TaJeMa
komentáře u knih
Nejsem jako vy
Jodi Picoult
Podle mého perfektní, možná některá místa maličko natahovaná, ale to je jen lehké škrábnutí. Popis pohledů jednotlivých postav je skvělý. Není co dodat, rozhodně ta kniha stojí za přečtení.
Mozek
Robin Cook
prvních 100 stran nulový děj, jakoby přednáška pro absolventy lékařské fakulty; zbytek hrůza; přeplácaná honička, konec předvídatelný, ostatně jako celá kniha.
Prázdné místo
J. K. Rowling (p)
Té knize bych ubrala 100 stránek a nic by se nezměnilo; některé dialogy se daly vynechat a nebo zkrátit. Ale to je asi jediný kámen úrazu a dost možná odradí dost čtenářů. Jinak je kniha velice čtivá, posledních 100 stran musíte přečíst v jednom kuse a po přečtení budete ještě dlouho dumat nad tím, co ti lidé zavinili a čemu mohli předejít, nebýt jejich sebestřednosti, zaujatosti a škatulkování na dobré a ty nejhorší. Doporučuji.
Na dně
Helle Helle (p)
120 stran o ničem. Styl psaní.....hrůza; ale je to jen můj názor, věřím, že si i tato kniha svého čtenáře najde. Mnohdy je to taky o načasování, kdy po jaké knize sáhneme. A já asi na tuto knihu nebyla zrovna naladěná. Řekla bych, že to zkusím znovu, abych nepopírala předchozí větu; ale....nezkusím.
Ženy bez slitování
Camilla Läckberg
Velmi slabé, tato "kniha" bude patřit mezi ty, kdy za měsíc nebudu mít vůbec potuchy, o čem to bylo; brak, který skončí v antikvariátu a budu ráda, když mi za to dají 20,- Kč.
Goya
Lion Feuchtwanger
Už jsem přečetla řadu historických románů, obsahově ještě mnohem obsáhlejších, například Paměti lékařovy od A. Dumase a mnoho dalších. Tento román, i když je zde velice chválen, nebude patřit mezi mé nezapomenutelné čtení. Román je zdlouhavý, se spoustou hlavních i vedlejších postav, bohužel z mého pohledu jsou osudy těchto postav popsány povrchně, stejně jako politické události. Vše je popsáno tak napůl, prostě někdy méně je více. Radši bych si přečetla kratší úsek z popisované doby, ale abych měla z postav nějaký ucelený pocit, abych je dokázala mít ráda, soucítit s nimi, mít s nimi radost. Zde se mi nic takového nestalo. Neříkám, že v knize nebylo pár dobrých pasáží, ale ty rozhodně nevyváží to moře nezáživna kolem.
Ledová princezna
Camilla Läckberg
Pro mne nejhorší kniha od této autorky. Čtu zde spíše kladná hodnocení, ale i taková, že už nebudou od této autorky nic číst. A to je škoda, další knihy jsou o poznání kvalitnější. Ale asi kdybych tuto knihu četla také jako první, kdoví, zda bych se pustila do ostatních.
Z mého pohledu byl příběh "utahaný, bez napětí, spousta omáčky bez pepře. Detektivka se vlekla bez náboje, pak naopak konec překombinovaný, jakoby se dohánělo, co v celé knize chybělo.
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Podle mého kniha určitě stojí za přečtení. Ano, jsou tam obsáhlejší, místy až nudné pasáže, první polovina knihy je pomalejší, ale mistrně popisuje postupnou zvrácenost pohledu hlavní představitelky na život, rodinu, její snění o lepším životě ve vyšší společnosti, o lásce, kterou doma nepociťuje, toužíc vždy po tom, co nemá. V druhé polovině její zvrácenost graduje a nevím, zda se najde čtenář, který by ji litoval.
Za mě perfektně popsaná zkaženost osoby, která za svůj osud může jen a jen sama.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Tak tohle jsem nepochopila. Přečetla jsem to jen proto, že se jedná o českou autorku, ale po přečtení toho "směšného braku" žádnou její knihu již radši nezkusím.
Komu ta kniha byla určena? Dětem? Ne, téma tomu neodpovídá, pouze styl psaní.
Těm, co rádi čtou detektivky? Proboha, vždyť tam téma vraždy a vyšetřování bylo tak okrajové téma, že tam vlastně nebylo.
Temný kraj, proč? Nenávist; jeden člověk, co je vychytralý a neurvalý. Ale roli tam neměl téměř žádnou.
Setkání dcery, matky a babičky v tomto kraji opět vykresleno tak, že jsem se už musela smát a jestli někdo čeká jakési odhalení, je to plytké, prostě NIC.
Tohle byla ztráta času.
Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
Tak tohle se mi nelíbilo. Vše bylo napsané jen po povrchu, vztahy, válka, prostě vše. Nemá cenu se zeširoka rozepisovat, co bylo nezajímavé, protože z mého pohledu celá kniha byla nezajímavá. A to jsem z Plzně a i tak mě příběh této osoby nechává zcela chladným.
Osmý život (pro Brilku)
Nino Haratischwili
Co napsat? Je to poutavě napsaná kniha, ale je škoda, že nebyla rozdělena na více dílů. Některé knihy mají třeba 5 svazků samostatně ( Sňatky z rozumu ), dají se číst odděleně a je jen na nás, kdy se vrhneme na čtení dalšího pokračování rodinné ságy. Asi bych si knihu užila ještě více, kdybych "oddychla" a po měsíci vzala další díl do ruky.
Aby to nevyznělo negativně, to nechci, kniha byla úchvatná, ale prostě dlouhá. První polovina byla tak živá a děsivá, že jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Pak přibývaly příběhy dalších členů rodiny a v druhé polovině mi přišlo, že se trošku opakují povahy a vlastnosti předchozích postav a to mě trošku zklamalo. Někdy té neradosti ze života bylo až moc. I tak ale doporučuji, ale klidně si ji rozdělte a čtěte mezitím něco jiného, vůbec neuberete na kvalitě. Kniha je ostatně rozdělená na několik velkých kapitol podle určitých postav.
Neblahý Juda
Thomas Hardy
Co k tomuto dílu napsat: Trvalo mi dost dlouho se do knihy začíst. Ale vytrvala jsem, takže jsem byla odměněna dost silným zážitkem. Nicméně musím přiznat, že scény s jeho milou mi dost vadily, byly pořád stejné, stejné dialogy, stejné problémy, stejné nářky pořád dokola. Toto bych knize vytkla, proto jsem strhla jednu hvězdičku. Posledních zhruba 100 stran mi ale toto "strádání" nahradily. To byla fakt síla. Doporučuju!
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Tak jsem tuto knihu dočetla jen s velkým přemáháním. Nechápu tu omáčku kolem příběhu, popisování zcela nesmyslných příhod, které tam byly vepsány asi proto, aby kniha neměla jen sto stran. Přitom potenciál by ta kniha měla mít, námět je dobrý. Eliščin postupný rozvrat osobnosti mohl být napsán mnohem lépe. Otevřený konec tu skoro všichni kritizují, kupodivu ten by mně až tak nevadil, kdyby mě to vtáhlo do děje, dokázalo vzbudit nějaké emoce. Nic.
Gejša
Arthur Golden
Znáte ten pocit, že se knize vyhýbáte, než se rozhodnete, že ji tedy konečně přečtete. Tak jsem začala a okamžitě jsem byla do příběhu vtažena. Jsou zde psány příspěvky typu " luxusní štětky" apod., na mě to udělalo opačný dojem. Do té doby jsem zaujímala názor, že Gejša = prostitutka, ale tak to úplně není. Vyprávění hlavní hrdinky a jejího života je strhující od začátku až do konce, je nutno si uvědomit, v jaké době se příběh odehrával, v jaké zemi, s jakými zvyklostmi. Co měly tedy ty dívenky dělat, když pro ně žádná jiná budoucnost nebyla? Od malička byly k něčemu vedeny a bylo jim vštěpována jejich budoucnost jako to jediné, pro co jsou na světě. Proč tedy mluvit o hloupých husách či lepších šlapkách?
Za mě vynikající kniha, krásně popsané způsoby života od dětství až po dospělost. Je tam popsáno tolik zajímavých věcí, o kterých jsem neměla tušení.
Horalka
Alberto Moravia (p)
Tedy.....když se to vezme kolem a kolem, skoro nic tak strašného se tam nestalo. Žádné mohutné bitvy, žádný sentiment. Ale jak to bylo bravurně napsáno, prostě paráda.