Vampucha komentáře u knih

Pokoj mrtvých je první případ Lucie Henebellové. Libilo se mi, jak ji Thilliez nechává zahalenou v jistém tajemnu. Nechá nás trošku nakouknout a když už to vypadá, že otevřete Pandořinu skříňku, dostanete přes prsty a tytyty, ještě ne!

Vraždící kolotoč spustí souhra náhod. Dva nezaměstnaní muži se jedou pomstít bývalému zaměstnavateli. Na silnici, kde v noci nikdy nikdo není nečekaně srazí cizího muže, poblíž jeho těla najdou kufr se dvěma miliony eur, který si rozhodnou nechat. A je vám jasné, že tím se jejich osud zpečetil.
Lucie jede vyšetřovat vandalismus, právě těchto dvou výtržníků, a shodou okolností se dostává k podivné vraždě malé holčičky.
Začíná koloč vyšetřování, zmizí další dívka a dle nalezených stop z místa vraždy to vypadá, že policie má dočinění s opravdovým psychopatem. Pátrání se posouvá a vypadá to, že pachatel bude opravdu zvrácený.
Thilliez se sice vyloženě nevyžívá v nějakých brutálních scénách a krvavých popisech, ale jistá dávka brutality a sadismu tomu rozhodně nechybí.

Osobně mám ráda, když má vyšetřování logický řád. A to Thilliez také umí, hlavně v těch pozdějších knihách rozhodně. Nevím, zda je to chybou autora nebo chybou v překladu, ale v této knize je tolik blbostí až si říkám, jestli to psal opravdu Thilliez. Nebo jestli někde při redakci třeba nevypadla jedna kapitola? Přijde mi to až podivné a nevěřím, že by Thilliez byl tak neschopný. Ačkoli, pokud chápu dobře, byl toto jeho debut a v tom případě tedy přivřu obě oči :D

Takže za mě i přes výtky ano, rozhodně je to čtivé, má to spád a pachatel je nečekaný. Pozdější knihy jsou však rozhodně lepší!

3 12.07.2023

Další z romantických příběhů od Julie Caplin, ale pozor, tato kniha nepatří do série romantických útěků. Ačkoliv dle mě ten útěkový vibe rozhodně má a klidně by se do série zařadit mohla.

Ella přijíždí z Londýna na venkov hlídat dům své kmotry. Hodí se jí to, protože zrovna hledá útočiště, kde potřebuje zjistit co dál se svým životem. Plán je, že se zavře v domě a bude pracovat, maluje ilustrace do knih, tak ven nikam nemusí. Co nečeká je fenka labradora, kterou má hlídat. Také jako městské děvče není připravená na všetečné sousedy a starousedlíky. Tak je, ať chce nebo nechce, i díky labradorce, vtažena do víru aktivit místní komunity.

Jestli něco Julie Caplin umí, tak je to vykreslit prostředí, ve kterém se příběh odehrává a zachytit lidské povahy a jejich rozdíly. Tentokrát nás autorka vezme kousek od Londýna a poznáme anglický venkov. A přesně tu je vidět přístup lidí z vesnice a lidí z města.
Vesnice v knize je jak vystřižená ze seriálu Vraždy v Midsomeru. Akorát tady není milý Tom Barnaby a nestane se žádná vražda, ale je tu jeden mrzutý veterinář. Mně osobně byli všechny postavy sympatické, nejen Ella a veterinář Devon, ale i ostatní obyvatelé vesničky, se kterými máme možnost se seznámit.

Začátek byl na můj vkus hodně pomalý, pořádně se nic moc nedělo a trošku mi trvalo, než jsem se opravdu začetla. Úplně jsem soucítila s Ellou, která o psech neví absolutně nic. Sama labradorka jí to neusnadnila a tak nechybí i několik vtipných momentů. Kdo má psa, tak se jistě zasměje a možná v tom i pozná svého mazlíčka.
Postupně se odhaluje nejen to co trápí Ellu, ale i proč je Devon takový mrzout. Docela jsem byla překvapená z některých odhalení a bylo mi Elly svým způsobem líto. Ale ze zlomené a nešťastné osoby se díky venkovu, a přátelským sousedům, stane nový člověk a k té dané situaci se postaví skvěle. Zatímco Ella se dokáže svému okolí otevřít, Devon je mrzout do samého konce, typický chlap :D :D Má svoji hlavu a nikdo jiný nemá pravdu!

Je to taková milá oddechovka, ideální teď na léto třeba k vodě nebo na dovolenou.

3 07.07.2023

Někdy je to prostě tak, že knihy, které se k vám dostanou úplnou náhodou, patří k těm nejlepším.
Když jsem začala číst Železnou vdovu měla jsem jisté obavy, protože recenze a hodnocení byla (a jsou) všude skvělá. A já se znám, já jdu často proti proudu. Takže jsem si říkala, budeme se mi to taky líbit? A odpověď je rozhodně ano!

Dostáváme se do světa, kde dívky jsou převážně pouze zboží. Slouží jako prostředek, díky kterému chudé rodiny mohou získat aspoň nějaké peníze. Prodávají je armádě.
Příběh se odehrává kousek od Velké zdi, za kterou chlapci a dívky bojují s mimozemšťani, kteří zabrali část jejich provincie. Hlavní zbraní jsou obří roboti, které vyrábějí ze zvláštního mimozemského materiálu a ovládají je a transformují vlastní myslí.
Ačkoli je příběh sci-fi, je zasazen velmi nenásilnou formou do čínského prostředí a čerpá z čínské mytologie. Velmi jsem ocenila, že postav není mnoho a jména se v příběhu často opakují, takže se dají snadno zapamatovat a nepletou se. Ačkoli scény nejsou explicitně popsány, kniha je velmi brutální, takovým zvláštně syrovým způsobem, řekla bych.
Obecně nemám moc ráda hlavní postavy ženy. Nevím čím to je, většinou se prostě chovají jako krávy, pardon. Ale tady jsem si tu dívku oblíbila. Byla hodně svá, nebrala si servítky a neparála se s nikým a ničím. Nemá totiž co ztratit.
Příběh má od začátku hodně velký spád a v podstatě se neustále něco děje. I přesto množství smrti a násilí v knize najdete milostnou linku, která se celou knihou zajímavě vine.
Měla jsem spoustu otázek, hlavně na mimozemšťany, kteří nejsou moc vysvětlení. V závěru jsem dostala klackem po hlavě a místo odpovědí vyvstalo ještě více otázek. Tak snad se odpovědí dočkáme v pokračování, které u nás vyjde v roce 2023.

3 28.12.2022

Trochu jsem se bála té hudební tématiky v knize, zda to nebude moc na sílu. Ale bylo to přesně tak akorát, aby člověk měl chuť si tu kapelu poslechnout a zároveň už nelezla na nervy.
V New Yorku se setkáváme s Riley, která sní o tom, že se stane zpěvačkou. Ale nemá peníze na drahé školné nebo soukromé učitele, tak chodí na konkurzy jen s tím co umí.
Riley šťastnou náhodou získá práci v bufetu prestižní hudební školy. A tady se nám příběh začne odvíjet a zamotávat. Potkává zde Juliana, člena velmi populární kapely. Jakožto zaměstnanec má zakázáno se s celebritami bavit, jenže se nějak stane, že se s Julianem začne kamarádit. Mezi oběma to v podstatě od začátku velmi jiskří, ale Julian nechce další začínající zpěvačku, která se teprve snaží prosadit. Má k tomu své důvodu z minulosti, které ho poměrně dost blokují i ve vztahu s Riley.

Tohle je snad první romantická kniha, kde spolu ústřední dvojice normálně komunikuje. Jako vážně, celkem dost věcí si dokáží vyřešit, protože i přesto, že Julian nemá téměř vůbec čas, prostě spolu mluví nebo smskují nebo cokoli. Bylo to docela osvěžující, když člověk nemusel kroutit hlavou a v duchu si říkat, bože tak spolu mluvte! Ale samozřejmě jsou věci, o kterých jeden či druhý mluvit nechce a tak je problém na světě.
Kniha je velmi čtivě napsaná, jak už to u těchto new adult příběhů bývá. Postavy jsou sympatické a to jak ty hlavní, tak i ty vedlejší které jsou v příběhu velmi důležité.
Je fajn, že se v knize řeší i nějaká další témata, jako je např. právě popularita a vyrovnání se s ní. Ale jsou tam i další věci a věřím, že je autorka rozvede v dalších dílech.
A co se autorce hodně povedlo, je vyšponovat tu romantiku a sexuální napětí mezi Riley a Julianem. Ta chemie mezi nimi je excelentní.
Kromě sympatických postav mi skvěle sedlo prostředí New Yorku.

Kniha je doporučována čtenářkám Mony Kasten a já určitě souhlasím.

3 04.11.2022

Venkovský historický román, příběh se odehrává v letech 1918 - 1946 a co je zajímavější, vychází ze skutečných událostí.
Nacházíme se ve vesnici Jelení nedaleko Pardubic a sdílíme osudy několika málo obyvatel. Začátek je příjemný, řeší se běžné starosti venkovského života. Někdo má život lehčí než druhý. Někdo má rodinu, někdo žije sám a osud mu hází pod nohy jeden klacek za druhým.
Postupně roky plynou, děti rostou, probíhají svatby, pohřby a schyluje se k válce. Až nastane chvíle, kdy válka opravdu je. Jak ji prožívají obyvatelé Jelení se moc nedozvíme. S vypravěčem se přesuneme na jiné místo a prožívám s ním hrůzy války jinde.

Je to krásně napsané, pár stránek jsem si na styl psaní musela zvykat, ale pak už se to četlo samo a stránky utíkaly jedna za druhou. Věřím, že někdo se stylem může mít problém. Bude to asi čtenář od čtenáře. Také to pro někoho nebude úplně lehké čtení co do obsahu. Ale každý máme tu citovou hranici jinde.
V knize sledujeme osudy hlavně jedné rodiny a jejich příbuzných, sousedů či přátel. Někteří mi k srdci přirostli více, jiní méně. Někdo překvapil, někdo zklamal. Hodně jsem to s nimi prožívala a přála si, aby některé věci dopadly jinak a tím nemyslím nutně období války. Smutné, dojemné, a jak jsem již zmínila příběh vychází ze skutečných událostí.

3 02.09.2022

Nečekejte klasické YA. Za mě je to super fantasy s originálním světem. A kdo v těchto knihách hledá romantika, tak zde ji nenajdete a kniha asi nebude to pravé pro vás. Cosi se tam rýsuje, ale je to dost v pozadí a řeší se jiné věci. Předpokládám, že více z romantiky bude v dalším díle.
Pozlacené je první díl série, ale vyloženě otevřený konec to nemá a úplně klidně to můžete číst jako #standalone.
Ze začátku to má díky silnému patriarchátu podobný vibe jako Prokletý rok. Patriarchát je zde opravdu silným motivem. Ale také Smrtizvěsti, kteří napadají a zabíjejí lidi. Kdo nebo co jsou? To je otázka, která postupně v hlavní hrdince otevírá spoustu otázek a odpovědi na ně dostane, ona i vy.
Celou dobu při čtení jsem měla pocit, že mi kniha něco připomíná. Jiný fantasy příběh, no nepřišla jsem na to. Ale bavilo mě to moc. Možná i díky absenci té klišoidní romantiky, která v YA bývá.
Zajímavý fantasy svět, bohové, prapodivná stvoření, dalo by se říct i zvláštní magie, trošku politického intrikaření, ale ne tolik, aby vás to otrávilo a opravdu sympatické postavy. Není to náročné čtení, jednoduché fantasy, které zvládnou i začátečníci v tomto žánru.

3 30.04.2022

Styl psaní Taylor Jenkins Reid mi opravdu sedí. Stejně jako u Daisy i tady mě autorka vtáhla do děje a hlavně do té doby šedesátých / sedmdesátých let. Úplně živě jsem viděla ty účesy, oblečení, stará auta...
Opravdu mě bavilo, jak je to vyprávěno retrospektivně a cca v půlce knihy se to spojí. Ze začátku jsem si více užívala příběh Micka s June, ale později už jsem byla zvědavá na tajemství celé rodiny.
Malibu v plamenech pro mě byla taková příjemné oddechovka.

3 08.03.2022

Měla jsem problém s celkovou délkou knihy. Více jak 700 stran Edwardových myšlenkových pochodů je opravdu hodně, navíc první půlce chybí nějaká akce. Teprve až tak právě od půlky to začalo být akční a mělo to nějaký spád. Knize by prospělo kdyby měla alespoň o 200 stran méně. V původním Stmívání působil Edward celkem sympaticky, ale tady mi byl ke konci opravdu silně nesympatický.

3 09.03.2021

Autorku Marii Rejfovou a její svéráznou Josefínu Divíškovou jsem objevila nějak náhodně před lety s knihou Kdo jinému jámu kopá. Od té doby jednou za čas po Josefíně a jejím dalším pátrání ráda sáhnu. Jsou to vtipné nenáročné příběhy, které vás snadno vtáhnou a donutí i přemýšlet, kdo by mohl stát za zločiny, které se Josefína rozhodně na vlastní pěst vyšetřit.

Nejinak je tomu v knize Kdo má pod čepicí, to jsou povídky a tak se Josefína vrhá po hlavě do více než jednoho případu.
Hlavním vyšetřovatelem v knihách s Josefínou je vždy komisař Tvrdík a je i více než jen policista. Hned v první povídce se dozvíme, jak se s Josefínou seznámili.
Bavila mě i povídka, kde Josefína nefigurovala a samozvanou vyšetřovatelkou se stala její. pragmatická sestra Mirka.

Knížku jsem poslouchala jako audioknihu, hledala jsem něco na odlehčení a svérázná Josefína z maloměsta bylo přesně to pravé. Interpretace Zdeňky Žádníkové Volencové je zvláštní, ne nutně špatná, ale musela jsem si na ten styl zvyknout, ke konci mi to už tolik nevadilo.

Za sebe Josefínu a její dobrodružství doporučuji, ale asi bych nezačala povídkami. Je tam více postav a nemuseli byste pochytit kdo je kdo a jaké mají mezi sebou vztahy.

2 02.03.2024

Toto je pohodová romantická komedie, přesně jak se píše i na obálce, přečtete to za dva večery.

Hanna je workoholička, která nezná nic jiného než práci. Také byste dle její vzhledu neřekli, že je velmi zkušená bodyguardka. Jejím novým klientem je Jack Stapleton, hollywoodský sexsymbol, ze kterého si všechny ženské sedají na zadek. Hanna se po prvním setkání, poměrně rychle oklepe a se slavným krasavcem si nebere servítky. Z původního jednoduchého úkolu se stává klasická zápletka mnoha romantických komedií. Musí s ním být v domě jeho rodičů a předstírat, že je jeho přítelkyně. Takže klasické klišé - předstírané doteky, společná ložnice a spousta hodin ve společnosti toho druhé. Takže i když se Hanna snaží být profesionálka, postupně polevuje a zadaný úkol začíná být velmi osobní.

Čte se to rychle a je to úplně ideální dovolenkové čtení, u kterého absolutně vypnete a nemusíte nad ničím přemýšlet.
Já si akorát říkala, že mi to celé přišlo dost nereálné. A ačkoliv v knize má být ta agentura s bodyguardy jedna z nejlepších, moc jsem to autorce nevěřila a přišlo mi to spíš jako amatérismus. Ale vzhledem k celkovému obsahu knihy mi to ve finále asi nevadilo.
Hanna mi ze začátku úplně sympatická nebyla, ale jak se postupně odhaluje její osobnost, tak se to zlepšilo.
Je to vtipné, jsou tam i nějaké vedlejší zápletky, kromě té romantické linky. Ale hluboké myšlenky tady určitě nehledejte :D

2 12.02.2024

Taky občas vybíráte knihy podle obálky? V tomto případě tedy obálka můj výběr ovlivnila hodně, ale samozřejmě mě zaujala i anotace. Prvky jako jsou mrtvoly, které ožívají, tajemný les, fae a odvážná mladá hrobnice mě zaujaly velmi a naštěstí ani nezklamaly.

Ryn je sedmnáctileté děvče, které se musí postarat o mladší sourozence a tak po svém otci převzala funkci vesnické hrobnice. Jenže ouha, mrtvoly nezůstávají v hrobech a vesničané své mrtvé raději spalují. A tak Ryn řeší, kde vzít peníze na nájem a dluhy.
Jednoho dne do vesnice přichází mladík, který chce zmapovat vesnici a blízké hory, do kterých se jde přes ten záhadný les, kam se však všichni kromě Ryn bojí. A zápletka je na světě.

Kniha je napsaná poměrně jednoduše, bez nějakých velkých popisů. Chvílemi to působilo jako pohádka, chvílemi trochu jako horor. Protože co autorka ubrala na popisu světa, ve kterém se příběh odehrává, to si bohatě vynahradila na kostischránách - tak říkají oživlým mrtvolám.
Ryn je nebojácná a drsná, možná otrkaná kopáním hrobů a bojem s mrtvolami. Ellis, kartograf zvyklý na pohodlí a bohatství, je milý a velmi nezkušený mladík. Společně s Ryn jsou celkem sympatická dvojka a hned od začátku je vám jasné, jak to asi dopadne. Přesto romantická linka je jen velmi mírná, trošku naivní, ale tak nějak do toho děje zapadá.

Název kostischrány je za mě geniální a i příběh je vlastně na jednu stranu originální, ale zároveň trošku klišoidní. Každopádně mě to bavilo a sedlo mi to skvěle. Nechutné mrtvoly, zajímavé nápady v rámci děje, asi ne úplně velké zvraty, ale fungovalo to skvěle.

2 22.01.2024

Když jsem si tuto knihu pořizovala, uhranula mi především obálka a zmínka o upírech. Upíři nezklamali, sice nespí v rakvích, ale jinak jsou to poctivé pijavice. A když už jsem u slova pijavice, nevím zda je to překladem nebo to v originále opravdu bylo, ale v knize to jsou opravdu “pijavice nikoliv upíří. Nechápu proč.

Prostředí staré Prahy je jedna z mála věcí, která mě v příběhu bavila. Bohužel to pak byla už jen hraběnka Ora, ale i ta ke konci knihy ztratila jaksi své kouzlo.
Příběh se odehrává v roce 1868 a hlavní postavou je lampář Domek Myška, který je ale také nebojácný bojovník s démony a nestvůrami. Jelikož lampáři se za své povolání kryjí a hlídají nebohé obyvatele Prahy před pijavicemi, vodníky, bubáky a nevím čím ještě.

Pijavice, tedy upíří, chystají jakési spiknutí a Domek Myška ho musí překazit. Zaplétá se do intrik upírů i lidí a najednou neví komu věřit a chytá se každé možné pomoci.
Příběh by to byl zajímavý, ale neuškodilo by mu, kdy byl tak o 100 stran kratší. Příliš mnoho omáčky, ke které není příloha. Navíc Domek není příliš sympatický hrdina. Samozřejmě má ty správné kladné vlastnosti, ale je takový nemastný neslaný.

Dočetla jsem s velkým sebezapřením a přiznávám, občas jsem nějaký ten odstavec prostě přeskočila.

2 03.01.2024

Nechci říct, že je toto romantický příběh, jistým způsobem je a zároveň není. Je to o vztazích, o lásce, o přátelství o spoustě dalších věcí.
Hra na druhou je příběh, který by se mohl stát komukoliv z nás, nehraje si na něco co není. Je to ze života a Zuzka Holčíková to krásně zachytila. Kdo ví, jak bychom se zachovali my, kdybychom byli na místě Nely nebo Bena.

Nela je máma dvou kluků, je rozvedená, je jí 37 let a potkává po letech svou spolužačku a seznamuje se tak s jejím devatenácti letým synem Benem. Od první chvíle cítíte, že mezi Nelou a Benem cosi probíhá a čekáte, kdy to vypluje na povrch začne si to žít po svém.
Nela je rozumná ženská a ze začátku celé situaci nepřikládá příliš velkou váhu, ale jednoho dne si musí připustit, že Ben k ní něco cítí a ani on jí není tak docela lhostejný.
Velký věkový rozdíl je zajímavé téma, se kterým se v romantických knihách běžně nesetkáváme. Jak se k tomu postaví Ben s Nelou vám neprozradím. Ale hodně jsem to prožívala, obzvláště některé části, jako celek to skvěle fungovalo, protože v knize je mnoho emocí. Nela mi sice nebyla vždy úplně sympatická, ale zároveň jsem jí rozuměla a dokázala ji pochopit.
Překvapilo mě pár zajímavých zvratů, kniha má od začátku skvělý spád, ale tyto události tomu přidali na čtivosti a já už se od knihy nedokázala odtrhnout.
Jednoduchý příběh o komplikované situaci, někdo mu vytýká, že je příliš krátký a chaotický, že postavy neměly prostor. Pro mě ho měly, u mě chemie fungovala skvěle a nebudu lhát i slza ukápla. Jsem ráda, že jsem s knihou počkala a četla ji ve správném rozpoložení.
Vyhraje rozum nebo cit? Je velký věkový rozdíl v dnešní době tabu nebo něco, ne úplně běžné, ale zkousnutelné?

Na začátku každé kapitoly jsou citáty, krásné a výstižné vzhledem k příběhu. Původně jsem sem chtěla jeden dát, ale pak jsem si uvědomila, že by možná prozradil příliš.

2 23.11.2023

Troufám si říct, že tato série je pro náročné čtenáře. Pro čtenáře, kteří udrží pozornost ve velmi rozvětveném příběhu a nevadí jim hodně postav se špatně zapamatovatelnými jmény. Protože přesně to tato kniha nabízí. Děj se odehrává převážně v Polsku, místy v Rusku. Postavy jsou Poláci, Rusové, Němci . A podle toho vypadají jejich jména.
Až zde u druhého dílu mi naplno došlo, že kniha popisuje alternativní příběh první světové války, kde jsou uprostřed měst tajemné enklávy plné nebezpečných tvorů z jiných světů. Lidé tak bojují nejen mezi sebou, ale i s těmito tvory, kteří se z enkláv chtějí dostat ven.

První díl byl hodně o enklávách, o získávání jistých schopností, o alchymii, magii To vše je samozřejmě i v Místodržícím, druhém díle této série. Ale mnohem více se zde řeší politika, intriky a samozřejmě válka. Nechybí důležité postavy z prvního dílu, alchymista Olaf Rudnicki ani hrabě Samarin. Navíc tedy osobní vývoj Rudnického je neskutečný, v prvním díle mi byl sympatický. Ale s tím jak získává moc a zkušenosti, mění se i jeho chování a musím říct, že občas mi lezl pěkně na nervy. Jsem zvědavá, kam se jeho osoba posune ve třetím díle.

Poslouchala jsem audioknihu - Excelentní přednes Filipa Jančíka příběhu dodal úplně jiné grády. A já si poslech neskutečně užila. Není to poslouchání k vaření nebo nějaké jiné činnosti, ale ideální na cestování, kdy se můžete plně soustředit. Protože děj se mění z minuty na minutu, doslova. Několikrat jsem se přistihla, že si nejsem jistá a musela jsem se o pár minut vracet.
A teď už jen užít si závěrečný díl, vyhrají lidé nebo démoni a mocné bytosti z enkláv?

2 16.11.2023

Jennette McCurdy je americká dětská herečka. Pro mě byla dosud naprosto neznámá, úplně nejsem cílovka jejích pořadů. I přesto mě její příběh oslovil.
Je až neuvěřitelné, že vyrůstala, tak jak vyrůstala. Knížka je napsaná velmi lehkým a svižným stylem. Místy se možná zasmějete, ale častěji vám při čtení bude tuhnout úsměv na tváři. Je to příběh, na který po přečtení jen tak nezapomenete.

Jennette vypráví o svém životě od útlého dětství. O tom jak žila život, po kterém toužila její matka, nikoli ona.
Její maminka prodělala rakovinu a celý život toho využívala a citově vydírala ostatní a především vlastní dceru. Byla panovačná, manipulativní a často hysterická.
Představte si, že jste malá šestiletá holčička a nechcete, aby vaše maminka umřela. Uděláte doslova cokoli, aby byla zdravá a šťastná.
Jennette svou maminku velmi milovala a opravdu by pro ni udělala všechno na světě. Když tedy maminka navrhla, že by mohla být herečka, protože je přece krásná blonďatá holčička, neřekla jí ne.
A tak se odvíjí příběh, který z Nett udělá slavnou dětskou herečku. Ale pomůže jí sláva k lepšímu životu? Nebo její mamince k uzdravení? Jaké to pro Nett bude mít následky, nejspíš na zbytek života? To si musíte přečíst.

Jak název napovídá, maminka Jennette nakonec zemře a ona se musí se vším vypořádat sama. Propadne závislosti, její problém s poruchou příjmu potravy se mnohonásobně zhorší a celkově to působí, že si sáhla opravdu na dno. Na dno, na které ji ale dostala vlastní matka. A ona si to ani jako dospělá samostatná žena velice dlouho nechtěla připustit.

Při čtení jsem si nejdřív říkala, že je špatná jen matka, ale ten problém byl podle mě v celé rodině. Je to šílené co matka své dceři dělala a nikdo z rodiny, opravdu nikdo, tomu nezabránil. Chvílemi jsem si říkala, že i Jennette to mohla zastavit, ale zřejmě byla tak zmanipulovaná, že nakonec vždy mamince ustoupila.

To správné slovo, které by bohatě na popis tohoto příběhu stačilo je ZNEUŽÍVÁNÍ. A příběh určitě stojí za přečtení, minimálně si uvědomíte, jak jste vděční za rodinu, jakou máte.

2 22.09.2023

Do téhle knížky jsem šla vlastně bez nějakých velkých očekávání. Jen mě zaujala anotace a obálka. Nakonec to bylo fajn oddechové čtení, napsané tak, že to chytlo a nepustilo.
Nenáročná knížka, o které se dá říct, že je to příběh o příbězích. Hlavní postava Janice je taková šedá nudná myška, která má ráda příběhy. Ve svých klientech, kterým uklízí jejich domy nachází nejen zaměstnavatele, ale v některých případech i dobré přátele. Jsou tam i klienti, kteří si od Janice drží odstup, je to skvělý kontrast.
Janice si o sobě myslí, že sama příběh nemá. Jak se odhalují příběhy ostatních, tak se vše hezky propojuje i s jejím osobním životem. Ve chvíli kdy do příběhu vstoupí paní B., nová klientka, kniha chytne mnohem lepší spád. Paní B., je devadesátiletá protivná dáma, která má hodně za ušima. Právě tato stará paní mě asi bavila nejvíc a dodává nejen celé knize šťávu, ale má velký vliv právě na Janice.
Líbilo se mi postupné poznávání jednotlivých lidí, jejich životů a starostí. I to, jak paní B. do Janice viděla a odhalovala i její vlastní příběh. Nejen ten z minulosti, ale vlastně i ten z přítomnosti. Nikdy to není tak, jak se na první pohled zdá. Nenechte se zmást tím, že je Janice pouze uklízečka. Ani paní B. není jen stará protivná ženská. Její minulost i příběh, který vypráví jsou moc zajímavé. A sama to se svou rodinou také nemá vůbec lehké.
Kniha je o vztazích v rodině, o přátelství, o pomoci druhým. A nakonec i o lásce.

2 22.09.2023

Princ je čtvrtý díl ze série Clifton Forge. Ústředním motivem celé série jsou motorkářské gangy a vše se více méně točí kolem nich. V každém díle se setkáme s někým, koho už jsme poznali v předchozích knihách a tak do sebe příběh hezky zapadá.

Nejinak je tomu i v Princi, kde je hlavním hezounem místní velitel policie Luke Rosen. A jeho zásady a smysl pro spravedlnost projdou zatěžkávací zkouškou.
Musí se postarat o Scarlett (svědkyni) a udržet ji v ochranné vazbě, což nebude jen tak.
Scarlett hrozí nebezpečí ze strany motorkářského gangu, který pro ránu nejde daleko a nedělá jim problém ani někoho zabít. Do toho se ve městě objeví agenti FBI, a i oni touží Scarlett najít.
Mezi Lukem a Scarlett to od začátku jiskří a je vám jasné, jak to dopadne. Luke tedy bude muset řešit velké dilema, jelikož Scarlett se mu nečekaně dostala hodně pod kůži.

První díl byl skvěle nášlapnutý a otevřený konec dával tušit, že druhý díl bude stejně dobrý a bylo tomu tak. Pro mě to bohužel od třetího dílu slábne a tento čtvrtý díl mi přišel zatím nejslabším z celé série. Přišlo mi, že se v knize v podstatě nic neděje a je to jen dialog mezi Lukem a Scarlett. Čekala jsem více drama a napětí, jelikož to závěr třetího dílu sliboval. Celá série je přitom postavená na tom, že to není čistokrevná romantika, ale trochu i detektivka. To se mi na sérii právě líbilo.
Ale v Princi je to rozhodně více romantika, než cokoliv jiného. Nečekejte žádné pomalé oťukávání, na to tahle autorka ve svých knihách rozhodně nehraje. Scarlett má celkem pohnutou minulost a narušenou schopnost důvěřovat mužům. A podle toho se i dost dlouho chová.Luke je milej chlápek, s trpělivostí, kterou podle mě reálný chlapi fakt nemaj :D Pardon pánové, ale tohle byste prostě nedali.

Takže, ačkoliv mně to nesedlo, věřím, že romantickým duším a čtenářkám, co upřednostňují právě tu romantiku, se bude celá série velmi líbit.

2 04.08.2023

Nenápadná knížka, která nebyla nikde moc vidět a je to opravdu velká škoda, protože je skvělá.
Asperfell je vězení pro mágy, kam se dá dostat pouze branou, kterou musí vyvolat jiný mág. Už to samo o sobě zní zajímavě. V tomto světě je magie jeho přirozenou součástí a lidé se s ní již rodí. Někdo magické schopnosti má, někdo ne ale vše je v pořádku. Dokud nezemře král a na jeho místo nastoupí jeho paranoidní mladší syn. V Tiralaenu se začíná žít ve strachu a čím je mladý král starší, tím je jeho tyranie horší. Mágové začínají být nenáviděni a vražděni.

Příběh sledujeme z pohledu Briony, která je dcerou šlechtice a blízkého poradce krále. Její život sledujeme od útlého dětství a mně to přišlo jako dobrý kontext pro to co se pak děje když už je dospělá a jak se vlastně formovala její povaha. Část knihy se tedy odehrává v Tiralaenu a část pak v Asperfellu, kam se Briony musí vydat pro prince, který je právoplatným dědicem a mohl by vrátit do jejich země klid a řád. Nic však není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Z Asperfellu se ještě nikdy nikdo nedostal, princ je zlomený a přesvědčený o své vinně. Briony je ale hodně tvrdohlavá a jde si za svým za každou cenu.
Jelikož je Asperfell vězení pro mágy asi je vám jasné, že to tam funguje trošku jinak než v běžném vězení. A někdo bez magických schopností, tam není úplně v bezpečí, ale to paradoxně ani ti co magické schopnosti mají.

Celkově je to velmi zajímavě vymyšlený svět a magie s důmyslným řádem, každý má jiné schopnosti. Někdo má silnější schopnosti než jiný a může být i nebezpečnější. Autorka si vyhrála hodně i s postavami a s jejich příběhem. Postupně odhaluje jejich osudy a proplétá je s životem Briony. Některá odhalení jsou neuvěřitelná a vůbec se mi tomu nechtělo věřit!
Celkově je to velmi nápadité a hlavně originální!
Rozhodně je to fantasy, které stojí za pozornost a měli byste této knize dát šanci.

2 11.07.2023

Fantasy s nádechem detektivky nebo detektivka s nádechem fantasy? Je to od obojího trochu. Příběh z blízké budoucnosti o tom, jak bychom v Evropě jednou mohli dopadnout. Žádná idylka zalitá sluncem, ale Metropole Evropa zaplněná uprchlíky různých národnostní a zkorumpovanými politiky a policisty.

V Metropoli Evropa se střetávají všechny možné kultury, někdo žije lépe a někdo hůře. Jedno je však jisté, přistěhovalci to mají vždy těžší. Systém je příliš neřeší. Do toho se u některých lidí objevují jisté schopnosti, kterých se ostatní začínají bát čím dál víc.
Jednou takovou osobou se zvláštními schopnostmi je Rebeka, která se však svým nadáním snaží pomáhat ostatním. Ve svém nitru však bojuje se svými vlastními problémy a je na to v podstatě sama. Protože má svá vlastní tajemství, která neříká.
Jednoho dne ji vyhledá mladík, který hledá nezvěstnou přítelkyni a požádá Rebeku o pomoc. Tím se spustí vlna událostí, do kterých je Rebeka zatažena, ačkoliv ze začátku vůbec neví proč. Postupně se karty odkrývají a vše do sebe začne zapad. Od začátku je to velmi čtivé a bude vás zajímat kdo Rebeka je.

Je to takové temné a pošmourné, svým způsobem skoro až depresivní. Takové Sin City... Otevírá to nepříjemná témata, která jsou aktuální i v dnešní době. Velmi živě jsem si tu špínu Metropole dokázala představit. Všechny postavy v knize mě bavily, každá měla svůj díl skládačky, který zapadl. Skvěle napsané a navíc s Míši originálním humorem, takže jsem si čtení opravdu užila.

2 11.07.2023

Kdysi dávno, když vyšel Kulti, jsem si říkala, že knihy této autorky nebudou nic pro mě, jak moc jsem se spletla.

Asi vám došlo, že patřím do tábora "miluju její fekální humor", sorry not sorry, každý máme tu hranici jinde. A jak mi nevadí hovna, tak mi neskutečně vadila sprostá slova a celková vulgarita v knize S láskou, Lukov. Ta je na mém seznamu zatím úplně dole, ale zpět k Aaronovi.

Půlka knihy je napsaná formou dopisů a chatů, přiznávám že jsem do čtení šla s jistou obavou. Ale byla naprosto zbytečná. Četlo se mi to dobře a skoro mi až ty dopisy chyběly.

Ruby se s Aaron seznamuje právě přes dopisy, které mu posílá na misi díky nadaci Pomoc vojákům. Ze začátku je to takové oťukání, ale čím déle si píšou, tím jsou dopisy osobnější a vtipnější a postupně se z Ruby a Aarona stávají přátelé. Oni sami si to uvědomí až mnohem později, ale já to z jejich dopisů cítila poměrně brzy. Zapata je prostě královna slow burn romantiky a ani tahle kniha není jiná. Je snad ještě pomalejší než ty předchozí.
Ruby mi neskutečně sedla a hrozně jsem s ní tu druhou polovinu knihy prožívala. Úplně mi s Aaronem lámali srdce, jak si oba postupně uvědomovali své pocity a mysleli si, že ten druhý to cítí jinak.
Zapata necílí na žádná těžká témata, jako jiné autorky romantických knih. A ačkoliv je Aaron voják na misi, nerozvádí vojenské téma do žádných detailů a pouze přijatelně mlží.
Taky je asi pochopitelné, že podmínky kdesi v pouští nejsou ideální a hygiena není 100%, takže drobný nekorektní humor je prostě namístě a ty hovna bych zde Zapatě odpustila. Ostatně je to nic oproti Kultimu nebo Malychinovi, kde se toho Zapata opravdu nebála. Tady bych to ani nenazvala fekálním humorem. Těch pár narážek se vydržet dá.
Jinak je to krásný příběh o budování přátelství a důvěry, které přeroste v lásku.

2 04.06.2023