Margherita_N komentáře u knih

Opět tu máme herce, který využije svého talentu, aby ošálil společnost - při čtení nešlo nevzpomenout na Smrt lorda Edgwarea. Ovšem rokování dvou mužů nad záhadným případem po celou první polovinu knihy mi zase neustále připomínalo Čapkovu povídku Šlépěj :) Příběh je opět skvěle napsaný, skutečného vraha jsem podezřívala až ve třech čtvrtinách knihy. Poirot tam ale citelně chybí, o jeho příteli Hastingsovi a hlavně jejich rozhovorech nemluvě, ty vždycky příběh dobře koření a trochu odlehčují. Tady se dočkáme pouze Poirota, který se po úvodním krátkém představení vrátí do děje až ke konci, když připustí, že je opravdu co vyšetřovat. Všechno rozlouskne, přednese to třem nejhorlivějším samozvaným vyšetřovatelům a hotovo. Agatha má určitě poutavější detektivky, ale stejně je to na pět hvězdiček :)

11 05.04.2020

Takhle má vypadat dobrá kniha! Tisíc stran, kde není ani jedno zbytečné slovo. "Snažil jsem se napsat knihu, která pošlape od začátku až do konce," píše King v autorově poznámce - a to se mu fakt povedlo. Na malém prostoru uzavřeného městečka v jednom týdnu rozehrává neuvěřitelnou dějovou smršť. Čtenář tu najde motivy z Kingových nejznámějších knih, zároveň při čtení nešlo nevzpomenout na seriály Stranger Things a Breaking Bad. O paralelách se současnou českou situací a vystupováním našich "vůdců" nemluvě. Tady ale všechno nabere rychlé obrátky, jsme v Americe, a tak každej okamžitě vytáhne ze šuplíku pistoli, ti šťastnější i nějaký další ze sklepa, a jdou řešit situaci. Osmnáctileté policejní rychlokvašky se u sboru moc neohřejou, ale pod vedením Velkého Jima, kterej dýchá pro svoji moc nad městečkem, toho stihnou napáchat dost. Chvílemi je vám z toho všeho hodně úzko, ale jakmile se první radní Andy obrátí na drogovou cestu a společně s vyfetovaným Philem vzývá Ježíše, chce se vám řvát smíchy, jejich dialogy nemají chybu. Závěrečné scény, jejichž oběťmi se ale kvůli těmhle dvěma stanou hlavně ti nejslabší, pak hodně bolí. Nakonec mě napadá jen - a zase je to to nejlepší, co jsem od Kinga zatím četla! :)

18 31.03.2020

Průměrná detektivka, která přispěním překladu spadla pod průměr ("Jejda!"). Autor potřeboval obecně nastavenou laťku geniálních detektivů ještě trumfnout, a tak se vytasil s tím, že hlavní vyšetřovatel Robert Hunter je tak výjimečně inteligentní, že na základní škole přeskakoval třídy. Nic víc se o jeho životě nedozvíme a svou neuvěřitelnou genialitu taky zrovna nepředvede. První vražda je takovej totál brutál, že jsem chtěla knihu odhodit s pocitem "no fuj", tohle by snad mělo být zakázané vydávat. Opravdu už neexistujou vůbec žádné etické hranice? Působilo to na mě celkově jako CSI: Miami, celý vyfiltrovaný do slunečna, akorát na západním pobřeží. Kulisy Los Angeles, všechny postavy jsou krásné, bohaté, vysportované. Hunter měl být z obou vyšetřovatelů ten nabušenější, po celou dobu vyšetřování se ale žádné tělesné aktivitě nevěnoval. Jeho parťák Garcia byl dokonce exoticky krásnej, hodil i pár portugalských slov. Mezi klukama to jiskřilo, celou dobu jsem čekala, kdy jeden druhýho chytne za zadek. Z těchhle scén mi nejvíc utkvělo, jak spolu šli na oběd, Garcia si dal jen salát a prohodil, že si musí hlídat váhu... Ale tak zakončím to něčím pozitivním - ač jsem na prvních stranách bojovala se znechucením, byly to právě tyhle pasáže, který mě do čtení vtáhly. Že to potom celý skřípalo a závěrečné odhalení bylo neuvěřitelným zábleskem, který se objevil z úplný nuly, je druhá věc (když už má pachatel mít spojitost s dávno zapadlým případem z detektivovy minulosti, bylo by dobré s ním čtenáře nejdřív aspoň ve stručnosti seznámit). Roberte, Roberte, doufám, že se v příštích knížkách trochu vyloupneš... pokud ti dám ještě šanci. Upřímně je to za mě na dvě hvězdičky, ale asi tu nezvládnu tak vyčnívat :))

14 26.03.2020

První věc, která mě potěšila, je, že v Ilan se konečně probouzí i něco jiného než všechny možné zázračné talenty pro práci se sklenitem. Dospívá, už skoro rok žije mimo velmi omezený svět, ze kterého vzešla, naučila se odkládat občas voal - i když stále jen kvůli dočasné změně identity - a nahlas taky řekla velmi mužnému muži, že je žena. Tolik moje ženské čtení. Samotný příběh by si ale dle mého zasloužil víc podrobností a hlavně větší roli pětadvacítky. Ilan je opět všechny přechytračila, čím dál víc zásadních vědomostí jim ani neříká, protože ona si s nimi koneckonců poradí a využije je líp. Tady bych si přála mužskou spisovatelskou ruku, aby z těch chlapů vymáčkla jejich potenciál. Pardon za ty stereotypy. Mně ale nestačí, že když se elitní bojovníci dostanou k nějakému boji, jsme o něm pouze informováni větou, že Ilan „slyší zpěv duvalů“. Trochu detailů prosím, ať ten příběh můžu prožít. Naopak kde by neškodilo detailů ubrat, jsou pasáže typu výměna turnulu, kde kniha připomínala technickou příručku, se spoustou výrazů vymyšlených právě pro tuhle příležitost, bez kterých by se čtenář obešel.

Převažuje ale dojem, že se těším na další díl, kde se snad dozvíme tajemství prvního faji i nastereí, a dokonce se zdá téměř jisté, že nahlédneme za reteu!

16 22.03.2020

Tak tohle bylo zase "něco jiného"! Nechápu, kam na ty nápady Agatha chodila a jak mohla chrlit jednu originální detektivku za druhou. Mě opět vodila celou dobu za nos, a to jsem si myslela, jak jsem chytrá, že jsem to postřehla s tou přezdívkou, nastrčené to tam bylo dokonce dvakrát, ale byla jsem vedle jak ta jedle, jediné, co jsem trefila, bylo, že mají hledat člověka opačného pohlaví. Osoba vraha je zase neskutečnej charakter, výborně vykreslenej. Všechno skvělé, jen ten Hastings už by se fakt mohl poučit a přestat pochybovat o Poirotovi, dělat z něj, i když jen ve své mysli, senilního dědu... V každém díle mu to přece tolikrát natře, ale ten mladík si každou chvíli myslí, že mu teď už ale opravdu přeskočilo. Nepoučitelnej prostě. :)

12 18.03.2020

(SPOILER) SPOILERY. U mě se teda kruh tak úplně neuzavřel, protože pro mě bylo chvílemi v příběhu příliš náznaků a zmatků. Takže jsem to s tím hadem, kterej si kouše vlastní ocas, v tomhle případě úplně nepochopila, proč do toho zapadala katastrofa v Rivii na konci? Další vývoj ale celkem chápu, dostali se díky koníkovi a Ciri do jinýho světa, dopadli dost dobře, ne? Konečně jsem díky tomuhle dílu tak nějak pobrala konjunkci sfér. A vůbec se mi ta roztříštěnost líbila, vyprávění z pohledu různých postav, vysoká úroveň se opět střídala s tlacháním... Pořád nevím, jestli být fascinovaná autorovou odvahou, chválit ho za to, nebo nesnášet. Jak může tak sugestivně a příšerně (v tom "nejlepším" slova smyslu) popisovat válku, utrpení obyčejných lidí během ní a po ní, vyhnání obyvatel z jejich domovů proto, že patří k poraženým... A pak se přenést do jakési lóže, kde několik kvočen tlachá a podle svého mínění se tím starají o příští uspořádání světa. Je to výsměch ženským dýchánkům? O. k., ale to stačilo v jednom díle. Celkově mě ale Paní jezera bavila snad nejvíc ze všech románových Zaklínačů, nebo soupeřila se třetím dílem.

9 16.03.2020

Příběh mě pohltil od začátku do konce, neztrácela jsem se v postavách ani při závěrečném odhalení, nezapomněla jsem souvislosti a bavilo mě to. Je to jedna z výraznějších detektivek s Poirotem, který myslím nezapomenu, i protože je tam specifickej vrah. Měla jsem na něj podezření zhruba od poloviny knihy, ale stejně jsem se těšila, jestli se potvrdí, jak k tomu dojde, jaká byla celá motivace, jak to všechno proběhlo. Jsou tu taky výrazný charaktery, dobře popsaný postavy - ať mladá, nerozvážná, veselá Nick nebo unylá zfetovaná Frederica. Konfrontace Hastingse s Poirotovou samolibostí je vtipnější než kdy dřív. Zkrátka je to povedené.

11 11.03.2020

Ten svět je úžasně rozehraný. Potřebovala bych ale silnější knížku, nebo víc dílů, které, vypadá to, budou. Super nápad s kopulí (zajímavé, že jsem to začala číst hned po Kingově Pod kopulí) a nebezpečím z vnějšího světa. Ilan je až moc výjimečná, na co sáhne, na to má ojedinělý talent, ale dobře, těším se, že ho nějak víc rozehraje. Protože zatím jí bylo dopřáno se spíš dívat po světě kolem sebe a sem tam se blýsknout. Říkala jsem si, proč ji pětadvacítka víc prakticky nevyužívá, nebo proč se víc neučí, ale přitom na ní všichni tak lpí, odpouští jí všechny drzosti, až se tím ta slavná parta ve čtenářových očích shazuje. Měla je obklopovat aura nedotknutelnosti, a zatím se jich nebojí ani malá holka. Těším se, až se Ilan probudí do života, zatím je svázaná svým nízkým původem a má pocit, že je míň než rohožka, o kterou si můžou všichni otřít boty. Neškodila by nějaká citová zápletka, takhle jsou to pořád třídní otázky, úžasné vlastnosti sklenitu a boj s bytostmi z druhé strany. Tak třeba až vyjde najevo, že Ilan je hezká holka, a ne "nečistý" kluk, dočkáme se i někaké další roviny příběhu.

18 03.03.2020

Pýchu a předsudek jsem doteď nečetla, protože jsem měla předsudek :) Myslela jsem, že to bude samé och, ách a nešťastná láska. A ono to bylo svižné, vtipné, a dokonce ironicky psané! Elizabeth byla na svoji dobu velmi moderně smýšlející děvče a leccos bych si z její povahy přála sama mít, takový přístup se hodí v každé době. A pan Darcy a jeho předsudky o tom, koho by si měl a neměl vzít... No, tak to byla momentálně taky rána do živého, není to pouze dobová záležitost. Vůbec je tenhle román velmi nadčasový, ač je přirozeně ukotven v jiné době. -SPOILER- Proč ale na konci autorka tak odbyla svatbu? Celou dobu se na ni těším, a pak se dozvím "jo a vzali se a měli se fajn".

29 20.02.2020

Pořád mi přicházelo na mysl srovnávání s Vraždou v Orient-Expresu, ale to není úplně namístě. I tady se stane promyšlená vražda v luxusním vlaku, kterou brilantně vyřeší Hercule Poirot, neudělá to ale na první dobrou, dokonce na nějakou chvíli skončí ve vězení nesprávný člověk. A navíc tady jde o vraždu loupežnou, detektiv se tedy nemůže spokojit s vyslechutím cestujících, ale musí sledovat stopu slavných rubínů ve světě. Více než v Orient-Expresu se tady ke slovu dostanou další postavy a jejich pohled, pokud si to správně pamatuju. A je jich několik - přiznávám, že jak jsem to nepřečetla na jeden zátah, tak jsem průběžně zapomněla, kdo je to slečna Lenox a slečna Zia, ale hlavně že jim slavný detektiv na konci poděkoval :)

13 13.02.2020

Líbilo se mi několik perspektiv vyprávění. Všechny byly dobře napsaný a žádná nenudila. Nudil mě ale opět trochu Geralt... Je tam za zádumčivýho týpka v pozadí, kterej se občas probere a pobije pár nepřátel (teď už ani nezabíjí příšery, což má být zaklínačova životní náplň a způsob obživy). Ciri je vláčena hlubším a hlubším bahnem života, ale ona je ta pravá hrdinka, která všechno zvládne a nic ji fyzicky ani psychicky nezlomí. Čarodějnej ženskej spolek moc nechápu - sejdou se, kecají... Takovej think-tank o ničem, proč? Podle mě jsou pasáže o válce a různých souvisejících bojích mistrovský, jakmile se ale dostane na čaroděje či zaklínače (Geralt byl skutečným hrdinou dle mého naposledy v povídkových knihách a asi prvním dílu románu), kvalita knihy většinou upadá. Připadá mi, že autor někdy pořádně neví, co s tímhle typem postav...

8 04.02.2020

Poirot po kontaktu se záhadným cizincem přijímá myšlenku nadnárodního spiknutí a stává se z něj akční agent, dychtivý zničit Velkou čtyřku, která si hodlá podrobit svět pomocí zločinu a nastolit nový společenský řád. Má čínský a francouzský geniální mozek a americké bohatství a pak toho čtvrtého s proměnlivou identitou. Poirot se úplně klidně převléká za pobudu, obětuje knírek a způsobí si viditelnou jizvu, aby se mohl vydávat za své vlastní dvojče. Je to zkrátka jiný chlapík než ten přepečlivě upraveny detektiv, který nosí v kapse kartáček na šaty, jak ho známe všichni. Velká čtyřka byl asi Agatin pokus vydat se cestou akčního hrdiny, a je dobře, že v něm nepokračovala (ale nejsem znalec, možná ještě na něco podobného v téhle sérii natrefím). Takových agentů je, kdežto Poirot se nakonec vyvinul velmi osobitě. Je to dobře napsaná detektivka, jen v ní vystupuje jiný hrdina, než na kterýho jsem zvyklá.

10 23.01.2020

„To nevadí, toho si nevšímej.“ To je asi moje oblíbená hláška. Jinak jsou tam milý a vtipný příhody. Někdy mi bylo postav líto, třeba s těma kalhotama, jak vyšly z módy... :)

4 14.01.2020

Knihu jsem si koupila z nadšení z toho, že máme s autorkou stejnou zálibu - hledat na mapě odlehlé ostrovy a představovat si život na nich. Je milá, každému ostrovu je věnován krátký popisek velkým písmem, dá se v tom hezky listovat, prohlížet a fantazírovat.

4 14.01.2020

Tohle byla před pár lety moje první kingovka. Ocenila jsem vypravěčský talent a náhled do nitra postav, do jejich myšlenek, do myšlení pachatele, který byl pro mě překvapivě odhalen brzo. Měla jsem o Kingovi hororový představy, ale začala jsem detektivkou - a proč ne, napsaná je podle mě fakt dobře. Napínavá, propracovaná.

12 14.01.2020

Dojemnej příběh, skvěle napsanej. Znala jsem ho z oscarového filmu, kterej jsem viděla loni při letním promítání na zahradě švédského velvyslanectví. Určitě doporučuju už kvůli castingu, všichni herci jsou skvělí, nejvíc mi ale utkvěli Ove, Parvaneh a Sonja. Knižní předloze je film velmi věrný.

V tomhle milém (přes všechny těžkosti) příběhu sousedství a potažmo života nemůžete stát na něčí straně, protože autor minimalisticky, ale přitom hluboce vystihuje lidské povahy, projevující se ve všedních situacích. Takže jednoho budete mít rádi pro něco, druhého zase pro něco jiného, a stejně tak na nich najdete mouchy, kvůli kterým byste se s nimi hašteřili.

Může vypadat jako hromada klišé, že starší konzervativní pán se musí smířit s tím, že všechno kolem něj se mění, že má najednou za sousedku temperamentní cizinku s manželem bez "poctivého" zaměstnání, že je "nucen" k sobě nastěhovat homosexuála v nouzi... Ale ono je to podané přirozeně, jak život plyne, a tyhle okolnosti z vyprávění netrčí, není to žádné ždímání citů a emocí. Při čtení se zamyslíte nad sebou, nad svým vztahem k nejbližším, nad tím, že možná někdy zbytečně odsuzujete lidi po jejich prvním projevu, aniž byste věděli, co mají za sebou a proč jsou takoví, jací jsou.

Jenom mě zarazilo, jak je podle autora člověk v 59 letech na odpis. Oveho vrstevníci včetně jeho samého jsou stiženi smrtelnými chorobami a v běžných situacích podáni jako někdo, kdo se do tohohle světa dávno nehodí. Devětapadesátníci jsou podle mých zkušeností dneska většinou energičtí a můžou doufat v několik dalších šťastně prožitých desetiletí, a ne že by na každém kroku nacházeli důkazy svojí zbytečnosti a bojovali proti úřadům, které je ve vizích vlastního nedostatku podporují. Těžko říct, jestli tenhle postoj vychází z autorovy vlastní zkušenosti, nebo je to třeba švédské specifikum, že produktivní věk končí brzo.

14 14.01.2020

Konečně rozumím postavám a jejich motivacím. Geralt se méně lituje, Yennefer se vyskytuje minimálně, děj je akční a dost poutavě vyprávěný. Válka se tentokrát přiblíží nejen na dohled, ale dostáváme se přímo doprostřed. V těchhle pasážích je ta kniha napsaná vážně skvěle, stejně jako jsou mistrovské promluvy trpaslíků. Jediné, co ságu stále shazuje, jsou ty slizké momenty, které tady někdo v komentářích označil za fascinaci ženskou sexualitou - jakmile začne Sapkowski popisovat, komu v jakém oblečku koukají prsa, co dělá Ciri po nocích se svojí kamarádkou a podobně, mám pocit, že ho úplně vidím před sebou, jak píše a přitom si otírá čelo kapesníkem. Pět hvězdiček nicméně dávám v nadšení z toho, že mě sága o Zaklínači konečně začala bavit.

Hodně úvah o vraždění a tradičně taky o Norech. To je nejspíš to, co si z téhle knížky ponesu, až zapomenu příběh. :-) Ten byl ale parádní, tenhle díl je vrchol série. Neustále žasnu nad tím, jak dokázal Nesbo stvořit alkoholika, kterej je tak moc sympatickej, tak moc mu fandím. Nebyla to láska od prvního dílu, ale teď? Ač mám doma kupu nepřečtených knížek, mám chuť si dát celou sérii s Harrym Holem znova. Nikdy jsem se netajila nesympatiemi k Ráchel, moje favoritky byly Kaja (jak jsem ráda, že se tu zas objevila!) a hlavně Katrine. Kvůli ní mě Harry na konci celkem nakrknul - jaký házení kostkou, to je snad jasný, kde je teď jeho místo, ne. Ohledně vraha - netipla bych si ho úplně brzo, ale byly tam minimálně dva časné náznaky, které prozrazovaly, že něco ví. To něco mi ale nepřipadalo jako důvod k vraždě, spíš bych hádala pravý opak. Motiv byl tedy hodně vyhrocený, až jsem si chvílemi říkala, že snad Nesbo přestřelil, ale co já vím. Vypravěčsky je to skvělé, přeložené úžasně. Hrozně se mi líbí autorův vztah k jeho městu, zemi. V Oslu už si připadám skoro jako doma, ač jsem tam zatím nebyla. Ale těším se, že se tam podívám, a těším se na dalšího Harryho, protože konec knihy mu nechal otevřená vrátka k dalšímu příběhu.

14 07.01.2020

Při čtení tohohle románu jsem zažila hodně pocitů. Ale okamžiky souznění s autorem a vděčnosti za tak dobře napsanej text vždycky přehlušil pronikavý pocit, že není normální, aby někdo zneužíval svého dobrého spisovatelského postavení a talentu a ventiloval intimní záležitosti někoho, kdo s ním dávno nechce mít nic společného. Chodili spolu, ona byla moc mladá, ještě nevěděla, co chce, jestli vůbec něco chce, a pokud jo, že je třeba na tom pracovat; jemu bylo třicet až pětatřicet a žil trochu jako student, kterej je na ní citově závislej, čímž jí to neusnadňoval.

Ona se na konci vyjádřila podobně, jak jsem to cítila já - být spisovatel je pro holku nejdřív sexy, obdivujete ho, jakej má rozhled, do jak vybrané společnosti patří. Ale pak nastanou všední dny, kdy - a tady se dostávám do roviny dohadů, toho, co ho hlavně shazovalo v mých očích - on je schopnej s ní na půl roku jet na Erasmus, aby jí tam dýchal na záda. A pak odjet do Bratislavy a tam žít na sídlištní ubytovně, přičemž účelem je psaní v rámci literárního stipendia, které se od začátku nedaří. To prostě už sexy není, navíc pro takovou mladou kočku, jak Ninu od začátku prezentuje. Nemluvě o bydlení v průchozí kuchyni ve sdíleném bytě, ale to už do toho moc projektuju to, co by vadilo mně.

Stačí si přečíst scénu, ve které Jan leží na zemi a hystericky brečí - tohle by mělo stát v anotaci, protože to je přesně celá tahle kniha. Chodil jsem s krásnou holkou, protože chytrej jsem sám dost, tak nic jinýho nepotřebuju - a ona se se mnou rozešla. A protože jsem talentovanej spisovatel a pracuju v dobrém nakladatelství, tak jí to vrátím tím, že o ní napíšu čtyři sta stran, kde vylíčím intimní detaily našeho vztahu včetně sexu. Bude z toho literární událost, všichni si to přečtou a budou aspoň vědět, že jsme spolu chodili, když už spolu nemůžeme chodit dál. Pardon, ale to je jen intelektuálnější forma toho, jak se pomstít bývalce zveřejněním její korespondence a soukromých fotek na internetu.

Ano, je to skvěle napsané, tolik odkazů na jiné texty, tolik zajímavých myšlenek, četla jsem to s připravenými lepicími papírky a dělala si záložky. Ale jakmile se znovu vynořila osobní rovina, bylo mi trochu blivno. Vrcholem egoismu tu není kapitola s rozhovorem autora se sebou samým, ale ta, která je psaná jakoby Nininou rukou - jenže ji napsal sám autor.

22 02.01.2020

Pozor, spoilery. // Pár napínavých momentů tam bylo. Ale pak už nic pochválit nemůžu... Na první pohled mi připadalo, že zadání znělo „napiš bestseller“, a tak autor vytáhl kanibala. Hlavní hrdinka Kate Marshallová je alkoholička ve středním věku bez osobního života, kterou vyhodili od policie. Potud ctíme základní prvky současných nejprodávanějších kriminálek. Sériový vraždění funguje, co k tomu ale přidat, aby se do toho šokujícím způsobem osobně zapletla policistka a později soukromá vyšetřovatelka Kate - co takhle těhotenství s hlavním padouchem, o kterém čtyři a půl měsíce nevěděla, a nepřišel na to ani otec dítěte, když jí páral břicho nožem. Nicméně dítě je v cajku a celou dobu do děje nijak nezasáhne (a zdá se, že si ani v patnácti letech v internetové době neuvědomuje, kdo je jeho otec, ačkoli je v jednom kuse v médiích). Kate je celou dobu na vlastní pěst deset kroků před místní policií a žádnej větší zádrhel v pátrání nenastává. A nakonec si hravě poradí s přesilou, od Kate se ty zabitý sportovkyně měly učit. Kéž by to bylo aspoň čtivě napsaný, ale dostáváme topornej překlad, ze kterýho čiší anglickej originál a převod dialogů slovo od slova mnohdy nedává smysl. A k tomu odbytý korektury. Ale protože jsem měkkosrdcatá, dala jsem Kanibalovi třetí hvězdičku za pokorné autorovo poděkování na konci...

11 29.12.2019