Zámek
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1213/bmid_zamek.jpg
4
1438
1438
Hlavní roli v románu hraje zeměměřič K., který je zámkem povolán do vesnice, aby zde provedl úřední měření. Už při svém příchodu se setkává se zvláštnostmi zdejšího prostředí, především pak samotných obyvatel, kteří z něj mají strach, straní se ho a bojí. Kvůli úředním nesrovnalostem mu starosta obce nechce dát zeměměřičskou práci a přiděluje k němu dva otravné pomocníky. Po románku se zdejší vysoce postavenou servírkou Frídou z Panského hostince, která je údajnou milenkou váženého a obávaného zámeckého úředníka Klamma, se K. dostává do nemilosti hostinské, je vyhozen z Hospody u mostu a je mu nabídnuto místo školníka. Zde nalezne útočiště i se svou snoubenkou. Jejich vztah však netrvá dlouho. Po návštěvě zámeckého posla Barnabáše, jehož rodina je ve vesnici nechvalně proslulá kvůli skandálu sestry Amálie, se po debatě s mladší ze sester – Olgou – dovídá mnoho o hierarchii na zámku, o postavení úředníků a pravidlech ve vesnici...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1997 , Nakladatelství Franze KafkyOriginální název:
Das Schloss, 1926
více info...
Přidat komentář
Možná se to nezdá, ale Zámek je hodně temná kniha, která je přesnou definicí toho, co dnes nazýváme "kafkovské". Je nadčasová v tom, jak zcela přesně v ní dokázal Kafka zachytit neklidnou a nenápadně hrozivou atmosféru totalitního režimu a dokonale popsat jeho fungování se všemi jeho absurditami, aniž by ho sám zažil, což je o to obdivuhodnější. Nemá smysl pátrat po ději nebo významu, protože Zámek je spíš o nějaké snaze jedince uplatnit se v prostředí, kde o něj evidentně nikdo nestojí a on sám neví, zda tam má být, ale když už tam je, rád by zapadl. Kafka před svého hrdinu staví jednu bizarní překážku za druhou, nechává ho procházet totálním peklem byrokracie, které se od jeho dob tedy moc nezměnilo a zažívat naprosto neadekvátní reakce od okolí. Vyznění knihy vysloveně pomáhají ilustrace od Jiřího Slívy, které jen prohlubují chaos a zmatenost, které K. prožívá. Zámek určitě není kniha, která čtenáře dostane do kolen, protože je náročnější, mnoho situací se v ní opakuje a mnohdy děj stojí na místě, což se ale dá považovat za záměr. Každopádně stojí za přečtení a vlastní interpretaci a navnímání záhadného autora, který se do značné míry tehdejšímu (ale i dnešnímu) literárnímu světu vymykal. 85 % (PS: Těžko říct, jak by to Kafka celé zakončil, kdyby to stihl, ale závěr, o němž mluví Brod, by mi k němu naprosto seděl a věřím, že v nějakém náčrtu s ním počítal.)
Knihu jsem četl jako povinnou četbu. Mnohokrát jsem si řekl, že si ji přečtu znova. Nikdy jsem to neudělal. Příběh je podivně zajimavý, ale nemam sílu si jej zopakovat. Absurdita a nesmyslnost ve fungování systému zámku mi někdy přijde, že z knihy prosákla do skutečného života.
Další kniha výborny ale taky náročný Roman od France Kafky opět plný absurdyt. Hlavní hrdina zase je pod jménem k jako zemeric je najmut zámkem aby provedl jisté ale neví jaká měření do vesnice pod zámkem. Ale pro příjezdu do vesnice se dostává do bizarního střetu s biokracii ze zámku díky které má taky problémy ve vesnici a dostává, se stále více do pocitu že svůj osud nemá vůbec ve své moci jak jeto běžně ve věčine knih od France Kafky. Rád se ke knize rád vrátím a přečtu si dalsi knihy od autora
Kafkovy knihy patří k náročným dílům filozofického rázu.
"zámek" je krátke dílo, avšak rozvláčné a plně monologů, přestože se Vám během čtení bude zdát, že se tam nic neděje.
Tuhle četbu nedoporučuji každému - myšlenky a motiv autora se těžko hledá.
Jak jsem adoroval Proces, tak Zámek jsem si při čtení vůbec neužíval. Několikastránkové monology postav o ničem, děj bez nějakého většího posunu klidně několik kapitol. Je možné že to byl autorův záměr aby zachytil frustraci hlavní postavy, nicméně dlouhé kapitoly bez příběhu mě od čtení odrazovaly a měl jsem problém vůbec knihu dočíst.
Autorův věhlas, anotace a vysoké hodnocení vzbudilo vysoké očekávání, které se však nedostavilo. Četl jsem poctivě větu za větou, hledal autorovy myšlenky. Když už jsem se cítil naladěn na jeho vlnu, po pár stránkách tento dojem zmizel. Je to zdlouhavé, postrádající jakoukoli dynamiku, rozvleklé monology a dialogy. Jsou tam sice nadčasové myšlenky, ale celkově mi pro dnešního čtenáře přijde tato kniha již za zenitem.
Zámek není snadné čtení, protože je opravdu mnohoslovný. Vždyť monology postav jsou často na několik stránek bez přerušení. Ale na druhou stranu, když se zklidníte a naladíte, tak ten jazyk docela hezky přirozeně plyne, intonace a zpěvnost je taková, že tu řeč úplně jasně v duchu slyšíte. Aspoň v překladu Vladimíra Kafky, který je podle mě skvělý.
Trochu mám problém s tou tradičně zjednodušenou charakteristikou románu, že zeměměřič K. je povolán zámkem do služby a pak naráží na byrokracii. Tak předně je dost jasně řečeno, že K. nikdo nepovolal, přišel sám od sebe, ani možná neměl v plánu se zdržovat, a nadto možná ani nebyl zeměměřičem. A to je na tom právě to tajemné - "někdo nahoře" na tu jeho vyslovenou lež (aby ho v noci nevyhodili z hospody) přistoupil a rozehrál hru na zeměměřiče, a K. výzvu přijal. Otázkou je, proč vlastně, když mu tam evidentně pšenka nekvetla, a o co ve skutečnosti šlo. Proč se nesebral a nešel pryč. Ale nešel, zůstal, a všechno, co se ve vesnici děje, je absurdní a záhadné, jak se chovají obyvatelé působí nesmyslně, až výhružně, a ze všeho čiší neskutečnost, tíživost, zmar, deprese, chudoba, špína, obhroublost, marnost, to vše ještě umocněné všudypřítomnou zimou a sněhem a tmou.
Takže ano, je to poněkud rozvláčné, ale záměrně, a když se s tím smíříte, dostanete nálož jedinečné atmosféry a vtíravých otázek, které vám budou vrtat. Škoda jen, že to není ukončené. Vím o tom údajném konci podle M. Broda, ale na kdyby se nehraje.
Po přečtení Proměny a Procesu upravuji hodnocení o hvězdičku nahoru. Původně jsem Zámek místy považoval za nepochopenou, špatně napsanou komedii, kvůli některým jakoby komickým pasážím (vlastně jich je tam docela dost), ale když se trochu ponoříte do autorova mysticismu, najednou před vámi vyvstanou nečekané paralely k realitě... K většímu zážitku z četby bych doporučil přečíst si nejdříve Proměnu, pak Ameriku, přidat si nějaké informace o Kafkovi jako autorovi a pak si Zámek pořádně vychutnat.
Je to krásné, temné, mystické a tak nadčasové. Kafkova osobnost mě fascinuje a troufám si říct, že se do Zámku velmi silně promítla. Nádherný čtenářský zážitek.
Maxi Brode, co jsi to udělal? Proti přání přítele jsi zveřejnil jeho snahy o psaní a zkazil tím navíc nejednu hodinu mým unaveným očím. Běda ti!
Kafku vážně nedávám ani napotřetí. Zcela neosobní postavy, pro mě naprosto sterilní příběh a prostředí.
Přijdu si většinou spíše jako vděčný čtenář, ale zde to nedovedu.
Nedivím se, že Kafka nebyl schopen navázat intimní vztah, já bych ho jako žena nemohl vystát.
Tuhle knihu a příběh v ní jsem už dřív zkoušela číst několikrát. Vždycky jsem to po chvíli vzdala. Teď jsem se tím prokousala, ale jen díky Kamilu Halbichovi, který to obdivuhodně načetl pro ČRo. Příběh ve mě vyvolával maximální rozporuplné pocity. Říkala jsem si, že je to ztráta času, ale přesto jsem poslouchala dál.
Iritoval mě, svoji rozvleklostí, temností, ponurostí a místy řekla bych až hloupostí, ale při tom jsem žasla nad autorovým spisovatelským umem!
Každopádně,pro mě rozpačité, leč výživné seznámení s panem Kafkou .. ;-)
Víc k tomu psát nebudu, protože bych jen opakovala všechno to, co tu přede mnou napsali jiní.
Jak už zde bylo řečeno, číst Kafku chce jisté vnitřní nastavení. U Procesu to šlo, tak nějak samo. Zámek pro mě byl těžší oříšek, který se po počátečním nadšením z příběhu propadal do (pro mě) nudných pasážích.
Já na tohle asi vážně nemám buňky. Oceňuji krásný jazyk a skvělé budování atmosféry temné bezvýchodnosti, které na mě na začátku velmi dobře fungovalo. Nicméně postupem času mě neustálé bloudění v kruzích začalo zoufale nudit a místy jsem se přistihla, že ten nekonečný tok slov vlastně vůbec nevnímám. A potenciálně většímu zájmu o děj knihy moc nepomohlo ani to, že K. - se svým nadutým, vcelku docela arogantním, přístupem - pro mě vůbec není hrdinou, kterému bych měla tendenci fandit. Ve finále mi tak je vlastně úplně jedno, že román není dokončený, protože je mi totálně putna, jak to s K. dopadne.
Co musí zaujmout každého, kdo se do této knihy pustí, je precizní jazyk, v mém případě zpřístupněný Vladimírem Kafkou. Další věci už budou individuální, protože jde o text mnohovrstevnatý, významů plný, takže každého zaujme něco jiného a může si hledat vlastní klíč k nedokončenému románu. Což u téhle knihy nevadí, protože se klidně dá vykládat jako symbol toho, že člověk přes veškerou snahu taky jen málokdy dokončí to, co si v životě předsevzal.
Ještěže ten ČRo máme, po neúspěšném začtení se do Procesu jsem si řekla, že audio dám. A první polovina byla fakt peklo největší, chtělo se mi rvát si vlasy zoufalstvím. Ale pak jsem z té knihy začala pociťovat takové lehce zvrácené zalíbení, to jsem tedy opravdu nečekala. Na konci už jsem se vysloveně smála nahlas a smekala klobouk nad Kafkovým mistrovstvím popsat malichernost lidské malosti a schopnost otočit každičkou myšlenku. Když si človek připočte téměř stoletou nadčasovost a chytne se dostatečně za nos, musí ho to bavit. Říkám si, zda se Orwell nemohl inspirovat...
(SPOILER)
Pro všechny, které zajímá, jak měla kniha končit
Zámek sice (jako všechny Kafkovy romány) není dokončený, ale podle Maxe Broda (Kafkova nejbližšího přítele, který všechna jeho díla vydal) měl být konec následující:
Zeměměřič K. nakonec umírá vysílením, ale na smrtelné posteli za ním přijdou úředníci ze zámku se zprávou, že může konečně nastoupit do služby.
"..na Kafku musí mít člověk halt „buňky“. Ale „mít buňky“ rozhodně není něco, co je spojeno s intelektem, se vzděláním, se sečtělostí, anebo s hodnotou IQ..."
... píše marlowe a má svatou pravdu!
A já je halt asi nemám. Ani trpělivost s Kafkou. Nikdy mě nelákal. Vyposlechla jsem Kamila Halbicha do poloviny, čte výborně, občas svitla jiskřička, ale v zásadě mi to příliš neříká. Trochu mě oslovila ponurá atmosféra na počátku, ale pak už se to jen vleklo jako med.
Inu za pokus to stálo...a úplně mě to neodradilo, ale chce to asi trochou jiné podmínky k poslechu než cestou z práce a do práce :o)
Blízko je mi pohled komentáře KingNut123
2/5
(SPOILER)
Už už máte pocit, že to pochopíte, že rozlousknete klíč, šifru, k tomu dílu. To mě hnalo k opakovanému poslechu (teď na Rozhlasu je to skvěle Kamil Halbich), sledování filmu na YouTube a čtení komentářů. Možná proto se také ze samotného autora, pana Dr. Franze Kafky, stal kult, skrze něho, bádání o jeho životě, hledáme odpověď na otázku záhady jeho románů.
Vymyslela jsem si takovýto svůj klíč k románu: Proč se všichni ve vesnici u Zámku chovají jak blbci? Prostě jsou všichni spolčeni proti K. Představuji si, že to, co čteme v románu, je jen zlomek toho příběhu, děje se toho mnohem víc. Je to paralelní děj. Všichni mají společný cíl, aby se K decentně, po dobrém, zbavili. Prostě jim vadí. Normálně se s ním sice baví, ale ve skutečnosti jim leze na nervy. Možná ho pomlouvají, nastrčí mu milenku, aby ho ovládala, a dva špehy. Ta milenka je domluvená se špehy. Všichni lžou a vymýšlejí si, mají z něj možná legraci. Na oko si s ním povídají, ale jen nezávazně. Skutečně pomocnou ruku mu nikdo nepodá. Možná mají takové instrukce, možná jde o rafinovanou strategii, jak se K zbavit nenásilnou cestou. Přemýšlím o zákulisním ději, je komplementární k tomuto, je tajný, má obrovský, epický děj, jak za nitky tahá třeba pan hrabě a všechny svoje poddané instruuje, jak mají K házet klacky pod nohy. Každá scéna románu je jen krátký snímek černobílého filmu, u kterého se dá přemýšlet, co je za tím, co nebylo v románu popsáno.
Tak to je můj objev, můj způsob v chápání Zámku. Teď už konečně jsem docela spokojená, už už jsem přišla na to, jak to číst… Na první čtení divné dílo se mění v něco docela zajímavého.
Četba Zámku je geneze, přemýšlením o tomto románu mě napadaly a napadají mnohé situace z mého života, nebo analogie z historie, které něčím Zámek připomínají. A teď si myslím, že hodnota tohoto díla je v duševní cestě, kterou čtenář při chápání urazí. Nevím, jestli má ta cesta konce, ale určitě se dostaví uspokojení z osobního mentálního výkonu.
Audiokniha. Přečetla jsem toho dost na to, abych uměla ocenit kvalitu tohoto díla. Ale můj šálek kávy to prostě není. Děj se táhne, pořád dokola se tisíci slovy omílá to samé. Je to moc dlouhé, dovedu si představit další stovky stránek, které by autor potřeboval na dokončení knihy. Nicméně přednes pana Halbicha se moc dobře poslouchá, takže jsem to vydržela až do konce.
Štítky knihy
zfilmováno byrokracie psychologické romány rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literaturaAutorovy další knížky
| 2007 |  Proměna |
| 2005 |  Proces |
| 1989 | Zámek |
| 2001 | Dopisy Mileně |
| 1962 | Amerika |
Zvláštní kniha, která se v jistém smyslu, vzhledem k obsahu, vcelku dobře čte. Byrokratické peklo a absurdita ad absurdum sálá z každé věty. Kafkův styl je prostě unikátní se závany geniality. Nicméně jde vidět, že dílo Kafka nestihl dokončit. Logicky chybí závěr, a věřím, že poslední kapitoly by autor ještě trochu korigoval, občas už to bylo vyloženě mlácení prázdné slámy.
No, celkově vzato, asi jsem rád, že to Franz dopsat nestihl, protože číst dalších 300 stran Zámku, bych už fakt nechtěl (byť bych prostě musel).