Zámek

Hlavní roli v románu hraje zeměměřič K., který je zámkem povolán do vesnice, aby zde provedl úřední měření. Už při svém příchodu se setkává se zvláštnostmi zdejšího prostředí, především pak samotných obyvatel, kteří z něj mají strach, straní se ho a bojí. Kvůli úředním nesrovnalostem mu starosta obce nechce dát zeměmě... celý text

Hlavní roli v románu hraje zeměměřič K., který je zámkem povolán do vesnice, aby zde provedl úřední měření. Už při svém příchodu se setkává se zvláštnostmi zdejšího prostředí, především pak samotných obyvatel, kteří z něj mají strach, straní se ho a bojí. Kvůli úředním nesrovnalostem mu starosta obce nechce dát zeměměřičskou práci a přiděluje k němu dva otravné pomocníky. Po románku se zdejší vysoce postavenou servírkou Frídou z Panského hostince, která je údajnou milenkou váženého a obávaného zámeckého úředníka Klamma, se K. dostává do nemilosti hostinské, je vyhozen z Hospody u mostu a je mu nabídnuto místo školníka. Zde nalezne útočiště i se svou snoubenkou. Jejich vztah však netrvá dlouho. Po návštěvě zámeckého posla Barnabáše, jehož rodina je ve vesnici nechvalně proslulá kvůli skandálu sestry Amálie, se po debatě s mladší ze sester – Olgou – dovídá mnoho o hierarchii na zámku, o postavení úředníků a pravidlech ve vesnici... méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/1213/zamek-1213.jpg 4.1747
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Nakladatelství Franze Kafky
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (81)

Přidat komentář
ses3
24. června

Upřímně se mi kniha moc nelíbila, hodně těžce se mi četla. A i obsah mi přišel trochu neuchopitelný. Připadalo mi, jako by se autor o pěti minutách života rozepisoval na sto stranách, aby dopodrobna popsal všechny pocity a myšlenky. Kafka se mým oblíbených autorem asi nestane i když jsem knihu dočetla hlavně proto, abych měla splněnu ve výzvě kolonku "kniha od autora z žebříčku 100 nejoblíbenějších autorů" :-)

witiko
13. června

Oproti Procesu je Zámek možná až příliš neřešitelně roztáhlý a s přibývajícími stránkami trochu ztrácí tah. Jde ale o dílo, u kterého jsem se smál nahlas a je podle mě důkazem Kafkova velkého smyslu pro snový, absurdní humor. Až vám bude zase někdo tvrdit, že Kafka je "temný" autor, praštěte ho právě touto bichlí po hlavě.

kolacky
07. května

Tak po dlouhé době knížka, kterou jsem nedočetla. Snažila jsem se, ale pan Kafka mi připadá jako mistr světa v bezvýchodných fantastických blábolech. Fantastiku miluju, bláboly mi nevadí, ale takhle ne, přátelé...

KanWay
06. března

Kniha nebyla špatná, ale místy jsem se zasekával a ztrácel. Pan K. mi nesedl ani trochu. Ovšem kdyby kniha nebyla nadčasová a neviděl v ní takový trochu jinotaj, asi bych ohodnotil pouze hvězdou. Holt, jsem romantik, fantasta a velký snílek, proto mi kniha moc nesedla. (na rozdíl od proměny, která mi připadala srozumitelnější) za mě tři hvězdy, škoda.

Karlika
31. ledna

Kafku mám velice ráda, jeho knihy jsou nadčasové a Zámek je pro mě jeho nej kniha, četla jsem x-krát, viděla její zfilmování a vždy tam objevím něco jiného, nového, rozporuplného. Je to knížka, která mě fascinuje, okouzluje a přitahuje...jsem jako můra vábená jasným světlem.

GandalfŠedý
02. ledna

Tak tohle je asi nejděsivější kniha od Kafky, jakou jsem četl.
Pan zeměměřič K. není tak nevinný, jak se zdá, i když působí jako oběť, zdrcená úředním aparátem.
Nejprve přijede naivní člověk, který touží po uplatnění, kteréžto je mu však zcela odpíráno, zatímco K. je prostě nějak trpěn ve společnosti lidí, která ho neakceptuje.
Pokouší se prodrat, prosadit se, ukázat svou nezávislost, svobodu, dát najevo, že i když je po ně méněcenný, takřka odpad, je něčím víc, než oni sami, ježto je svobodný a neomezený. Kdyby se prostě sebral a odešel...
Nakonec trochu pronikne do fungování systému a jeho tvrdohlavost ho žene do extrému - zoufale a poníženě prosí, aby měl výsadu promluvit s tím, kdo ho nechce přijmout, kdo nepřijímá nikoho. Ač na počátku vzdoroval a bojoval, přepadával a vyvolával krizové situace, později se pomocí intrik a ponižování snažil získat ne svobodu, vlastní vůli, ale hloupou výsadu, zcela v souladu s představami tamních o tom ''něco znamenat''.
Nakonec ho systém rozdrtí a on, sic v hloubi duše ublíženě, ale s iluzí svobody, odebírá se k trucovitému životu ve spodině, které i už nikdo nevšímá.

Všimněte si, jak mu podvědomě bylo špatně z barnabášek, dost možná jediných skutečně nezávislých lidí v okolí.

Co by na jeho místě dělal Josef K.?

C.lementine
09.11.2016

K. přichází do vesnice jako plnohodnotná, sebevdomá osoba, postupně však jeho seběvědomí nabourává neproniknutelný byrokratický systém, který zde vládne. Všichni mají svou předurčenou pozici a argumenty, proč je vše tak, jak je, vůči kterým se K. nemá jak bránit a který jej nakonec postupně ubíjí. Palčivá nekonečná atmosféra šesti předlouhých dní, v níž je hlavní náplní vysvětlování K-ovi, jak vesnice a zámek ve svém principu funguje. K. až jaksi pohádkově přichází bojovat na zámek - jako v pohádce, je však po "Kafkovském" způsobu udusán, zničen, rozprášen na kopytech. Nemožnost se postavit vyšším mocím, marná snaha a boj proti nim, tvoří podlě mě tématický základ knihy. K. se provrtává jaksi stále hlouběji a houběji do problémů, do nemožnosti cokoliv změnit.

Lessana
24.10.2016

Ani nepamätám, či som čítala knihu, ktorá by ma bola "vycucla" (rozumej vysala zo mňa energiu) viac ako Kafkov Zámek...

NiNo
15.09.2016

Na gymplu jsem vypadala jako exot, když jsem před spolužáky přiznala, že se mi Proměna nelíbila. Zkusila jsem tedy Kafku znovu - v něčem delším, propracovanějším. A svůj názor jsem si potvrdila. Ano, chápu, jde tu o absurdnost, ale i ta má své hranice a pravidla. Kafka se nedrží žádného směru a tak příběh létá sem a tam, což se odráží v celkovém vyznění - od asymetrií postav, po vyloženě si protiřečící pasáže (např. hned z kraje K tvrdí, že přišel do vsi pouze za prací a musel tak opustit ženu a dítě, o dvě stránky později se hrabe pod první sukni a zasnubuje se, přičemž o údajné rodině už nepadne ani slovo). Prostě ne, Kafka může být pokládán za klasika, ale já se stále divím, proč Max Brod vlastně nedopsaný Zámek nespálil.
P.S.: Postavu K ve svém osobním žebříčku nejpříšernějších a nejnesympatičtějších hrdinů stavím na čestné druhé místo jen těsně za pana Broučka.

Langosh
31.07.2016

Zajímavá kniha. Sice dlouhé proslovy a vysvětlování, přesto čtivá a nenudila. Ukázka toho, jaké jsou úřady a jaký je boj s úřady. Škoda jen, že není dokončená, byla utnuta někde v půlce a hodně zůstalo nedokončené, nevyřešené a nevyřčené. Jak to vlastně mělo dopadnout? Nikdy se nedovíme, jak to autor zamýšlel.

E. Witerez
08.07.2016

Takova vecna skoda ze to neni dokoncene. Moc by me zajimalo jak to planoval ukoncit. Prijde mi ze bez ty koncovky nejde s urcitosti rict co konkretne tim dilem sledoval. Tak jak to je to jde pojmout na spousty s spousty ruznych zpusobu. Ale i tak musim rict ze se mi toto dilo velice libilo. Take musim podetknout ze jsem to precetla az ve svych 27. Myslim si ze na to aby to cloveka bavilo, musi mit svuj vek. Takze chapu ty lidi co to tu psali ze je to v ramci skolniho programu nenadchlo.

kacimilek
06.07.2016

Trvalo mi dost dlouho než jsem se tímhle prokousala a konečný efekt nebyl téměř žádný. Prostě mi Zámek nesedl...

tovlasek
11.06.2016

Kniha je vskutku fascinující, tolikrát jsem se během jejího čtení cítil značně frustrován ze zoufalství, které K. musel podstupovat. Mnoho postav se dle mého názoru chovalo značně nelogicky, ale jelikož se tak chovali naprosto všechny, přijmul jsem tento fakt za součást tohoto podivného světa. Mnohokrát jsem přemýšlel o neznámé vesnici a o samotném zámku, atmosféra celého prostředí mne velmi fascinovala až romantickým způsobem.

Celkově je kniha napsána velmi dobře a vtáhla mě do svojí atmosféry, toto plus zamýšlení hodnost nad tím, co se nám kniha vše snaží říct, nemohu udělit nic jiného než 5/5.

Ajrad1981
01.06.2016

Oni povolali zeměměřiče bez výběrového řízení?! Takové porušení zákona o veřejných zakázkách!! Co pak mohl od takových lidí čekat?! :-D :-D

Jinak musím říct, že mi to celé přijde dost nepochopitelné. Pominu-li úřednictvo a celý jeho systém (takhle to nemohlo vypadat ani za Rakouska - Uherska a rozhodně to tak nevypadá dnes, byť byrokracie je místy neskutečná - a jako úředník vím, o čem mluvím), tak vůbec myšlenkové pochody lidí, krásně ukázané na příkladu Barnabášovy rodiny a kauze s roztrhaným dopisem, jsou mimo moje chápání. A K.? O co mu šlo? Já na jeho místě bych se snažila tuhle společnost vymazat ze svého života a nejpozději po setkání se starostou bych hrdě vypochodovala ve stylu "tak si trhněte nohou" a už by mě tam nikdo neviděl!

A asi právě proto, že mi to přijde nepochopitelné, tomu vyšší hodnocení dát nedokážu...

Jo, jen tak mimochodem, jak mohl Kafka znát moji kancelář?! ("Všechny zdi jsou zakryty sloupci velikých, na sebe naskládaných balíků se spisy") :-)

belerofontes
22.03.2016

tento román jsem četl ve svých17 letech v době totality,kdy byl na indexu.Musel jsem se do něj nutit a četl jsem ho dlouhé měsíce, protože jsem to nechápal. Až teprve když jsem dočetl jsem si uvědomil,že i já jsem hlavní postavou- zeměměřičem K.Od té doby Zámek a Proces nekriticky obdivuji...

Druhý objev přišel, asi za deset let poté,co jsem se přestěhoval do Prahy a Kafka se opět stal aktuálním.Ty úřady a úředníci ...(stačí zajít na obecní úřad kdekoliv v Praze a shlédnout ten kolos s mnoha dveřmi,chodbami,kanceláři a vztahy...) jsou totiž úplně stejní jako v době kdy Kafka psal román.
Jeho genialita tkví mimo jiné také v tom,že je nedokončený.Každého nutí k zamyšlení jak to vlastně Kafka myslel?... dosáhl by zeměměřič K. svého cíle?...Dnešníma očima si ale myslím,že to není podstatné. Důležitá je cesta zeměměřice K.Je to cesta člověka dvacátého a jednadvacátého století.
Kdo přečte román až do konce, nikdy už se nebude rozčilovat nad byrokracií a úřednickou zvůlí,ale bude tzv. "nad věcí"
Je to mnohovrstevné dílo,mluvící o osamění člověka dvacátého století o pocitech židovského vykořenění,o marnosti a pošetilosti snažení,....
Díky Franzi!

Salonka
20.03.2016

Zámok – rozsiahly a nedokončený Kafkov román. Je to veľká škoda. Atmosféra jeho diel je neopakovateľná a ťažko sa opisuje. Pripomína mi snové blúdenie, tápanie, naháňanie preludov... ponáranie sa do bahna omylov s nemožnosťou odlíšiť, čo skutočne omyl je a čo nie (neistota života v plnej kráse).

K. sa brodí hlbokým snehom, vláči sa po dedine ako úplne zbytočný element a – ako sa hovorí – chodí od čerta k diablovi. Úžasné. :-) Mala som pocit, že sa síce nemotá v kruhu, ale ide temnou kľukatou chodbou – ako slepý prechádza prstami po stene a zakaždým, keď príde na roh, tak sa poteší, že snáď príde zmena, ukáže sa východ, svetlo... a nič. Zas nemá veľmi na výber, za rohom je opäť len stena a ďalší roh. Tak pokračuje a zisťuje, že jeho púť je vlastne len ilúziou – aj tak sa nikam nedostane a s hlúpym pocitom príde na miesto, z ktorého vyšiel... a ani to si úplne neuvedomuje (život sám v plnej kráse).

K.-ovi originálni pomocníci nemali chybu. :-) (pre mňa boli ako cudzie myšlienky, s ktorými nevieme správne naložiť, sú otravné a hlúpe, trpíme ich alebo odháňame, no nevieme sa ich bezo zvyšku zbaviť)

Chválim nádhernú knižku Vydavateľstva Európa z roku 2005 s absolútnym minimom chýb a špeciálne vyzdvihujem kvalitný preklad.


„... moja ctižiadostivosť nesmeruje k tomu, aby sa kvôli mne hromadili a s rachotom rúcali veľké stohy spisov, ale aby som ako malý zememerač mohol pokojne pracovať pri malom rysovacom stolíku.“

... vtom sa K.-ovi zdalo, že s ním prerušili všetko spojenie a že teraz je, pravdaže, slobodnejší než kedykoľvek predtým a môže na tomto mieste, ktoré je pre neho inak zakázané, čakať dokedy chce, a že si túto slobodu vydobyl ako nikto iný, a nikto sa ho nesmie dotknúť alebo ho odohnať, ba ani osloviť, ale - toto presvedčenie bolo prinajmenšom práve také silné - akoby zároveň nič nebolo nezmyselnejšie a zúfalejšie ako táto sloboda, toto čakanie, táto nezraniteľnosť.

Keď sa K. vonku brodil snehom - už dávno mal byť z cesty odhádzaný, zvláštne, ako pomaly práca postupovala - videl, ako sa jeden z pomocníkov na smrť unavený pridŕža plota. Len jeden, kde bol druhý? Zlomil teda K. vytrvalosť aspoň jedného? Ten prvý, pravda, prejavoval ešte značnú horlivosť; bolo to vidieť podľa toho, ako ožil pri pohľade na K.-a, a hneď začal prudšie vystierať ruky a túžobne vyvracať oči. ´Jeho nepoddajnosť je vzorná,´ povedal si K. a musel, pravda, dodať, ´je ochotný zamrznúť na plote.´ No navonok sa K. neprejavil, iba mu pohrozil päsťou, čím vylúčil akékoľvek priblíženie, ba pomocník sa ešte o značný kus stiahol.

stovickovam
09.03.2016

Zvláštní kniha rozhodně ne pro každého. Občas jsem se ztrácela v desetistránkových monolozích, a věty typu někdo něco udělá a pak z by toho mohlo být tohle nebo tamto mě šíleně deptaly. A konec mě opravdu dostal

MilujuV.Huga
06.02.2016

Z knihy:
- on však přece doufá, jak by jinak mohl žít
- -Vypadáš ale úplně jinak.
-To proto, že jsem sám, řekl Jeremiáš. Když jsem sám, tak i radostné mládí je to tam.
- Člověk se přece také neovládne, když vidí malé dítě, které ještě neumí pořádně chodit a troufne si příliš daleko; musí zasáhnout.
- jak mám zapotřebí tvou blízkost, jak jsem od té doby, co tě znám, opuštěná bez tvé blízkosti, tvá blízkost, věř mi, jediný sen, který sním, žádný jiný
- o lidi, kteří ho znali, nebyla nouze, byla to dokonce jedna z hlavních překážek na jeho cestě
- Kampak chcete teď jít? Jsou čtyři hodiny. Každého, k němuž byste chtěl zajít, byste musel vzbudit, ...
- Můžeš sebevíc povzbuzovat někoho, kdo má zavázané oči, aby se díval skrz šátek, přece nikdy nic neuvidí; teprve když mu šátek sejmeš, prohlédne.
- s nepatrnou námahou, malé dítě by to dokázalo
- jistě jsme byly příliš pyšné, ale tak nás vychovali
- smál se (...), pak se ale zarazil, jako by hledal něco, co teprve teď najednou postrádal
- Či snad vládne svou krásou, o níž ses tolikrát zmínila?

GregLapatat
30.01.2016

Sníh, jenž váže nohy až k nehybnosti, sníh, jenž vyvolává strašlivou únavu, z jaké si nelze odpočinout, tuberkulózní únavu až k smrti, takže se musí postávat, posedávat a poklimbávat v nahnědlém tichu místností, které jsou součástí meandrů úřadu, meandrů světa.
Jen občas lze vyrazit do prudkého útoku, jehož výsledkem je ovšem zase jen nepřekonatelná únava.
A do toho a mezitím dívky, jejichž vztahy a s nimiž vztahy nejsou o nic méně labyrintem, vždyť je to vlastně tentýž labyrint, tytéž meandry a tatáž únava.
Může to někdy být jinak?

bimmerworks
28.01.2016

Velmi složitá a těžká kniha, která není pro každého. I když sem dílo chápal, Kafkova originální tvroba mi nějak nesedla. Podruhé si ji už nepřečtu.

Stolda
11.01.2016

Četl jsem vyloženě ze zvědavosti- Kafku jsem dostal poprvé do rukou až teď a za mě teda určitě plný počet, protože vymyslet a srozumitelně napsat něco takového je nadlidský čin,jediné co mě napadá- chtěl bych se s Kafou setkat a zeptat se ho na tisíc Proč???

Damato
07.01.2016

Dočteno, ale pocity? Bála jsem se? Ne , to ne, ale začal mě děsit život sám. Četla jsem ji dlouho, ale nemohu říct, že mě nebavila, to vůbec ne.Trochu mám pocit, že jsem se neměla narodit, protože život je jedna děsná beznaděj- no ale to věděl i sám Kafka.

Kmotr99
03.01.2016

Beznaděj a absurdita. Tato dvě slova snad nejlépe vyjadřují můj pocit z knihy. Celou knihu provází velice tajuplná atmosféra. Ve vsi, kam K. dorazil, nemůžete věřit ničemu a nikomu. Je to vskutku podivná místo. Místo, kde vás a vaši rodinu vyloučí na okraj společnosti, jen když se ohradíte vulgárnímu dopisu úředníka; kde sluhové mají větší privilegia než úředníci; kde je starosta jen směšnou figurkou; a kde se vrchní úředník odmítá zaobírat protokoly.

(následující odstavec může obsahovat spoilery a jde pouze o mou interpretaci díla, potřeboval bych si to přečíst ještě aspoň jednou, abych v tom měl víc jasno)
Kafka opravdu trefně popisuje totalitní společnost (kterou sám nezažil), ale i byrokracii samu o sobě. Každý má ve společnosti jasně dané místo a post na pomyslné hierarchickém žebříčku. Je také striktně rozdělená na "ty nahoře" a "ty dole". Někteří s úředníky spolupracují (kolaborují), např. Frída nebo hostinská, rádi by spolupracovali a měli se lépe, např. Pepina a pak na "disent", lidi na okraji společnosti, např. Olžina rodina (i když i ti se snaží o lepší postavení). Hned po několika stranách je čtenáři jasné, jak absurdní a přesložitý tento systém je, ale funguje, a to na základě strachu a touze po vyšší pozici v hierarchii. Opravdu se nedá věřit vůbec nikomu (nikdo neví, jak jednotlivý úředníci vůbec vypadají a prý mění podoby apd.) a je na čtenáři, zda bude stát na na straně Olgy, Frídy nebo Pepiny (nevím jak vám, ale mě to jasné nebylo). Každopádně, obyvatel vsi se v systému orientuje stejně mizerně jako K., akorát je mnohem lhostejnější a pasivnější. A K. se zdá ke konci knihy také mnohem ledabylejší (viz např. únava při výslechu v noci v hostinci).

Ještě ke Kafkově stylu: je nepřístupný stejně jako Zámek - dlouhé odstavce a komplikovaná souvětí se čtou ztěžka, a i proto musím hvězdičku ubrat... i když svým způsobem atmosféru beznaděje ještě lépe vykresluje.

ponelopa
02.10.2015

Moje první kniha od Kafky...no je to zvláštní, mám z toho dost smíšený pocity, nevím, co si mám o ní přesně myslet...ale tato mnohoznačnost byla možná i cílem autora:-) Ale faktem je, že mě uchvátila, nikdy jsem nečetla nic podobnýho, Kafka má opravdu zajímavý styl psaní. Kniha je čtivá a přímo z ní "tryská" atmosféra zmaru, beznaděje, začarovanýho kruhu, pošetilosti lidskýho snažení a soucit s hlavním hrdinou.

antonio22
05.09.2015

Za mě 2 hvězdy - je to takové roztahané a ukecané, vlastně je to o ničem...šlapání ve sněhu, brzy se stmívá, žádný happyend.
Ale po půl roce se mi atmosféra té ukecané knihy stále nemůže dostat z palice...a to je asi znamení té vyšší hodnoty?

mgeisselreiter
16.08.2015

Od Kafky jsem prvně četl Proces - byl jsem nadšen. Později Ameriku - opět nadšen. Následně Proměnu - přichází rozčarování. Nyní jsem dočetl Zámek a můj pocit je, že jsem možná Kafkou už přesycen. Nevím - kdybych změnil pořadí četby jeho děl, možná bych je zase hodnotil jinak? Nebo možná jsem při četbě Zámku nebyl správně naladěn? Zkrátka: četba Zámku nebyl požitek, nebyl zážitek, byla to snad potřeba se s dílem seznámit. Bohužel kromě zajímavého námětu neskutečné nesmyslné a neuvěřitelné byrokracie mě román nijak neobohatil. Snad je taky zajímavé, jak je román absurdní, jak během cca týdne hlavní hrdina poznává ženu, se kterou se chce vzít, vše jim krásně klape, načež posléze se ukazuje, že všechno je úplně jinak. Charaktery všech jsou vlastně bezcharakterní, chvíli něčemu věříme a následně je to lež... No když to teď sepisuji, vidím, že na díle je toho zajímavého víc. Přesto mě ale neuspokojilo.
Možná ještě jeden příměr: román vypadá jako jeden opravdu dlouhý Kafkův sen rozpracován do knihy. O tom svědčí některé rysy, jako např. když K. ráno vyjde na zámek, chvíli jde a najednou už je večer, K. nemůže dál... Nebo záhadné proměny postav: čeká na své pomocníky, přijdou jiní, jsou to mladí hašteřiví kluci, ale později potkává jen jednoho, je jakýsi starý, jiný, nepoznává ho... To jsou prostě jen sny přenesené na papír. A z mé zkušenosti platí, že vyprávěné sny jsou obvykle pro ostatní nudné, nezajímavé, nepochopitelné. Kafka díky svému nespornému literárnímu talentu toto zvládá, ale dost obtížně. Jo a taky mě při čtení často napadlo, že Kafka byl asi hodně nenormální jedinec (slušně řečeno). 55%, 16.8.2015.

DeadButDreaming
07.07.2015

Skvostná alegorie. Dle mého názoru se jedná o "nejsilnější" Kafkovo dílo. Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl.

Valyk
07.07.2015

Tohle samozřejmě není knížka na pláž. Ostatně je v ní i dost sněhu. Zámek je hluboká fikce. Většina událostí a rozhovorů má symbolický význam, jenž není na první pohled k rozeznání. Kostra příběhu je v celku jednoduchá. Vesnice, škola, dvě hospody, zámek a pár postav. Těch pár postav ale funguje v jakémsi uměle vykonstruovaném prostředí, jemuž dominuje svět úředníků, tajemníků a jejich pomocníků, kdy i ten poslední pomocník pomocníka tajemníka má nesrovnatelně vyšší moc, než obyčejný člověk. Jak říkám, je to fikce. Na mě ovšem toto dílo nepůsobilo jako výsměch úřadům, ani jako manifestace proti jejich moci. Podle mě si Kafka svět úřadů půjčil jen jako podklad pro své absurdní drama.

Reily
25.06.2015

Kdo by se chtěl dostat více Zámku "pod kůži", tomu doporučuji Zámek, jako rozhlasovou hru ve špičkovém zpracování i obsazení: Vladimír Dlouhý; Jan Hartl , Václav Vydra , Pavel Landovský , Nela Boudová , Simona Stašová , Taťjana Medvecká, Arnošt Goldflam , Jiří Lábus , Vilma Cibulková , Tomáš Töpfer... Režie: Jan Vedral. Skutečně DOPORUČUJI!

MarieV
21.06.2015

Od střední si pamatuju, že nám češtinář doporučoval, ať si přečteme "Zámek", ale až později, že je na to brzy. Když jsem si myslela, že už na to mám věk, knihu jsem si sehnala v antikvariátu. Jsem ráda, jak čtu níže, že nejsem jediná, kdo ji nedočetl nebo nepochopil. Myslím, že se nedá číst před spaním po dvou stránkách. Tak ještě nějaký ten pátek počkám a dám druhý pokus. Třeba dočtu a knihu ohodnotím.