tatjana1737 komentáře u knih

Nejsem primárně čtenářem detektivek, takže nemohu porovnávat a nějak výrazně soudit. "Volání kukačky" se mi docela líbilo, ale po roce, kdy jsem ho četla, si už pamatuju jen to, kdo byl vrah :-). Do "Hedvábníka" jsem proto šla téměř s čistým štítem a musela oprašovat vzpomínky na hlavního hrdinu Cormorana Strikea i jeho asistentku Robin. Přiznám se, že z celé knihy, která byla opravdu hodně dlouhá, se mi nejvíc líbily civilní pasáže - popis rozvíjejícího se profesního a osobního vztahu mezi Cormoranem a Robin, Cormoranovy vzpomínky na Charlotte a jeho působení v armádě. Knihu jsem dočetla včera a samotná detektivní linie už nyní ustupuje do pozadí a zmiňované momenty si vybavuji jasněji. Asi jsem ze staré školy, ale vadilo mi samotné provedení vraždy - připadá mi, že po oblibě severských detektivek se s brutalitou roztrhl pytel a čím drsnější a hnusnější vražda, ideálně s nějakým rituálním podtextem a symbolikou, tím lépe. Aby čtenář nezapomněl, téměř na každé další stránce se minimálně jednou objevilo slovo "vnitřnosti" či odkaz na způsob vraždy. Pointa, tedy odhalení vraha, pro mne byla docela nečekaná, tipovala bych někoho jiného, ale v té spleti vztahů a výpovědí, které si téměř při každém novém výslechu protiřečily, bylo docela těžké se vyznat. Odhalení mi přišlo poměrně "z ničeho", mám raději, když čtenář může usuzovat s detektivem a sám má dostatek vodítek, aby si při druhém čtení říkal: "No jo! Vždyť je to úplně jasné, tady je zřejmá indicie, sakra, že jsem si to neposkládal dohromady!" Samotný příběh byl hodně překombinovaný, ale je zajímavé ho číst, pozorovat "poměry" mezi spisovateli, jejich agenty a vydavateli knih a říkat si, jestli něco z toho opravdu odpovídá britským reáliím, když se autorka v těchto kruzích jistě pohybovala a pohybuje. Jinak oceňuji vypravěčský styl "pana Galbraitha" a práci se slovy, sice neznám Londýn, ale při popisech některých scenérií jsem je úplně viděla a cítila londýnskou zimu.

12 08.11.2015

Tuhle knížku miluji. Když jsem chodila na základní školu, měla ji spolužačka Blanka a já jí hrozně záviděla. Knížku jsem si opakovaně půjčovala, přepisovala do sešitu a pokoušela se překreslit i obrázky (které, když si je zpětně prohlížím, působí oproti předloze velmi vtipně). Nakonec se mi ji podařilo sehnat (u nějakého pouličního stánku - stála 99,-, což byly hrozné peníze, ale půjčila mi na ni sousedka, která šla náhodou kolem a kterou jsem musela dojmout tím, jak zoufale jsem tu knížku chtěla a jak jsem se bála, že když tamtudy půjdu další den, už ji mít nebudou) a dodnes se z ní těším. Při každém otevření na mne vždy dýchne ono okouzlení ze třetí třídy, takže knížka má pro mne neuvěřitelnou přidanou hodnotu. Moji zamilovanost určitě nezpůsobil jen samotný příběh, ale i naprosto půvabné ilustrace, které již tehdy podnítily moji obrazotvornost a v hlavě mi vyčarovaly nádherný svět, do kterého se stále bolestně toužím podívat. Doufám, že až jednou budu předčítat svým dětem, budou stejně jako já nezvratně přesvědčeny o tom, že Země Nezemě existuje.

7 28.10.2015

Ne, že by ten komiks byl špatný, o tom žádná. Ale pohled na Petra Pana a Wendy, kteroužto knížku s půvabnými ilustracemi jsem v dětství milovala a dlouho sháněla, už pro mne nikdy nebude stejný :-). Alenka a Dorotka pro mne nejsou tak srdeční záležitostí, takže zejména příběh Dorotky a "interpretace" jejích dobrodružství a některých prvků ze země Oz (např. Tornádo či červené střevíčky) byly docela vtipné a zajímavé.

Jak anotace vypovídá, jde o pornografii, ale ne bezduchou a takovou, jakou si pod tímto pojmem většinou představíme, ale o příběhy, které sice vypráví o sexu, ale přece nejsou JEN o sexu. Doporučila bych spíše dospělým čtenářům (jedná se o další z "obrázkových příběhů", který vyvrací mýtus, že komiksy jsou určeny jen dětem a dospívajícím), mládeži bych existenci tohoto komiksu prozatím zatajila :-). A současně bych doporučila těm, kteří znají Alenku v říši divů, Čaroděje ze země Oz i Petra Pana, protože díky znalosti těchto děl má čtení komiksu úplně jiný rozměr.

5 28.10.2015

POZOR SPOILERY, pro ty, co se chystají číst nebo mají rozečteno!

Před asi hodinou dočteno, takže jsem plná dojmů :-). Kniha se mi líbila a velmi, takže doporučuji nenechat se odradit - z mého pohledu - poněkud rozvláčným začátkem a pomalým rozjezdem. Ne, že by popisované události nebyly zajímavé, ale vždy bylo něco nakousnuto, nevěděla jsem proč, jak to souvisí s ostatními popisovanými událostmi, a byla z toho rozčílená. Nicméně určitá rozvláčnost a podrobný popis jednotlivých událostí, lidí, jevů a prostředí má svůj smysl. Knížka je díky němu plastičtější, člověk má pocit, jako by se pohyboval tehdejší Anglií, stál za zády hlavních postav a vše viděl jejich očima. Vůbec se nedivím, že zrod knížky trval tak dlouho, protože detailů, které člověk třeba jen přelétne očima, ale podvědomě přispějí k celkovému obrazu a atmosféře jednotlivých scén, ročních období, ale třeba i k vůni ulice ponořené do ranní mlhy, je nespočetně a pokud všechny vznikly pouze v hlavě autorky, klaním se před její prací a tím, co vše musela nastudovat, aby popisované bylo tak reálné.

Zmiňovala jsem hlavní postavy... ale ono je v knize vlastně jen jedna hlavní postava a ta se tam zjeví jen na chvilku - všechny ostatní postavy jsou vlastně vedlejší :-). Jakožto čtenář zvyklý na nějaké stereotypy jsem měla tendenci si jednu postavu vybrat jako "tu hlavní" a s ní se identifikovat. Postava Gilberta Norrela je tak hrozně nesympatická, že volba logicky padla na Jonathana Strange. Jenže on je opravdu namyšlený, takže ani s ním jsem se nemohla smířit :-). A gentleman s vlasy jako chmýří bodláčí? Je sice psán vtipně, ale když se člověk zamyslí nad jeho skutky a tím, co říká, rozhodně bych ho nechtěla v životě potkat. Z postav vystupujících v knížce se mi tak nejvíce líbili Childermass a Stephen Black. Zakončení příběhu posledního jmenovaného mi vykouzlilo na tváři úsměv :-). A takových momentů bylo mnohem víc.

Knížka, přestože je velmi obsáhlá a hlavní příběh se skládá z více větví, u kterých trvá dlouho, než se spojí do jednoho kmene a člověk pochopí souvislosti, je psaná s lehkostí a vtipem, s jemnou ironií a neznatelným (anglickým) humorem. Zde se připojuji k těm, kteří chválí překladatele - originál jsem nečetla, ale u českého překladu jsem se mnohokrát během čtení musela složit poklonu práci se slovy, použitým přirovnáním apod.

Samostatnou kapitolou jsou poznámky pod čarou, což u literatury fikce nebývá moc zvykem. Dotvářejí samotný celkový kontext a budí zdání, že čteme o reálných lidech a reálném světě (a kdo ví, já po Králových cestách nikdy nešla).

Líbí se mi i minimalistická obálka. Četla jsem další vydání, které je v reversních barvách, tedy bílý havran a bílé litery na černém pozadí, což bych vydavateli jako jediné hrubě vytknula, neboť standarta Krále Havrana byla bílá s černým havranem :-).

Souhlasím s Gaimanem (i když při pomalém rozjezdu bych se pod toto tvrzení rozhodně nepodepsala), že bych četla dál a klidně dalších 800 stránek. Budu tedy rozhodně doufat v to, že autorka napíše nějaké pokračování, i když tomu moc nevěřím. Ale doufat budu hrozně ráda, protože ten otevřený konec není nic pro mne :-).

DOPLNĚNO 9.11.2015: Právě jsem zjistila, že bílá obálka nebyla prvním vydáním a černá druhým, ale že byly vydány obě současně a mají v sobě jistou symboliku (viz recenze na příslušné záložce). Tímto se tedy omlouvám se svůj povrchní soud a pokud si barevnost vykládám dobře, volila bych obálku černou :-).

Velmi zajímavá recenze: http://neviditelnypes.lidovky.cz/recenze-sussana-clarkova-jonathan-strange-a-pan-norrell-p2g-/p_scifi.aspx?c=A080126_170001_p_scifi_hpe (Jan Havliš).

Sice jsem od přečtení Jonathana Strange a pana Norrela přelouskala Hedvábníka a nyní mám rozečtenou Divergenci, přesto se v myšlenkách ke knížce vracím. S kamarádem, který mi titul doporučil, jsme už svedli diskusi na téma jazyka knihy (Dickensovský), vykreslení anglické společnosti (Austenovské), na jemný humor, ironické narážky, historické osobnosti (lord Byron, který se při pohledu na pohlednou Italku jakoby zhroutil a tvářil se jako při žaludeční nevolnosti :-)), ale i pojetí Elfů (typicky anglické, já jej znám z Morressyho, takže pro mne žádné novum, ale pro neznalé jaký to rozpor proti dnes prezentovaným Tolkienovým elfům).

Momentálně mám rozkoukaný seriál podle předlohy, ale už po třetím díle nejsem spokojena, přijde mi, že Norrel je zde prezentován mnohem víc negativně než v předloze (krádeže dopisů manželů Strangeových), nelíbí se mi prizonizace lady Poleové, ale uvidíme, třeba ještě názor změním. Co se mi na seriálu líbí je výběr herců, sice je má představa poněkud odlišná, ale jinak to sedí jako zadeček na hrnec :-).

10 27.10.2015

Nejprve jsem četla knihu, pak si pustila film. Ten díky tomu absolutně neobstál, navíc i ve srovnání s Ďáblovou lstí. Kniha a film nemají v případě Ztracené brány kromě názvu, jmen postav a podzemí mnoho společného. Knížka je oproti Ďáblově lsti trochu víc "fantasy", ale líbila se mi, a to i přes větší "neuvěřitelnost" zápletky a jejího rozuzlení. Oproti tomu film je slepeninou všeho možného, ale chybí mu myšlenková i žánrová ucelenost.

2 15.10.2015

Na knížku jsem v knihovně čekala půl roku a než jsem dočetla to, co jsem měla rozečteno, když se konečně uvolnila, už mi přišla upomínka. Řekla bych, že hodně zapracovala reklama - já sama jsem četla na doporučení několika časopisů a pochvalných recenzí. Ne, že bych čtením byla zklamaná, ale čekala jsem něco jiného.
Žánr špionážního románu jsem, pokud vím, ještě nečetla. Ženských románů jsem oproti tomu přečetla hodně. Ženský špionážní román jsem četla poprvé. Jak všichni vychvalovali, že hlavní hrdinka se z obyčejné švadleny stane agentkou, tak jsem byla natěšená na spoustu akce a napětí. Nechci nic prozrazovat, ale agentkou se stane až v polovině hodně tlusté knihy, kdy jsem se celou dobu čtení ptala, kdy už přijde ta špionáž. Neříkám, že by ta první polovina nebyla špatná nebo nudná, jen byla hrozně popisná a zdlouhavá. Myslela jsem, kolik času neuběhlo od odchodu Siry z Madridu, říkala jsem si, že už musíme být v polovině války a proto mi pořád nesedělo, že tam není nic o obsazení Polska apod. Teprve v tu chvíli mi došlo, že ten hrozný počet stránek popisuje asi jen 8měsíční časové období. Druhá polovina knihy už je poněkud akčnější, i když stále dost popisná. Kapitola, kdy se Sira setká s vedoucím tajné služby, končí tím, že ji zve na oběd. V duchu jsem si říkala: "Ať je další kapitola shrnutím toho, o čem se bavili, třeba s odstupem jednoho roku, kdy už bude špionkou a bude vzpomínat stylem 'při obědě mi ukázal složky lidí na které se mám zaměřit'. Ať další kapitola nezačíná tím obědem!" Otočila jsem stránku a začala číst, co měli k jídlu, na čem jim to bylo servírováno, kdo jim to donesl a jak vypadal... Nevím, zda to bylo tím, že jsem neměla šanci číst na jeden zátah a pořád jsem četbu musela přerušovat, ale mnohé pasáže mi vůbec "neutíkaly" a trochu mne nudily.
POZOR SPOILER: Také jsem byla zklamána závěrem knihy, čekala jsem popis průběhu války z pohledu civilistky-agentky, nečekala jsem, že kniha skončí první větší misí. Epilog sice shrnuje osudy postav, které se v knize objevily, ale spíše postav historických než hlavních hrdinů. Jejich osudy jsou shrnuty do kratičkého odstavce, kdy je navíc čtenářovi nabídnuto, aby si vybral, jak chce, aby žili.
Na knížce oceňuji zajímavý námět (ale čekala jsem od něj trochu víc) a zejména to, že jsem se opět seznámila s reáliemi státu, o němž toho moc nevím a jen mlhavě tuším, že tam byla nějaká občanská válka a fašistická diktatura. Plus - pro někoho nezajímavé - popisy šatů, materiálů a střihů módních kreací klientek salonů Chez Sirah a Chez Arish. Díky googlu vím, jak vypadají šaty Delphos a chci je taky :-).

2 10.10.2015

Knížku jsem vyhrála v soutěži a vůbec netušila, že už v té době je kolem ní takový humbuk. Přečetla jsem, docela i líbilo, ale na zadek jsem si z toho nesedla. Možná i proto, že pointa příběhu je vyzrazena na přebalu, totiž že hlavní hrdina je upír. Takže člověk ani není tak šokovaný, když se dozví, proč se k Belle chová ve škole tak nepřátelsky a podivně. Tahle pointa podle mého měla být víc utajená, čtenář by nebyl ochuzen o moment překvapení. Jinak mi knížka přišla spíše pro mladší čtenářky, ne že by byla špatná, ale když má člověk něco načteno, tak už to není tolik ono. Moje maminka, která je velká čtenářka, byla z jedničky nadšená, ihned dokoupila další dva díly, po jejich přečtení podlehla deziluzi a čtyřku ani číst nechtěla. Je pravda, že dvojku a trojku považuji za hodně slabé, čtvrtý díl jsem si půjčila v knihovně a opět se mi líbil (POZOR SPOILER: i díky happyendu pro Jacoba, který z toho milostného trojúhelníku Bella-Edward-Jacob vyšel hůř).

Jinak souhlasím s uživatelkou Beltrix, že jiné než hlavní postavy pro mne měly větší náboj a zajímaly by mne spíše jejich osudy (Alice a Jasper, ...). I když možná ne, možná že moje fantazie jim vykreslí lepší životní příběh než mít velká očekávání, a pak být zklamaná pojetím autorky :-).

9 09.10.2015

Prohloubení myšlenkového světa Hlídek a rozdílů mezi Světlými a Temnými. Příběh Alice pokaždé přečtu s napětím a i když vím, jak dopadne, cítím velikou nespravedlnost (tak málo stačilo...).

5 06.10.2015

Tento díl jsem zatím četla jen jednou a vybavuji si matně. Už to pro mne nemělo takový spád a šťávu, ani překvapení jako díly předchozí, přesto se mi to líbilo a fanouškům celé série doporučuji k přečtení.

3 06.10.2015

Méně filozofie a více akce, ale rozhodně ne ku škodě autorově a Hlídek jako takových. Jen ty naděje, co ve mně vyvolal ohledně mé oblíbené postavy... :-) Oceňuji propracování toho, co je zač Šero, jen tu sedmou hladinu jsem pořádně pochopila až při druhém čtení.

4 06.10.2015

Pro mne nejhorší díl Hlídek. Chybělo mi Lukjaněnkovo "filozofování", hlavní myšlenka (nebudu prozrazovat, týkala se měst) zajímavá, ale nějak jsem nepochopila, jak s ní nakonec bylo naloženo, v ději a postavách jsem se mnohdy ztrácela, chyběla mi u nich hloubka a prokreslenost, jaké nese Lukjaněnko. Jediné velké plus dávám za nahého Kosťu Sauškina :-).

2 06.10.2015

Jedná z mých srdečních záležitostí, ke které se stále vracím. Po dlouhé době literárního hladu něco, co mne nasytilo. Ať novostí námětu (vedle našeho světa existuje Šero a vedle lidí existují Jiní), tak samotným prostředním a reáliemi, v nichž se příběh odehrává. Průměrnému Evropanovi je Rusko vzdálenou zemí, o jejíž obyvatelích a jejich životech má spíše mlhavé povědomí. Lukjaněnkovi se povedlo postihnout šeď a frustraci průměrného Rusa v postsovětském Rusku (depresivní ruská filmová adaptace tenhle dojem jen umocňuje) i mentalitu obyvatel. Ztotožňuji se s hlavním hrdinou Antonem Goroděckým, který je sice Jiný, ale stále člověk, uchoval si mnoho pochybností o světe, který ho obklopuje i o sobě samém. Sice si nedělá iluze, ale stále ho mnoho věcí, včetně nadřízených, dokáže překvapit... A přiznávám se bez mučení, že platonicky miluji postavu Konstantina Sauškina, která je rozervaná díky svému původu - nejde o a priori padoucha, ale coby Temný (a navíc Temný nižší kategorie) je do role toho zlého pasován. (Jeho konflikt vrcholí v Šeré hlídce, která mne díky tomu stále dojímá) Kromě čtivě napsaného příběhu, výborně podprahově popsaných reálií a vývoji hlavního hrdiny, se mi líbí i úvahy nad dobrem a zlem, životem apod.

9 06.10.2015

Třetí díl spravil dojem vyvolaný dílem druhým. I když většina knihy se vleče, děj je opět tak trochu o ničem, tak výsledná pointa detektivní zápletky není tak zlá + osvěžujícím čtením pro mne byly "bonusové materiály" v podobě textu psaného z pohledu Christiana. Nicméně, jak jsem psala u prvního dílu, četla jsem již lepší romance :-).

4 06.10.2015

Tenhle díl považuji za nejslabší a po jedničce, kdy jsem se místy do čtení musela nutit, to o dvojce platilo několikanásobně. Děj je plytký (na jednoduchou hlavní myšlenku příliš mnoho stránek) a sexuální scény už ničím nepřekvapují. autorka dokonce používá stejné výrazové prostředky, takže to, co bylo na jedničce tak atraktivní, je ve dvojce spíše nudné. Děj nemá spád a moc to nezachraňuje. Tak jako byla první kniha o sexu, má být druhá popisem rostoucího vztahu mezi Anou a Christianem. Ana odkrývá zraněné Christianovo nitro... a Christian díky tomu v mých očích ztrácí kouzlo sebevědomého, trochu arogantního chlapáka a stává se z něj neatraktivní ukňouránek.

6 06.10.2015

Přiznám se bez mučení, že od svých sedmi let, kdy jsem začala aktivně číst, jsem přečetla lepší milostné příběhy i lepší porno. Všichni o knížce mluvili jako o erotickém románu, ale než dojde na akci, trvá to docela dlouho. Základní linka příběhu je jednoduchá a trochu připomíná pohádku o Popelce - obyčejné "průměrné" dívky si náhodou všimne šarmantní, mladý a atraktivní miliardář, kterého tato zjevně okouzlí a začne jí nadbíhat. To není nic nového, ale pořád je to romantická linka jak vyšitá a komu by se nelíbilo něco podobného zažít :-). Nicméně mně hlavní hrdinka hrozně vadila, přišla mi taková trochu pitomá a naivní, a prostě jsem nevěřila tomu, že může hlavnímu hrdinovi připadat výjimečná. Pak došlo na sexuální scény a přiznávám, že mne pozitivně naladily (jak říkala moje kolegyně z práce, které jsem knihu půjčila, mělo to jedinou chybu, že její muž nebyl ten týden doma :-)). Opět - komu by se nelíbilo zažívat extázi, být bezmocná a nechat všechno na chlapovi, aby to obstaral, přičemž on nikdy neudělá nic, co by se mi nelíbilo a myslí jen na mne? :-) Ten podtext dominance se mi líbil, myslím, že chlap by měl mít minimálně v ložnici trochu "navrch", i když některé praktiky (byť oblast S-M skýtá podstatně více drsnějších věcí - kdo čekal od 50 odstínů něco hodně brutálního, ten musel být zklamaný, reklama byla v tomto ohledu větší) bych v reálu sama realizovat nechtěla. Tenhle motiv knížky proto hodnotím kladně (ale u dalších dílů už to nemělo onen náboj, překvapení, něco nového, tam jsem se naopak u sexuálních scén neuvěřitelně nudila). současně považuji za dobré to, že kniha přitáhla mnoho žen opět ke čtení - kdo se prokouše tím neuvěřitelným množstvím stran a neodejde znechucen, tomu může titul sloužit jako odrazový můstek k mnohem lepším knížkám, s propracovanějším příběhem a mnohem líp vystiženou intimitou a sexuálním nábojem mezi hlavními hrdiny.

10 06.10.2015

Zajímavá myšlenka, ale pro mne opět poněkud fantasticky uchopená a díky tomu jsem se s ní neztotožnila. Doporučila bych spíše mladším čtenářkám, které nemají tolik načteno a nemají taková očekávání.

1 04.10.2015

Při čtení jsem byla nadšená - patřičně pochmurná atmosféra, tíživé rodinné tajemství, odkrývání vlastní i rodinné minulosti... čím víc moje nadšení rostlo, tím větší bylo zklamání z rozuzlení děje.

3 04.10.2015

Woodová se čte pěkně, ale námět knížky už mi přišel hodně "fantasy" a autorskou licencí. Jako oddychové čtení to nebylo špatné, ale že bych měla potřebu se ke knížce vracet, to ne. Možná bych ji doporučila mladších čtenářkám, které toho nemají tolik načteno, jako startovací můstek k jiným knihám, které jsou od této autorky lepší.

2 04.10.2015

Čtyři hvězdy dávám jen proto, že motiv knížky a její myšlenka jsou téměř přes kopírák s "Panenkami z ráje". Jinak ale moje druhá oblíbená kniha autorky, kterou jsem si po přečtení výtisku z knihovny koupila. Opět je můj dojem možná dán tím, že reálie a historii Keni příliš neznám, ale líbilo se mi to, jak se na pozadí osudů hlavních hrdinů (u Woodové jde především o hrdinky) čtenář nenásilně dozví i o historii jednoho státu. Také mne zaujal popis toho, jak Evropané svým pohledem "bílého anglosaského protestanta" hodnotí některé skutečnosti, které takové ale v reálu vůbec nejsou (soužití bílé menšiny a černé většiny, konflikt hlavní hrdinky při setkání s Černoškami v USA - nechápala jejich problémy + ony nechápaly ji coby Afričanku).

5 04.10.2015

Knihu jsem dostala od maminky svého expřítele v době, kdy jsme spolu chodili. Říkala jsem si: "Ach jo, to bude nějaká pitomina, co mi to koupila, půjdu to vrátit." Slušnost mi ale nedala, knížku jsem otevřela a začetla se. A četla i přes noc, namísto abych spala. Autorka píše velmi dobře a překladatel odvedl skvělou práci. Téma pro mne bylo zajímavé - generační román několika žen v jedné rodině v muslimském světě. Možná proto, že neznám reálie, popisu egyptské společnosti v průběhu změn politických režimů jsem věřila. Na osudech jedné rodiny jsou de facto popsány politické dějiny druhé poloviny 20. století. K tomu motiv postavení žen v muslimské společnosti - ženy jsou vážené, ale v případě porušení některých tabu je rodina zavrhne, přestože za to ony samy nemohly... Kniha je plná několika zvratů, kapitoly jsou vypointované a nutí čtenáře pokračovat, i když si řekl: "Dočtu tohle a už jdu spát." :-) Woodová psát umí, čemuž odpovídá i její obliba mezi čtenáři, ale jiné knížky mne takhle silně nezaujaly.

7 04.10.2015