Margherita_N komentáře u knih

Hodně úvah o vraždění a tradičně taky o Norech. To je nejspíš to, co si z téhle knížky ponesu, až zapomenu příběh. :-) Ten byl ale parádní, tenhle díl je vrchol série. Neustále žasnu nad tím, jak dokázal Nesbo stvořit alkoholika, kterej je tak moc sympatickej, tak moc mu fandím. Nebyla to láska od prvního dílu, ale teď? Ač mám doma kupu nepřečtených knížek, mám chuť si dát celou sérii s Harrym Holem znova. Nikdy jsem se netajila nesympatiemi k Ráchel, moje favoritky byly Kaja (jak jsem ráda, že se tu zas objevila!) a hlavně Katrine. Kvůli ní mě Harry na konci celkem nakrknul - jaký házení kostkou, to je snad jasný, kde je teď jeho místo, ne. Ohledně vraha - netipla bych si ho úplně brzo, ale byly tam minimálně dva časné náznaky, které prozrazovaly, že něco ví. To něco mi ale nepřipadalo jako důvod k vraždě, spíš bych hádala pravý opak. Motiv byl tedy hodně vyhrocený, až jsem si chvílemi říkala, že snad Nesbo přestřelil, ale co já vím. Vypravěčsky je to skvělé, přeložené úžasně. Hrozně se mi líbí autorův vztah k jeho městu, zemi. V Oslu už si připadám skoro jako doma, ač jsem tam zatím nebyla. Ale těším se, že se tam podívám, a těším se na dalšího Harryho, protože konec knihy mu nechal otevřená vrátka k dalšímu příběhu.

14 07.01.2020

Při čtení tohohle románu jsem zažila hodně pocitů. Ale okamžiky souznění s autorem a vděčnosti za tak dobře napsanej text vždycky přehlušil pronikavý pocit, že není normální, aby někdo zneužíval svého dobrého spisovatelského postavení a talentu a ventiloval intimní záležitosti někoho, kdo s ním dávno nechce mít nic společného. Chodili spolu, ona byla moc mladá, ještě nevěděla, co chce, jestli vůbec něco chce, a pokud jo, že je třeba na tom pracovat; jemu bylo třicet až pětatřicet a žil trochu jako student, kterej je na ní citově závislej, čímž jí to neusnadňoval.

Ona se na konci vyjádřila podobně, jak jsem to cítila já - být spisovatel je pro holku nejdřív sexy, obdivujete ho, jakej má rozhled, do jak vybrané společnosti patří. Ale pak nastanou všední dny, kdy - a tady se dostávám do roviny dohadů, toho, co ho hlavně shazovalo v mých očích - on je schopnej s ní na půl roku jet na Erasmus, aby jí tam dýchal na záda. A pak odjet do Bratislavy a tam žít na sídlištní ubytovně, přičemž účelem je psaní v rámci literárního stipendia, které se od začátku nedaří. To prostě už sexy není, navíc pro takovou mladou kočku, jak Ninu od začátku prezentuje. Nemluvě o bydlení v průchozí kuchyni ve sdíleném bytě, ale to už do toho moc projektuju to, co by vadilo mně.

Stačí si přečíst scénu, ve které Jan leží na zemi a hystericky brečí - tohle by mělo stát v anotaci, protože to je přesně celá tahle kniha. Chodil jsem s krásnou holkou, protože chytrej jsem sám dost, tak nic jinýho nepotřebuju - a ona se se mnou rozešla. A protože jsem talentovanej spisovatel a pracuju v dobrém nakladatelství, tak jí to vrátím tím, že o ní napíšu čtyři sta stran, kde vylíčím intimní detaily našeho vztahu včetně sexu. Bude z toho literární událost, všichni si to přečtou a budou aspoň vědět, že jsme spolu chodili, když už spolu nemůžeme chodit dál. Pardon, ale to je jen intelektuálnější forma toho, jak se pomstít bývalce zveřejněním její korespondence a soukromých fotek na internetu.

Ano, je to skvěle napsané, tolik odkazů na jiné texty, tolik zajímavých myšlenek, četla jsem to s připravenými lepicími papírky a dělala si záložky. Ale jakmile se znovu vynořila osobní rovina, bylo mi trochu blivno. Vrcholem egoismu tu není kapitola s rozhovorem autora se sebou samým, ale ta, která je psaná jakoby Nininou rukou - jenže ji napsal sám autor.

22 02.01.2020

Pozor, spoilery. // Pár napínavých momentů tam bylo. Ale pak už nic pochválit nemůžu... Na první pohled mi připadalo, že zadání znělo „napiš bestseller“, a tak autor vytáhl kanibala. Hlavní hrdinka Kate Marshallová je alkoholička ve středním věku bez osobního života, kterou vyhodili od policie. Potud ctíme základní prvky současných nejprodávanějších kriminálek. Sériový vraždění funguje, co k tomu ale přidat, aby se do toho šokujícím způsobem osobně zapletla policistka a později soukromá vyšetřovatelka Kate - co takhle těhotenství s hlavním padouchem, o kterém čtyři a půl měsíce nevěděla, a nepřišel na to ani otec dítěte, když jí páral břicho nožem. Nicméně dítě je v cajku a celou dobu do děje nijak nezasáhne (a zdá se, že si ani v patnácti letech v internetové době neuvědomuje, kdo je jeho otec, ačkoli je v jednom kuse v médiích). Kate je celou dobu na vlastní pěst deset kroků před místní policií a žádnej větší zádrhel v pátrání nenastává. A nakonec si hravě poradí s přesilou, od Kate se ty zabitý sportovkyně měly učit. Kéž by to bylo aspoň čtivě napsaný, ale dostáváme topornej překlad, ze kterýho čiší anglickej originál a převod dialogů slovo od slova mnohdy nedává smysl. A k tomu odbytý korektury. Ale protože jsem měkkosrdcatá, dala jsem Kanibalovi třetí hvězdičku za pokorné autorovo poděkování na konci...

11 29.12.2019

Já jsem to věděla! Bylo tam několik náznaků v chování, které celkem brzo prozrazovaly, kdo je vrah - a možná mi taky pomohlo, že jsem si přečetla pár zdánlivě nicneříkajících komentářů o nečekaném, originálním, překvapivém konci. Je to zatím snad nejnapínavější detektivka, kterou jsem od Agathy četla (soupeří s Deseti malými černoušky). Super, super, Poirot je úžasnej myslitel a taky je geniálně samolibej, a přitom tak sympatickej. Škoda že ho poznáváme až na odpočinku, ale ono mu to na úsudku nijak neubírá. Tahle postava si čtenáře postupně nejen získá, ale taky vycvičí. Nejde ho neobdivovat - respektive paní spisovatelku. U Vraždy Rogera Ackroyda zvolila velmi podobnou formu vyprávění jako v předchozích knihách, ale přesto v něčem jinou. Už se těším zase na Hastingse!

15 25.12.2019

Dostala jsem se do tempa až ve druhé polovině, protože jsem pořád natvrdlá jako Hastings, a i ten mě často předběhne. Takže dát za sebe v rychlém sledu tolik detektivních povídek bylo náročné zaměstnání pro moje šedé buňky mozkové. Ale bavilo mě to a už se těším na další knihu ze série! Jen doufám, že tam zase někdo nebude přepisovat závěť :))

10 21.12.2019

Zahanbeně přiznávám, že nedočteno. Dostala jsem se do druhé poloviny, ale nesmyslné zápletky s cílem oddálit příchod K. na zámek se vršily a nic moc jiného se čekat nedalo. Je fascinující, co všechno se K. za pár dnů stalo, jak to přijal a snažil se urputně bojovat s dalšími chapadly chobotnice - ještě vyřídím tohle a pak už se fakt přiblížím! - ač absurdita všeho nabývala na rozměrech. Třeba to ještě někdy dojedu, ale podle recenzí i znalostí ze školy je mi jasné, že konce se dobrat nelze :)

8 13.12.2019

Tak tady je překvapivě naznačeno, kdo je od začátku právem Poirotovi podezřelej. Děj se sice celou dobu ubírá jinam, ale dejte na intuici, příteli, nezklame vás. Hastings se pěkně vybarvil jako nedospělej mladík ovládanej ženskou krásou, fakt jsem věřila, že mu Poirot pomůže něco nepěkného zakrýt, a jak jsem si oddychla, když se ukázalo, že má samozřejmě všechno pod kontrolou.

7 13.12.2019

Díky za tyhle detektivky, který vám proženou šedé buňky, jak říká Poirot! Má to švih a spád a můžete si být jistí, že dokud vás Agatha pár knížkami nevycvičí, nikdy vraha dopředu neodhalíte. Natož abyste zrekonstruovali situaci tak jako monsieur Poirot. Spíš si budete připadat jako natvrdlý Hastings a detektivovy dobrácké rady si budete brát zahanbeně k srdci. Někdy se malinko ztrácím ve jménech a vztazích, tím spíš, jak se blíží závěr, kde se všechno desetkrát převrací - kdo kde byl nebo nebyl, kdo je s kým spřízněn, kdo s kým peče, kdo má jaký původ. To se odhaluje postupně a je to dobré vodítko k pachateli. Záhada na zámku Styles je dobrá detektivka na víkendové odpoledne, s těmi mám spojenou i seriálovou podobu. Musím ale říct, že knižního Poirota mám ještě raději.

20 13.12.2019

SPOILERY. Díky za ten konec, ač za cenu nelogičností. Druhej díl je přehlídka superschopností a vraždění - zní to divně, ale je to oddychovka. Člověk tuší, že s Tobiášovým dosavadním štěstím to nemůže být jinak, než že se bude stupňovat. Poté, co vstal v prvním díle z rakve, má zkrátka punc vyvoleného. S Hanako jsem to moc nepochopila - neměl ji podle zákonů Nočního klubu popravit? Něco takovýho jí sliboval, ale nakonec nic. Jasně, dostkrát pomohla, ale stejně furt kvůli ní došlo k počátečnímu masakru, ne? I když padouch-původce nebyla. Ale pořád super. :)

7 13.12.2019

Tohle je tak dokonalý béčko! A ze začátku klidně i áčko! Je to ale pěkně zákeřný, rozehrát prostředí a společnost, který musíte milovat, a pak to poslat tak brzo a takovým způsobem do háje, kam se hrabe Hra o trůny s "nečekanou" zradou ke konci prvního dílu. Tobiáš je brutálně vtipnej (ano, tady slovo brutálně opravdu sedí), přiznám se, že ta gangsterková série v poslední třetině (Tobiáš na útěku) mě bavila už míň, tam už to fakt trochu balancovalo na hraně. Ale jsem samozřejmě strašně zvědavá, jak se mu povede dát znovu dohromady společenství, ke kterýmu nikdy nepřestal patřit, a jak zakroutí krkem těm dvěma pitomcům (teda to asi ne, těm by mohl kroutit krkem celej den a nic by se jim nestalo - ale víte, jak to myslím, prostě jak je zmasakruje).

26 20.11.2019

No, pěkně mu nakládali. "Nechtěl by ses už začít chovat normálně?" To je super reakce na to, když se člověk vymyká, aniž by za to mohl. A jak důvěrně ji známe...

7 19.11.2019

Ve volných chvílích jsem si zopakovala tenhle románek, od kterého jsem vzhledem k předchozí zkušenosti moc nečekala - a vida, po dvanácti nebo kolika letech od posledního čtení jsem na něj koukala zase trochu jinak. Hlavní hrdince Romaně a její neposednosti a životnímu nadhledu začínám rozumět až teď, jako maturantka jsem byla rozhodně svázanější a ustrašenější - ona působí jako člověk s rozsáhlými životními zkušenostmi, který má všechno na háku a ví, že si s maturitou nemusí dělat moc starosti, protože když nějak prospívala celou dobu, tak ji udělá a s vysokou školou to prostě zkusí. Na druhou stranu mi připadalo celkem drzý vyfláknout se na veškerou přípravu a pak se ještě durdit, že ze zemáku mohla mít při troše dobrý vůle i jedničku, proč jí jako dali trojku... No protože snad zapracovala karma, na jejím místě bych seděla v koutku a šoupala nohama, a ne si ještě stěžovala. Že podrazila nejlepší kamarádku, ji trápilo sotva pár dní, a jakmile se dozvěděla, že se tenhle dlouholetej pár kvůli ní rozešel, hodila to opět za hlavu, protože se jí ozvala možná budoucí kámoška z nový školy. Tenhle životní no stress přístup je nejspíš celkem zdravý a každý se k němu časem v boji o přežití aspoň trochu přiblíží, ale chápu, že tím musela řádně štvát lidi ve svém okolí, kteří přistupovali k životu trochu poctivěji. Co mě na seznamování (a ne jen v téhle knížce, autorka to využívá s oblibou) zaráželo, byl přístup čau, jak se jmenuješ, nezajdem se večer vykoupat, tak jo - přičemž jedna si na to vezme šňůrkový tanga a druhej jde rovnou na Adama. Na prvním rande a bez vlivu alkoholu???

6 19.11.2019

Kouzelnickej svět Harryho Pottera miluju. Už v teenagerovském věku, kdy jsem sérii četla, mi ale vadilo pár věcí. Spousta nedomyšleností - děti z kouzelnického světa se naučily číst a psát doma? Když počítaly s tím, že dostanou dopis z Bradavic, tak nešly na základní školu a čekaly doma s maminkou do jedenácti let? Nebo šly a pak prostě zmizely úřadům z evidence? A jak by asi na základní škole mezi mudlovskýma dětma vysvětlily, jak doma žijou? A co počítání? V Bradavicích nebyly žádný hodiny počtů, to byli všichni matematicky negramotní? A nemuseli mít žádnej tělocvik, když nechodili na famfrpál? Poslední dva body jsem jim jako dítě / odrostlé dítě upřímně záviděla. Ne však to, že děti byly celej rok zavřený v areálu školy, jakkoli byla velká. Prostě nemohly jít jinam, akorát chodit po chodbách nebo se proběhnout venku na pozemku. To není fajn. A pak - Harry a jeho přátelé žili celou dobu ve strachu, pořád je chtěl někdo brutálně zabít, což bylo způsobeno prostředím, ve kterém se nacházeli - a přesto to prostředí milovali? Otázky, samé otázky. Rowlingová těm nebožákům rozhodně mohla dopřát pár okamžiků štěstí, aspoň by se jim líp čarovali patroni. :)

7 12.11.2019

První díl dává příslib bláznivýho galaktickýho cestování. Je to všechno vtipný, připadalo mi ale, že si Arthur na naprosto nečekanou situaci nějak moc rychle zvykl a že jednotlivým planetám nevěnoval autor tolik pozornosti, kolik by se mi líbilo. Je to prostě rychlá jízda! Upřímně jsem se pak ztratila v tom, jak to vlastně bylo s tou Zemí a jejím zničením a nezničením.

13 12.11.2019

Carrie Whiteová se svojí telekinezí se mistrovsky pomstila světu, protože všechny jeho hezký stránky před ní maminka stejně mistrovsky skryla. Je to drsný psycho, sondy do mysli pološílenců a šílenců King umí nepřekonatelně. Tahle knížka je jízda, která se odehraje na malém časovém prostoru kolem maturitního plesu a pro vydechnutí tu není prostor. Jak mi Carrie bylo líto, jejích zklamaných nadějí!

15 12.11.2019

Chtěla jsem si přečíst něco o Pražském hradě - o jeho historii, o tom, jaké budovy jsou vlastně v celém velkém areálu dnes - ale tentokrát ne žádnou bichli. Byla mi doporučena tahle knížka pana Chotěbora. Vyhledala jsem ji v antikvariátu a záhy jsem zjistila, že je sice útlejší, ale hutně psaná, inu naučná literatura. Spolehlivá, odborná.

1 11.11.2019

Upřímná omluva je důležitá. Jak už tady ale bylo napsáno v komentářích níže, věnovat tomuto sdělení celou knížku, byť útlou, snad ani nebylo potřeba - omílá se tam dokola jedno a totéž.

11.11.2019

Pokud chcete mít jasno v tom, kde se vzala Beyoncé a jak se vyvíjela její kariéra odmalička, tady je to všechno shrnutý. Pokud se ale dobře pamatuju, zpěvačka se tam sama k ničemu exkluzivně nevyjadřuje, citace jsou převzaté z toho, co o ní bylo napsáno.

11.11.2019

Skvěle vystavěnej detektivní příběh z luxusního vlaku s překvapivým rozuzlením. Nejnovější filmové zpracování mi moc nesedí, z Poirota tam udělali staršího Jamese Bonda, takovýho akčňáka, kterej běhá po schodech jak čamrda a zdatně se ohání hůlkou. V knize je to pravej gentleman, kterej na všechno přijde díky bystré hlavě, vyšetřovatelské praxi, intuici. A když si přečtete pár Agátiných knih, tak se vám mozkový závity taky trochu naladí na poirotovský úvahy a s chutí budete hádat, kdo je vrah :)

14 11.11.2019

Elena se dobře vdala a nelíbí se jí to. Lila se vdala ne zrovna šťastně, tak odešla a začala se o sebe starat. Pardon, já vím, že jí trochu nadržuju, ale ani s odstupem se na to nedívám jinak, naopak. Při čtení mě svými temperamentními výbuchy štvaly obě, jak si v životě zbytečně způsobovaly problémy, protože nedokázaly být na lidi příjemný, řešit věci v klidu a otevřeně... Ale po nějakém roce a půl mi zůstaly akorát špatný vzpomínky na věčně si stěžující Elenu, která házela vinu za všechny svoje problémy na ostatní, a obdiv k Lile, která se vždycky zvedla a makala, aby se postarala o sebe i všechny kolem, a to žila celej život v mnohem horších podmínkách než její přítelkyně. Sonda do jihoitalskejch sociálních problémů v 70. letech, do duší temperamentních Neapolitánů je to skvělá. A jedna z věcí, ve kterých s hlavní hrdinkou Elenou naprosto souhlasím, je ta, že Neapol vás pohltí a musíte se tam pořád vracet. Při poslední návštěvě před půl rokem jsem přijela vlakem z Říma k večeru a běhala po uličkách Quartieri Spagnoli a objímala sloupy. Neumím to popsat tak, jak bych chtěla, ale jezdila bych tam pořád.

4 11.11.2019