Léto na krásném bílém koni

Léto na krásném bílém koni https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19434/bmid_leto-na-krasnem-bilem-koni-MBc-19434.jpg 4 163 16

Kniha je souborem povídek vypovídajících o autorově dětství a dospívání. Velmi vtipně jsou zde podány příhody ze školy (První den ve škole), s kamarády (Léto na krásném bílém koni) i dospělými (Rozhovor s otcem). Jsou zde vylíčeny problémy dětství dětskýma očima a problémy dospívání očima dospívajícího mladého muže. Věc, která se dospělému zdá banální, je zde pro šestiletého kluka neřešitelným problémem a naopak. Je to zajímavé srovnání životů různých lidí a generací. Ilustroval Jiří Vančura.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Povídky

Vydáno: , Práce
Originální název:

My name is Aram - Little Children - Dear Baby , 1978


více info...

Přidat komentář

Majto
08.04.2024 5 z 5

Druhý kontakt s tvorbou autora má za následok ešte väčšie pohltenie jeho obrazmi, hoci veľa z poviedok už mi pred zrakom fantázie defilovala. Nič to nemení na tom, že čaro ponúkaných obrázkov, vôní a zvukov dokáže pohltiť podobne ako u neznámych kúskov. Nasli by sa tu aj slabšie kúsky, no posledné 2 poviedky má absolútne pohltili, čistá esencia krásy. Myslím, že sa chcem ponoriť do autorovho sveta hlbšie. Už teraz ho v osobnom rebríčku dávam na roveň Jacka Kerouaca.

špulo
06.12.2023 5 z 5

Kedysi môj prvý Saroyan. Ešte na gympli. Rozžiaril moju tínejdž dušu a nasmeroval moje literárne oko novým smerom. Nejde o veľký mocný intelektuálny zážitok. Je to ako keď vás niekto počas hnusne upršaného uzimeného dňa chytí za ruku, priloží si ju k lícu a usmeje sa na vás. A žmurkne ;))


Pebra
10.08.2022 5 z 5

Nádherná jízda na krásném bílém koni.

PetrazÚstí
21.10.2021 5 z 5

Moje nejoblíbenější Saroyanova kniha. Dojemné a vypointované. Doporučuji všem.

Ninushka
21.02.2021

Dovoluji si říct, ze tato povídková kniha převyšuje autorovy ostatní kniha. Krásná, dojemná, vtipna.

mirektrubak
08.08.2020 4 z 5

Jean Giono v povídce Muž, který sázel stromy (a o pár let před ním Bradbury v podezřele podobném Zeleném ránu) působivě předkládá příběh zdánlivě beznadějné (a zcela jistě nerentabilní) snahy o zlepšení našeho okolí prostřednictvím drobného trpělivého úsilí. Ukazuje nám tím, jak může vytrvalost přinést výsledek – oproti všemu očekávání. Je to obdivuhodné a inspirující. Saroyan v povídce Granátové stromy podobné téma pojímá ještě jinak, ještě trochu to celé posouvá. Jeho hrdina ví, že jeho šlechtění nevhodného kusu země neskončí úspěchem (také se svým praktickým příbuzným svými aktivitami nechlubí), ale stejně si nemůže pomoct a ve své činnosti nepřestává. Sází stromy, protože ví, že sázet stromy je dobré, i když jich v létě jistě většina uschne a kompletní úroda se vejde do pár bedýnek.
Já jsem si u té povídky, stejně jako u mnoha dalších, uvědomil, jak mám Saroyanovy příběhy rád, jak jsou mi milí jeho nepraktičtí muži a chlapci (ano, muži a chlapci: osoby ženského pohlaví se v Saroyanově světě objevují jen jako dekorace). Stejně, jako když jsem tuhle povídkovou knihu četl poprvé (ve věku ještě hluboce neplnoletém), i teď jsem měl pocit, že citlivým podivínům Saroyan rozumí jako málokdo jiný. I v jejich radosti, i v jejich smutku. Takhle třeba popisuje ubohého, tesknícího Araba v povídce Ubohý, tesknící Arab: „Mluvil, jako by litoval, že je vůbec zapotřebí mluvit, jako by mu připadal žalostný sebemenší pokus vyjádřit něco, co se beztak vyjádřit nedá, jako by každé pronesené slůvko jenom rozmnožovalo hoře, které v něm hárá“

Pětihvězdičkový zážitek jsem ale neměl, leccos skřípalo. Občas jde Saroyan za hranici snesitelného patosu, občas spadne do banality, občas neukrotí svojí bujnou obrazotvornost a je upovídaný až moc. Schéma jeho povídek se taky dost opakuje. A pak jsou tady ti křičící dominantní patriarchové, kteří Saroyanovi zjevně učarovali, ale na mě jsou až příliš hluční a sebestřední (připomínali mi strýce Pepina, jen vybaveni dlouhým mohutným knírem a ještě delším arménským příjmením :-). „Hřbet mé ruky je na cestě k tvým ústům,“ říká za tichého přihlížení celé rodiny jeden takový otec rodu své ženě, která se právě dopustila té drzosti, že měla bez dovolení názor, a dokonce ho řekla nahlas. Hm, je evidentní, že světem Wiliama Saroyana je pro mě mnohem příjemnější listovat, než kdybych v něm měl opravdu žít.
Pozitiva nicméně převažují, bezesporu. Jsem rád, že jsem se s touhle sbírkou po letech zase setkal (třikrát sláva naší knihbudce!) a mohl si oživit Arama a další. Jsem rád, že pan Saroyan psal tak, jak psal. Jsem rád, že svým čtenářům předává svoji radost ze zdánlivých samozřejmostí, svoje okouzlení životem. Že nám ukazuje, co je opravdu důležité. Že nás ujišťuje, že být nekompatibilní se světem není žádná ostuda, že je to možná přesně naopak. Že naše jinakosti nejsou prokletím, ale darem.

„Být naživu, moci se volně pohybovat časem a prostorem, jitrem, polednem, večerem; dýchat a jíst a smát se a mluvit a spát a růst. Vidět, slyšet, hmatat. Procházet se pod sluncem po všelijakých končinách světa. Být někde, na určitém místě. Na světě.“

JancaMia
22.04.2020 5 z 5

super knížka super autora .. :))

Margherita_N
14.01.2020 4 z 5

„To nevadí, toho si nevšímej.“ To je asi moje oblíbená hláška. Jinak jsou tam milý a vtipný příhody. Někdy mi bylo postav líto, třeba s těma kalhotama, jak vyšly z módy... :)

jardadr
05.04.2018 5 z 5

Vím, že jsem povídkář. Když o něčem přemýšlím, rozebírám, vymýšlím příběh, vždy se mi nejprve vybaví jako povídka. Vím, že život beru jako sérii povídek a vím to proto, že se u každého příběhu snažím hledat pointu. A to je základní kámen a hřeb každé povídky. Nevím jak je to možné - snad proto, že Amerika je země příběhů, velkých i všedních - ale nejlepší povídkáři se rodí v Americe. Ernest Hemingway, Ray Bradbury, O´Henry, Henry James, nedostižný Sherwood Anderson, fantaskní Nathaniel Hawthorne, Kurt Vonnegut, P. K. Dick, zapomenutý a stále objevovaný Ambrose Bierce, břitký Mark Twain, "otec" hororu E. A. Poe a mnoho dalších. V neposlední řadě ovšem William Saryoan. Tento nespoutaný humanista, pozorovatel "všedních" osudů, člověk chápající, nebo alespoň hledající pochopení pro lidské slabosti - a proto naplněný láskou.
Tento výběr jeho povídek řadím k tomu nejlepšímu co v osmdesátých letech u nás vůbec z americké literatury vyšlo. Pohříchu jen jako paperback, ale alespoň s vkusnými ilustracemi. Léto na krásném bílém koni je kniha, po které sáhněte, až vás bude tento svět, lidé, společnost a její zákony, celá civilizace štvát, anebo už spíš dokonce srát. A pokud vám ani ona nepomůže najít alespoň zbytek naděje... pak už to bude hodně špatné.

klodnerovic
11.03.2018

Odpusťte mi, následující slova píši pro své budoucí já. Až tě, Klodnerová, budou zase žádat o tip na text, který by mohl recitovat náctiletý kluk (asi tak čtrnáctiletý a starší), sáhni po Saroyanovi, ideálně po tomto ;-).

MesLivres
12.09.2017 4 z 5

Příjemné, veselé a odlehčené čtení

Atanone
27.04.2017 5 z 5

Muž bez fantazie je problém. Ale muž s fantazií je úplná pohroma. Přála bych si,aby mi pan Saroyan vyprávěl pohádky před spaním..

kalache
21.11.2015 5 z 5

...Saroyan a O'Henry,to je záruka dobré povídky,zaručení zlepšovatelé nálady...

Luccy78
18.09.2015 5 z 5

Přiznám se, že moc povídky nemusím.. Ale pan Saroyana mě velmi příjemně překvapil. Kniha se čte velmi pěkně, svižně, texty jsou psány srozumitelnou a vtipnou formou. Není to ten typ humoru, kdy se popadáte za břicho, ale takový ten, co se podává po lžičkách.. Opravdu krásné čtení.

adorata
14.11.2013 5 z 5

Moje knižní prokletí (-: U povídkových knih je ten problém, že nám nedělá problém je na chvíli odložit a říci si, že je to jenom na chvíli (ve skutečnosti si na ně často vzpomeneme nejdřív za půl roku). U této knihy se mi podobná věc stala několikrát - popravdě řečeno, zhruba po každých dvou až třech přečtených povídkách. Ale podařilo se, navíc mi nikdy nescházelo ono objevné nadšení ze skvělého literárního díla. Co se týče Saroyana, je naprosto nenapodobitelný!

CGY
15.07.2011 4 z 5

Nemám rád povídky a moc je nečtu. Do téhle knihy jsem se pustil po přečtení jedné tlusté bichle.
Málokdy se mi stane, abych se u čtení knížky nahlas pochechtával. U téhle se to podařilo. Jednotlivé příběhy jsou mile lidské, některé veselé, některé méně. Celkově se mi kniha velmi líbila a četbu jsem si užil. Jistě to nebyl můj poslední Saroyan.
Přesto se - jako všechny povídkové knihy - potýká s trochou nevyrovnanosti. Některé povídky jsou skvělé a ty ostatní pak zákonitě s těmito srovnáváte a zjišťujete, že tak skvělé nejsou. 4*

Štítky knihy

povídky

Část díla

všech 33 částí díla

Autorovy další knížky

William Saroyan
americká, 1908 - 1981
1980  84%Tracyho tygr
1981  86%Léto na krásném bílém koni
1998  82%Tati, tobě přeskočilo
1958  84%Odvážný mladý muž na létající hrazdě
1998  81%Mami, mám tě ráda

Kniha Léto na krásném bílém koni je v

Právě čtených1x
Přečtených225x
Čtenářské výzvě19x
Doporučených17x
Knihotéce127x
Chystám se číst49x
Chci si koupit3x
dalších seznamech1x