela, hřbitova, chalupy atd.). V žádném případě se nejedná o hrůzu nahánějící záběry z místa činu, které by čtenář logicky očekával. Zvláštní zmínku zasluhují autorovi časté stylistické přehmaty a kostrbaté jazykové obraty, které by čtenář mohl prominout jedině žáků prvního stupně ZŠ. O to ironičtěji působí autorovo úvodní "vyznání", že na knize strávil dlouhé dva roky života. Věřil bych maximálně dvěma večerům. Celkově knihu hodnotím jako jedno velké zklamání.
Pro mě čtivé. Věděla jsem samozřejmě, kdo Roubal byl, ale zde jsem se dočetla, jaký byl, a jak to celé bylo nebo s největší pravděpodobností mohlo být.
Já budu souhlasit s Vampucha.
Okolo Zákupského kostela, vykradeného IR. jsme v létě šli , cestou na zámek.
Kniha vytváří obaz IR. , ale věřím , že toho k němu bude podstatně víc. Což autor vše nemohl prezentovat.
Podle mého velice čtivě napsaná kniha s autorovými osobními poznámkami, které mají logiku a stály by minimálně za další bádání. O případu Roubal jsem toho nevěděl tolik. O to raději jsem, že jsem mohl sáhnout po této literatuře, která byla ideální k základnímu seznámení se, se zhoubnou osobností, kterou dozajista Roubal byl. 90%
Jméno Ivana Roubala by pro většinu z vás nemělo být neznámé. Chápu, že možná mladší ročníky nebudou vědět. Ale vzhledem k popularitě seriálu Devadesátky, podcastu Opravdové zločiny a popularitě žánru true crime předpokládám, že každý ví o koho se jedná. A samozřejmě také vznikl seriál Případ Roubal, kde si známého vraha zahrál Hynek Čermák (seriál jsem zatím neviděla).
Ivan Roubal patří k nejznámějším českým sériovým vrahům. Do povědomí se nám všem dostal nejen počtem svých obětí, ale především podezřením, že mrtvoly dal sežrat prasatům. Přijde vám to povědomé? Možná si vzpomenete na Hannibala Lectera, i on se měl stát obětí čuníků.
V knize se dozvíme něco málo o Roubalově minulosti, ale spíše jen pro dokreslení jeho osobnosti.
Jinak je to celé z období jeho vražedného řádění. Postupně se seznamujeme se všemi jeho oběťmi, těmi potvrzenými i těmi domnělými. Sledujeme pohyby Ivana Roubala od nějakého roku 1989 až do roku 1994, kdy byl poprvé zatčen. Svým způsobem je to zajímavé čtení, vlastně jsem o celé té kauze věděla jen to s těmi prasaty.
Nicméně knížka je napsaná takovým zvláštním stylem, hodně se opakují slova či celé fráze. Kolem půlky knihy to začalo být vážně otravné. Bohužel se nemohu ubránit dojmu, že to neprošlo vůbec žádnou redakcí. Fotodokumentaci u případu tak moc probíraným médii, bych si také představovala jinak. Jediná fotka Roubala je tak ta na obálce.
Za celým příběhem je dozajista mnoho měsíců práce, rešerší, bádání. Je škoda, že to má takovou prapodivnou formu, skoro jako kdyby to mělo číst dítě a ne dospělý člověk.
Nemohu se ubránit pocitu, že za pár týdnů či měsíců si na tuto knihu vůbec nevzpomenu :(
A jméno Roubal si opět budu spojovat jenom s těmi prasaty.
Knihu jsem přečetla jedním dechem – není moc dlouhá, ale přináší naprosto vyčerpávající přehled Roubalově kauze. Ačkoli je vrah už dávno mrtvý, zdá se, že jeho případ ještě stále žije, v knížce jsou popsány nové stopy a autor pokládá dost znepokojivé otázky...
Po delší době jsem sáhla po knize, která mi vůbec nesedla. Pravdou je, že samotný příběh o Roubalovi jsem neznala, ale poslední dobou tyto kriminální knihy zažívají velký hype, a mě to v případě vraha Roubala velmi zajímalo… Roubal musel být velmi chytrý taktik a ne jen ledajaký lajdák. Vše, co mu prošlo bylo neskutečné. Ano, dříve to asi bylo i jednodušší, když se jel styl “není tělo, není vražda”. Ale postupně se okolo Roubalo dělo tolik zvláštních věcí a nikdo s tím nic nedělal. Musel ovládat perfektně zastrašovací taktiky, jelikož jeho okolí nikdy nic prozradit nechtělo, nebo ho dokonce jedna z obětí ani neidentifikovala, když jasně věděla, o koho jde.. Kniha byla psaná hrozně chaoticky, často se přeskakovalo a působilo to velmi zmatečně. Bylo tu také nespočet chyb v textu a opakující se souvětí. Na závěr mě štvalo, že jde v postatě pořád jen o domněky autora. Většinou nepotvrzené závěry, které si on myslí, ale nechá na nás, co si z toho vezmeme. Ačkoliv má kniha nádhernou obálku, obrázková příloha uvnitř byla absolutně zbytečná… Mrzí mě to, ale toto za mě bylo velké zklamání :(.
Kniha se čte lehce a snadno. Akorát byl trochu problém s mojí živou představivostí, ale to nic nemění na dramatickém příběhu Roubala. Člověk se dozví skutečnosti o kterých neměl do té doby nejmenší ponětí a to je hlavní náplň knihy. Stejně jako u Kriminalistických otazníků dávám max.
Zajímavé představení Ivana Roubala.. Knihu jsem sice přečetla za odpoledne, ale místy se mi to četlo tak jako zdlouhavě.. Nicméně jsem se o tom člověku dozvěděla věci které jsem nevěděla, takže kniha je určitě poučná v tomto směru.
Štítky knihy
vraždy Česko, Česká republika sérioví vrazi Češi vrazi skutečné kriminální případy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Kriminalistické otazníky |
| 2022 | Zabiju tě pro pár stovek: Vražedný životopis Ivana Roubala |
Kniha Zabiju tě pro pár stovek: Vražedný životopis Ivana Roubala je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 39x |
| Knihotéce | 50x |
| Chystám se číst | 34x |
| Chci si koupit | 20x |
True crime, žánr, který se poslední dobou rozmohl a je velmi vyhledávaný. Já samozřejmě patřím mezi čtenáře, kteří této literatuře holdují a proto, když jsem viděla obálkou této knihy, musela jsem si ji přečíst.
Ale k mému zklamání mě kniha vůbec nenadchla. Celkově se mi zdála velmi neučesaná, autor skáče z tématu na téma a nenechá čtenáři potřebný čas na zorientování se v ději. Asi jsem od knihy čekala trochu něco jiného než jen klouzání po povrchu a všeobecně známá fakta. Opravdu z celé knihy si odnáším jen velmi málo novinek.
A co se týče obrázkové přílohy, musím souhlasit se čtenáři na databázi knih. Fotografie vypadají jako by je fotil amatér a je jich poskromnu. Snad by bylo lepší, kdyby žádná obrázková příloha nebyla.
Pokud uvažujete nad přečtením, tak Vás tentokrát musím zklamat. Určitě existují lepší true crime knihy, které si můžete přečíst. „Zabiju tě pro pár stovek“ je pro mě jedno velké NE.