Vakalik komentáře u knih

Tahle kniha mě naprosto dostala. Asi jedna z nejlepších, kterou jsem v roce 2020 četla. Petra Dvořáková dokázala naprosto věrně vystihnout myšlenky a mluvu dvanáctiletého dítěte. Bára se střídá ve vyprávění s matkou, a tak vidíme stejné situace z různých pohledů. Nebudu psát spoilery, nicméně dílo je velice silné.

13 24.02.2021

Doporučuji tuto knihu všem, kdo se chtějí o Zemanovi dozvědět trochu více z pera investigativního novináře. Nicméně myslím, že starší čtenáři, kteří se o politiku aspoň trochu zajímají a zažili soudobé dění, knihu uchopí trochu lépe. Jsem ráda za spoustu faktů, ale hromadu událostí a postav neznám, protože v době dění, jsem byla ještě dítě. Nicméně obrázek o Zemanovi si může udělat po přečtení každý :)

2 24.02.2021

Super překlad od Hilského, ale osobně mám radši jiné Shakespearovi hry :)

1 24.02.2021

První kniha od Agathy Christie, co jsem četla. Pasovala mi totiž do Čtenářské výzvy a jelikož nemám detektivky ráda, asi bych se k autorce jinak ani nedostala. Ale bylo to napínavé. Ačkoliv je nám hned na začátku naservírováno mnoho postav, vůbec jsem se v nich neztrácela. Do poslední chvíle člověk neví, co a jak se vlastně stalo. Byla jsem vyústěním překvapená a nejspíš si přečtu od Agathy něco dalšího.

21 24.02.2021

V jedné kavárně se za určitých podmínek můžete podívat zpátky do minulosti. Má to svá pravidla a nemůžete stejně změnit budoucnost. Příběh několika postav, které se s tímto cílem do kavárny vydají. Všechny jsou zajímavé a nějakým způsobem provázané. Člověk se zamyslí, do jakého okamžiku života by se rád vrátil. Osobně jsem měla trochu zmatek v postavách, jména mi přišla podobná a postavy povrchně vylíčené.

3 24.02.2021

Lenku sleduji už dlouho na instagramu. Sleduji ji už podruhé, protože poprvé jsem ji musela přestat sledovat pro její "přehnanou" pozitivitu. Podruhé jsem na ni narazila, když se chystala běžet Severní stezku z Děčína na Praděd na podporu Bátor tábora onkologicky nemocných dětí. Teprve pak jsem pochopila, že Lenka není pozérka. Až když jsem ji viděla běhat i v mínus dvaceti, když lilo, když běžela přes Pyreneje jeden den v kraťasích a druhý v zimní bundě, teprve pak jsem pochopila, jak moc to myslí vážně. Hrozně se mi líbí její přístup k životu a k běhu. Sleduji ji jako inspiraci.

Kniha byla výkresem její cesty přes SNP. Opět pro dobrou věc. Líbilo se mi, že se Lenka nebála ukázat se jako člověk, který je i třeba někdy protivný, nemá náladu na ostatní a je vyčerpaný. Jen mi vadilo, že jsem se občas ztrácela v tom, kdy Lenka vypráví o SNP a kdy mluví o minulosti. Knihu si nechám ve své knihovně a jednou za čas jako motivaci přečtu.

1 24.02.2021

Příběh už ne o hokeji, ale čistě o vztazích a následcích činů. Mě osobně se to líbilo méně než Medvědín.

4 24.02.2021

Medvědín jsem poslouchala jako audioknihu a byl to velký zážitek. Pavel Soukup vyprávěl tak, že když líčil semifinálový zápas, musela jsem přestat leštit okno a sednout si a poslouchat. V mrazivém prostředí se najde spousta srdečných postav. Je to silný příběh, o vztazích, emocích, o tom, jak jedna chyba dokáže změnit člověku život navždy.

12 24.02.2021

Kateřina Tučková si vždycky vezme do pera nějaké hrozně silné téma. Jak v Žítkovských bohyních, tak tady. Ale v obou případech mi přijde, jak kdyby půlku díla psal někdo jiný. U Gerty je to ještě markantnější. Epické vyprávění a silný příběh se najednou obratem promění v neurčité věty a fakta, postavy začnou být víc ploché a čtenář, dosud sledující osudy z blízka je najednou vyvržen "nad" příběh a sleduje to zpovzdálí bez možnosti opět se do postav žít. Jak jsem zezačátku nemohla přestat číst, tak druhá půlka knihy už mě nebavila a dočetla jsem, protože mě zajímalo rozuzlení.

5 24.02.2021

Je to velice krátká kniha, ale i tak mě několikrát rozesmála. Myslím, že dokáže trochu zbořit mýty ohledně tamější kultury. Ženy jsou všude na světě stejné a řeší stejné věci.

1 24.02.2021

První kniha o samotářích (Raději zešílet v divočině) je s touto tématikou nová. Ale nemyslím si, že to je hlavní důvod, proč je lépe hodnocená. Je totiž mnohem hlubší a jaksi opravdovější. Oproti ní je Návrat do divočiny slabší. Rozhovory jsou kratší, nejdou tak do hloubky, čtenář se vlastně ani tolik nedozví. První knihu chci mít ve své knihovně, druhou asi oželím. Nepřináší nic nového.

24.02.2021

Vždy jsem si myslela, že komixy jsou jen povrchní, protože beze slov nelze vylíčit celou myšlenku díla. Až tato kniha mě vyvedla z omylu. Je tam všechno a ještě něco navíc, a spíš mi přijde, že text doplňuje obrázky než naopak.

1 24.02.2021

Vigan je perfektní v tom, že si vždy vybere nějaké téma, které momentálně vidí ve společnosti jako problém. Její díla jsou krátká a věcná. Vykreslují běžný život a problémy, na které aspoň jednou za život každý z nás narazí. Vždy ve čtenáři zanechají myšlenku, nad kterou se má zamyslet. Ale tato kniha mě z Delphininých knih oslovila nejméně. Asi tím, že ani jeden z "problémů" hlavních postav neřeším a nikdy jsem neřešila.

2 24.02.2021

Po knihách LM sahám, když chci něco nenáročného a "amerického" na čtení. A vím, že vždy dostanu to, co chci. LM má totiž stále ten stejný motiv příběhů. Jediná kniha, která ve mne ze svého děje něco nechala, byla kniha Sedmilhářky. Zbytek jejích děl mi víceménně splývá a tady to není jiné. Nemohla jsem se do knihy začíst.

1 24.02.2021

Zajímavé čtení, spíš asi pro děti, ale i tak jsem se dozvěděla, co jsem ani nevěděla :)

24.02.2021

Vondruška je z hlediska faktografie hodně zpochybňovaný autor. Já mám ale jeho díla ráda. Navodí mi atmosféru tehdejší doby, nezabředá zbytečně do detailů a dokáže vykreslit postavy tak, že si snad každý musí najít tu svojí oblíbenou. A jestli jsou díla po historické stránce správně sepsaná? Myslím, že většina čtenářů, kteří se nezajímají o historii si stejně po měsíci od přečtení ani nevzpomene, kdo tenkrát vládl.

8 24.02.2021

Není to jednoduché čtení ani pouhé vyprávění. Je tam něco, co mě nutilo dočíst knihu s napětím až do konce. Autorka se noří do hloubky Jognhjeiny duše. Jsou tam hodně syrové momenty, které jakoby čtenáře probraly z psycho letargie (pes, nevěra). Doporučila bych to tomu, kdo si chce přečíst něco hlubšího a ne povrchního.

2 24.02.2021

První kniha od Ládi Zibury, kterou jsem četla a neposlouchala jako audioknihu. Mám ráda autorův smysl pro humor a vtípky. Tato kniha byla o to zajímavější, že se věnovala více státům a ještě evropským. Autor vtipně popisuje momenty stopování, zkušenosti s místními, místa, která navštívil a jídla, která vyzkoušel. Člověk si tak udělá počáteční obrázek o jednotlivých národech. Osobně bych uvítala víc faktických tipů, co navštívit a kam se vydat.

3 24.02.2021

Jako na ženu na mě tato kniha hodně zapůsobila. Je to drsné čtení, určitě ne na pláž u moře.

2 24.02.2021

Pocházím z JČ, takže mě Hájíčkovi knihy zajímají. Dozvím se zde spoustu věcí. Mám ráda knihy, které se zabývají lokálními problémy a přiblíží čtenáři místní život. Ale mám problém s Hájíčkovými postavami. Ani jedna z nich by v žádné knize zatím nebyla sympatická a zde je to to samé. Hrdinové jsou velice orientovaní na svůj původ, nicméně jsou chladní a působí na mě jako kulisy, provázející historií, bez přesahu.